Zdětín za Prusko-Rakouské války

Již 14. června 1866 byl doručen představenému obce Václavu Suldovskému přípis c.k. okresního úřadu v Nových Benátkách, že je obec povinna ubytovat 7 důstojníků, 298 mužů, 1 lékaře a 2 koně od slavného c.k. pluku 45. pěšího a 11. jeden den a nocležné stanoveno od 1 ½ krejcaru r.č. dolů.

27. června přišel rozkaz, aby byly ihned poslány přípřeže do válečného území a to řádně vypravené vozy s párem koní. Obec Zdětín musela toho dne vypravit 11 vozů s potahy.

Ze všech usedlostí vyjeli čeledínové, pouze z čp. 15 vyjel sám hospodář Josef Prášek, který také jediný se nevrátil, protože byl zasažen pruskou kulkou na lukách u Smiřic. Tvrdilo se také, že řekl cosi proti rakouské vládě a že byl za to zastřelen (tvrdí to dosud žijící Josef Malý ve svých pamětech). Ostatní se všichni vrátili i s povozy.

Dne 30. června bylo nařízeno, aby se z obce ihned odvedlo představenému do Starých Benátek pro vojsko 217 bochníků chleba, každý o váze 3 libry a 7 lotů.

A to již občané věděli, že se strhla krvavá bitva u Jizery v Podolí (při státní silnici mezi Mnichovým Hradištěm a Turnovem - tamní vojenský hřbitov je dodnes - myšleno r. 1938 - pietně udržován) a že pro rakouské vojsko skončila porážkou.

Někteří běženci pak přinesli poplašné zprávy, že Prušáci se už hrnou do našeho kraje a tyto zprávy způsobily ve Zdětíně zděšení. Občané mysleli, že Prušáci budou s nimi zle nakládat a proto ve strachu očekávali, co přinesou další dny a snad i hodiny.

Mnozí ze strachu, pokud tak již neučinili, ukrývali nebo zakopávali cenné věci, šatstvo, peřiny i potraviny. Obávali se drancování, které každá válka s sebou přináší. Nevěděli, jak se k nim vítězní Prušáci budou chovat.

Dne 1. července 1866 bylo krásné nedělní odpoledne. Občané se sešli na návsi, rokovali o válce a o tom, co přinesou příští dny.

V tom někdo vzkřikl: „Prušáci jedou!“ A skutečně. Do vsi vjíždělo 13 červených husarů a za nimi 42 pěších, celkem 55 mužů. Přední 2 husaři měli natažené bambitky proti občanstvu, které je zdravilo. Mnozí však leknutím nemohli promluvit ani slovo.

Ale když zůstali uprostřed obce stát a s občany zdvořile mluvili, bylo po strachu. Jeden z nich došel k hospodě (k čp. 9 patřící představenému obce Václavu Suldovskému) a poručil si žejdlík kořalky, za níž poděkoval podáním ruky hostinskému...

Pak se vyptávali, není-li tu rakouské vojsko a zda je občané neviděli. Ale ve směru od hranic k Praze už rakouské vojsko nebylo.

Velící husar dal poté rozkaz k pochodu do Nových Benátek, ale tam se dlouho nezdrželi a brzy se vrátili. Šli všichni do hostince, kde si poručili 5 bochníků chleba a co bylo másla k tomu, 2 žejdlíky kořalky a z čp. 6 (Václav Slánský - dnes Jaroslav Štelovský) krajáč mléka a máslo. Tu jim selka ještě půl bochníku chleba a másla přidala, aby měli dost a nezačali drancovat.

Neplatili však ničím, jen podáním ruky.

Když se dosyta najedli, oznámili, že druhý den 2. července přijede jich ještě více a odtáhli. Druhého dne však již nepřišli.

Během července a srpna přetáhli Zdětínem ještě mnohokrát, ale k občanům se chovali vždy slušně, zvláště když bez jakéhokoliv smlouvání byla splněna všechna jejich přání. Většinou žádali potraviny, seno a oves pro koně a přípřeže. Bylo-li jich někdy několik setnin, museli občané dát všechno do posledního, co měli.

Rekvisicemi byli zdětínští občané během 2 měsíců skoro vyčerpáni.

30. července odvážel sedlák Josef Resl (z čp. 37) pruského generála Falkensteina do Brandýsa, dne 15. srpna vezli sedláci Čvančar (čp. 16) a Pšád (z čp. 30) Prušáky do Prahy, Josef Kožich (z čp. 17) a František Novotný (z čp. 32) je vezli do Bezna.

16. a 18. srpna odváželi rekvírované seno a oves sedláci Josef Svačina (z čp. 25) a Josef Resl (z čp. 3) až do Mnichova Hradiště.

Z těchto dochovaných zpráv je patrné, že rekvizicemi za války prusko-rakouské Zdětín mnoho trpěl a v mnoha chalupách nezůstalo žádné krmení pro dobytek a oves pro koně. A jak uvedli staří pamětníci, bylo zrekvírováno i mnoho dobytka hovězího, vepřového i ovcí.

Dne 26. srpna 1866 přijel do Zdětína pruský důstojník, zavolal si představeného obce Václava Suldovského, aby udal, kolik je tu domů, duší, hovězího a skopového dobytka.
Zdětín měl v té době 58 domů, osada Dražice 12 domů, celkem 50 domů s 300 obyvateli. Celkem bylo v obci 40 koní, 170 kusů hovězího dobytka a 600 kusů ovcí.

A to bylo snad naposled, kdy zdětínští viděli v obci pruského vojáka.