Staročeské máje

Po druhé světové válce, po osvobození se začaly pořádat Staročeské Máje. Organizátorem těchto oslav byly zdejší spolky a to především Sokol.

Jak samotný název napovídá, slavnost Májí se konala převážně v měsíci květnu (od poloviny dubna do konce června).

Máje (májka) je kmen jehličnatého stromu oholený až ke špičce,
pod kterou se houpe věnec navázaný na stuhách.

Májka se stavěla na návsi několik dní před samotnou slavností a místní svobodní muži měli za úkol ji střežit ve dne v noci (hlavně v noci), aby ji nikdo neukradl. Nebezpečí hrozilo především z okolních obcí - tak se mezi sebou vzájemně dobírali. Pro obec, které Májka "zmizela", to byla velká ostuda.

Na návsi pod Májkou se tančily Besedy - česká a moravská.

Tanečníci vycházeli ze vrat od Miškovských (?):

Moravskou besedu tancovaly páry svobodných mužů a žen starších 15 let.
Od České besedy se Moravská verze lišila zjeména zvedačkami. 
Následují ukázky z přelomu 50. a 60. let:

Následují ukázky z poloviny 70. let:

Z přelomu 70. a 80. let:

Také z přelomu 80. a 90. let:

Českou besedu mohly tancovat smíšené páry nebo páry žen/dívek.
V galerii jsou ukázky od 50. let do poloviny let sedmdesátých:

Ze začátku 80. let:

A tady z konce 80. let:

I na mě došlo 🙂 Poslední Máje z roku 1994:

Po odtančení obou Besed se zúčastnění seřadili a vydali se na průvod celou obcí.

Nedílnou součástí průvodu obcí bylo vyvádění dívek starších 15 let.
Před jejich stavením stála břízka ozdobená stažkami z barevného krepového papíru. 
Lidé v krojích vytvořili před jejich vraty kruh a do něho byla vyvedena dívka některým z mládenců (rovněž v kroji) a při živé hudbě si zatančili na jednu skladbu.

Během průvodu obcí drábové odchytávali návštěvníky slavnosti (ti, co nebyli v krojích) a odváděli je do šatlavy. Tam jim byl vyměřen trest v podobě panáku čehosi tvrdého - bývalo na výběr.
Šatlava bývala zapřažená za koňské spřežení, později traktor táhl autobus.

Několik komponovaných fotografií z průvodu:

Průvod končil opět na návsi, kde se hrávalo divadelní představení o Vesně, které vyvrcholilo pokácením Májky a její dražbou. Následně si muži z obce hodili Májku na ramena (i s jejím nový majitelem)
a odnesli ji k němu/k ní domů.

Májová scéna od V. Bena:

Osoby: Král máje, Rychtář, Dva konšelé, Dráb, hoši a dívky

Dráb:
Páni strýcové, švarní mládencové, panímámy, sličné panny, tetičky, detičky a vůbec lidičky, připravte nožičky, k máji už půjdeme, veselí budeme.
Tak tedy pozor. Až řeknu, vykročíte všichni pravou nohou, aby to dopadlo dobře. Kdo chce kýchnout, ať si ještě kýchne, kdo má pikslu, ať si šňupne až mu v hlavě rupne, dokud je čas.
Páni muzikanti, pohovem pozor či pozorem pohov. Až vám řeknu, začnete ráznou do kroku, ňáký pěkný, řízný pochod. Třeba tento: Když jsem šel do Prahy pro hrách...

Rychtář:
Sklapni pec! Ta písnička je právě tak utahaná jako ten tvůj valach. Drž pec, povídám!

Dráb:(v pozoru) Poslušně hlásím, že klapám pec, pane rychtáři.

Rychtář:
Dobře, dej rozkaz k pochodu.

Dráb:
(v pozoru) Pochodem stát! 
No pročpak nejdete? Ke všem rohatejm?Jde se, povídám. Pravá, levá, pravá, levá.
Jak to jdete, lidičky? Pravá přední, levá zadní, přední, zadní, stále zadní. 

Hudba hraje pochod a průvod se ubírá k máji. Dívky a mládenci utvoří kolem kruh. Rychtář a konšelé odejdou. král máje usedne na trůn.

Dráb:
No copak je to za hluk?Copak nevidíte, lidičky, že chce slavný ouřad mluvit? Jako byste nevěděli, že policajt je kus ouřadu. Tak tedy, vážení a opatrní páni sousedé a ještě váženější a opatrnější paní sousedky, i vy, nevážená chaso svobodná. O dětičkách ani nemluvím, to jsou andělíčci, to ví každá maminka.
Jménem jeho milované královosti - či královské milosti - pana krále máje a také jménem pana rychtáře a paní rychtářky, to se přece samo sebou rozumí, že vás všechny vítám a na vědomost vám dávám, že jeho svítivost pan král máje ujímá se vlády a slibuje, že chce býti králem milostivým, budete-li hodně veselí. Kdo by se však škaredil, toho dá do arestu zavřít.
Jelikož a protože vidím, že všichni koulíte očičky na na naše holčičky, na švarné mládence i na tu máj, na vědomost vám dávám, že je to všechno ze dřeva poctivýho, jenom ta máj je ze dřeva v panském lese kradenýho. Kdo ji chce mít, ať si jen koupí los, a když vyhraje, může si pak máj na zádech odnést.
Komu se snad lépe líbí dívčinky, může se zeptat jejich maminky a dám za to krk, že si ji bude moci také ihned odvésti. Tatínkovi se ani zmiňovat nemusíte, ten je přeci v každé správné rodině páté kolo u vozu.
Komu se líbí některý mládenec, nechť to poví přímo jemu, ať ho čapne a odvleče hned na faru, nebo´t teď na jaře je to zboží trochu nestálé. 
(mazlivě) No a kdybych se snad některé spanilosti zalíbil já, nějak se již dohodnem, protože moje stará šla do sousední vesnice na táčky k tetce.

Král:
Dost již, drábe! Hlouposti mluvíš!

Dráb:
(uražen) Cože? Já že mluvím hlouposti, vaše milosti?

Král:
Ticho, pravím. Teď vládnu já!

Dráb:
Ano, dokud tady není pan rychtář. A ten zas dokud tu není paní rychtářka. Tak je to, Vaše milosti.

Král:
Ani slova již! Tu vidíš máj - znamení mé moci. Nepřišli jsme poslouchat tvé povídání, ale užít veselí a tancování. Hola, mládenci a panny, k druhu druh a všichni v kruh. Máje bez toho je na mále, ať se tedy dobře máme a na jaro vzpomínáme, až nám v podzimu dá vale.

(hudba)

Dráb:
(křičí) To je vzpoura! Ohavná rebelie! Žádný tanec, žádný zpěv! Nebo vypukne můj hněv!

(tančí se)

Dráb:
Zpropadeně, ti to znají, až jim tváře plápolají.
Hned bych si dal taky říci, mít tak pěknou tanečnici.
Chtěla by některá snad s panem drábem tancovat?
Věru dobře neděláte, že se takhle upejpáte.
Cožpak nejsem chlapec švarný jako svěží kvítek jarní?

Král:
Věru, ty jsi jarní kvítek... říkají mu kopřiva. Ten je vhodný pro housata, nevhodný však pro děvčataDál tančete, dál, dokud já jsem tady král.

Dráb:
Slavný ouřad urážíte, to si líbit nenechám! Pro rychtáře pospíchám a s vámi tu zamýchám!

Král:
Vari stranou, my jsme páni, na vy panští mezuláni.
Pozor, moje chaso milá, dál tančíme, pokud síla. 
Dál tančete, dál, dokud já jsem tady král.

(tančí se)

Dráb:
(Chvíli se zamračeně dívá, ale pak začne také poskakovat. Když přetančili, zpívá)
Já nevím, já nevím, proč se vám nelíbím...
Lidi zlatí, všichni svatí, to je mela, to je ráj. 
Poskakují tyhle sloty, tak vesele podle noty,
ihned čehý, ihned hot, počkat, nehrát, všichni stát,
já chci také tancovat!
Děvčata, já vím, že chcete, jen mě s chutí popadněte.
Tisíc chutí na mě máte, zbytečně se upejpáte.
Já jsem taky od ouřadu, s pány mívám často radu.
S panem rychtářem jsme se spříznili...

Král:
(doplní) Na jednom sluníčku jste gatě sušili...

Dráb:
Vždyť jsem chlapec jako kos!

Král:
Až na ten tvůj červený nos!

Dráb:
(pohněván, ruce v bok)
Tak vy takhle, rebelanti?
Ticho buďte, muzikanti!
Z mého nosu vy si chcete střílet?
Pokazím vám tenhle výlet,
překazím vám tenhle rajt.
Uvidíte, nezdvořáci, co dovede policajt!
(odchází a hrozí pěstí)

Král:
Teď je ouvej, páni milí, pro rychtáře dráb už pílí.
Rychle tedy ještě v rej, muziko nám skočnou hrej!
Dál tančete, dál, dokud já jsem tady král.

(tančí se)

Dráb:
(Přichází s rychtářem, právě se dotančí. Dráb napodobuje bubnování.)
Tramtaramta, tramtaramta, tramta ramta, bum.
Ticho, slavné publiku.
Žádný ani hnout, teď přichází slavný soud!
Velkomožný náš pan rychtář, po svém otci Bambule,
a s ním pak ve vší důstojnosti páni konšelé.
Hlavu na to, že vám jde mráz po těle!

Janek:
V máji každý mlád se cítí, radost lidem v očích svítí. V srdcích máme sladké city, láskou oblaží nás panny

Rychtář:
A koštětem panímámy!

Konšelé:
Jo jo, zaloutou hubu má náš rychtář. Jo jo, je to tak. Pro všeliké maličkosti, až nám v těle praští kosti. Pometlem hned hladí frak, náš domácí lítý drak. Jo jo, je to tak.

Janek: 
Všechno kvete, vůni šíří, Amorův šíp k srdci míří, v hájích svěží hebká tráva

Rychtář:
A mně se z ní nadula kráva.

Konšelé:
Jo jo, zaloutou hubu má náš rychtář. Jo jo, je to tak. Pro ně roste hebká tráva, nám se z ní naduje kráva a co potom člověk zkusí, tohleto se trestat musí. Jo jo, je to tak.

Rychtář:
Velmi jste se provinili, špatný krok jste učinili. Takovými lidé milí, v mládí svém jsme nebývali.

Janek:
I však nebyli jste lepší, o tom kroniky nám svědčí, na nás se však škaredíte, protože nám závidíte.Závist zlá je vlastnost, páni.

Rychtář:
Dost již řečí, dost již lhaní. Tohle však my dobře známe, dávno již za sebou máme, však vás za to potrestáme. Zavřeme vás do šatlavy, tam vám schladnou horké hlavy!

Konšelé:
Ano, ano do šatlavy, s děvčaty i muzikou, ať společně odpykají vinu svoji velikou.

Janek:
Takový trest přijímáme a hned na pokání se dáme.

Konšelé:
Jo jo, zlatou hubu má náš rychtář, jo, jo, je to tak. Trest pokorně přijímají a hned na pokání se dají.Moudrého rychtáře máme, slávu hned mu provoláme. Jo, jo, je to tak. 
Věru je to pravda svatá, náš rychtář že huba zlatá, zná on dobře všechna práva, rychtářovi sláva - sláva! Hlava plná moudrosti, šalamoun je od kosti. Proto naším bude pánem a s tebou je králi amen.

Rychtář:
Přistup blíže, jara kníže, přijmi trest za vinu svou!

Dráb:
A uctivě svůj hřbet ohni, před rychtářem Bambulou.

Rychtář:
Za vinu se ti klade, žes naváděl lidi mladé, neklidu jim nalil do žil a do srdcí jim lásku vložil.

Král:
Bylo jest a vždycky bude, mládí veselou si hude. A tak budou do skonání, zpěvy, tanec, milování.To vše je mladých svaté právo a všem je také zdrávo. Však vy byste taky rádi, staří moji kamarádi, ale že již nemůžete, ani mladým nepřejete.

Janek:
Skvěle mluvíš, bravo - bravo, skvěle hájíš naše právo.

Rychtář:
Je snad také podle práva, že se mi nadula kráva?Ta je největší tvůj hřích, neodmlouvej a buď tich.Nám starým jen mrzutosti?Suché loupání do kostí? Cožpak tohle není k zlosti?

Konšelé:
Jo, jo, zlatou hubu má náš rychtář, jo, jo, je to tak. Odpravit jej, a pak domů, je to k zlosti, tisíc hromů, jo, jo, je to tak.

Rychtář:
Slyšels ortel špatný, králi?Hlava se ti odkutálí!Milosti již žádné není - tvoje hlava k nohám padne. Za vsi zakope tě ras. (Tišeji) Nespadl by ti však ani vlas, kdybys také jak ty mladé pokoušel a sváděl nás.

Král:
Bejvávalo, milí páni, bejvávalo, dobře víte. Světa běh však nezměníte, ani když mě odpravíte.

Rychtář:
Natropil jsi zlého dost, nemáš smyslu pro lítost. Kate - konej povinnost!

Konšelé:
Ano, ano, bylo zlého více než dost, kate konej povinnost!

Dráb:
(vytasí šavli, zkouší palcem ostří, otře ji šosem) Trochu tupá, páni milí, včera jsem s ní štípal dříví, na to však svůj život sázím, že mu palici hned srazím. (Přikutálí špalek a přivede krále)

Rychtář:
Chceš se králi ještě kát?

Král:
Ani nápad, škoda povídat (Klekne a položí hlavu)

Rychtář:
Tak ve jménu práva, v rukou kata dokonává. Nerozumný jara král, svůdce mladých a tak dál.

Dráb:
(Napřáhne se šavlí a sekne vedle)

Konšelé:
Dráb je chlapík, správně ťal - už je po něm, dokonal.

Rychtář:
Již je po něm, již má dost. Stará zavládne tu ctnost. Dej mu šňupnout, ať se pznám je-li v pánu. Jestli kýchne, dej mu ještě ránu.

Dráb:
Škoda je pro tebe, chlape, takového věru rape. (Dá mu šňupnout.)

Král:
(Kýchne vesele) Ten je pravý, vrací zdraví. Sbohem páni, za rok na shledání. (Uteče mezi diváky.)

Rychtář:
Vzal ho ďas, však on přijde za rok zas. Ale máj se ihned skácí, chutě mějte se k té práci.

Dráb:
A vy všichni, jak jste tady, alou hnedle do šatlavy - do hospody.

Janek:
A to nejde! Ztratili jsme krále! My se však chcem veseliti dále. Hraj muziko, hraj, do celého kraje. Zvolíme si ctitelku, krávničku máje!

Všichni:
Ano! Ať muzika vesele nám hraje, zvolíme si královničku máje!

Janek:
Volba bude těžká. Kdo z vás nám ukáže, na kterou padnout má? Snad páni konšelé, jejichž moudrost příslovečná je, nám poradí.

Konšelé:
Jo, jo, zlatou hubu má náš rychtář.. (úlek)
Jak my máme poraditi? Volba bude těžká, děti, nechte proto rozhodnouti osud, který bývá slepý. (K jednomu z mládenců) Zavážem ti tvoje oči, děvčata ať se kolem točí, rozběhneš se proti nim, poradíš se sudičkou, kterou chytíš, bude dnešní královničkou!

Janek:
Děkujeme páni konšelé. Vaše rada snad poprvé správná je.

Vše se provede dle jejich rady. Chlapec rozeběhne se proti děvčatům, rychle se kolem točícím, uchopí jednu z nich... Rej ustane, chlapci se uvolní oči a nyní se pokloní před touto dívkou a prohlásí:

Milá královničko, mládež si tě vyvolila! Budiž proto královničkou radosti a lásky, přijmi korunu dnes z háje, ze chvojí a sedmikrásky.

Nasadí královně na hlavu věnec a tančí s ní sólo. Ostatní se připojí.

Večer se znova tancovaly besedy. Obvykle v sále u Doušů.
Pak začala taneční zábava s živou hudbou.