Vlastenecké probuzení

Účast zdětínských občanů na vlasteneckém probuzení Mladoboleslavska a jeho persekuce v letech 1862 – 1864.

Ihned po roce 1848 začal se český venkov probouzet k národnímu uvědomění. Města, ve kterých měla vedení v rukou rakouská byrokracie, povětšině ještě stále německá, měla úkol mnohem těžší. Proto se nedivme, že ještě v sedmdesátých letech 19. století byl ve městech v opovržení každý český vlastenec a prostě vše, co bylo české.

Němčina začala v době nastalé reakce po r. 1848 získávati ztracené půdy a podařilo se jí to. Česky mluvilo ve městech jen málo osob a tzv. lepší společnost hovořila jen německy. Protokoly o schůzích zastupitelstva i městské rady dělo se po Německu. Českému jazyku zůstal věren náš venkov, tu byl odpor proti všemu německému největší. 

Obrat nastal na Mladoboleslavsku v říjnu 1860, kdy začal vycházeti třikrát za měsíc český časopis „Boleslavan“, nákladem knihtiskaře Zwikla. Protokoly obecního zastupitelstva a městské rady počaly se psát po česku a čeština razila si cestu, ovšem nikoliv bez odporu.

Už roku 1854 byla v Mladé Boleslavi otevřena reálná škola, dříve než reálka, bylo tu gymnázium. V roce 1786 přistěhovali se do Mladé Boleslavi Piaristé z Kosmanovského kláštera. Od roku 1861–62 vyučovalo se na gymnáziu pouze v prvních dvou třídách některým předmětům jazykem českým, ale od roku 1866 byla na gymnáziu prohlášena čeština za řeč vyučovací a němčina se stala od roku 1868 předmětem nepovinným.

Důležitý pro celé Mladoboleslavsko byl příchod dr. Mattuše do Boleslavi.

Prvním úkolem v národním boji bylo rozšíření programu místního časopisu „Boleslavan“ a nad jiné list politický. Dosud jako nepolitický list nesměl si všímat záležitostí veřejných, ruchu politického, který přece jen nejvíce zajímal.

Změnilo se to až s příchodem nového tiskového zákona roku 1863. Od 1. dubna 1863 měl Boleslavan vycházeti jako list politický. Potřebnou kauci složil kníže dr. Rudolf Taxis, skutečnou redakci převzal dr. Karel Mattuš. Odpovědným redaktorem se stal Jan Janda, povšechně vzdělaný a znalec jazyků.

A tak se stal Boleslavan politickým týdeníkem se zábavnou částí, pro kterou na prosbu dr. Mattuše napsala pro první číslo povídku „Lesní panna“ Karolina Světlá. Tendence listu byla svobodomyslná, demokratická a jak se sebou rozumělo s ohledem k tehdy vládnoucímu systému ryze opoziční.

Časopis „Boleslavan“ byl ve Zdětíně v mnohých rodinách odebírán a odtud půjčován ostatním, kteří projevili zájem o současné otázky hospodářské, kulturní a politické.

Brzy se kolem něho vytvořil široký kruh ctitelů a přívrženců. Zejména rolníci mladoboleslavského okresu a okresů sousedních k němu lnuli. Mezi jeho hostmi nebylo šlechticů, zato mladí čeští politici (Zeithammer, Šimáček, Sladkovský, Tonner), předáci mladoboleslavští a mnozí rolníci z okolí se často v zámku scházeli.

Kníže Taxis obrátil svou činnost v první řadě k hospodářským spolkům. Až do té doby byla v boleslavském kraji jen Krajská hospodářská jednota jako filiálka c.k. vlastenecké hospodářské jednoty české. Ale členy byli výhradně hospodářští úředníci a jednacím jazykem byla němečina.

Koncem padesátých let se dostalo jednoty několik uvědomělých rolníků pod vedením pana Krouského z Katusic. Ti pak mluvili jen česky, vynutili si vydávání českých překladů a tak čeština začala převládat.

Asi od roku 1860 stál v čele Krajské jednoty nájemce zalužanského statku Walschan, který řídil záležitosti tak, jak si rakouské úřady přály. Ale nezamezil, aby se do jednoty dostal kníže Taxis s četnými rolníky a přáteli pokroku.

Ze všech stran se volalo po zřízení okresních odborů a tak silnému nátlaku a všeobecnému přání nebylo však možné na dlouho odolat a tak tu dřív či později se ustavily okresní odbory v Mladé Boleslavi, v Nových Benátkách, Nymburce, atd.

Kníže Taxis byl zvolen předsedou odboru mladoboleslavského a nymburského, před tím už i velvarského a když Walschan byl donucen odstoupit, stal se předsedou Krajské hospodářské jednoty.

Takové organizování dělnictva a zřejmé pasování demokratického knížete na vůdce lidu na Boleslavsku zdálo se vládě povážlivým a brzo se objevila vládní opatření, která měla zastavit proud nad očekávání stále rostoucí.

Vyšlo nařízení, že členem hospodářského odboru může být pouze ten, kdo má v okresu své řádné bydliště nebo zemědělský majetek. A protože kníže Taxis neměl v Nymburce ani jedno ani druhé, byla jeho volba za předsedu tohoto odboru prohlášena za neplatnou. Po rozličných odkladech byla svolaná valná hromada tohoto odboru, která opět původní volbu schválila.

Kníže Taxis děkuje valné hromadě za tuto opětovnou volbu. Pravil, že ho tato volba těší tím více, že v okresu ani nebydlí, ani nemá majetek a že se přes všechna omezení tato volba stala volbou vládní, pro které v domáhání práv si odbor překážet nedá.

Vláda tuto opětovnou volbu zrušila, zároveň pak i krajský soud mladoboleslavský zavedl proti knížeti trestní řízení pro přečin paragrafu 905 (schvalování skutků nezákonných), který byl shledán v tom, že kníže za volbu děkoval, ačkoli byla provedena proti nařízení vládnímu a že ji jako chvalitebný čin velebil.

Dne 28. března 1863 konalo se za velké účasti hlavní přelíčení za osobní účasti knížete, kterého hájil Dr. Josef Práchenský. Řeč obhájcova byla z rétorického i právnického hlediska výtečná a soud nemohl jinak, než prohlásit knížete za nevinného.

Avšak při tomto rozsudku nezůstalo, státní zástupce se z něho odvolal a vrchní soud nalezl knížete vinného z paragrafu 305 a odsoudil jej k vězení na 14 dní. Tento rozsudek byl schválen i na revizi u soudu nejvyššího.

Dne 2. srpna 1863 kníže nastoupil do vězení v Mladé Boleslavi. Stravu knížeti dodávaly boleslavské vlastenky.

Odsouzení a uvěznění knížete vzbuzovalo zájem daleko za hranice kraje a velké účastenství s uvězněným knížetem - rolníkem. Sotva se rozhlásilo, že kníže trest nastoupil, už se počítalo, kterého dne opustí vězení a jak mu podat důkaz, že  náklonnost a důvěra k němu trestem v ničem neutrpěla. Krátce se probudilo rebelanství ve všech česky cítících srdcích a chtělo se jim provést demonstraci proti německé vládě, padni oko nebo zub.

Mnoho vzdálenějších vlastenců se dostavilo do Boleslavi už den před propuštěním knížete a množství lidí čekalo na tento okamžik na Starém náměstí, které bylo lidmi přeplněno.

Dne 16. srpna v 11 hodin objevil se kníže a byl uvítán nepřestávajícím voláním „sláva!“ Usedl do vozu a pomalu vyjížděl z města. Mezi doprovázejícími jej byl Karel Sladkovský, Josef Macháček, Antonín, M. Zeithammer, Em. Tonner, Josef Horák, František Kratochvíl, František Šimáček (Bělák) - v té doby vynikající politici a žurnalisté z Prahy.

U Pražské brány sypáno mu na cestu kvítí a podány kytice. Před městem čekali rolníci na koních a ve vozech a připojili se k průvodu, který se stále zvětšoval. V Bezděčíně očekávala průvod hudba. V Zámostí před Niměřicemi byly postaveny slavobrány a v této obci očekávalo knížete zastupitelstvo, družičky a velké množství lidí, vítajíce ho oslovováním, podáváním kytic, střelbou z hmoždířů a hudbou.

Kníže promluvil z balkónu. Mladoboleslavský Sokol se svým starostou Dr. Mattušem přijal dřívějšího pozvání knížetem a využil ho při jeho propuštění z vězení. A tak na dny 15. a 16. uspořádal velký výlet na Kokořín a Mšeno a zpět přes Niměřice, kde byla přestávka a sokolové v zámecké zahradě byli pohoštěni.

Toto uvítání knížete bylo však ihned opět předmětem vyšetřování a všechny osoby, které se doprovázení knížete účastnily, byly obžalovány pro přečin paragrafu 305 tr. zák., totiž „schvalování skutku nezákonného“. Bylo obžalováno 73 osob. Obžalovací spis byl doručen všem obžalovaným a byl zachován v originále.

Ze Zdětína byli obžalováni:
František Novotný (č.p. 32), Václav Beneš (č.p. 18), Josef Svačina (č.p. 13), Václav Suldovský (č.p. 9), Jan Měšťák (č.p. 2), Josef Kožich (č.p. 17), Antonín Novotný (č.p. 1)
pro "přečin proti veřejnému pokoji a řádu v čl. 305 tr. z. naznačený a podle téhož článku trestný a v obžalovatelnost dáni a na svobodě ponecháni".

Jmenovaní přiznali, že přijeli na vlastních nebo najatých vozech do Mladé Boleslavi a zde očekávali propuštění knížete z vězení a následně doprovázeli knížete Taxise z Mladé Boleslavi do Niměřic.

Vyšetřování vedl a výslechy prováděl c.k. okresní Jelen. Byli to muži, hlavně mladí, kteří byli odsouzeni a velmi se z toho radovali. Proces se protahoval odvoláními a trval až do roku 1868.

Nepodařilo se však už zjistit, k jakým trestům byli zdětínští občané odsouzeni, ale proces potvrdil, že zdětínští občané byli již národostně a vlastenecky uvědomělí a že se plně vlasteneckého probuzení Novobenátecka a Mladoboleslavska činně účastnili.