Ochotnické divadlo

Jeviště k prvním hrám vypůjčil Čtenářsko – hospodářský spolek z Brodců. Zdejší spolek samozřejmě prahl po vlastním jevišti. Výtěžek z představení nestačil, proto zakládající členové chodili po obci a vyprosili po domech nějaký ten klacek nebo trámek na kostru. Prkna se již koupila. Nejvíce prken daroval V. Suldovský (čp. 9). Jeviště dával dohromady Václav Lhotský (truhlář z čp. 93).

První kulisy maloval Antonín Švitorka, malíř z Nových Benátek a to tři proměny: jednu světnici chudou, jednu lepší a les.

Když se spolek finančně zmohl, pokračoval v malování kulis zdětínský malíř Karel Kolář (čp. 47), velmi dovedný a talentovaný. Na oponě byl výjev Libuše věští slávu Prahy, zpracovaný podle kalendáře Národní politiky. Kolář vše maloval v Zárubově kovárně (čp. 58). Tam mu spoluobčané nosili zdarma uhlí, aby mu nebylo zima, protože maloval v zimních měsících.

Hrálo se až do první světové války v r. 1914. Přes válku činnost ustala, po jejím konci se činnost znovu obnovila s Oliverovými hrami „Památka z válečného lazaretu“ a „Láska se nedá poroučet.“

Když byla v roce 1919 založená tělocvičná jednota Sokol, činnost kroužku divadelních ochotníků ustala, i když se ještě hrálo několik her samostatně. Následně kroužek splynul s divadelním odborem Sokola a majetek spolku byl předán Tělocvičné jednotě Sokol.

Činnosti spolku bylo ve Zdětíně velmi přáno. Návštěvy byly veliké, vždycky byl čistý zisk. Hry ze života se hrály obyčejně dvakrát.

Čistý zisk byl obyčejně věnován dobročinným účelům. Např. pro obecnou školu ve Zdětíně se často hrálo. Českému srdci spolek poukázal 500,- K a Národní jednotě severočeské 80,- K.

Největší úspěch měly hry: Chudý písničkář, Městská rada na námluvách, Mistr Bedrník a jeho chasa.

Divadelní kroužek měl i svou hudební sekci, která hrála o přestávkách a po divadle - při taneční zábavě, která se skoro vždy pořádala.

První housle hrál dlouho Václav Šubrt, truhlář, který přestože měl tvrdé prsty byl výborný houslista. První housle hrál také p. Švandrlík, přednosta stanice z Chrásteckého Dvora, také výborný houslista, nebo Otakar Kramer, říd. učitel, který hrál také většinou prim, někdy obligát.

Často vypomáhal p. Vokál, varhaník z Rejšic, který hrál 1. housle. Druhé housle hrál Václav Adášek nebo Václav Kramer, bratr zdejšího říd. učitele. František Matuna hrál na violu.

Na klarinet pískal Josef Kvapil, jako host František Soukup z Luštěnic. Karel Nekovář, truhlář z Nových Benátek hrál jako host na flétnu. Pocnar z Dražic a Karel Bouda z Horek troubili křídlovku, lesní rohy Václav Těšínský a Václav Maršíček. Na bicí hrál Josef Hurta (krejčí) a režiser Bohumil Bohuslav na basu.

Podle Pamětní knihy obce "všichni jmenovaní ovládali skvěle své nástroje, byli dobře sehraní, takže obecenstvo se vždy na jejich hru těšilo a odměňovalo je bouřlivým potleskem. Muzikanti hráli úplně zdarma, z lásky k hudbě, jen někdy pivo se platilo."

Líčení obstarával režiser Bohumil Bohuslav. Staral se i o výpravu. Výborným nápovědou byl Josef Kvapil.

Prvním a dlouholetým pokladníkem spolku byl Václav Resl, čp.37.

Tato slavná hra se uváděla kolem roku 1930.
Na fotografiích jsem poznala pana režiséra Těšínského (stojící zcela vlevo)a mého pradědečka, Jana Svačinu (stojí uprostřed s holí).

Fotografie z euforické doby po osvobození.

Fotografie z neidentifikovaných představení odehraných souborem s dospělými herci.

Hry inscenovaná kolem roku 1955.