Největší a nejslavnější byla dne 6. února 1907, když se ženil František Koula a do Zdětína přiváděl nevěstu slečnu Nouzákovou ze Struh. Sousedé mu připravili skutečnou slávu, ale málem by to bývalo skončilo u soudu.

Již několik dní před svatbou se konaly v obci tajné přípravy. Tajně, aby o nich ženich nevěděl. Chystal se velkolepý průvod na přivítanou svatebčanům. Všichni účastníci měli být v krojích, ať národních či maškarních. (Všechny obleky a kroje obstaral sedlák Josef Suldovský z čp. 9.)

V den svatby vypravil se průvod ze Zdětína k Benátkům. Vpředu dva svědkové, ženichovi nejbližší přátelé (sedláci Jaroslav Svačina se Studeckým z Chotětova) v slavnostních jezdeckých úborech panošů na vyzdobených koních, za nimi vůz tažený dvěma páry dlouhorohých volů, kteří byly ověšeni fábory, povřísly a rozličnými tretkami, aby působili co nejsměšněji.

Na voze stála kolébka se zavinutou loutkou a kuchyně s hrncem kaše, vezené spíše pro veselost a smích než pro podělení zvědavců. Proto nebylo radno přiblížiti se na dosah velké vařečky. Kdo se všetečně dostal až ke kuchyni, mohl pokládat za štěstí, když si neodnesl porci kaše na ústech nebo na nose a nestal se tak terčem vtipů a bujného smíchu rozdováděné chásky.

Za povozem klusal koníček zapřažený do dětského kočárku, který přirozeně budil největší pozornost, zvláště malých. A mezi nimi sousedé a sousedky v krojích a maškarách.

Tato pestrá karavana hlučících, zpívajících, poskakujících a roztodivně oblečených lidí a lidiček způsobila v Nových i Starých Benátkách, kamž až vyjela svatebčanům vstříc, hotový poplach. Průvod projel městem, rozptýlil se po hostincích, hned se opět vyrojil, aby vyvedl nějakou taškařinu. A pilo se a pilo a nikdo neplatil. Dluhů zůstalo na 100 zlatých a nikdo neplatil a dodnes není známo, kdo jich zaplatil.

Konečně se dostali za Staré Benátky. Tam se odpojili oba jezdci, pan Svačina a pan Studecký. Vyjeli vstříc svatbě až před Struhy a přidružili se k svatebčanům, jedoucím v kočáře, jako čestná stráž. Přitom měli jinší věc za lubem, totiž, aby jim neujeli do Zdětína jinou stranou.

Pozdě odpoledne se vracela celá výprava ke Zdětínu, kde zatím postavili velikou slavobránu. U ní přivítal novomanžely žertovným blahopřáním pan Václav Čančík. Nevěstě a ženichovi byly podány veliké kytice – z pravých bodláků. Když chtěli vjet do statku – nemohli. Vrata byla zavřena. Tu se dozvěděli, že musí projet celou vsí, aby si celá ves mohla nevěstu, nastávající novou sousedku dobře prohlédnouti.

Na svatebním veselí bylo pak hostí plno a jídla a pití také dost a dost.

Ale přišly dozvuky a ty hrozily skončiti méně vesele. Velkolepý a rozpustilý průvod vzbudil pozornost úřadů pestrostí krojů a národními barvami, a tak četníci začali vyšetřovati, zda byl povolen. Nebyl, protože o povolení nikdo nežádal. A tak dalo sedlákům Čančíkovi a Suldovskému, kteří věc vzali na sebe, hodně práce u c. k. hejtmanství, než svým vlivem a hlavně úplatky zabránili, aby sami jako původci nebyli trestáni.

(Otištěno ve vlastivědném sborníku „Boleslavan“ v č. 6 ročník 1938–39).