Rok 1914

Německo, které bylo silně vyzbrojeno, spoléhalo na převahu svých nových zbraní a Rakousko muselo dělat to, co si Německo přálo, protože bylo v jeho naprostém područí. Cesty německého císaře Viléma na Konopiště nevěstily nic dobrého a tušilo se, že Vilém a následník trůnu Ferdinand Este připravují válku proti Slovanstvu.

V červnu r. 1914 odhodlalo se Rakousko a Německo k provokačnímu činu. Uspořádalo hlavní císařské manévry na samých hranicích Srbska. Bylo to ve dnech, kdy Srbové vzpomínali na smutné výročí bitvy na Kosově poli. Hřměním děl byli Srbové vydrážděni a tuto urážku nemohli snést vlastenečtí srbští studenti a rozhodli se k rozhodnému činu.

Student Princip byl určen k provedení atentátu, který byl uskutečněn v neděli dne 28. června. Téhož dne projížděl Sarajevem následník trůnu rakousko-uherského, arcivévoda František Ferdinand d‘ Este a jeho choť vévodkyně Žofie z Hohenburgu (rodilá Češka!). Princip přiskočil s chodníku k autu, v němž manželé projížděli a dobře mířenými ranami zasáhl Ferdinanda i jeho manželku. Rány byly smrtelné.

A tento sarajevský atentát byl příčinou k vypovězení války, k jejíž vypuknutí nebylo daleko. Rakousko podalo Srbsku ultimatum.

Zpráva o atentátu způsobila sice ve Zdětín rozruch, ale mnozí stále ještě nevěřili ve vážnost situace. Považovali ultimatum za pouhý strašák a doufali, že se bude vyjednávat a celá záležitost, že se urovná. Byli to jen jednotlivci, kteří věděli, že se k válce schyluje. Zprávu tu prozradil František Hybš Václavu Čančíkovi a ten svým známým, že se něco chystá.

Svátek sv. Anny přinesl však překvapení, které nikdo neočekával. Bylo to v neděli 26. července 1914. Byl krásný den a čekalo se na sklizeň pěkné úrody. Žně započaly. Zdětínští občané přispěchali toho dne z novobenáteckého kostela a celí ustrašení přinesli zprávu, že je vyhlášena mobilisace.

Hned nato byl zpraven o věci hejtmanstvím obecní úřad, starosta Václav Špitálský, který nechal strážníkem Josefem Kuchařem vybubnovat všeobecnou mobilizaci. Povolává se první záloha do 39 let.

Po vybubnování přijeli ve vojenském autě úředníci a vylepili na obecní tabuli černožluté vyhlášky, kde se občané dočetli o podrobnostech hrozné skutečnosti. Pražský armádní sbor byl celý mobilizován, a všichni záložníci do 39 let měli nastoupit do 24 hodin činnou vojenskou službu u svých pluků.

Smutné a bolestné bylo pondělní ráno 27. července. Vypsat se nedá zděšení, pláč a nářek, srdcervoucí scéna za scénou. Všichni záložníci, mladí, zdraví čeští chlapci a muži odcházeli s kufry na ramenou na nádraží v Chrástu, aby odejeli vlakem ke svým plukům, povoláni obětovat své životy za cizí zájmy nám vždy nepřátelského Rakouska.

Ženy a děti je až na nádraží vyprovázely a po smutném, dojemném a bolestném loučení zaznělo ještě „s Bohem“, když přijel vlak. Obrazy a scény, které se tu odehrávaly dají se těžko vypsat. To se musí prožít. A pláč, nářek, ozývaly se v obci i v dalších dnech.

Ženám se stýskalo po manželích, dětem po tatínkovi, rodičům po synovi. Vrátí se nám? Uvidíme je kdy ještě? To byly otázky, které si všichni denně kladli.

Ze Zdětína většina záložníků rukovala k 10. zeměbraneckému pluku nebo k 36. pěšímu pluku do Mladé Boleslavi, k 26. dělostřeleckému pluku do Terezína a i jiných posádkových míst.

V prvních dnech po odchodu záložníků nastalo ve Zdětíně smutno a prázdno. Lidé chodili jako tělo bez ducha, v myšlenkách dleli u svých drahých, kteří je opustili. Předtucha blížících se událostí každého děsila. Chuť do práce každého opustila.

Teprve neodkladné žňové práce způsobily, že bylo nutné se vzmužit a chopit práce. Byli to v první řadě staří hospodáři – výměnkáři, ženy i děti, kteří si uvědomili, co by se stalo, kdyby nebylo sklizeno obilí. Proto s opravdovým elánem pustili se do práce, aby tak nahradili odešlé hospodáře, syny i čeledíny a ostatní zemědělské dělníky.

Brzy došel výnos, který nařizoval, aby žactvu, pokud pomáhají při polních pracích a zastávají povolané muže při hospodářství, bylo zameškané vyučování omluveno. Nutno zaznamenat, že se toho nijak nezneužívalo.

A povolaní záložníci odjížděli zatím se svými pluky na fronty, kde po boku našich zavilých nepřátel Němců, měli bojovat proti našim slovanským bratřím Srbům a Rusům. Proklínali ty, kteří válku zavinili a v duši přísahali, že proti nim nevystřelí, že budou střílet „Panbíčkovi do oken“. Mnozí pak se rozhodli, že se dají dobrovolně zajmout nebo přeběhnou při vhodné příležitosti k nepříteli. Taková byla nálada mezi českými vojáky.

Žně se s vypjetím všech sil šťastně skončily. Úroda byla velmi dobrá. Sokolstvo a skauti zorganisovali na žně výpomocnou akci rolníkům.

Hospodářské následky války se ihned dostavily. Peněžní ústavy v Benátkách n. Jiz. byly některý den přímo obléhány lidmi, kteří přicházeli vyzvednout si své úspory buď celé nebo z části. V občanstvu se udržovali poplašné zvěsti o státním bankrotu, které již ostatně trvají od války balkánské. Nastal pravý poplach po zlatých a když nebyly, tak alespoň po stříbrných penězích. Vyplácely se omezené obnosy 100–200 korun.

Velká poptávka byla po mouce, soli a ostatních potravinách, neboť lidé se začali zásobovat. Věřilo se (zcela oprávněně) v nedostatek a drahotu. Ta se také ihned dostavila, protože se našli mezi obchodníky chamtiví jednotlivci, kteří využívali situace a začali hned zdražovat např. mouku o 20–30 h na kilogramu.

Ale zdražování se začalo projevovat i u ostatních potravin. Když rozčilené ženy v některých městech několik krámů vytloukly, vydalo místodržitelství ceník potravin, který nesměl býti překročen.

Ceny obilí a některých potravin v roce 1914:
1q žita v měsíci lednu 1914 | 1q žita v měsíci únoru 1914 | 1q žita v měsíci květnu 1914 | 1q žita v měsíci prosinci 1914 | 1q pšenice v měsíci lednu 1914 | 1q pšenice v měsíci březnu 1914 | 1q pšenice v měsíci květnu 1914 | 1q pšenice v měsíci srpnu 1914 | 1q pšenice v měsíci září 1914 | 1q pšenice v měsíci prosinci 1914 | 1q ječmene v měsíci lednu 1914 | 1q ječmene v měsíci srpnu 1914 | 1q ječmene v měsíci září 1914 | 1q ječmene v měsíci říjnu 1914 | 1q ječmene v měsíci prosinci 1914 | 1q ovsa v měsíci lednu 1914 | 
1q ovsa v měsíci dubnu 1914 | 1q ovsa v měsíci srpnu 1914 | 1q ovsa v měsíci prosinci 1914 | 1q brambor v roce 1914 | 1q cukrovky v roce 1914 | 1kg másla v roce 1914 | 1kg tvarohu v roce 1914 | 1 vejce v roce 1914 | 1 houska v roce 1914 | 1 bochník chleba (4 kg)
1 kg cukru | pivo 1 l 14 h plzeňské

Začátkem srpna začaly docházet první zprávy zdětínských vojáků z fronty. Byly všeobecně psány na úředních lístcích „feldpostkartách“ od porta osvobozených, ale udané bylo jenom číslo polní pošty, takže jsme nevěděli, na které frontě bojují.

Někdy došel polní lístek s udáním místa pobytu, ale to bylo přeškrtáno nebo začerněno, aby bylo nečitelné, když vůbec takový lístek byl doručen. Vojenská cenzura začala řádit hned od počátku války a zabavila všechny zprávy, které pravdivě líčila poměry. Ani poznámka „máme vši“ nebyla propuštěna. Prošla však zmínka „živého písku tu je dostatek“. Brzy se však naučili naši lidé číst mezi řádky, nebo pochopili náznakové poznámky.

Přes všechno toto opatření dozvěděli jsme se brzy, na kterých frontách jednotlivé pluky bojují, kde utrpěly rakouské armády porážky, které české pluky se vzdaly nebo přeběhly k nepříteli.

V těžkých dobách dovede se vždycky český národ sjednotit a žít v naprosté svornosti a projevit lásku k bližnímu. Zdětínští občané vytvořili jednu rodinu hned při vypuknutí války. Zapomnělo se na všechny osobní a sousedské sváry, jeden s druhým cítil, soused sousedovi ochotně a rád vypomáhal, upřímně poradil.

Sousedskou vzájemnou pomocí byly zdolány všechny zemědělské práce. Projevovala se vzájemná láska, největší obětavost k potřebným raněným, zajatcům a jiným nešťastníkům. To nutno ke cti všeho občanstva ve Zdětín zaznamenat.

Vláda oznámila vydání 300 milionů korun pokladničních poukázek a vytištění nových dvoukorunových bankovek jako náhradu za stažené drobné mince, kterých byl naprostý nedostatek.

Vyhlášeno moratorium do 15. srpna. Do té doby měli jsme býti se Srbskem hotovi.

Občané v obci nenabyli od vypuknutí válečného požáru klidu. Sotva se vzpamatovali z jedné události, následovala druhá.

Po nastoupení první zálohy byli voláni záložníci 40-ti letí, jednačtyřicetiletí a dvaačtyřicetiletí. Po nich byli povoláni ti, kteří byli odvedeni na jaře 1914 a nově povoláni k odvodům všichni dosud neodvedení ve stáří od 21 roku do 38 roku, později potom i další ročníky a to dokonce od 18 do 50 let.

Rakousko potřebovalo novou armádu, protože válka se Srbskem nebyla jediná. Rozpoutala se válka mezi Rakouskem a Ruskem, Německem a Ruskem, Německem, Francií a Anglií – celkem bylo vypovězeno v roce 1914 – 20 válek a do konce války v roce 1918 – 31 válek.

Do této války se později vmísilo i Japonsko, některé státy americké a na konci i Spojené státy severoamerické, takže celý svět stál na válečném ohni a prožíval všechny hrůzy. Válka je plným oprávněním nazvána „světovou“.

1. Rakousko Srbsku 28. července 1914
2. Německo Rusku 2. srpna 1914
3. Německo Francii 3. srpna 1914
4. Německo Belgii 3. srpna 1914
5. Anglie Německu 4. srpna 1914
6. Rakousko Rusku 5. srpna 1914
7. Srbsko Německu 5. srpna 1914
8. Černá Hora Německu 7. srpna 1914
9. Francie Rakousku 12. srpna 1914
10. Anglie Rakousku 13. srpna 1914
11. Černá Hora Německu 13. srpna 1914
12. Japonsko Německu 23. srpna 1914
13. Rakousko Japonsku 25. srpna 1914
14. Rakousko Belgii 27. srpna 1914
15. Rusko Turecku 30. října 1914
16. Anglie Turecku 5. listopadu 1914
17. Francie Turecku 6. listopadu 1914
18. Belgie Turecku 7. listopadu 1914
19. Afganistan Rusku 25. listopadu 1914
20. Afganistan Anglii 25. listopadu 1914

Obecní zastupitelstvo:
Václav Špitálský, obecní starosta,
Karel Miškovský, I. radní
František Koula, II. radní,
Josef Horák (z Dražic), III. radní,
Václav Čančík, člen výboru,
Václav Miler, člen výboru,
Josef Suldovský, člen výboru,
František Štumpa, člen výboru,
Josef Kavka, náhradník za mobilizovaného Jaroslava Svačinu,
Josef Štych, náhradník za mobilizovaného Josefa Malého.

Obecní a žňová komise byla zvolena v srpnu r. 1914 a měla toto složení:
Josef Špitálský, předseda,
Josef Kavka, řídící učitel – jednatel a zapisovatel,
a členové: Václav Čančík, František Hásch (správce dvora Dražic), Karel Miškovský, Václav Miler, František Koula, Josef Suldovský a František Štumpa.

Komise se scházela každou středu v týdnu, v případě potřeby i v jiný den od 7–8 hodiny večerní v zadní místnosti hostince Rudolfa Beitlera. Komise řídila a měla na starosti záležitosti hospodářské, dodávky obilí, stavy dobytka a dodávky k válečným úkonům, přípřeže k vojsku, zásobování nemajetného obyvatelstva chlebem a p., polní práce, osev, mzdy dělníků, opatřování pracovních sil, opatření veřejného zdravotnictví a bezpečnosti, tato opatření se vztahovala i na osadu Dražice.

Václav Špitálský, starosta obce uveřejňuje úřední vyhlášky v obci a vyhlášky z usnesení obecního výboru, vede obecní agendu s administrativními pracemi, obstarává povozy a potahy, přípřeže k účelům válečným i veřejným, sepisuje brance k odvodům a doprovází je.

Dále je přítomen v odvodní komisi, provází koně ke klasifikaci a vydává chlebové i moučné lístky pro nemajetné. Vydává mlecí výkazy a dobytčí pasy, vede v evidenci hovězí dobytek pro odkup k válečným potřebám, podepisuje všechny úřední spisy ostatními referenty vypracované.

Je přítomen při soupisu obilních zásob a mlýnských výrobků, při soupisech osevních ploch a dobytka vůbec, při soustavném výkupu obilí a odnětí všech přebytečných zásob.
Vydává předpisy a vyhlášky o ochraně majetku a veřejného zdravotnictví i veřejné bezpečnosti v obci.

I. radní:
Zastupuje starostu v jeho nepřítomnosti, je v obecní aprovisaci (název pro vyživovací komisi – poznámka kronikáře), přijímá kovy a kovové nádoby odprodané nebo odňaté k válečným účelům a doprovází válečné přípřeže na místo určení.

II. radní:
Zastupuje v nepřítomnosti I. radního a má na starosti vydávání chleba a mlýnských výrobků, cukřenek a kávinek pro nemajetné a spatřování těchto životních potřeb s III. radním, jenž rozdává potraviny na Dražicích.

Řídícímu učiteli Josefu Kavkovi byly přiděleny tyto práce:
1) Přihlášky o vyživovací příspěvky k okresní a zemské komisi vyživovací,
2) Vyhotovování žádostí k vojenským úřadům ohledně dovolené pro vojíny, o zproštění vojenské služby domobranecké, dopisování a dotazy po zemřelých, nezvěstných a zajatých vojínech.
Při těchto pracích pomáhal řídícímu učiteli Josef Holub, učitel, který byl cvičitelem mládeže ve věku 16–18 let a prováděl soupisy zásob obilných, kovů a látek.

Dnem 1. srpna 1914 byla v obci zavedena sborem dobrovolných hasičů pod vedením župního jednatele řídícího učitele Josefa Kavky, po dobu války, bezpečnostní služba proti špionům a k ochraně majetku občanů a možným požárům během noci od 9. hodiny večerní do 2. hodiny ranní od jara do podzimu a v zimě od 8. hodiny večerní do 4. hodiny ranní.

Podle obecního pořádku vykonávali hlídku každodenně 2 hasiči s ponocným, kteří obcházeli obec uvnitř ve všech ulicích, zrovna tak i okolo obce a hlídali současně obilní stohy i slámy v polích. Kdo nemohl, mohl si za sebe zjednat jiného hasiče, kterému zaplatil 1–2 K za noc.

Od listopadu r. 1914, když mnoho hasičů bylo na vojně, převzali noční hlídku ve Zdětíně i na Dražicích občané mužského pohlaví, kteří zbyli doma. Chodilo se po dvou, podle domovních čísel. Kdo se nemohl určeného dne dostavit, zjednal si za sebe souseda buď za plat nebo výměnou. Hlídky se konaly pravidelně, často za dozoru četnictva až do prosince 1915.

Vojenské přípřeže dne 15. srpna 1914 dodali:

Josef Malý čp. 31 – 1 pár koní s vozem, postrojem, plachtou a čeledínem Záhorským.
Marie Lebedová čp. 30 – 1 koně, čeledín Josef Němeček s druhým koněm Bohumila Bohuslava.
Josef Verner čp. 98 – 1 pár koní s postroji, výpravou a čeledínem.
Marie Svačinová čp. 3 – 1 koně a František Koula 1 koně s postroji, vozem a příslušenstvím i čeledínem Henychem.
Josef Suldovský čp. 9 – 1 pár koní s vozem, plachtou, postroji a čeledínem Splavcem.
Josef Svačina čp. 25 – 1 koně a Marie Štelovská čp. 6 – 1 koně s vozem a příslušenstvím a čeledínem. Hendrychem z čp. 118.
Václav Čančík čp. 3 – 1 pár koní s vozem, příslušenstvím i čeledínem Roďanem.
Dvůr Dražice 1 pár koní s vozem a příslušenstvím i čeledínem.

Mnozí čeledínové se vrátili brzy, když jim byly zničeny vozy a koně buď padli nebo byli vzati k dělům, případně k jiným válečným účelům.

Za vozy, postroje a koně byla vyplacena odhadní cena při převzetí na shromaždišti v Mladé Boleslavi u zeměbraneckých kasáren za doprovodu obecních radních Karla Miškovského a Františka Kouly.

Čeledínové, kteří měli ve válečném území v Haliči 3 K denního platu kromě stravného a od hospodáře na cestu 6 K a kteří se šťastně živi a zdrávi vrátili, vypravovali ze svých cest prožité příhody a líčili válečné hrůzy.

Ihned po vypuknutí války muselo se učitelstvo i žactvo zapojit také do všech válečných akcí, aby pomohli k vítězství Rakouska. Vyučování bylo neustále přerušováno a práce učitelstva byla velmi těžká, zodpovědná a vyžadovala opravdového vypětí sil, když nechtěli, aby žactvo válkou trpělo ve výchově.

Docházka byla hlavně v době podzimních prací velmi špatná, protože školní děti musely pilně pomáhat při všech polních pracích, aby nahradily otce, kteří odešli na bojiště. Pomáhaly hlavně při mlácení, přípravě polí, setí, dobývání brambor a řepy.

Učitelstvo bylo nuceno prokazovat svou loyalnost činností při všech „vlasteneckých akcích“. Pomáhali a řídili sbírky kovů, soupisy zásob a obilí, sbírky na Červený kříž, sbírky teplého prádla pro vojíny, agitovali pro válečné půjčky atd. atd. Ti, kteří odepřeli, byli okamžitě považováni za „politisch verdächtig“.

V podzimních a zimních měsících od r. 1914 muselo se žactvo ve škole věnovati „práci vlastenecké“.

Dívky pod vedením choti řídícího učitele industriální učitelkou Annou Kavkovou zhotovovaly v době vyučování i mimo vyučování zimní teplé prádlo vojínům v poli a to: rukavice, nátepničky, svetry, kukly na hlavu, ponožky, papírové vložky do bot a p.

Mimo to dělala se ve škole z bílých látek „cupanina“ pro polní lazarety. Této akce se účastnili často i dospělí.

Ve Zdětíně bylo těchto uvedených věcí zhotoveno veliké množství, za což zaslalo ministerstvo vojenství děkovný přípis žactvu i paní řídící.

Žáci za spolupráce učitelů konali „Vlastenecké sbírky kovů“ a to mědi, mosazi, zinku, cínu a hliníku. Při první sbírce se ve Zdětíně sebralo 30 kg různého kovu.

V listopadu sbíraly děti a sušily ostružinové listí na čaj pro vojsko v poli.

Odvody koní se konaly od počátku války v Chotětově, kam byl i Zdětín přidělen. Nejlepší koně byli vždy odvedeni. Odhadní cena byla celkem úměrná, spíš nižší.

Ministerstvo orby vyzývá rolníky, aby seli letos právě to, čeho v příštím roce budeme nejvíce potřebovati. A to plodiny, které jsou k lidské denní výživě nejnutnější. Rolníci mají síti především pšenice, žito, luštěniny a sázeli brambory, aby se lidové potraviny doplnily. Kde podnebí dovolí, má se sít i kukuřice.

Občanstvo bylo nabádáno, aby šetřilo všemi potravinami. Aby byl zmařen úmysl nepřátel – říši vyhladovět.

Nutno podotknout, že potraviny, oděv i obuv při vypuknutí války byly jen málo zdraženy. Dobytka se vodilo po celý rok 1914 celkem dostatek a byla po něm malá poptávka. I drůbeže bylo na trzích v Benátkách dost a husy byly nabízeny po 2 K–2 K 50 h.
Obchodníci s obilím vykoupili obilí ze sklizně z r. 1914 za ceny o málo vyšší než před válkou.

Rakouská vláda neměla starosti o živobytí a mužstvo. Největší strach však měla z nakažlivých nemocí a z nastávající zimy. Občanstvo bylo ihned po vypuknutí světové války poučováno, jak se chránit před infekčními nemocemi (zejména skvrnitým tyfem, cholerou a neštovicemi) a doporučováno očkování proti těmto chorobám.

Očkování prováděl MUDr. Jaroslav Prokůpek, obvodní lékař z Horek.

Největší strach vzbudila zpráva o vypuknutí cholery a jiných nakažlivých chorob ve vojenském a zajateckém táboře v blízkých Milovicích. Obavy byly tím větší, že Zdětínem projížděly často kolony vojáků za účelem cvičení a tím hrozilo nebezpečí zavlečení chorob i do obce.

Již v listopadu byla vypsána I. válečná půjčka. Ve Zdětíně na ni upsal řídící učitel Josef Kavka 200 K. Kolik upsali ostatní občané, nepodařilo se zjistit. Zdá se však, že tato půjčka neměla valného úspěchu.

V listopadu vybízela vláda obecní úřady a správy škol, aby hlavně školní děti sbíraly ostružinové a jahodové listí k vaření čaje pro vojíny v náhradu za léky k léčení vojínů onemocnělých úplavicí. Ze Zdětína bylo odesláno v pytli asi 5 kg.

Před vánoci žebraly děti o teplé svrchní i spodní prádlo pro vojíny v poli, hlavně v Karpatech. Vláda se bála blížící se zimy. Sebrané prádlo bylo v bedně odesláno do příslušné úřadovny.

Současně byly vojínům do pole odesílány přímo balíčky obsahující kuřivo, čokoládu, ponožky, nátepničky, rukavice, kukly, kapesníky, plátěné látky, utěrky, zákusky a p.

První válečné vánoce byly tentokrát smutné. Hlavně v těch rodinách, ve kterých o Štědrém večeru chyběli otcové nebo synové, kteří byli na frontě. Na ty se vzpomínalo, jaký asi mají Štědrý večer v zákopech a oni vzpomínali zase na své domovy a své drahé. Mnoho slz bylo vidět v tomto dni a hlavně v těch rodinách, které již dlouho neměly o svých drahých zprávy. Žijí ještě? Vrátí se?

A proto ani Silvestr se toho roku neslavil, nebyla na to nálada. Veselost zmizela.

Konečně zábavy se povolovaly jen v tom případě, když čistý zisk byl věnován na Červený kříž, válečnou nadílku nebo jiné válečné účeli.

19. prosince zemřel Václav Suldovský, bývalý dlouholetý starosta obce a předseda místní školní rady, který mnoho dobrého pro obec a své spoluobčany vykonal. O jeho oblibě svědčila veliká účast na pohřbu všech občanů, učitelů a školní mládeže. Zemřel ve věku 74 let.

V roce 1914 se v obci narodilo 27 dětí:

26.1. Mojžíš Václav čp. 6
5.3. Horčicová Božena Anna čp. 84
20.3. Štumpa Ladislav-Antonín čp. 56
28.3. Trč Jaroslav Chrást čp. 76
11.4. Pokorná Anna Karolina čp. 46
15.4. Navrátilová Růžena čp. 91
27.4. Srbová Marie Vilemína čp. 107
16.5. Loudilová Milada čp. 3
20.5. Krejčík František čp. 20
21.5. Jandl Vilém čp. 9 obec řezník
27.5. Neuman Václav Jan čp. 34
16.6. Urbanová Marie čp. 3
17.7. Sládek Josef čp. 66
19.7. Borecká Anna-Kateřina čp. 119
23.7. Adámek Alois Chrást čp. 80
20.8. Jandlová Marie čp. 37
26.8. Váňa Josef Václav čp. 117
2.10. Hrdlík Josef čp. 113
11.10. Hryzi-ová Marie Chrást čp. 81
30.10. Tomášek Václav čp. 57
2.11. Bošinová Ludmila čp. 21
30.11. Stránský Josef čp. 18
4.12. Zlámaná Anna čp. 3
18.12. Weisheitelová Marie čp. 107
24.12. Šubrtová Růžena čp. 20

V roce 1914 zemřelo v obci 15 osob:

29. 1. Pánek František čp. 100 | *23. 7. 1913 | 6 m. 6 d. | psotník
10. 2. Krejčík František Chrást | *9. 6. 1909 | 4 r. 8 m. | otrava kyslič. uhelnatým
12. 3. Hradec Josef čp. 61 | *20. 12. 1841 | 73 r. 2 m. | sešlost věkem
3. 4. Štumpa Ladislav čp. 56 | *20. 3. 1914 | 14 d. | katar střev
8. 4. Svačinová Alžběta čp. 25 | *18. 11. 1846 | 67 r. | převezena z Mělníka
17. 4. Bláha Jan čp. 35 | *13. 2. 1860 | 54 r. | srdeční vada
12. 5. Roďan Josef čp. 33 | *20. 10. 1907 | 6 r. |epilepsie
12. 5. Šulcová Barbora čp. 29 | *9. 1. 1841 | 73 r. | rakovina žaludku
14. 6. Bohuslav František čp. 27 | *6. 8. 1851 | 62 r. | srdeční vada
7. 7. Krejčík František čp. 20 | *20. 5. 1914 | 1 m. 18. d. | katar střev
18. 9. Beitlerová Marie čp. 40 * ? | 46 r. | rakovina dělohy
23. 9. Urbanová Marie čp. 3 | *16. 6. 1914 | 3 m. 7 d. | katar střev
12. 11. Procházka Josef čp. 53 | *20. 10. 1913 | 1 r. 15 d. | katar střev
18. 11. Zbudilová Marie čp. 34 | *29. 10. 1861 | 53 r. | rakovina žaludku
19. 12. Suldovský Václav čp. 9 | *28. 4. 1839 | 74 r. | srdeční vada

V roce 1914 bylo ve Zdětíně 6 svateb:

2. 2. Václav Borecký, dělník N. Benátky č. 255
a Marie Měkotová, dcera Václava, dělníka čp. 119

9. 5. Marie Adámková, čp. 75, dcera Františka, dělníka
a Novák Václav, klempíř Nové Benátky čp. 80

23. 5. Poddaný Václav kovář z Přerova n. L. čp. 86
a Prachařová Marie, dcera Antonína, kováře čp. 7

29. 6. Bláhová Marie, dcera Jana, rolníka čp. 35
a Adámek František, obuvník z Peček čp. 336

21. 7. Davídek Antonín, dělník čp. 103 z Obodře
a Heřmanová Marie čp. 65, dcera Václava čp. 22

25. 10. Maršálek Josef, kočí Zdětín čp. 17
a Sochová Marie, Zdětín čp. 17 z Kropáč. Vrutice