Rok 1941

A tak s takovými obavami, co ještě hroznějšího nás čeká, jsme přivítali Nový rok 1941.

Nový rok ve středu 1. ledna začal již od časného rána sněhovou vánicí, takže již dopoledne byly všechny silnice zaváty. Před polednem přišel telefonní rozkaz z okresního úřadu, že silnice musí být všechny sjízdné a to co nejrychleji, sníh odstraněn a za přesné splnění rozkazu, že ručí starosta obce.

Proto ihned vyjely pluhy a začalo projíždění a protahování. Sněhu bylo tolik, že do pluhů musely se zapřahat 2 páry koní. Ve Zdětíně obstaral protažení silnice p. Josef Verner se svými potahy a podle potřeby pomáhali i ostatní rolníci.

Ve čtvrtek 2. ledna přišel rozkaz, že se musí každý den vést přesné záznamy o nadojeném mléku. Po odpočítání tzv. samozásobitelské dávky, jež činila 1/2 l na člena rodiny, muselo se všecko ostatní odevzdat do sběrny, která byla zřízena v místnosti obecní váhy a tam každý den v 6 hodin ráno přijímala mléko tzv. mléčná komise.

Současně přišlo nařízení, že se zastavuje volný prodej duší a plášťů na kola a že se musí žádat o vydání poukazu, které se nově zavádějí. Tovární dělníci mají vždy přednostní právo před zemědělci a živnostníky.

V noci na pátek 3. ledna napadlo půl metru sněhu. Již ráno přišel telefonický rozkaz, že se zavádí a nařizuje všeobecná pracovní povinnost, to znamenalo, že z každého domu musí jít jeden občan, muž nebo žena, na prohazování sněhu zavátých silnic. Kdo neuposlechne, zaplatí 200 K pokuty. A tak naši občané měli mnoho práce, neboť všechny silnice ať k Benátkům nebo k Dražicům nebo ke Chrástu či k Horkám byly vysoko zaváty a proto nesjízdné. Říšská branná moc musela však míti všechny sinice sjízdné a volné. Proto tak přísné rozkazy, vždyť byla válka. Odměnu za prohazování musila platit obec a platilo se za den 10 K.

Toho dne nepřišla do Zdětína ani pošta, neboť nejen že nemohla být autobusem z Lysé nad Labem dovezena, ale ani listonoš se nemohl do té spousty sněhu s nákladem vydat.

Pracovní povinnost trvala i příští den v sobotu 4. ledna.

Toho dne bylo nařízeno zaplombování všech odstředivek na mléko a máselnic na stloukání másla, aby nikdo nemohl prodávat smetanu nebo máslo.

Tento rozkaz Němců byl zbytečný, neboť smetana se mohla sebrat a máslo se stlouklo v ruční tlukačce, která se nechala dobře ukrýt, jak se mnozí občané přiznali. A tak mnozí odvážlivci (hrozilo se strašnými pokutami – považovalo se to za sabotáž) vyráběli máslo dál.

Pokud je přenechávali svým spoluobčanům za rozumné ceny a nesledovali cíl válečného obohacení, byl to vlastenecký čin a sabotáž válečného německého hospodářství.

Současně přišel na obecní úřad příděl kožených podrážek, které se přidělovaly, jinak se boty všeobecně podrážely podrážkami gumovými.

Úřadování zásobovacího komisaře bylo pro Zdětín stanoveno na pondělí, čtvrtek a pátek.

V neděli dne 5. ledna konal se ve Zdětíně koncert dětské kapely z Jabkenic, kterou místní občané přijali s radostí, neboť chlapci nám pěkně zahráli Kmochovy pochody a jiné české skladby. Návštěva byla veliká.

Na svátek Tří králů se konal soupis hus a bylo přihlášeno 105 chovných hus. Přirozeně, že se jich mnoho zatajilo, neboť kontrola po domech, která byla nařízena, hospodářská komise nedělala a každý přihlásil co chtěl.

7. ledna napadly znovu spousty sněhu a proto pracovní povinnost na prohazování sněhu byla obnovena.
Rolníci začali vytahovat sáně, které již po několik zim, kdy nebylo sněhu, odpočívaly. Začalo se vesele jezdit na saních.

8. ledna začaly se vydávat šrotovací výkazy.

Ve čtvrtek 9. ledna se vrátil z vyšetřovací vazby Gestapa v Mladé Boleslavi Václav Suldovský, rolník čp. 9, který tam byl držen od předvánoc, protože v hostinci „na Růžku“ v povznesené náladě urazil „Říši“ nebo „Vůdce“, slyšel to tajný, který tam naneštěstí byl. Zatkl ho a teď čekal na přelíčení před německým soudem.

10. ledna musili zemědělci hlásit všecky zásoby obilí, které měli ještě na špýchaře.

11. ledna v sobotu se konal Sokolský věneček u Tvrzníků za veliké návštěvy a dobré nálady.

Ke spoustám sněhu přidaly se i silné mrazy, které začaly od neděle 12. ledna a v noci 16. ledna začala děsná vánice a trvala přes celý den pátek 17. ledna. Na sobotu a neděli byla zase vyhlášena přísná pracovní povinnost, neboť silnice byly opět všude zaváty závějemi až 2 m vysokými.

Zvěr v polích hrozně trpěla, neboť nemohla nikde k zemi. Koroptvím se proto pilně zasypávalo na odhrabaném sněhu, zajícům se přivazovaly otýpečky sena ke stromům a keřům, jen aby nehynuly hladem. Zajíci způsobili tohoto roku veliké škody na ovocných stromcích, protože vysoká vrstva sněhu umožnila, že mohli okusovat vysoko a ochranné proutěné košíky nebyly nic platné.

Mnoho koroptví se stalo obětí dravců, hlavně káňat, kterých se tu náhle objevil veliký počet, což nikdo nepamatoval. Pan Václav Jandl je chytal do koše na živé holuby. Ale i ostatní škodná se v této zimě rozmohla. Bylo chybou, že již před vánoci nebyly postaveny remízky a že se začaly narychlo stavět teprve 15. ledna.

14. ledna večer došla telefonická zpráva, že do Zdětína přijde vojsko. Tato zpráva nezpůsobila žádnou radost. Vždyť nikdo z nás nemohl německé vojáky ani vidět a každý je nenáviděl.

16. ledna ve čtvrtek přijela náhle kontrola na odstředivky, zda jsou všechny řádně zaplombovány anebo zda někdo plombu neporušil. Všechno dobře dopadlo.

17. ledna nařízen znovu soupis všeho dobytka hovězího i vepřového.

18. března v sobotu sehrána byla v sále u Doušů divadelní hra Václav Hrobčický z Hrobčic.

18. března přijelo několik německých vojáků jako „kvartýrmachři“ – ubytovatelé, aby vyhledali ubytování pro vojsko, které v pondělí 20. ledna v 5 hodin odpoledne do obce přijelo.

Vánoční prázdniny trvaly na školách již od 20. prosince minulého roku. V pondělí 20. ledna se mělo začít vyučovat, ale na zdejší škole to nebylo možné, protože i do školy se nastěhovalo vojsko. Byla to motorizovaná jednotka Dienstelle Feldpostnummer 21 372 a zabrala celou novou školu, dolejší místnosti staré školy, oba sálů u Doušů i u Tvrzníků a celou řadu bytů soukromých (u Svačinů, u Štelovských, u Koulů a jinde). Velitel bydlil u Suldovských. Kuchyně měli u Svačinů.

Naše občanstvo se s nimi nejraději skoro nestýkalo, prostě je ignorovalo. Nutno však podotknouti, že se vojáci k našim občanům chovali slušně a že nebylo případu, aby došlo k nějakému incidentu. S některými vojáky se dokonce občané stýkali v hospodách, aby poznali jejich smýšlení a i mezi nimi byli někteří, kteří důvěrně prozradili svůj odpor k „Vůdci“.

Vánice trvaly stále a pracovní povinnost byla ještě 21. a 22. ledna.
Obleva nastala v úterý 21. ledna a toho dne pod tíhou sněhu probořila se střecha na domě p. Václava Lukavce, rolníka čp. 86.

Byly stanoveny šrotovací dávky krmného obilí pro jeden kus dobytka na měsíc:
1 kus hovězího:  8 kg, 1 kus vepři: 15 kg, 1 kus prasnice: 18 kg, 1 kůň: 90 kg.

Poněvadž po zabrání školních budov německým vojskem zbyla pro čtyři třídy jen jedna místnost ve staré škole, hledána alespoň ještě jedna, aby mohly mít čtyři třídy střídavé polodenní vyučování.

Když ve Zdětíně takové místnosti nebylo, zřízena byla druhá učebna v Sedlci v hostinci p. Hlaváče, kam lavice a ostatní zařízení bylo převezeno. Tak chodily naše děti do Sedlce a to až do 28. června. Ve Zdětíně střídala 1. a 2. třída a v Sedlci 3. a 4. třída.

Občané v Sedlci vyšli škole, při zřízení třídy, velmi ochotně vstříc po všech stránkách.

23. ledna přišel výměr pokut těm zemědělcům, kteří při kontrole 30. 12. 1956 měli nesprávně, lépe řečeno nepořádně vyplněné výkazy.

Po krátké oblevě začala v neděli 26. ledna silně mrznout.

V pondělí 27. ledna přijela náhle do obce kontrola okresního úřadu, která kontrolovala plnění dodávek obilí, dobytka a provedla několik namátkových kontrol u některých zemědělců. Všecko však dobře dopadlo, pokuty nebyly žádné.

V úterý 28. ledna byla provedena rekvisice všech prasat nad 120 kg živé váhy, která musela býti na rozkaz připravena na dodávku a nesměla se prodat jiným způsobem.

Ve středu 29. ledna byl dodán obci nový kontingent chlebového obilí, t. j. žita a pšenice a to 400 q. Zemědělská komise ihned kontingent rozepsala na všecky zemědělce a po dohodě s nimi byl splněn.

31. ledna nastal silný mráz -18°C, na to začala vichřice. 1. února opět silně sněžilo a to až do 4. února. Proto opět 5. a 6. února byla opět pracovní povinnost na odstraňování sněhu.

Poněvadž starosta obce Josef Malý onemocněl, nemohl úřad zastávati a ve čtvrtek začal úřadovati jeho náměstek Karel Miškovský, rolník čp. 16.

Konečně v sobotu 8. února přišla očekávaná obleva, mrazy a chumelenice přestaly.

Na sobotu 15. února bylo nařízeno dodat 8 kusů hovězího a 1 prase.

V pondělí 17. února nastalo krásné, skoro jarní počasí, které trvalo až do 20. února, ale 21. února nastala znovu sněhová vánice a pak sněžilo přechodně až do 27. února, kdy po posledním silném mrazu nastalo znovu tání. Sněhu byly velké spousty, poněvadž však přes noc mrzlo, nedošlo zatím k zátopám.

18. února přišlo jmenování funkcionářů Národního souručenství. Předsedou jmenován Josef Malý, starosta, pokladníkem Václav Podaný, kovář.

19.února nařízena další dodávka chlebového obilí a to ještě 120 q. To už zemědělská komise měla těžší úkol toto množství splnit, ale nakonec pomohli rolníci Čančík, Svačina, Suldovský, Štelovský a Štych, kteří většinu obilí odvedli a tím i tato dodávka splněna.

Okresní úřad nařídil, aby byla v obci zvolena vyživovací, mléčná a zemědělská komise, které budou ručit za plnění všech dodávek v obci.

26. února prováděli úředníci z okresu sami rekvisici dobytka, když poslední kontingent hovězího dobytka nebyl splněn.

Toho dne přišlo nařízení o přísném dodržování policejní hodiny, která stanovena na 12. hodinu noční a dodržování bylo četnictvem přísně kontrolováno.

V sobotu posledního února bylo v obou našich hostincích živo. Němečtí vojáci se loučili, neboť na sobotu 1. března byl hlášen jejich odchod. Naposled vychutnali do sytosti našeho piva, vína a likéru, aby odešli někam na frontu. Někteří se netajili tím, že se jim ve Zdětíně velmi líbilo.

Zůstalo tu jen 10 mužů, proto jsme věděli, že brzy přijdou noví.

Poněvadž odchodem vojska se uvolnil sál u Doušů, bubnoval hned v sobotu odpoledne strážník Josef Martinovský, že sbor dobrovolných hasičů pořádá svůj ples, který musil býti odložen, v neděli 2. března a to od 4 hodin do 12. hodiny noční a to proto v tak nezvyklou dobu, poněvadž prodlužování policejní hodiny se v žádném případě nepovolovalo. Přesto se hasičský ples jako vždy vydařil nad očekávání.

Rychlé tání začalo v pondělí 3. března, z počátku bez vody, ale ve čtvrtek 6. března přišlo silným oteplením a ustáním nočních mrazíků tak silné tání, že nastaly v celé obci potopy, sklepy byly zatopeny a v roklích se vytvořila hotová bystřina, takže přes silnici k Chrástu nebylo možno ani přejeti.

Pak už trvalo krásné počasí, přes noc mírné mrazíky.

Ze 3. na 4. březen byl proveden soupis vepřového bravu a v obci byl tento stav:
134 podsvinčat do 8 týdnů, 137 vepřů do půl roku, 4 kanci, 19 mladých prasnic, 68 starých, 48 krmníků.
Celkem 410 kusů.

15. března musily býti veřejné budovy opatřeny protektorátními vlajkami. Oslavováno bylo 2. výročí zřízení Protektorátu Čechy a Morava. Oslavy se však konaly jenom ve školách.

Ukázalo se, že některé ozimy, hlavně žita, špatně přezimovala a že bude nutno některá zaorat. Práce v polích začaly již od 22. března, kdy se poprvé začalo orat, hlavně na lehčích půdách.

Pokladník obce Josef Novák hlásí, že za odklízení sněhu v letošní zimě bylo zaplaceno 5 422,50 K, což značně zatížilo obecní pokladnu.

Za nový plášť strážníkovi Josefu Martinovskému se zaplatilo 965,80 K.

29. března 1941 přišlo do Zdětína nové vojsko a to motorizovaný oddíl Dienstelle a byl ubytován jako vojsko dřívější. Jelikož byl tento oddíl silnější, musely býti v nové škole uvolněny i kabinety a půda. Za školou bylo parkoviště aut. I toto vojsko se chovalo k občanstvu taktně a bylo vidět, že se jim tu líbilo.

31. března nařízena dodávka 7 kusů hovězího a 6 vepřů.

1. dubna se celý den chumelilo, napadlo hodně sněhu, který však druhý den roztál a pak bylo pěkné počasí. Na polích se však ještě nedalo sít pro silné mokro, ale pilně se oralo a selo se znovu. Byla ovšem bída o seťové obilí.

7. dubna přišel ještě další oddíl vojska.

13. dubna na Hod boží velikonoční dostavil se hned po obědě do Zdětína aktuár Srdínko z politické expozitury s četníkem strážmistrem Josefem Martínkem, nechali si zavolat několik funkcionářů Sokola (Suldovský, Štelovský, Adášek, Resl, Flajšner, Záruba, Bubník) do kuchyně hostince u Tvrzníků a tam jim prohlásili, že německé úřady s okamžitou platností rozpouštějí Sokol a jeho majetek, že se zabavuje. Sepsali proto všechen majetek.

Jednali však oba jako opravdoví vlastenci a proto se zatajila hotovost a vklad na knížce a přiznáno pouze 130,60 K, ostatní se všechno rychle druhý den v kampeličce v Dražicích přepsalo na cizí jméno (provedl Jaroslav Štelovský), knihovnu si členové rozebrali domů, rovněž i loutkové divadlo, zatajit se nedalo pouze nářadí a jeviště. Mnoho věcí se však uschovalo na půdu u Tvrzníků nad sálem. Revolver, který se tam našel, schoval Josef Flajšner.

A tak tímto dnem stihl již podruhé Sokola stejný osud jako za Rakouska v 1. světové válce - rozpuštění. Němci věděli, kdo je jim nebezpečný.

Z funkcionářů ve Zdětíně nezatkli nikoho, ale v sokolských jednotách bylo toho dne zatčeno tisíce funkcionářů, jako v Benátkách, kde nejprve zatčen náčelník Ladislav Vágner.

V měsíci dubnu bylo v tomto roce hrozné počasí. Po několika pěkných dnech na počátku měsíce začalo od Květné neděle dne 6. dubna pršet, ještě v úterý 8. dubna napadl sníh, bylo zima a takové deštivé a chladné počasí trvalo po celý měsíc. Ještě v polovině měsíce se nedalo sít. Zemědělec využívali každé chvíle, kdy se trochu vyčasilo, aby pracovali na poli. I v neděli se pracovalo.

Ještě od 1. května do 5. května byly mrazíky a velmi chladné počasí trvalo až do poloviny května. Pro mokro na polích se někde nedalo ještě v květnu sít.

Následkem zimy vzešla špatně cukrovka a tak se jí mnoho musilo zaorat. 24. května zaorali cukrovku: Václav Štych, Karel Miškovský, František Boháček a v úterý 27. května musel ji zaorati ještě Josef Verner, zatímco vzešlé se již okopávaly.

Z obilí byla nejhorší žita, která byla velmi řídká.

Tepla bylo po celý měsíc květen velmi málo. Tak divné počasí v dubnu a v květnu již dlouho nebylo, jak tvrdili starší hospodáři.

Letní čas, (jedna hodina napřed), který Němci zavedli a který byl ponechán i přes zimu stále trval, ale naši lidé na venkově a hlavně v hospodářství se řídili normálním časem.

Vznikl posměšek: Řídíme se podle boha a ne podle vola (myšlen Adolf Hitler, poznámka kronikáře).

Pouze v úřadech a školách se jím řídili. Poněvadž děti ze Sedlce musely ráno choditi do školy ještě za tmy, začínalo se na zdejší škole vyučovati až od 9 hodin a odpoledne od půl druhé podle letního času.

V úterý 6. května byla opět povinná dodávka dobytka a to 10 kusů hovězího a 6 vepřů, které zajistila komise okresního úřadu, když místní komise nemohla a nechtěla tento příkaz splnit.

Německé úřady neustále nařizovaly zvýšení sběru odpadových hmot a to hlavně kostí, starého papíru, železa a jiných kovů. Ve Zdětíně se prováděl sběr ve škole, ale úspěch byl malý. Nejen proto, že nebylo kde brát, ale hlavně proto, že většina rodin sběr naprosto sabotovala a občané nechtěli pomáhat Němcům prodlužovat válku.

Ve schůzi obecního zastupitelstva 25. května zvolen byl náměstkem starosty za pana Karla Miškovského pan František Lebeda, rolník čp. 15 a to v užší volbě mezi ním a p. Josefem Vernerem, když v první volbě měli stejný počet hlasů. Pan František Lebeda volbu přijal.

Do finanční komise byli zvoleni: František Matuna, Josef Dvořák a za Jaroslava Štelovského Antonín Pařízek.
Do hospodářské komise zvolen za Bohumila Bohuslava Václav Lukavec.
Do stavební komise zvolen za zemřelého Václava Kašpárka František Lebeda, za Josefa Dvořáka Antonín Dvorský.
Do policejní komise zvolen za Václava Kašpárka František Lebeda.

Polním hlídačem byl zvolen František Špitálský z Nových Benátek, ale politická expozitura v Nových Benátkách nevyhověla jeho žádosti, aby směl nositi střelnou zbraň z důvodů, že byl kdysi trestán.

Obecní zastupitelstvo stanovilo pokuty za polní pych: při prvním přistižení zaplatí se pokuta 20 K, při druhém 40 K, při třetím 60 K. Výnos pokut řipadne do chudinského fondu obce.

Předsedou honebního společenstva a současně revírníkem byl jmenován Jaroslav Svačina, rolník čp. 13. Nájemné z honitby činilo 800 K.

Páni Jaroslav Svačina a Josef Verner žádali o zřízení telefonu a bylo jim vyhověno, takže od r. 1941 měla obec 4 telefony: obecní úřad, ing Václav Čančík, Josef Verner a Jaroslav Svačina. Odevšad bylo možno volat ve dne i v noci.

Obec dostala podporu na investiční práce v obci ve výši 9 570 K. Obnosu se použilo na zhotovení cementové podezdívky u obecního parku před starou školou. Kvádry dodal Jaroslav Kvapil, majitel cementárny.

Obci byla učiněna ředitelem Mervartem z okresního úřadu nabídka, že v obci Stratově je k dispozici čedičový dlažební kámen a obrubníky a že okres je ochoten tento materiál poskytnout naši obci, když si sama obstará odvoz. Obecní zastupitelstvo rádo nabídku přijalo, dovoz zadán za výhodnou cenu Josefu Vernerovi, autodopravci a kamene se využije k úpravě obce podle dohody.

Poněvadž při povinných dodávkách dobytka docházelo každého měsíce k nepříjemným výstupům u některých zemědělců a funkci v hospodářské komsi nechtěl nikdo přijmouti, usneslo se obecní zastupitelstvo, aby povinné dodávky hovězího a vepřového dobytka byly spravedlivě rozděleny mezi jednotlivé zemědělce v poměru jejich obhospodařovaných pozemků.

Ve středu 28. května se strhl prudký lijavec, který trval i ve čtvrtek 29. května a tak v pátek 30. května nastaly v obci hotové zátopy. Mnoho sklepů, mlatů a dvorů bylo úplně zatopeno a v roklích pod obcí se vytvořil potok.

Pouť, která v tomto roce připadala na neděli 8. června byla přirozeně bez nálady. Koláčů a jídla bylo sice ještě dost, ale válečné poměry a vojsko v obci působily na každého stísněně.

9. května se dostavili do obce úředníci Mlékárenského svazu a provedli u zemědělců kontrolu dojivosti a odvádění mléka, někteří brali vzorky ve sběrně mléka, zda není v něm přidána voda nebo sebrána smetana. Bylo zjištěno několik závad, ale starosta Malý uprosil vedoucího, lépe řečeno podplatil a tak kontrola skončila bez pokut.

Od 10. června nařízena sbírka barevných kovů. Ve Zdětíně se sebralo pouze několik kg.

10. června se konal německou brannou mocí odvod a evidence hospodářských vozů. Z naší obce bylo 16 vozů uznáno evidenčních, musily býti stále udržovány v pořádku, aby kdykoliv byly připraveny armádou k odebrání.

12. června ve čtvrtek na svátek Božího Těla odešlo náhle všechno německé vojsko, které tu bylo již od 29. března a 7. dubna ubytováno a to v hostinci u Doušů, v hostinci u Tvrzníků, v nové i ve staré škole a důstojníci v jednotlivých statcích. Velitel v hodnosti hejtmana bydlel u Suldovských v čp. 9. Kuchyně měli ve statku u Svačinů v čp. 13 a u Koulů v čp. 14. Téhož dne opustilo vojsko i Nové Benátky, kde ho bylo také velmi mnoho. Většinou to byly samé motorizované jednotky, úderné oddíly, ale i dělostřelectvo.

Budiž připomenuto, že němečtí vojáci se chovali k našim občanům naprosto slušně, spíše zdrženlivě a za dobu jejich pobytu nedošlo k žádným nedorozuměním ani sporům. Naši občané se jim všeobecně vyhýbali – přímo je ignorovali, ke styku některých občanů s německými vojáky docházelo pouze v hostincích, kde byli ubytováni a kde někteří sami se snažili navázati rozhovor. Stalo se tak několikráte u Tvrzníků i u Doušů, kde v povznesené náladě přiznali někteří starší vojáci – záložníci, že nikterak nejsou oddáni Hitlerovi a že by raději byli doma. Ale zase naopak mladí, kteří od roku 1933 prošli nacistickou výchovou byli ochotni splnit každý rozkaz svého „vůdce“ a přímo fanaticky k němu lnuli. To se nejlépe poznalo, když Hitler pronášel některou svou štvavou řeč a vojáci ji poslouchali. Poznali jsme, že mezi sebou jeden druhému nevěřili a jeden druhého se bál. Byly dokonce případy, kdy někteří vojáci varovali naše občany, aby byli před některými vojáky opatrní.

Disciplína byla však nanejvýš přísná, respekt před představenými pro naše občany a hlavně naše bývalé vojáky nepochopitelný. Přesvědčili jsme se, že jejich výcvik byla hotová drezura a že opravdu Němci jsou šťastni ve vojenské uniformě a že jsou vojáky tělem i duší a že podmanění a zotročení evropských národů, hlavně slovanských, je touhou všech Němců.

Jinak vůči obecnímu úřadu ani vůči občanstvu neměli mimo ubytování žádných požadavků, veškeré zásobování prováděli sami.

Pozornost našich občanůvzbudilo vojáků zvláštní počínání, které začalo asi 14 dní před odjezdem. Vždy ráno odjelo několik nákladních aut do lesa někam k Novému Dvoru a odtud přiváželi vojáci tyčky z mladých smrčků i jiných stromů, ty rozřezávali na tyčky dlouhé asi 60–65 cm a ty pak pomocí drátu k sobě spojovali, takže vznikaly jakoby rohože, dlouhé podle odhadu asi snad 3 m, které svinovali v role a před odjezdem jich měli na každém autu několik připevněných (třeba vpředu na blatníkách), nejméně 4 jak jsme vypozorovali. A vůbec počínání vojska bylo tentokrát nějak podivné, ty zvláštní přípravy, vyzbrojování, častý příjezd vysokých důstojníků, cvičení, čistění vozů, motorů, zbraní, apod. Bylo jasné, že se připravují na něco velikého, překvapujícího.

Při jedné důvěrné debatě v obecní úřadovně, když jsme rozebírali válečnou situaci a řešili záhadu podivných rohoží na autech, prohlásil p. Jaroslav Štelovský, záložní důstojník československé armády, který prožil první světovou válku na ruské frontě, že rohoží bude jistě použito tam, kde budou rozbahněné cesty nebo bažiny a močály, tam se budou klásti pod kola, kdyby auto uvázlo a z toho všeho plynul závěr, že Hitler připravuje nový bleskový úder a tentokrát, že už nezbývá nikdo jiný než Sovětský svaz. Někteří sice namítali, že mezi Německem a Ruskem byl přeci uzavřen pakt o neútočení, ale věděli jsme, že Hitler považuje všechny smlouvy za cár papíru, a že je dodržuje potud, pokud mu vyhovují. A co jsme tušili, stalo se skutkem.

V neděli 22. června 1941 oznamoval rozhlas, že německá branná moc na rozkaz svého nejvyššího velitele Adolfa Hitlera překročila hranice Sovětského svazu a zahájila bleskový útok proti bolševickému Rusku, které prý bylo nebezpečím pro Německo a armády že postupují do nitra země a dobývají město za městem. Pochopili jsme však, že se Hitlerovi jednalo o dva cíle. Předně zmocnit se Ukrajiny – obilnice Evropy, která měla Německo zachránit před hladem a druhý cíl – proniknouti na Kavkaz a zmocnit se naftových pramenů. Plán německého císaře Viléma II. „Drang nacht Osten“ uskutečnil tedy Adolf Hitler.

A tak přibyla nová východní fronta a celá Evropa vzplanula v jeden válečný požár. Kladli jsme si otázky. Je možné, aby se splnily tak odvážné plány Hitlerovy o ovládnutí celé Evropy a zotročení nejpočetnějšího a nejsilnějšího slovanského národa ruského? Bude se opakovat historie a skončí Hitler jako Napoleon? Opět bylo o čem uvažovati, debatovat a od toho dne se začalo tím více a pravidelně poslouchat české vysílání moskevského rozhlasu.

Ač v polovině června bylo krásné počasí, poslední týden opět pršelo, takže první posečené jetele a travičky zmokly. Začátkem července bylo opět krásně, takže se dobře dokončily práce na řepě a travičky, louky i jetele se pěkně usušily. Krásné počasí trvalo pak po celý měsíc, takže obilí krásně zrálo.

Jakékoliv oslavy památky M. Jana Husa byly opět německými úřady zakázány a tak jenom ve svých srdcích jsme vzpomínali na velkého bojovníka za pravdu a sociální spravedlnost.

V úterý 8. července přišel rozkaz dodat 14 kusů hovězího dobytka. Obecní zemědělská komise (Václav Suldovský, František Lebeda, Karel Miškovský, Václav Adášek, Václav Jandl) oznámila starostovi obce Josefu Malému, že toto množství nemůže v obci zajistit, zemědělci se bránili, jak jen mohli, dojnice a tažné krávy se zajišťovat nesměly, a dobytka na žir tolik nebylo. Když starosta sdělil okresnímu úřadu, že dobytek – 14 kusů – zajištěn nebyl, přijela v pátek 11. července okresní komise a zabavila ve statku Jaroslava Svačiny čp. 13 tři kusy hovězího, které byly ihned na povinnou dodávku odvezeny.

Již od 6. července – památného dne M. Jana Husa – trvalo krásné letní počasí a obilí pěkně zrálo.

V pátek 11. července dostavili se na obecní úřad dva úředníci z okresního úřadu a sdělili, že jdou provést kontrolu ohlášených osevních ploch, jak zemědělci přiznali v závodových dotaznících k 31. květnu t. r. Obecní strážník předvolal určené zemědělce, kteří musili jít s úředníky na pole, kde v několika případech provedli přeměření – někde odhadem – někde měřícím pásmem. Shledali vše správně přihlášené (i když v mnoha případech nebylo, pozn. kronikáře), takže žádná pokuta nebyla udělena. Při odchodu požádali, zda by se v obci nesehnalo trochu mléka a nějaká vejce. To jim strážník Josef Martinovský obstaral a vše bylo v pořádku.

V pondělí 4. července zemřel bývalý rolník – výminkář – p. Václav Štych z čp. 17 ve stáří 82 roků. Pohřeb se konal v pátek 17. července, kdy byl pohřben za veliké účasti občanstva do rodinné hrobky na místní hřbitov.

Nebyl místním rodákem, do Zdětína přišel z Přední Lhoty u Poděbrad, když se přiženil do statku čp. 17. Jeho manželka byla rozená Reslová. Býval výborným hospodářem, sám pracovitý, skromný a zbožný. Po odchodu na výminěk předal svůj statek synovi, nynějšímu hospodáři Václavu Štychovi.

V úterý 15. července začaly se sekati ozimné řepky. Nejlepší měl Václav Štych v Hačkách.

16. července sdělil okresní úřad, že byla jmenována obilní komise pro odhad sklizně a hektarových výnosů pro letošní žně a jejími členy pro obce Sedlec a Zdětín jmenováni Josef Fabián, rolník ze Sedlce a Václav Štych, rolník ze Zdětína.

V neděli 20. července vyhlásili Němci již III. akci Prispol. Touto akcí zavazovali se rolníci, že do určité doby vykrmí rychle určitý počet vepřů, na které dostávali zvláštní příděl krmiva a to 150 kg buď kukuřice, krmné mouky, otrub apod. Při odevzdávání dostali zvláštní příplatek. Obec dostávala předpis, kolik vepřů se v akci Prispol musí vykrmit a tento počet byl na jednotlivé rolníky rozdělen. S každým zemědělcem byla pak sepsána zvláštní smlouva na „věčnou paměť“, ve které se zavazoval ke splnění dodávky. Rolníci se této akci bránili a byla vždy potíž stále se zvyšující počet žádaných vepřů mezi naše zemědělce rozdělit. Nejvíce jich bylo vždy přiděleno do statků, a to Svačinovům, Suldovským, Čančíkovům, Štychům a do Chrásteckého Dvora.

V sobotu 26. července přišlo opravdu zvláštní nařízení, které bylo odvážným a vlastně směšným výsledkem lživé německé propagandy. Byla vyhlášena a nařízena akce „V“, prý zkratka slova Viktoria, znamenající „vítězství“.

Němci zaslepeni velkými počátečními úspěchy na východní frontě proti SSSR, nařídili, ve všech oknech, výkladních skříních, na zdích, telefoních a elektrických sloupech, ale i na asfaltových silnicích, na dláždění, na továrních komínech mají být ihned vylepena nebo namalována veliká V jako důkaz brzkého a jistého skončení vojenského tažení.

A tak to začalo i u nás ve Zdětíně. Nejdříve ve škole, na obecním úřadě, v hostincích, obchodech, pak v ostatních oknech – všude samé V. Až jsme si z toho dělali blázny, neboť ani tato propaganda nemohla naše občany přesvědčit o tom, že tato válka skončila pro Hitlera vítězně.

A tak jsme žili několik týdnů v akci „V“. Na věži benáteckého kostela bylo umístěno docela skromné V z červených žárovek, které zářilo do celého okolí.

V měsíci červenci bylo tohoto roku krásné, teplé a slunné počasí, proto obilí rychle zrálo. Od svátku sv. Anny tj. od 26. července byly žně v plném proudu.

Ve středu 30. července se konala povinná sbírka na německý Červený kříž, která v celé obci vynesla 8 410 K, obec doplnila tento obnos na 1 000 K a odeslala německým úřadům. A našli se i občane, kteří nedali prostě ani K.

V úterý 5. srpna přijela vojenská auta a odvezla všechny slamníky, které zde zůstaly po vojsku ubytovaném u Doušů, Tvrzníků a ze škol do vojenského tábora na Zelenou. Oddychli jsme si, neboť jsme mysleli, že už do Zdětína více vojáci nepřijdou.

Zimní ovoce v obecních sadech bylo prodáno sadaři Adáškovi z Benátek s podmínkou, že musí v první řadě prodati jablka místním občanům, která mu zbudou po splnění kontingentu. 

V pondělí 11. srpna přišlo nařízení, že jako zálohu na povinnou dodávku obilí musí obec dodati: 1 117 q pšenice, 112 q žita, 259 q ječmene, 30 q ovsa.

16. srpna měl svatbu rolník Václav Suldovský z čp. 9 se slečnou Jiřinou Grusovou z Bosina u Nymburka. Svědkem mu byl jeho věrný kamarád od školních let Josef Verner ml., rolník a autodopravce čp. 98.

19. srpna přišlo nařízení, znovu zajistit a dodat 14 kusů hovězího dobytka.

Průběh žní, následkem pěkného počasí rychle pokračoval, ale výnos pšenice a ječmene byl letos bídný. Bude se proto asi velmi těžko plnit kontingent.

V sobotu 23. srpna byla všem zemědělcům sdělena výše prozatimního kontingentu obilí.

V sobotu 30. srpna přípis, že obec má povinnost dodati 70 q zimních brambor.

Od 1. září nastaly změny ve školství. Nynější měšťanské školy byly s nařízením Němců na Hlavní školy (Hauptschule). V naší obci byla pro rok 1941 – 42 škola trojtřídní.

Počátkem září se začal projevovati nedostatek brambor.
4. září zakončil žně Václac Suldovský, když sklidil a vymlátil poslední oves.

5. září obdržela obec výkaz povinné dodávky vepřového a hovězího dobytka na celý rok. Zdětín měl ročně dodati 29 055 kg hovězího dobytka. Kontingent byl rozvržen na zemědělské závody, od 1 ha výše podle velikosti hospodářství.
8. září přišlo nařízení, že až do odvolání nesmějí se přivádět prodejem koně do jiné obce.

Současně přišlo nařízení, že se s okamžitou platností zavádějí lístky na cigarety tzv. „tabačenky“ a to v množství 40 kusů na týden pro všechny muže od 18ti let. O cigarety byla již veliká nouze, rozmohl se s nimi „černý trh“, kde se platilo až 3 K za jednu cigaretu.

Cigarety se tak staly významným předmětem výměnného obchodu. Lidé z měst je vyměňovali za vejce, máslo, mouku, králíky a ostatní potraviny. Mnozí naši občané nekuřáci však předávali své tabačenky svým známým k odebrání cigaret úplně zdarma, aniž by jimi chtěli nějak „šmelinařit“. A bylo jich hodně, sám kronikář, jako silný kuřák, se o tom přesvědčil.

5. září obdržela obec výkaz povinné dodávky vepřového a hovězího dobytka na celý rok. Zdětín měl ročně dodati 29 055 kg hovězího dobytka. Kontingent byl rozvržen na zemědělské závody, od 1 ha výše podle velikosti hospodářství.
8. září přišlo nařízení, že až do odvolání nesmějí se přivádět prodejem koně do jiné obce.

V úterý 9. září přišel rozkaz okamžitě zajistit 20 kusů hovězího dobytka na dodávku. Protože obecní zemědělská komise odmítla toto zajištění provádět, neboť zemědělci se bránili, jak jen mohli, přijela ve čtvrtek 11. září komise z okresu, která přes odpor zemědělců zajistila 17 kusů hovězího. To bylo již na Zdětín příliš mnoho, dobytka ve chlévech ubývalo a mladý nestačil dorůstat. Komise zajišťovala již kusy těžší než 200 kg.

V pátek 12. září prováděl se v obci nový soupis všeho dobytka včetně koní.

V sobotu 13. září přišel rozkaz okamžitě odvádět obilí, jak bylo zemědělcům určeno a to jmenovaným komisařům, kterým byly: Družstevní závody v Dražicích, Hospodářské družstvo v Chotětově a Langrův mlýn v Horkách.

V pondělí 15. září předvádělo se 14 koní k odvodu do Dobrovic, z nichž většina byla vzata do vojenské evidence.
Následující fotky jsou z fotoarchívu pana Josefa Vernera.

Toho dne se odvádělo 17 kusů hovězího dobytka, které ve čtvrtek 11. září obecní komise.

V úterý 16. září přišel rozkaz dodat okamžitě 50 q zimních brambor.

Řepa byla v tomto roce velmi špatná a slibovala malý výnos.

18. září opět nařízení, že má obec dodat dalších 14 kusů hovězího a 4 vepře.

19. září nařízen zvětšený osev u žita a zimní pšenice.

22. září v pondělí byla oznámena obecnímu úřadu povinná dodávka brambor, která činila 1 580 q. Tato dávka byla rozvržena na jednotlivé zemědělce, kteří měli sázeno od 0,14 ha (půl korce) a výše. Dodávka činila 53 q z ha t.j. 15,50 q z korce.

Měsíc září se vcelku vydařil, bylo krásné počasí, takže sklizeň brambor se povedla za úplného sucha.

Na svátek sv. Václava 28. září bylo německými úřady vyhlášeno stanné právo.

Začátek října se vyznačoval krásným počasím, takže sklizeň řepy probíhala zpočátku za suchého počasí. Cukrovary ve Starých Benátkách a v Horkách začaly přijímat řepu od čtvrtka 9. října.

Od pátku 10. října započal se v obci provádět soupis ovocného stromoví.

V pondělí 13. října přišlo další nařízení, že mlýny nesmějí kupovat žádné obilí.

15. října se krásné počasí změnilo, začalo pršet, takže sklizeň cukrovky se dala za těžkých podmínek.

Počátkem října byla schválena obecním zastupitelstvem úprava spojovací silnice (tzv. Čančíkovy ulice) mezi okresní silnicí k Horkům n. J. se silnicí Chotětov – Nové Benátky.

Zastupitelstvo se současně usneslo, aby v této ulici byla provedena kanalizace za finančního přispění obce. Starosta Josef Malý prohlásil, že obec tím velmi získá a že je nutno nalézti úhradu.

11. října bylo usneseno po předešlém schválení finanční komisí, aby na úpravu této ulice a stavbu kanalizace byla uzavřena zápůjčka ve výši 65 000 K. Byly vyzvány peněžní podniky v Benátkách (Hospodářská záložna, Občanská záložna a Městská spořitelna) o podání nabídky a podmínek.

Dlužní úpis podepíší: František Lebeda, náměstek starosty čp. 15, členové obecní rady Josef Novák, rolní z čp. 78 a Antonín Vojtíšek, rolník z čp. 110, členové obecního zastupitelstva Václav Podaný, kovář, čp. 2 a Antonín Dvorský, rolník z čp. 45.

Půjčka byla uzavřena u Hospodářské záložny, když přistoupila na podmínku, že bude počítat úrok o ¼ menší než ostatní peněžní podniky.

Dozor nad správným kladením kanalizačních rour měl Antonín Vojtíšek a Josef Novák, členové obecní rady.

Současně byla provedena úprava obecního parku před starou školou, kde stojí pomník padlých z I. světové války. Postavila se cementová podezdívka ze 400 kusů cementových kvádrů za 2 800 K a na ně kryt z cementových desek za 1 440 K. Tento materiál dodal Jaroslav Kvapil, majitel cementárny. Zhotovení podezdívky zadáno staviteli Podařilovi ze Starých Benátek. Plot s nátěrem zhotovil Václav Poddaný, kovář, za 7 000 K.

Starosta obce Josef Malý byl již od jara nemocen, těžko chodil (křečové žíly) a proto musil za něho úřadovati náměstek starosty Karel Miškovský. Ten si však podal žádost okresnímu úřadu, aby byl zbaven funkce náměstka starosty a když mu bylo vyhověno, byl za něho již 25. května zvolen náměstkem p. František Lebeda, rolník z čp. 15.

28. září rozhodl se starosta obce Josef Malý podati na schůzi obecního zastupitelstva rezignaci a žádal členy, aby přijali složení úřadu starosty obce. Svou rezignaci odůvodňoval tím, že vykonávání úřadu starosty obce mu již činí značné obtíže vzhledem k jeho zdravotnímu stavu a pak i to, že všecko úřadování, které je stále a stále obtížnější, spisy se hromadí, apod. – musí konati sám. Členové komise se nescházejí, aby byli nápomocni.
Členové obecního zastupitelstva však žádali starostu p. Malého, aby v době nynější, tak velice vážné pro obec a občany, starostenský úřad neopouštěl, že by to bylo jen k neprospěchu naší obce a nově zvolený starosta by se nyní těžko zapracovával.

Jeho rezignace nebyla přijata ani okresním úřadem, ale naopak nařízeno, aby za něho úřadoval až do uzdravení jeho náměstek. A tak od 11. října úřadoval ve funkci starosty František Lebeda a řízení celé obce a všech záležitostí přejal od 3. listopadu 1941.

Funkci obecního tajemníka vykonával František Resl, odborný učitel a kronikář obce.
Nutno podotknouti, že František Lebeda ve funkci starosty pracoval také jen k prospěchu obce a všech občanů, že jednal vždy naprosto spravedlivě a nestranně a snažil se všem bez rozdílu vyhovět.

19. října v neděli se musil poříditi přesný seznam všech samozásobitelů v obci a to z důvodů, aby někdo nepobíral potravinové lístky, kdo měl zaseto nějaké obilí a zasázeny brambory. Těm, kdo by se byli odvážili osevní plochu zatajit, hrozilo se přísnými tresty, neboť se to pokládalo za sabotáž proti německé říši.

Současně musil každý, kdo měl osázeno více než 7 a brambor, hlásiti výši sklizně a nesměly mu být vydány lístky na brambory.

Ve čtvrtek 23. října byl nařízen znovu přesný soupis dobytka hovězího, vepřového a koní. Rozhodujícím pro stav byla půlnoc ze čtvrtka na pátek. A zase za zatajení nebo nesprávné ohlášení bylo hrozeno tresty jako za sabotáž (t.j. trestem smrti) a připomenuto, že ihned po provedení soupisu se dostaví z okresu komise, která provede namátkové kontroly.

Také se v pondělí dostavila, v několika zemědělstvích provedla kontrolu, ale shledáno vše v naprostém pořádku. Byli to naši čeští lidé, a přestože se dovedli občas tvářiti dost úředně a přísně, i když našli závadu nebo našli třeba selátko nepřihlášené, nebylo zatím případu u nás ve Zdětíně, že by na některého ze zemědělců podali udání.

Naopak, k nám do Zdětína chodili rádi, neboť věděli, že si z kontroly ponesou nějaké to mléko, vajíčko, mouku či jiné potraviny. To už měl na starosti obecní strážník Josef Martinovský, aby pro ně něco opatřil, by nešli ze Zdětína naprázdno. A bylo vždycky všecko v pořádku.

V neděli 26. října vyšli poprvé do revíru střelci, aby zjistili stav zajíců. Bylo jich hodně a tak jich při hranicích 18 „načerno“ odstřelili.

V pondělí 27. října se vydávaly tabačenky.

V úterý 28. října jen tajně a v srdcích jsme směli vzpomínati „Dne osvobození“ 28. října 1918. Němci, hlavně v Praze, báli se demonstrací českého lidu a jejich policie „gestapo“ mělo všude pohotovost. Ta slídila hlavně po letácích, které se počaly objevovat a které vydávala neznámá odbojová skupina.

V úterý 28. října jen tajně a v srdcích jsme směli vzpomínati „Dne osvobození“ 28. října 1918. Němci, hlavně v Praze, báli se demonstrací českého lidu a jejich policie „gestapo“ mělo všude pohotovost. Ta slídila hlavně po letácích, které se počaly objevovat a které vydávala neznámá odbojová skupina.

Deštivé počasí trvalo neustále od poloviny října až do konce měsíce, takže při sklizni cukrovky lidé hrozně zkusili. Mimo to, výnos cukrovky byl letos obzvláště malý.

Svátek Všech Svatých v sobotu 1. listopadu byl v letošním roce zrušen, sobota prohlášena za všední den a svátek přeložen na neděli.

V úterý 4. listopadu přišel rozkaz, aby obecní zemědělská komise zajistila ihned na povinnou dodávku 11 kusů dobytka a 3 vepře.

Ve středu 5. listopadu se konala licence býků v Dražicích. Poněvadž přivedení býci ze Zdětína nebyli uznáni schopnými licencování, dostal obecní úřad nařízení, že musí do konce roku opatřiti 3 býky, kteří se zakoupí na aukčním trhu.

Toho dne se musela hlásit výměna zaseté ozimné řepky.
Ve čtvrtek se muselo hlásiti, jak byl splněn povinný kontingent obilí, předepsaný na měsíce srpen – říjen a výsledek se musel ihned zvláštním poslem dodati na okresní úřad. Naše obec měla zatím vcelku splněno, ale mnozí zemědělci neměli. Splněn byl proto, že velcí sedláci měli předáno.

Toho dne se musela hlásit výměna zaseté ozimné řepky.

Ve čtvrtek se muselo hlásiti, jak byl splněn povinný kontingent obilí, předepsaný na měsíce srpen – říjen a výsledek se musel ihned zvláštním poslem dodati na okresní úřad. Naše obec měla zatím vcelku splněno, ale mnozí zemědělci neměli. Splněn byl proto, že velcí sedláci měli předáno.

10. listopadu přišlo přísné nařízení „Oberlandrata“ o novém zavedení policejního hlášení pro osoby starší 15ti let. Byly to zelené lístky, tzv. „Policejní hlášení“, které se musely vyplňovat trojmo. (Přirozeně, že lístky byly německo – české.) Jedno zůstalo osobě, která se přihlásila, druhé zůstalo na obecním úřadě, třetí se zaslalo okresnímu úřadu.

Mimo jména, data a místa narození, bylo nejdůležitější, od kdy má kdo trvalé bydliště v obci a odkud se ze Zdětína přistěhoval. Tím měly být podchyceny všechny osoby, které se prozatím zdržovaly na území Protektorátu Čechy a Morava, neměly stálého bydliště a hlavně ty, které se pohybovaly „na černo“, bez úřední evidence.

Jak na obci nám důvěrně sdělil člen bezpečnostního referátu politické expozitury v Nových Benátkách, oddaný Čech, přibývá ilegálních skupin, které vedou odbojovou činnost proti Říši, provádějí sabotážní činy na drahách tím, že např. sypou písek do ložisek, aby se zavařila, uvolňují kolejnice, když mají jet vojenské vlaky, aby se vyšinuly, kladou se třaskaviny na koleje, vydávají protiněmecké letáky a dokonce již bylo spácháno mnoho atentátů na členy policie gestapa apod. A tyto osoby se pohybují bez jakékoliv evidence a skrývají se u českých vlastenců a odtud řídí svou odbojovou činnost.

V nařízení o ploicejním hlášení je proto současně zdůrazněno, že osoba, která bude přistižena, která není policejně hlášena a která nebude u sebe míti policejní přihlášku, bude s ní jednáno jako s nepřítelem Říše a trestána smrtí.

Obci přibylo tím mnoho práce a přihlášky pro všechny občany v obci vyplnil Václav Resl, učitel.

Ve středu 12. listopadu před posvícením se pořádal „na černo“ hon na zajíce a bylo zastřeleno 35 zajíců pro členy honebního společenstva, aby měli přilepšení na posvícení, které se slavilo v neděli, 16. listopadu.

Ve čtvrtek 13. listopadu se náhle ochladilo a do rána na pátek byl první mráz a hned 7°C a tyto mrazíky trvaly i následující dny.

Posvícení bylo letošního roku smutné, bez nálady. Koláče se sice pekly v každé domácnosti, masa bylo sice málo, ale u nás ve Zdětíně bylo přeci jen dosti drůbeže, králíků, což nahradilo nedostatek vepřového a hovězího masa.

Hostince měly malý příděl piva, to se vypilo hned v neděli, takže „Zlatá ponděle“ byla již bez piva.

V pondělí o posvícení se dodávalo 11 kusů hovězího a 3 vepři.

Nedostatek piva byl příčinou, že přišlo nařízení, aby hostince měly 1 den v týdnu zavřeno. U nás ve Zdětíně se po dohodě oba hostince střídaly. Tvrzníkovi měli zavřeno v pondělí, Doušovi v úterý.

Každý pátek se musely na obecním úřadě hlásit změny ve stavu hospodářského zvířectva.

21. listopadu došlo k nařízení z okresu, že naše obec dodala dosud málo brambor a že musí ihned dodávat.

Obec žádala, aby byl zvýšen příděl poukazů na boty, neboť občané si stěžují, že mají už nedostatek hlavně pracovních bot. Třebaže obec odůvodňovala potřebu velkým počtem nejen zemědělských dělníků, ale i továrních, žádosti vyhověno nebylo a nouze o boty trvala dál.

Do neděle 23. listopadu měla obec dodáno teprve 70% povinné dodávky obilí.

Ve středu 26. listopadu odváděli zemědělci povinnou dodávku brambor do Chotětova.

Současně přišla nová nařízení. Do mlýna s mletím nebo šrotováním nesmí již jezdit zemědělci samostatně, kdo by kdy chtěl, nýbrž do mlýna budou jezdit všichni z obce společně a to v jeden den.

Pro Zdětín určen mlýn v Dražicích, to znamenalo, že rolníci, kteří byli zvyklí jezdit do mlýna na Horky, museli také jen do Dražic. Pro Zdětín určen jeden den v týdnu a to středa, jindy tam nikdo jet nesměl.

Jeden z rolníků dostal od obecního úřadu potvrzení, jako vedoucí skupiny, že rolníci vezou k mletí nebo šrotování zákonné množství obilí, kterým se musel prokázat kontrolním orgánům. Měl také ručiti za to, že nikdo neveze více, než na jaké množství je vystaveno mlecí nebo šrotovací povolení, která měl mít jako vedoucí skupiny také u sebe.

O domácích zabijačkách přišlo nové nařízení, podle kterého musí být při domácí zabíjačce přítomen doktor – zvěrolékař, a dokud po vypaření vepře neprohlédne a jako zdravé neorazítkuje úředním razítkem, dotud nesmí řezník v díle pokračovat. Nutná porážka se také nesmí konat bez jeho svolení.

Další nařízení znělo, aby se v obci odstranilo vše, co by připomínalo bývalou tělocvičnou jednotu Sokol, hlavně označení spolkových místností, odznaky „Na stráž“, čapky, kroje, ale i všechny knihy a literaturu Sokola se týkající.

Dnem 1. prosince byly domácí zabíjačky stanoveny na pondělí.

V úterý 2. prosince přišel rozkaz zajistit znovu 11 kusů hovězího dobytka a 3 vepře na povinnou dodávku.

Podle stavu ze středy 3. prosince na čtvrtek 4. prosince konal se ve vsi soupis veškerého domácího zvířectva včetně drůbeže. Při tomto soupisu bylo vyhlášeno, že každý má možnost dodatečně přihlásit vše, co by byl při minulém sčítání zatajil, aniž by byl trestán. Najdou-li pak kontroly po tomto sčítání něco „na černo“ bude to považováno za sabotáž proti německé říši a trestáno i smrtí.

V sobotu 13. prosince byli voláni všichni zemědělci na obecní úřad, aby učinili nové přiznání sklizně obilí a brambor. Byla vyhlášená tzv. „amnestie zemědělců“, tzn. že každý zemědělec má možnost podat nové přiznání minulých, přiznati eventuelně, co zatajil, aniž by byl proto trestán.

Naši zemědělci však učinili to samé hlášení, nic nezvyšovali, neboť do té doby již zatajené přebytky přenechali svým známým, „na černo“ ještě semleli, doma si nechali jen obilí na setí a vypočtenou samozásobitelskou dávku.

Na vánoční svátky byl všem spotřebitelům nad 15 let poskytnut přídavek k normálním dávkám potravin a to 3 dkg zrnkové kávy a každá rodina obdržela několik dkg rozinek, oříšků nebo mandlí.

Štědrý den byl v tomto roce opravdu smutný, neboť dárky se těžko sháněly. Ještě tak nějaké knihy, ostatní zboží – pokud vůbec ještě nějaké bylo – pouze na body a na poukazy. Každý však sháněl nějaké to jídlo, to bylo to nejhlavnější. Vánoční kapři byly také na lístky a to 30 dkg na osobu. Muselo se pro ně ale až do Benátek. Kapři se však dali ještě sehnat „na černo“, ovšem za vyšší cenu.