Důležité události

Zásluhou starosty obce Josefa Beneše byla konečně zřízena školní zahrada, dávné přání učitelů.

14. března 1880 zemřel ve věku 72 let bývalý dlouholetý starosta obce Zdětína, rolník Václav Suldovský. Je právem považován za zakladatele zdětínské školy, která r. 1863 byla jeho zásluhou zřízena, a tím zbaveny děti školou povinné návštěvy školy v Nových Benátkách. Ve školní kronice je zapsáno, že za všechnu tu práci, kterou vykonal pro obec a spoluobčany, musel snášet rozličná protivenství a byly mu činěny v jeho práci veliké obtíže.

Z tohoto roku jsou jenom zápisy z různých oslav jmenin a narozenin panujícího rodu, jeho rodiny a celého příbuzenstva.

Starosta obce Josef Beneš přestěhoval se do Benátecké Vrutice.

31. prosince bylo sehráno zdejšími divadelními ochotníky zdětínsko-sedleckými školní představení ve prospěch školní knihovny a čistý výnos činil 21 zl.
To je také první zpráva o činnosti Kroužku divadelních ochotníků ve Zdětíně.

Toho dne byla provedena sbírka na Ústřední matici školskou a vynesla 10 zl. Celkem za rok 1882 bylo na ÚMŠ věnováno 32 zl. To je zpráva velmi radostná, protože svědčí o národním a vlasteneckém uvědomění zdětínských občanů, kteří rádi pomohli plniti těžký úkol ÚMŠ při budování matičních českých škol v našem zněmčeném pohraničí.

12. května 1883 byl zvolen starostou obce Václav Suldovský, rolník z čp. 9, který pak vedl obec do roku 1896.

Toho roku se projednával návrh, aby se zbytky pozemků po stavbě Chrástecko-Benátecké dráhy a kalovina v obecních kalech prodaly ve veřejné dražbě.

Jednalo se také o tom, jak naložit s pozemky, kterých pro mokrost nebylo možné užívat. Také se domlouvaly úpravy obecních silnic a cest.

Obecním hlídačem se stal Soukal, hlídač zdejší hraběcí honitby za měsíční plat 10 zl. a podíl 1/3 z pokut, které následkem jeho udání budou vyměřeny.

Jan Pařízek podává žádost, aby mu stromy (štěpy) na „Drážkách do konce roku byly dány k užívání. Bylo mu vyhověno, když, jak sám navrhuje bude ošetřovat postavenou a ve stavbě se nacházející silnici k Horkům od Křížku až ke struze u pole Antonína Pospíšila.

Usneseno, aby bylo zakázáno pod pokutou 50 kr. až 1zl. za každý vůz vyvážet zemi z obecních pozemků mimo rumu ze skály.

Protože je nutná oprava věžních hodin, vyzval se stavitel Josef Prokeš ze Sobotky, aby s opravou ihned začal.

Občané byli vyzváni, aby se přihlásili "kdo by si chtěl vzít za odměnu z obecní pokladny na vychování, opatrování, ošetřování, čištění a držení v kázni sirotka Salačového".

Opravily se obecní cesty na „Zelnici“ k Chrástu, do Haček, k Horkům a k „Dálce“. Práce se provedly podle gruntovní daně a to potažní práci sedláci a ruční práce všichni domkáři, kteří mají nějaké pole.

Kovář Josef Melichar se přijal pro rok 1883-84 za obvyklých podmínek ročního nájemného 70 zl., ale s doložením, že musí sám osobně práce si hledět a ne vše nechat na tovaryšovi. Zvlášt musí při kování koní bedlivě dohlížet, když toto svému chasníku svěří.

Bývalý starosta Josef Beneš po opakované výzvě, (aby účet chudých a peníze přijaté za obecní pozemky od správy dráhy Benátecko Chrástecké do té samé lhůty obci zpět vyplatil) slíbil starostovi, že k urovnání záležitosti k němu přijde. Usneseno, aby se přijal na dlužní obnos dluhopis při dostatečné jistotě knihovní. Když však nepřijde a hotově dlužný obnos nevyrovná, má se ihned u příslušného obřadu u něho zakročit.
(Nakonec se celá věc vyřešila o rok později, kdy starosta sděluje, že p. Antonín Pospíšil byl ochotný k vystavění směnky p. Jos. Benešem na půl roku a po uplynutí té doby, že směnku zaplatí hotovými. Žádosti se vyhovělo.)

Jedná se o přípisu okresního hejtmanství, týkající se přeložení hřbitova z místa obce. Obec přeložení uznává a navrhuje se ke zřízení nového hřbitova buďto obecní pole na Drážkách, nebo zádušní za humny čp. 95.

Návrh na pronajmutí povozu pro duchovního ve veřejné dražbě se schvaluje.

Upraví se cesta ku Skále, kterou je nutné následkem vysázení stromořadí o několik metrů dále do roklí posunout. Upravení se provede veřejnou dražbou.

Pan Špitálský podává návrh, aby se Janu Čančíkovi za „strubkování“ „Loužek“ poskytla náhrada. Usneseno poskytnout náhradu polovičky ceny potřebných trubek bez dovozu a to z dobrovické cihelny.

Dne 15. března bylo vysázeno jako obecní sad stromořadí a stráň „Na dlouhém břehu“ a „U skály“ třešněmi a višněmi. Štěpy byly vypěstovány ve školní školce. Vysázení sadů se činně zúčastnil starosta obce Václav Suldovský, Václav Špitálský, rolník, Josef Kavka, učitel a Jan Kern, mladší učitel. Hodně práce udělali žáci 1. a 2. třídy.

Dne 20. března byly vysázeny jabloně „v Loužkách“, štěpy byly také ze školní školky.

V tomto roce si učitelé stěžují na nedbalou školní docházku. Naplno se objasňují bídné poměry deputátníků, ostatních zemědělských dělníků i nádeníků. Z těchto rodin, které mají v této době 75% školou povinných dětí, chodí jich mnoho do školy jen od prosince do února, aby v březnu žádaly osvobození.

Na základě nízkých platů byly tyto děti školou povinné dávány do služby hospodářům a to v místě i v okolních obcích.

Školnímu úřadu hlásily se tyto důvody:

A tak tyto děti nechodily do školy, válely se po mezích za vsí a zvykaly zahálce.

Místní školní rada tento stav obyčejně mlčky trpěla a nesnažila se o zjednání nápravy. Návrhy na potrestání se úmyslně nedávaly, případné tresty se promíjely.

Když se učitelé snažili tento neblahý jev odstranit, upadli v nemilost. Stalo se, že ve školním roce 1884-1885 podařilo se učitelům zdejší školy přesvědčit školní úřady o neblahých následcích tohoto jevu, takže 20 dítek muselo být ze služeb u hospodářů propuštěno.

Ovšem řídící učitel Josef Kavka uvalil na sebe nenávist a nepřízeň u občanstva a to jak sám píše, u hospodářů, rolníků i nádeníků. Spor se tak přiostřil, že řídící učitel požádal o přeložení ze Zdětína a teprve po půl roce uznali rozumní občané, že učitelé jednali správně a spravedlivě, jen aby české děti nebyly připraveny o výchovu a vzdělání.

Uvádím (Václav Resl) tuto zprávu jako ukázku sociálních poměrů v této době na bohaté české vesnici. A že takovéto poměry se stále a stále opakovaly, je víc než jisté.

Koncem srpna došla do Zdětína zpráva, že 24. srpna 1884 zahynul předčasně v řece Aáše, v údolí Oetzu v Tyrolsku zakladatel Sokola Dr. Miroslav Tyrš, náčelník Sokola pražského, nově jmenovaný profesor na české univerzitě v Praze, profesor výtvarných dějin na pražských školách. Celý český národ želel odchodu tohoto neohroženého syna českého národa.

Toho roku se řešilo dodání nové hasičské stříkačky pro Sbor dobrovolných hasičů. Na naléhání okresního výboru v Benátkách objednala se hasičská stříkačka od fy. Fr. Smekal syn na Smíchově za cenu 500 zl při hotovém placení se 6–10% srážky. Nebude-li potřebný obnos v pokladně, může starosta uzavřít půjčku.

Protože předvolaní hospodáři projevili nespokojenost s nynějším kovářem, usneseno dát Josefu Melicharovi výpověď a vypsat konkurs v Jizeranu na další období s následujícími podmínkami: dosavadní roční činže 70 zl se snižuje na 45 zl. Prozatím se kovárna pronajímá Josefu Řípovi ze Selhánek za ročních 45 zl.

Okresní hejtmanství naléhá na přeložení hřbitova. Uznáno, že věc nesnese již dlouhého odkladu, protože počet obyvatelstva stále narůstá a hřbitov nebude brzy dostatečným. Protože však potřeba dnes ještě tak nutná není, odloží se záležitost na kratší dobu.

V tomto roce 5. července 1885 se připomíná první slavné procesí na pouť do Staré Boleslavi kde měl být vyprošen déšť ke svlažení přírody. Až do tohoto dne již přes dva měsíce nekáplo, ale naopak byla hrozná vedra - zvlášt v červnu.

Země byla naprosto vyprahlá, krmení nebylo a hrozila hrozná neúroda.

Od tohoto roku se pak konalo procesí do Staré Boleslavi pravidelně v den 5. července a tento zvyk se udržel až do dnešních časů (Myšleno do r. 1938).

Vyhovělo se ústní žádosti Anny Černé a uděluje se jí almužna z chudé pokladny ve výši ročních 3 zl.

Josef Svačina nechce odprodat pozemek na další část silnice k Horkám, dokud nedostane peníze na pozemek v „Loužkách“.

Anně Novotné se odprodá 704 sáhu obecního pozemku, když odstoupí část svého pozemku.

Obsadí se místo polního hlídače a husopasa od 1. června až do 31. října s denním platem a to v červnu a červenci 50 kr a v ostatních měsících denně 80 kr. Vypíše se třikrát konkurs v časopisu Jizeran.

Neuznává se potřeba obyvatelstva, aby Ant. Matulovi bylo povoleno otevření výčepu kořalky ve Zdětíně v čp. 51,protože oba místní hostince výčep kořalky provozují.

Vyhovuje se žádosti Kateřiny Seifertové z Dražic a poskytne se jí roční podpora z kasy chudých ve výši 4 zl. ročně k vyplácení ve čtvrtletních lhůtách. Podpora počíná počátkem roku 1886.

Povozy pro přivážení a odvážení duchovního ke službám božím ve zdejším chrámu páně pro rok 1886 se mají ve veřejné dražbě pronajmout za nejnižší nabídku.

Vyhovuje se písemné žádosti obecního pastýře ve Zdětíně Josefu Kuchařovi, podporovaná podpisy většiny zdejších gruntovníků za propuštění Františka Vágnera ze služby ponocného a obecního "posíláka" a převedení těchto služeb na Josefa Kuchaře za stejných služebních i platebních podmínek. Františku Vágnerovi má se dát jednoměsíční výpověď.

Václavu Rezkovi, Václavu Malému a Josefu Tučkovi se odprodají zbytky obecních pozemků zbylé po stavbě dráhy Chrást – Benátky a silnice do Horek a to za 1 sáh 40 kr a za vysázené stromy (za jeden 60 kr).

Na návrh Josefa Čančíka se odkoupí od Jana Holuba, zednického tovaryše chlívky pro prase pro Josefa Kuchaře, obecního ponocného, když je dá za 10 zl.

Dítě Anna Salačová ponechá se v ošetřování Františku Vágnerovi za dosavadní plat 40 zl ročně.

V letošním roce se vysází ovocnými stromy prostor mezi „u Křížků“ a mezi silnicí k Chotětovu a k Horkám.

Obecnímu cestáři Josefu Novotnému za odměnu za vzorné obstarávání cestářství dá se v užívání za čas zastávání cestářské služby pozemek mezi stromky pod vrchem k Chrástu. Jednohlasně přijato.

Polním hlídačem se stal Josef Dovolil z Dolního Slivna se služným 100 zl až do 31. prosince t.r., které se mu následně bude vyplácet. I. čtvrtletí obdrží 40% a zbytek doby služební 60% služného. Také obdrží z pokut, které následkem jeho oznámení budou vyměřeny, polovinu celého obnosu. Oboustranná čtrnáctidenní výpověď.

Josef Malý a Jan Tuček nesouhlasí s cenou za odprodej obec. pozemků zbylých při stavbě dráhy a silnice k Horkám. Nabízejí 20 kr za 1 sáh. Václav Špitálský navrhuje, protože bude na pozemcích mnoho práce než pole budou schopna osívání, aby zaplatili 25 kr za 1 sáh. Jmenovaní souhlasí.

Ustaveno nové obecní zastupitelstvo. Z minulého odešli Václav Heřman a Josef Resl a nově zvoleni byli František Bohuslav a František Hradec.
Obecním pokladníkem se stal Václav Špitálský 4 hlasy a za „policejní“ revizory František Hradec 5 hlasy a František Bohuslav 4 hlasy.

Dělníkům na obecní silnici k Horkám na jejich žádost o příspěvek za více práce se vyplatí 3 zlaté.

Ustanovený polní hlídač Josef Dovolil dostane 14ti denní výpověď ze služby, protože svou službu velmi nedbale zastává.

Cestář Josef Novotný se stal ošetřovatelem obecních ovocných sadů. Bude stromky trním obkládat, vápnem omlazovat, prořezávat, housenky obírat a za to nebude platit činži z obecního domu (bytu).

Pro novou stříkačku se postaví nová kůlna, plechem pokrytá, buď u Čančíkova domovního stavení nebo u obecní pastoušky.

Anně Černé, vdově po Václavu Černým se uděluje roční podpora 4 zl. z kasy chudých.

Václavu Špitálskému se uhradí výlohy 4 zl, které měl s průvodem církevním do Staré Boleslavi.

Žádosti Antonína Matuny za podporu žádosti o udělení povolení k prodeji kořalky se zamítá.

V roce 1887 byla provedena přístavba patra na školní budovu a přízemní budova znovu opravena. Opravu provedl zednický mistr Václav Tregl z Doubravice u Mšena za 2875 zl. Při opravě byla škola ozdobena poprsím Jana Amose Komenského, učitele národů.

Dne 1. listopadu na Den všech svatých konala se veliká slavnost svěcení školy.

Aby v budoucnosti měli občané představu jak takové slavnosti za nesvobody a v otroctví Habsburků za Rakouska vypadaly a jak církevní kruhy měly v našem školství důležitou úlohu, uvádím (Václav Resl pozn.) zprávu z novin, kde byla zpráva o této slavnosti:

Časopis „Jizeran“, vycházející v Mladé Boleslavi přinesl o slavnosti svěcení školy dne 12. listopadu 1887 tento článek:

Den „Všech svatých“ zůstane pro obec naší dnem památným. Odbývána byla dvojí slavnost: Posvěcení zdejšího chrámu Páně „Všech svatých“ a přitom zasvěcení přístavby školy.

Již v podvečer 31. října o 6té hodině večer vztyčeny na školní budově prapory zemských a říšských barev, ve 20 oknech školních vzplanula světla, při čemž hudební sbor vojenských vysloužilců Arcivévody Albrechta zahrál před školou „císařskou hymnu“, pak následovalo čepobití.

Když průvod hudební vracel se zpět ke škole, ozářena školní budova světlem bengálským, načež zastavil se sbor před domem p. předsedy místní rady školní a zahrál píseň „Kde domov můj“.

Ráno 1. listopadu o 4. hodině zahrál týž sbor hudební před školou opět rakouskou hymnu a před domem p. předsedy m.š.r. Václava Suldovského „Kde domov můj“, potom následoval budíček.

K 7. hodině přijel pan c.k. okresní školní inspektor p. Jan Houdek z Mladé Boleslavi coby zástupce c.k. školní rady.

O 9. hodině dostavili se členové místní rady školní a zastupitelstva obecního ze Zdětína a Sedlce, učitelský sbor z Nových Benátek a z Chotětova a pěvecký sbor z Benátek.

Průvod školních dítek s družičkami, za nimiž kráčel velectěný pan c.k. okresní školní inspektor a místní rada školní, pak zástupcové obcí, ubíral se do kostela.

Zde měl pan děkan přiměřené kázání, ve kterém úkol a důležitost školy líčil, načež následovalo „Vzývání Ducha Svatého“ a slavná mše svatá.

Na kůru provozována fig. mše od Schöpfa, s vokálními vložkami a mužském čtyřzpěvu.
Po mši svaté slavné „Ti Drum“ a požehnání.

O 11.hodině ubíral se průvod v čele s korouhvemi, školní mládež s družičkami, velebné duchovenstvo se zpěváky, pan c.k. okres. školní inspektor se slovy učitelskými a s místní radou školní k budově školní.

Pana děkana uvítal v kostele žák Antonín Kern, prose jej za výkon církevní.

Pana c.k. okres. inspektora na prahu budovy školní uvítal žák Václav Špitálský děkuje mu za poctu, návštěvou svojí prokázanou. Ve dveřích školní světnice uvítala družička Anna Kuklová veškeré hosty.

Nastaly církevní obřady posvěcení. Po ukončení poděkovala družička Božena Ludikarová důstojnému panu děkanu za výkon, všem přítomným za účastenství a občanům za oběť přinesenou přestavěním školy.

Nyní předstoupil p. c.k. okresní školní inspektor, aby promluvil k obecenstvu a ke shromážděným v polokruhu žákům. Vzletnými slovy s nadšením líčil potřebu vzdělání lidstva, počav zásadami slovutného a nezapomenutelného arcipedagoga Jana Amose Komenského, kladl rodičům na srdce, aby dbalí byli posíláním dítek svých do školy, že jen ze školy vycházejí řádní a vzdělaní mužové ku cti obce a slávě vlasti, věrní synové církve (!) a poslušní poddaní nejjasnějšího zeměpána. Rozohňoval lásku ke škole a k učitelstvu, povzbuzoval shromážděné dítky k pilné návštěvě školní.

Dále podotkl, jak na první pohled zalíbila se mu ta jednoduchá sice, ale vkusně upravená budova školní. Poděkovav důstojnému panu děkanu za výkon posvěcení, občanům za účastenství, ukončil velmi krásnou, dojemnou řeč za hlubokého ticha, při níž mnohé oko zaroseno viděti bylo, vyzváním, aby shromážďění Nejjasnějšímu panovníkovi jeho veličenstva císaři Pánu Františku Josefovi „Slávu“ provolali.

Po řeči té, která dozajista nemine účelu, a v níž slova v úrodnou půdu zapadla, poděkoval řídící učitel p. Josef Kavka jménem shromážděných dítek školních místní radě školní za horlivou snahu a zásluhy o přestvabu školy, občanům za náklad vedený na stavbu a všem, kdož jakýmkoli způsobem přispěli na zbudování, žádaje rodiče, aby dítky pilně do školy posílali, by heslo, které při počátku školy si zvolili, že „vzděláním mládeže vchází blaho obci i vlasti“ nezůstalo jen mrtvou literou nade dveřmi, ale aby vešlo ve skutek. Na konec žádal shromáždění, aby slavné c.k. okresní školní radě, která o rozkvět školství okresu zdejšího zvlášť pečuje s ním třikrát „sláva“ provolalo.

Na to poděkoval předseda místní rady školní pan Václav Suldovský, panu děkanu za posvěcení, panu c.k. inspektoru za dojemnou řeč, všem p.p. učitelům okolním a zpěvákům za přednesy zpěvné a všem přítomným hostům za hojné účastenství.

Poté odebral se průvod dítek a družiček s korouhvemi do chrámu Páně, doprovázejíce velebné duchovenstvo. Tím slavnost jednoduchá a tichá avšak důstojná, která dlouho v paměti zůstane lidu našemu, byla skončena.

Č
pod značkou Č uveřejněno

Rozpočet na rok 1887:
Příjmy: 6449 zl 27 kr
Vydání: 7024 zl 25 kr
Schodek: 574 zl 98 kr
Schodek bude kryt 12% přirážkou k přímým daním předepsaných v obci.

Jiřímu Adáškovi bude udělena roční podpora 4 zl, když důvody v žádosti uvedené se potvrdí a na pravdě se zakládat budou.

Josefu Stezkovi se počká se zaplacením činže 24 zl a Alžbětě Chramostové 23 zl 5 kr do 30. května 1887.

Josefu Kořínkovi ze Sedlce se nepovoluje stavba domku na stavebním místě koupeneém od p. Pospíšila, ani lámání kamene z obecního lomu u Benátek.

Vincenc Hon z N. Benátek, dosavadní nájemce celoročních povozů pro přivážení duchovního do obce se nabízí, že by v roce 1887 za tu samou cenu jako loni duchovního dovážel. Nabídka se přijímá a propachtuje se mu dovážení i na r. 1888 a 1889, pokud bude mít obec povinnost duchovního přivážet, za tu samou cenu (cena neudána – pozn. kronikáře.)

Za obecního hlídače zvolen František Šejnoha 5 hlasy. Nastoupí 15. května a skončí 31. října t.r. Plat 100 zl se mu vyplatí na dvakrát. V 1. čtvrtletí 40% a ve 2. čtvrtletí 60%. Kromě toho obdrží z pokut, ze škod jím oznámených, polovičku.

Země z obecních pozemků se vyváží bez svolení. Je to přímo nešvár. Dovolí se proto vyvážení pouze ke stavebním účelům, jinak se bude stíhat a za každý nepovolený vůz hlíny se zaplatí 1 zl pokuty.

Na přístavbu školy na zdejší obec připadá 2639 zl 32 kr. Protože obyvatelstvo je už 12% přirážkou zatíženo dost, uzavře se půjčka 270 zl u Hypoteční banky království českého.

Žádosti Jana Měšťáka za přenechání obecní stodoly se vyhoví, když ze stodoly zaplatí hotově 20 zl roční činže a ponechá po složení obilí celý mlat volný pro obecní stříkačku vozovou i ruční. Musí se zavázat, že stodolu v případě potřeby ve 2 obdobích 3 denních vyklidí a jeden klíč od stodoly u starosty po případě u velitele hasičského sboru zůstane uložený.

Přijat návrh Jana Čančíka, aby se poutníkům do Staré Boleslavi přispělo 10 zl.

Přijímá se návrh, aby se obec domáhala nutných oprav u zdejšího chrámu. Provede se prohlídka a podá se žádost patronátnímu úřadu.

Usneseno, aby se kováři Melicharovi dala čtvrtletní výpověď a aby se kovárna na jiného kováře a za předešlé nájemné a předešlých podmínek zadala.

O nájem obecní kovárny žádají Václav Stinka z Vrutice a Josef Carda ze Strenic, u nichž se učiní bližší poptávka a pak teprve se rozhodne o přijetí. Nakonec byl přijat na čas od 15. října 1887 až do 15. října 1888 Václav Stinka z Vrutice za předešlých podmínek.

Starosta sděluje, že sirotku Josefu Salačovi z Dražic bude v listopadu 14 roků a že bude nutné ho nechat vyučit nějakému řemeslu.

K došlému výměru okresního hejtmanství v Mladé Boleslavi bylo usneseno ohledně zřízení nového hřbitova ve Zdětíně, že obec Zdětín nemíní zřídit obecní hřbitov na útraty obce. Protože by k tomu vedle obce zdětínské, také k zdejšímu kostelu přidělena obec sedlecká poměrným podílem přispět musela, což se očekávat nedá. Proto netrvá na svém dřívějším usnesení, podle kterého bylo navrženo pole zádušní za zahradou pana Malého a na náklad pokladny zádušní, aby se zřídil hřbitov náboženský.

Protože Václav Pauser si dovolil zbytek pozemku u Chrástu zbylý po stavbě silnice rozorat a k svému pozemku přidělávat, usneseno vyrozumět Václava Pausera, aby si pozemek buď odkoupil a za tím účelem podal si k obecnímu výboru žádost, jinak se proti němu podá žaloba pro rušení družby.

Poněvadž sirotek Josef Salač je již škole odrostlý, vybídne se kovář Václav Stinka, zda by nebyl ochoten ho kovářskému řemeslu bezplatně rok za rok vzít.

A tak 1. prosince 1888 musela bý uspořádána oslava 40ti letého jubilea, panování císaře Františka Josefa I.

Kronikáři Václavu Reslovi se nepodařilo zjstit, na čí popud byly k tomuto jubileu založeny ve Zdětíně sady, které měly nésti jméno „Sady císaře Františka Josefa I.“ Byly to sady – třešňovka – od Zdětína k Benátkám v Mršníku“ a na „Dlouhém běhu“.

Z čistého výtěžku měly být každoročně o Štědrém večeru poděleny chudá pilná dítka zdětínské školky oděvem a školními potřebami. K tomuto pojmenování těchto sadů ráčil císař milostivě dát své svolení. Bohudík, že v době založení kroniky už o tomto pojmenování nikdo skoro nevěděl.

1. prosince večer konala se pak společná hostina občanů, učitelů a hasičského sboru se zpěvy a deklamacemi, při níž několikrát byl učiněn přípitek na zdraví Jeho Veličenstva a „Sláva Jeho Veličenstvu“ se provolávala.

(Tak zní zápis ve školní kronice.)

Žádosti Václava Pausera se vyhoví a obecní pozemek se mu odprodá a to 1 sáh za 25kr.

Žádosti Václava Švancara za udělení podpory z obecní pokladny se vzhledem k jeho ještě mladému věku nevyhovuje.

Žádosti Václava Jandla, zdejšího příslušníka, se k přihlédnutí k jeho vysokému stáří vyhovuje. Roční podpora z kasy chudých, počínaje letošním rokem, 4 zl uděluje.

Sdělení výsledku žaloby proti Václavu Pauserovi se vzalo na vědomí a usneseno vyzvat Marii Benešovou z Benátecké Vrutice, aby obnos c.k. daní a úroky školních přirážek vybraných jejím zemřelým manželem, c.k. bernímu úřadu však nebyly odvedeny. Obnos 221 zl do 14 dní zdejší obci pod následkem žaloby zaplatila.

Usneseno, aby se započalo se stavbou silnice k Chrástu a to od hranic Řivenských až k České severní dráze obvyklým způsobem.

Starosta Václav Suldovský předkládá soudní výpověď na kapitál 100 zl, který manželé Pospíšilovi dluží pokladně chudých a který již dne 17. září měl být zaplacen. Vyzvou se, aby kapitál do 14ti dnů zaplatili, jinak se proti nim zakročí exekučně.

Nevyhovuje se žádosti Jiřího Adáška, zdejšího příslušníka za zvýšení almužny z kasy chudých.

Sbor Dobrovolných hasičů ve Zdětíně žádá, aby se mu zakoupené stříkačky a ostatní hasící zařízení odevzdalo do úplného užívání pod tou podmínkou, že v případě rozpuštění sboru všechno hasičské náčiní zdětínské obci připadne zpět. Vyhovuje se.

Žádosti dělníka Jana Horčíka, který koupil stavební pozemek od Václava Malého, na kterém chce vystavět nový domek se nevyhovuje, protože někteří občané činí proti tomu námitky.

Sestaven obecní rozpočet na rok 1888.
Vykazuje příjem: 3644 zl 37 kr
Vydání: 3827 zl 29 kr
Nekrytý schodek: 182 zl 92 kr

Vzhledem k tomu, že příjem z obecních pozemků je velmi špatný, a v obecní pokladně nezbývá, navrhuje se k ukrytí tohoto schodku 12% přirážka.

Učitelský sbor zdejší školy podal písemně žádost za udělení odměny za ošetřování šlechtěnců v obecní školce a za práci v částce 6 zl. Žádosti se vyhoví a částka z obecní pokladny se vyplatí.

Kovářský mistr Václav Stinka byl předvolán, aby se s ním projednaly podmínky, za jakých by vyučil kovářskému řemeslu sirotka Václava Salače. Mistr prohlašuje, že je ochoten Josefa Salačče do učení přijmout, když se mu tento chlapec 4 roky v učení ponechá a když mu vedle potřebného šatstva ještě 2 deky obec zaopatří. Nabídka se přijímá a starostovi uloženo, aby o tomto sepsal smlouvu s dodatkem, že Josefa Salače ponechá mu obecní zastupitelstvo v učení až do konce roku 1891.

Starosta předkládá účet zdejšího koláře Jana Šulce za zhotovení dvou sloupů k lucernám na 8 zl. Účet se upravil na 6 zl a poukazuje se k výplatě.

Žádosti výboru Ústřední matice školské se uděluje příspěvek 3 zl.

Sirotek Anna Salačová se vezme od Fr. Vágnera a dá se Josefu Čančíkovi, když jeho manželka s tím bude souhlasit a když jednou pro vždy se na útratu obce ošatí.

Do místní školní rady zvoleni Josef Svačina 5 hlasy a Václav Svačina též 5 hlasy.

Žádosti p. děkana z Benátek na udělení ročního příspěvku na vydržování druhého pana kaplana se vyhovuje. Udělí se roční příspěvek 80 zl proti tomu, když mimo služeb božích, které při zdejším chrámu Páně se vykonávat musí, ostatní neděle a svátky služby boží by vykonával.

30. ledna 1889 přišla zpráva, že nepřirozenou smrtí dokonal svůj život ve věku 30ti let nepřítel českého národa, následník rakouského trůnu korunní princ Rudolf.

A zase nařízen hluboký smutek, smuteční bohoslužby, "posmrtné projevy a i čeští občané měli lkát nad tím, že odešel ten, který jistě v duchu dělal plány, jak český národ porobí, potupí a bude germanizovat. Ale český národ se v duchu radoval z této události, neboť zase o jednoho Habsburka méně". (Doslvný opis z Pamštní knihy Zdětína.) 

A jak opačně se muselo o takové události psát, svědčí ve školní kronice, kde je zapsáno: "Nejkrásnější hvězda rodu Habsburků zhasla, na níž těšili se tísícové, že zářiti bude Evropanům učeností, vzdělaností, rozumem a moudrostí."

V měsíci květnu konala se Světová výstava v Paříži, které se i ze Zdětína zúčastnil jeden občan a to Antonín Slánský, rolník z čp. 6, který rád po návratu z Paříže svým spoluobčanům vyprávěl, co všechno na výstavě viděl.

V tomto roce nebylo živelných pohrom, úroda obilí i ostatních plodin velmi dobrá, pastvy dostatek a tak se chovu ovcí dařilo. I chmel byl toho roku pěkný a proto dobře platil.

Janu Pařízkovi se uděluje almužna z kasy chudých ročně 3 zl. počínaje dnem 1. července 1889.

Žádosti Václava Jandla za zvýšení almužny se jemu tato ze 4 zl na 6 zl ročně dnem 1. červnece t.r. zvyšuje.

Usneseno, aby kůlna na vozovou stříkačku i domek a vozová váha vystavěly se na zahrádce proti kovárně a vedle obecní pastoušky a potřebný náklad v obecním rozpočtu byl povolen.

Protože dosavadní kovář Václav Stinka si najal od 1. července t.r. obecní kovárnu v Chotětově, prohlásil, že je svolný na zbývající dobu (do 15. října t.r.) od nájmu ustoupit. Prohlášení se přijímá a za obecního kováře za platu a předešlých podmínek s připomenutím, aby kovářské práce levněji účtoval a účty podrobně vypisoval, přijal se prozatím na dobu od 1. července až do 31. prosince 1889 jeho kovářský pomocník Josef Hamták.

Na pastvině v „Roklích“ podle pole pana Měšťáka založí se v příštím roce prutník.

Rozpočet pro rok 1890 vykazuje
Příjem: 4262 zl 22 ½ kr
Vydání: 4403 zl 8 ½ kr
Vykázaný schodek: 130 zl 86 kr

Rozpočet byl schválen a vzhledem k tomu, že příjem z pozemků teprve k 15. říjnu připadá k placení a že by do té doby jiným způsobem musel být nahrazen, navrhuje se ke krytí schodku 15% obecní přirážka na všechny přímé daně.

Kovář Josef Hampták se znovu přijímá od 1. ledna až do 31. prosince 1890 za stejných podmínek jako minulý rok.

Pokladníkem zvolen aklamací V. Špitálský.

Do okrašlovacího spolku zvoleni František Bohuslav, František Lebeda a Václav Svačina a za náhradníka Václav Resl.

Postaví se silnice na „Zelnici“.

Hned měsíc leden byl pro zdejší obec kritický. Jako celá země, tak i naše obec byla zachvácena epidemickou nemocí „chřipkou“ (ifulenza) zvaná. Zuřila všude a někde si vyžádala mnoho lidských životů. K nám se dostala z východu. Ve Zdětíně nebylo domu, kde by neležel alespoň jeden nemocný ve vysokých horečkách se silnou rýmou. Oběti na životech si však nevyžádala. Postiženi byly i děti, takže se několik dnů ve škole nevyučovalo.

V měsíci květnu nastaly silné bouřky, takřka denně hrozí hromobití, které ani nejstarší občané nepamatují. Mnoho lidských životů skoro každodenně si vyžádal blesk i v našem okolí. Ohňů bylo také mnoho, takže sta rodin přišlo letos o přístřeší.

Bouřky byly provázeny průtrží mračen, lijáky, takže vznikaly živelné katastrofy, jakých není pamětníka. Přes Zdětín přehnaly se hrozné bouřky s lijavci mnoho a mnohokrát. Několikrát i krupobití, ale přišlo vždy s lijáky, takže úplná katastrofa nenastala. Horší bylo, že neustálými lijáky vzrostlo obilí i osení.

Ovocné stromy byly napadeny hmyzem takovou měrou, že o tom také není pamětníka. Hmyzem byly napadeny i lesy a celé lesní komplexy byly zničeny. V naší obci katastrofa nedostoupila vrcholu, ale v okolních obcích i krajích byla úroda krupobitím, průtrži mračen a přívaly úplně zničena. Byl to rok pro naši českou zemi opravdu kritický.
Živelné pohromy vyvrcholily v měsíci srpnu, kdy byly průtrže mračen a krupobití nejsilnější.

A tyto pohromy trvaly až do počátku září, kdy následkem hrozných průtrží mračen nastaly strašné povodně zvláště v jižních a západních Čechách. Celé kraje byly pod vodou. Některé řeky jako Vltava, Lužnice, Berounka, Labe vystoupily několik metrů nad svůj normál. Veliké rybníky Třeboňské a rybník Nový Svět se protrhly. Vltava zaplavila Zbraslavsko, Prahu, Kralupsko a mnoho obcí na Mělnicku bylo úplně pod vodou.

V Praze se zbořily dva podemleté oblouky Karlova mostu a i s cennými sochami zřítila se část mostu do Vltavy.

Katastrofy vyžádaly si i mnoho lidských životů. Toho roku se začalo na školách vyučovat až 1. října, protože školní budovy sloužily k ubytování těch, kteří povodněmi a ostatními pohromami přišli o přístřeší.

Na postižené těmito živelnými pohromami konaly se v obci Zdětín sbírky a každý podle svých možností rád přispěl, takže výsledek sbírek byl úspěšný.

Za polního hlídače měl být zvolen Karel Korotvička z Lukdolu na Moravě, pokud se prokáže jeho tvrzení pravdivé, že po dobu 5 a půl roku pracoval jako hajný na hořovickém panství. Starosta na toto panství napsal a dozvěděl se, že Korotvičkova výpověď se nezakládá na pravdě. Že na daném panství pouze vypomáhal během jarních prací. "A mimo toto že nemůže onen nic chvalného sděliti."
Na tomto základě usneseno Karla Korotvičku 31. května ze služby propustit a toto místo přenechat nově přihlášenému Josefu Hradci za stejných podmínek od 1. června.

Za obecního husopasa se přihlásil pouze Jan Krupička, který nebyl shledán za dostatečného a proto byla oslovena vdova Alžběta Loudalová, jestli by nechtěla tuto službu přijmout. Vyzvaná Alžběta Loudilová přijala nabídku obecního husopasa od 1. června za plat 10 kr. z každé pasené husy až do 31. října.

Antonínu Pařízkovi se povoluje od 1. července 5 zl roční podpory z pokladny chudých.

Marii Šubrtové slevuje se veškerý úrok ze zažalovaného obnosu proti tomu, že proti rozhodnutí nejvyššího soudu nic dál podnikat nebude a pak jestliže účet u p. Dr. Katze za obec Zdětín v celém obnose vyrovná. Lhůta k zaplacení se povoluje ve čtyřech čtvrtletních lhůtách dopředu. Vynechá-li lhůtu, musí celý obnos zaplatiti najednou.

Žádosti Josefa Šrámka za udělení podpory se nevyhovuje a odkazuje se na ředitelství Buštěhradské dráhy, která je povinna postarat se o jeho zaopatření.

Louka v „loužkách“ se má, jestli tomu počasí dovolí, srovnat.

Kovář Hamták se přijímá na rok 1891 za předešlých podmínek a plat.

Za cestáře na silnici k Chrástu se přijímá Josef Adášek od 15. listopadu t.r. s ročním platem 40 zl.

Pan Bohuslav přišel s návrhem, aby k dosavadním lucernám na návsi se ještě 1 přikoupila a aby se pak stejnoměrněji rozdělily.

Rok 1891 byl nazýván rokem jubilejním. Vzpomínalo se na mnoho významných událostí před 100 lety. Ať už to bylo pořádání první průmyslové výstavy českého království nebo slavnostní otevření české akademie věd a umění, či slavnostní otevření nové musejní budovy v Praze. Zrovna tak založení mnohých vědeckých, vlasteneckých a dobročinných ústavů, nadací, apod.

Nejvýznamnějším podnikem toho roku bylo však uspořádání Zemské jubilejní výstavy v Praze v Královské oboře. Cílem výstavy bylo ukázat ostatním národům rakouské říše i národům evropským, na jaké výši je český národ a jakého úžasného pokroku docílil svou pracovitostí, pílí, přičinlivostí a podnikavostí na poli hospodářském a průmyslovém, ve vědě, umění a školství. Výstava byla otevřena 15. května. Navštívilo ji přes 1 a půl milionu lidí.

Naše obec Zdětín zúčastnila se výstavy aktivně.

Místní školní rada spolu se správou školy vystavovala v paláci pro školství model školní budovy, který zhotovil ve velikosti 120cm x 80cm x 60 cm ze dřeva Antonín Šulc, kolářský pomocník z čp. 29 a kovářský mistr Josef Hapták. Mimo to, škola vystavovala plány školy, rozpočty, zakládací listinu školy a písemné a ruční práce žákovské.

Sbor dobrovolných hasičů vystavil v oddělení pro hasičství různé písemnosti, pamětní spis, stanovy, spolkové knihy a 4 mapy (obvod požární a statistika vodní.

Celkem obec věnovala na výstavu 20 zl., místní školní rada 80 zl. a sbor dobrovolných hasičů 26 zl. Celkem ze Zdětína 136 zl.

Zdětínští občané i mládež navštívili výstavu až na malé výjimky skoro všichni, někteří i několikrát a to jak mladí, tak i staří, hospodáři i čeleď a to bez rozdílu věku i majetku. Každý uvědomělý Čech považoval to za samozřejmou povinnost.

15. července byl uspořádán zájezd školních dětí na Jubilejní výstavu do Prahy, jehož se zúčastnilo 61 dětí. Aby se mohly zúčastnit všechny děti, i ty nejchudší, byla mezi občanstvem provedena sbírka, která va Zdětíně vynesla 11 zl., v Sedlci 7 zl, 85 kr, místní školní rada přidala 20 zl. a obecní pokladna zdětínská rovněž 20 zl. Děti si prohlédly výstavu, význačné pražské památky a odnesly si dojmy, na které se nezapomíná. Však mnozí občané dodnes na tento zájezd vzpomínají.

V měsíci únoru, březnu a dubnu byl Zdětín postižen epidemií nakažlivých dětských chorob jako nikdy před tím. Řádila spála, záškrt a boule (Černý Petr). Dvě třetiny dětí bylo nemocno a žák Josef Kavka, syn řídícího učitele zemřel na spálu.

Hrozné živelné pohromy zažil Zdětín dne 22. května, dne 1. června a 1. července, kdy obec byla postižena strašlivým krupobitím, že ani nejstarší pamětníci něčeho takového nepamatovali. Nejstrašnější bylo 1. července, kdy padaly kroupy, vlastně kusy ledu ve váze až čtvrt kila. Po krupobití nalezené kroupy vážily ještě 23 dkg. Nejhůře byla postižena „Hácha“, kde úroda byla zničena tak, že na polích nezůstalo nic. V obci byla rozbita skoro všechna okna a hrozné škody byly způsobeny na taškových střechách, nemluvě o zničení ovocného stromoví v sadech a domácích zahradách.

Vůbec rok 1891 byl právě tak jako rok předcházející neúrodný následkem stálých dešťů a krupobití, takže koncem roku nastala hrozná drahota, ceny potravin nesmírně stoply, čehož důsledek byly bída, hlad a v některých zemích i mor. Nejhůře bylo v Rusku, Polsku a v Uhrách, ale i ve Vídni a v Čechách na Kolínsku a Kutnohorsku.

Den 1. října čtvrtek byl z nařízení rakouských úřadů prohlášen dnem svátečním, školy měly volno. Toho dne jel rakouský císař a král František Josef I. (Čechové mu všeobecně přezdívali starý Franc Josef Procházka) se podívat na své milé „skopčáky“ do Liberce a Jablonce nad Nisou, když dlel týden na návštěvě v Praze při příležitosti Zemské jubilejní výstavy.

Přirozeně, že úřady nařídily slavnostní výzdobu obcí podél trati severní dráhy a slavné vítání ve stanici Chotétov, kudy dvorní vlak ráno 1. října 1891 projížděl.

Uvádím (pozn. kronikář obce Václav Resl) úmyslně podrobnosti této vynucené slavnosti, aby budoucí pokolení vědělo, co musel český lid proti své vůli dělat z nařízení úřadů pro osobu panovníka, kterého vlastně z duše nenáviděl a proklínal jako svého úhlavního nepřítele, který národ český utlačoval ve všech jeho snahách. Z této „komedie“ plyne, jak máme si vážit své svobody a samostatnosti, kterou dnes máme, ale přitom nezapomínat doby poroby a ponížení, kdy jsme žili podle slabomyslných a Slovanstvo nenavádějících Habsburků.

Dvůr chrást byl okázale okrášlen prapory v říšských a zemských barvách. V poli proti stanici stály 2 slavnostní brány z chvojí, látek, praporů, věnců s obrovskými stožáry. Obec Zdětín a Sedlec nezůstaly pozadu. Ze zdětínské věže vlál prapor v říšských barvách.

Ráno 1. října o půl šesté vyšel průvod 82 dítek ze Zdětína i Sedlce, mezi nimi 16 družiček a učitelský sbor. K tomuto průvodu se připojil šestičlenný obecní výbor a 16ti členná deputace zdejšího sboru dobrovolných hasičů. Objednaná kapela však přišla pozdě!

Na nádraží v Chotětově se shromáždilo kromě žactva všech okolních škol velebné duchovenstvo, c.k. státní úřednictvo, zemědělské úřady a úřednictvo okolních panství.
Příjezd císaře, který projel nádražím o 7. hodině, oznamovaly rány z hmoždířů na Chrástě a hudební kapely před stanicí. Při projíždění dvorního vlaku zapělo žactvo „Zachovej nám Hospodine císaře a naši zem“.

Při jeho večerním návratu se celá ceremonie opakovala. Družičky šly s voskovými svícemi a 16 hochů s lampiony. Na všech stranách po kopcích vzplanuly ohně. Na severní straně k Chotětovu za vsí vzplanul oheň, který připravili pánové Bohuslav, Špitálský a Lebeda. Oheň sestával ze 16 smolných sudů a jiných látek hořlavých.

Kostel byl ozářen bengálským ohněm a školní budova byla na západní straně ozdobena světelným transparentem na ploše 9 m² s písmeny FJI (zhotovil Josef Kavka, řídící učitel). Bylo však mnoho občanů, kteří toto uvítání úplně ignorovali a nezúčastnili se ničeho.

Nadešel rok 1892, který bychom mohli nazvati rokem Komenského. 28. března 1892 uplynulo 300 let od narození Jana Amose Komenského, učitele národů. Všechny vrstvy národa připravily se k důstojným oslavám našeho velikána, zakladatele moderní školy. Celá vzdělaná Evropa přichystala hold velikému Čechu ke dni jeho narozenin. V zemích českých nebylo města, městečka ani vesnice, kde by slavnostním způsobem nebyla uctěna památka našeho arciučitele.

V předvečer 28. března se konaly všude průvody s hudbou, lampiony a pochodněmi. Okna byla zdobena transparenty a slavnostně osvětlena. Kolem Sedlce a Mečeříže vzplanuly na návrších slavnostní ohně a odevšad se ozývaly rány z hmoždířů, které doprovázely průvody.

Zdětín slavil památku 300tých narozenin J. A. Komenského v neděli 3. dubna. O půl osmé hodině večerní konal se lampionový průvod hasičského sboru, ke kterému se přidružili před školní budovou členové obecního zastupitelstva s hudbou. Zde před poprsím Komenského zahrála kapela „Zachovej nám Hospodine“ a „Kde domov můj“. Člen obecního výboru František Bohuslav provolal na památku Komenského třikrát „sláva“.

Večer o půl deváté se konal k uctění památky Komenského v sále hostince obecního starosty Václava Suldovského slavnostní večer s tímto programem:

I.
1. Ouvertura od Suppého „Básník a sedlák“.
2. Zahájení slavnostního večera (Václav Suldovský, obecní starosta)
3. Proslov o Komenském (Josef Kavka, řídící učitel)
4. Přednáška „Komenský veliký dobrodinec člověčenstva a spisy K. (P.J.Kodat, ml.uč.)
5. Směs z národních písní (Hudba v sextetu)
6. Báseň „Legenda Brandýsska“ od Fr. Procházky (Václav Čančík)
7. Báseň „Genius vlasti a český lid“ (Václav Čančík)
7. Báseň „Genius vlasti a český lid“ (Památce Komenského od R.Strahla) Přednesli p.p. J.Kodad a Václav Čančík
8. Rozdávání spisku „Vypravování o Komenském od V. Budovce“. Částka 1 zl. 96 kr. za prodané výtisky věnovány Ústřední matici školské.

II.
Následovaly přednesy obsahu vážného i žertovného členy divadelní společnosti paní Terezie Postlové z Bakova při doprovázení smyčcového sexteta.
Slavnostního večera účastnila se většina místního obecenstva obého pohlaví, kromě dětí, ale bylo i mnoho hostí přespolních z Nových i Starých Benátek.

Slavnost ukončena až o půlnoci.

V květnu byl zvolen obecní starosta p. Václav Suldovský, předseda místní školní rady členem cís. Král. Okresní školní rady mladoboleslavské.

Po mokrých letech 1890–1891 byl rok 1892 velmi suchý, o čemž mezi nejstaršími není pamětníka. Od 14. července do 4. září nezapršelo a 4. září jen nepatrně stříklo.

V červenci a v srpnu byla příšerná vedra a teploměr ukazoval na slunci stále 35-43° podle Reomýra. Vedro podporovaly žhavé a suché východní větry, takže polní plodiny byly úplně spálené. Nastal katastrofální nedostatek píce a krmení. Všechno ovoce suchem spadlo a listí ze stromů opadalo v srpnu úplně usušené. Noci byly velmi teplé a občané smutně pohlíželi vstříc budoucnosti z obavy před bídou.

V roce 1892 bylo složení místní školní rady ve Zdětíně následující:
1. Václav Suldovský – obecní starosta, člen okresní školní rady v Mladé Boleslavi – předseda
2. Václav Srb – kníž. Arcibisk. Notář a děkan z Nových Benátek, zástupce duch.
3. Alexander Polák – vrch. Knap. Panství Benáteckého z Nov. Benátek – zástup. Velkostatku
4. Václav Svačina – místní dozorce školní
5. Josef Řehák – obecní starosta ze Sedlce, zástupce tamní obce
6. Josef Svačina – rolník ze Zdětína, zástupce zdejší obce
7. Josef Kavka – řídící učitel – zástupce školy
8. František Bohuslav – rolník – náhradník
9. Jan Lebeda – rolník – náhradník

29. září 1892 prohlédl obec a hlavně školní místnosti a zařízení krajský fyzik Dr. Aron Fuchs z Mladé Boleslavi, aby se přesvědčil o řádném provádění opatření proti blížící se choleře, která se velmi v té době rozšířila v Uhrách.

Každoročně 14. října a 19. listopadu musely být veřejné budovy ozdobeny v říšských a zemských barvách, kvůli jmeninám Jeho Veličenstva císaře Františka Josefa I. a Jejího Veličenstva císařovny Alžběty. Vždy v těchto dnech se konaly slavné bohoslužby v Nových Benátkách a představenstvo obce, školní děti s učitelským sborem musely se zúčastnit. Že to nebylo nikomu příjemné, dovedeme si představit.

24. prosince o Štědrém dnu se konala ve škole již 14. slavnost „vánočního stromku“. Byla to každoroční oblíbená slavnost, které se mimo školní rady zúčastnili nejenom rodiče dětí, ale i ostatní občanstvo. Učitelský sbor připravil vždy pěkný program a po slavnosti byly všechny děti i malé obdarovány vším možným.

Jako každoročně se konal o masopustu ples Sboru dobrovolných hasičů, kterého se vždy zúčastnili všichni zdětínští občané a mnoho hostů z okolních obcí.

Masopustní úterek byl v tomto roce zvlášť veselý a průvod maškar početný. Rozloučení s masopustem končilo vždy taneční zábavou, která trvala vždy do ranních hodin na Popeleční středu.

18. února bylo 40. leté výročí útoku na císaře Františka Josefa. Na památku jeho zachránění se konaly slavné služby boží v Nových Benátkách, kterých se musely jako vždy zúčastnit školní děti se svými učiteli a všichni, kteří zastávali veřejné úřady.

V Praze konala se dne 1. a 2. června poprvé národní slavnost po způsobu Paříže, tzv. Květinové korzo s alegorickými vozy a průvodem do Stromovky v Královské oboře a odbývala se v místnostech jubilejní výstavy v Průmyslovém paláci ve prospěch „Ústřední matice školské“. Této slavnosti se zúčastnilo i několik občanů ze Zdětína.

9. července byl pořádán slavnostní školní výlet, který vyvrcholil v národní slavnost. Konal se průvod návsí od školní zahrady k čp. 19 (Josef Němeček) a zpět do zahrady č. 26 (Josef Suldovský), kde se odehrála vlastní slavnost. Mládež, chlapci i dívky byly v národních krojích. Účast občanů byla veliká a to nejen ze Zdětína a Sedlce, ale i z Nových Benátek, Horek, Chotětova, Mečeříže a Chrástu. Na programu byly recitace, deklamace a národní i vlastenecké písně. Děti byly bohatě pohoštěny.

14. července byla Sedleckou obcí ve zdejším chrámu obětována ranní mše svatá na prosbu „aby dobrotivý Bůh udělil potřebného deště za tak přílišného sucha a popřál úrody zemské“.

Roku 1893 bylo hrozné sucho, déšť nepřicházel, všechno schlo, krmení pro dobytek nebylo, ovoce suchem ze stromu spadalo a úroda toho roku byla bídná. Brambor bylo málo, krmné řepy i cukrovky špatná sklizeň. Nastala drahota.

Starosta obce byl úřady upozorněn, že při honech nesmí k nadhánění používána školní mládež, jak tu bylo zvykem. Nařízení se však nedbalo, neboť zdětínští chlapci se na hony přímo těšili.

V prosinci řádila opět v obci epidemie spalniček, ale i spály záškrtu a boulí. Nejvíce byl postižen Sedlec a Chrást. Obvodní lékaři MUDr. K. Šípek z Horek a MUDr. Antonín Řehák z N. Benátek se řádně o nemocné děti starali. Tentokrát nezemřel nikdo.

Spalničky se po prosincové epidemii předešlého roku se znovu silně rozšířily v březnu a dubnu. Onemocnělo 52 % všech dětí. Chrastecký Dvůr byl zamořen úplně, a proto celá samota byla uzavřena na dobu 8 týdnů. 2 malé děti zemřely.

Zajímavé je rozvrstvení dětí podle zaměstnání rodičů v té době:
31 % kočovných dětí nádenických - deputátníků,
21 % stálých dětí nádenických,
31 % dětí domkářů a řemeslníků,
17 % dětí rolnických.

A znovu byla zjištěna příčina častých epidemií, které Zdětín do této doby tak často zachvacovaly. Byly to bídné sociální poměry hlavně v některých početných rodinách deputátníků. Nestačil výdělek na řádné ošacení, mnozí špatně bydleli, často v bytech nezdravých, nebylo dbáno na čistotu a nejhorší bylo, že mnozí rodiče byli oddáni pití kořalky, děti byly ponechány samy sobě a výsledky se pak dostavily.

Pohyb obyvatelstva se projevoval v častém, skoro měsíčním, zřídka čtvrtletním stěhování se deputátnických rodin a to hlavně do dvora Chrástu a Sedlce.

Ve dnech 22.–29. července 1894 se konala krajinská národopisná výstava v Mladé Boleslavi - předprava k velké českoslovanské národopisné výstavě v Praze, která se bude konat v r. 1895.

24. července konala se společná výprava zdětínských občanů na tuto krajinskou národopisnou výstavu a zúčastnila se jí většina občanů i mládeže.

Rozpočet místní školní rady na rok 1894 činil 261 zl. 32 kr. 38 žáků 29ti chudých rodičů bylo osvobozeno od platu školního.

Hned od Nového roku nastala tuhá zima a napadaly takové spousty sněhu, že spojení s okolními obcemi bylo nadobro přerušeno. K Sedlci, k Chrástu, k Horkám, k Chotětovu a k Benátkám byly cesty úplně zaváté a závěje dosahovaly místy několika metrů. Muselo-li se do sousedních obcí, bylo to možné jenom po polích. Děti ze Sedlce a Chrástu nemohly mnoho dní do školy a pro silné mrazy nechodily ani ze Zdětína.

Mnoho ptactva a zvěře ten rok pomrzlo.

Mrazy dosahovaly přes 30°C a leckterý den bylo ve škole jen přes 20 žáků ze 131. Příčinou byla nejen neschůdná cesta hlavně pro malé školáky, ale naprostý nedostatek teplé obuvi v početných rodinách deputátníků, dělníků i domkářů.

Ale přesto, že ještě v únoru trvaly silné mrazy, musely se školní děti 26. února účastnit slavných bohoslužeb v Benátkách, sloužených za arciknížete, polního maršálka Albrechta, vojevůdce a vítěze od Gustosy, který zemřel 18. února.

Na jaře r. 1895 byly zdravotní poměry v obci zcela uspokojivé. Nevyskytly se žádné epidemické choroby ani u mládeže, ani u dospělých. Povinné očkování proti neštovicím, každoročně v obci pořádané, mělo kladné výsledky. Černé neštovice se již skoro nevyskytly. Naši občané, stále poučovaní, dbali čím dále tím více osobní hygieny, čistoty prádla, domácnosti, bytu a p., což bylo nejlepší zbraní proti nakažlivým chorobám.

Nevyřešená zůstávala stále otázka bydlení. Po této stránce byly poměry ubohé. Deputátní rodiny povětšině mnohočlenné tísnily se většinou v jedné místnosti a přirozeně že tu byly hygienické poměry velmi špatné. V některých bytech byla ještě podlaha hliněná, byty měly málo světla, byly vlhké a p. A tyto rodiny bývaly nejčastěji postiženy nakažlivými chorobami. Tato malá péče o řádné ubytování deputátníků byla často sedlákům vytýkána, ale náprava se stejně nestala.

Některé rodiny byly pořádné, některé nepořádné, jak už to bývá. V mnohých pracujících rodinách bývala často bída a nedostatek, ale z vlastní viny. Mnozí otcové oddali se totiž nesmírnému pití alkoholu. Stávalo se, že mnohý, když dostal výplatu, propil všecko a rodině nepřinesl ani krejcar na živobytí. To byly dosti časté a smutné výjevy v mnohých rodinách. Děti takových otců pak z hladu šly žebrotou anebo dokonce kradly. Proto se muselo proti tomuto neblahému výjevu bojovat, ale často s malými výsledky.

Obvodním lékařem pro Zdětín byl MUDr. Šípek z Horek n. Jiz.

13. července byla pořádána společná výprava do Prahy na návštěvu Českoslovanské národopisné výstavy. Zájezd pořádala místní školní rada, ale mimo školních dětí zúčastnilo se zájezdu mnoho občanů a to nejen ze Zdětína, ale i ze Sedlce. Místní školní rada věnovala, aby se mohly zájezdu zúčastnit, 25 zl.

Pro zajímavost uvádím služné učitelů zdejší školy v roce 1895 upravené, které činilo: řídící učitel Josef Kavka 950 zl. ročně a podučitel Josef Erb 360 zl. ročně. K tomu jim místní školní rada přispěla na palivo: podučiteli 8 zl. a říd. učiteli 34 zl.

Protože od r. 1892, kdy se konal proces s „Omladináři,“stále více a více se probouzelo mezi českým lidem vlastenecko-politické uvědomění a vzrůstal odpor českého národa proti Rakousku, začaly rakouské úřady hned v zárodku jakýkoliv pokus o demonstrace dusit.

Proto v roce 1895 vyšlo nařízení, že se při jakýchkoliv slavnostech nesmí užívat slovanské trikolory, ale zastoupen musí býti všude prapor říšské barvy černo-žluté.
Žáci a studenti všech škol nesměli nosit národní nebo spolkové odznaky, ale naopak zesílit se má (hlavně mezi mládeží) oddanost Jeho Veličenstvu a vždy a všude se má zpívat hymna „Zachovej nám Hospodine,“ jejíž 4 sloky musí každý umět.

Protože se už v této době snažili čeští vlastenci a vůdcové politického odboje prohlásit 1. květen svátkem, kde by dělnictvo manifestovalo za své požadavky, přišlo nařízení, že ze žádné příčiny nesmí být tento den dnem feriálním.

V měsíci říjnu a listopadu řádil mezi dětmi silně „záduchový kašel.“ Krajský fyzik MUDr. Abraham Fuchs nařídil proto v obci různá zdravotní opatření.

Zima byla toho roku mírná, sněhu nenapadlo jako v letech minulých.

Dne 1. března 1896 odstoupil dosavadní starosta a předseda místní školní rady Václav Suldovský a starostou obce byl zvolen Václav Špitálský, rolník z čp.15. Současně se stal i předsedou místní školní rady.

Žně proběhly za pěkného počasí a úroda byla toho roku pěkná.

12. září oslavil řídící učitel zdejší školy Josef Kavka 25. výročí nastoupení učitelské služby.

V říjnu se opět rozšířilo epidemické onemocnění „spálou“, takže muselo být učiněno zdravotní lékařské opatření. Úmrtí nebylo.

Žádné veřejné slavnosti, kromě císařských oslav, v tomto roce nebyly.

Přirozeně, že by se každý rok v kronice objevily slavnosti místních zvyků a obyčejů, viz. kapitola „Zvyky a obyčeje ve Zdětíně“.

Byla to rozpustilá slavnost při loučení s masopustem o „Masopustním úterku“, páni kluci měli veselé řehtání o velikonocích, slavila se pouť, bývaly veselé a často slavné dožínky a to nejdříve v jednotlivých statcích a potom společné s taneční zábavou. Posvícení se slavilo po tři dny a bývalo vždy veselé, jídla a pití vždycky dost.

Zima byla toho roku velmi tuhá. V lednu a únoru napadlo velké množství sněhu a byly veliké vánice. Množství sněhu způsobilo neschůdnost cest, silnice vedoucí ze Zdětína byly vysoce zaváty, nejvíce do Horek, Sedlce a Chrástu. Často mnoho dní, než byly prošlapané cesty, nemohly děti z Chrástu a ze Sedlce do školy.

Teprve v dubnu byla před školou zřízena okrasná zahrada a to Václavem Čančíkem (čp. 3) a Václavem Špitálským (čp. 15).

1. května podali zdětínští občané žádost o zřízení fary nebo expozitury ve Zdětíně, což jim bylo arcibiskupskou konzistoří v Praze slíbeno.

18. července se konal školní výlet spojený s pořádáním národní slavnosti do Sedlce. Průvod vyšel ze Zdětína za vysoké účasti občanů nejen místních a sedleckých, ale i z okolních obcí. Slavnost se konala na zahradě pana Gregora.

Všecky dívky byly v národním staročeském kroji a mnozí chlapci v kroji staročeském a slováckém. Slavnost měla krásný program: hry, národní a vlastenecké zpěvy, tance a tělocvičnou hru: „Venkovská domácnost“.

Jídla a pití bylo mnoho, děti byly pohoštěny uzenkami, rohlíky, koláči, pletenci a pivem! (Pivo daroval p. Antonín Sládeček, sládek z Horek nad Jizerou).

V tomto roce opět řádily dětské nemoci: spalničky a spála. Úmrtí nebylo.

Počasí bylo v tomto roce příznivé, rok úrodný, všeho dostatek.

Dne 13. června v předvečer stého výročí narozenin velkého vlastence a slavného dějepisce Františka Palackého se ve Zdětíně konala slavnost.

V pondělí v 7 hod. večer se ozvaly rány z hmoždířů, kterým na základě programu sestaveném starostou Václavem Špitálským, bylo dáno znamení, že slavnost začíná.

Pozvání bylo zasláno všem občanům a majitelům domů, aby ozdobili domy prapory.

V 9 hodin večer se dalo střelbou z hmoždířů znamení k osvětlení všech domů na návsi, zrovna tak i v ulicích. Následovalo shromáždění občanstva u slavnostního ohně za vsí k Chotětovu a odtud se odešlo do sálu hostince p. Suldovského, kde se konala vlastní oslava.

Smíšený pěvecký sbor, sestávající hlavně z dívek škole odrostlých, zazpíval 5 vlasteneckých písní. Projevy o životě a díle velikého učence a otce národa měli řídící učitel Josef Kavka a učitel Karel Syrový.

Místní školní rada se domluvila s obecním zastupitelstvem, že pro malé děti ve stáří do 5ti let zřídí „opatrovnu“ na Drážkách, proti čp. 38 (dnes kovárna Františka Záruby), v níž by zjednaná stará žena opatrovala dítka rodičů chodících do práce, aby starší sourozenci nemusili je doma hlídat a tím zanedbávat vyučování.

V neděli 11. září došla do Zdětína novinami zpráva, že v sobotu 10. září ve 3 hod 40 min. odpoledne byla v Ženevě zavražděna císařovna Alžběta italským anarchistou Lucchenim. Po celé říši hned vyhlášen hluboký smutek, nařízeny smuteční bohoslužby, vztyčení smutečních praporů, apod. Smuteční slavnosti se konaly 20. září s povinnou účastí zástupců úřadů, aby vyslechli „zásluhy Jejího Veličenství a přední její cnosti“.

Na základě smutku odpadly půl roku předem připravované oslavy na 2. prosince 1898 (pátek), kdy mělo se oslavovati „jubileum padesátileté vlády Jeho Veličenství Císaře a krále Františka Josefa I.“ Odbylo se to pouze prapory, večerním osvětlením domů a slavnými službami božími ve zdětínském kostele. Účastnit se museli členové obecního zastupitelstva, místní školní rada a sbor dobrovolných hasičů.

V tomto roce není nějakých záznamů o důležitých událostech, byl to rok zcela normální.

Pouze je podrobná zpráva o tom, jak musela obec Zdětín jít dne 30. srpna 1899 jako 1. října 1891 opět vítat do Chotětova císaře Františka Josefa I., který jel na vojenské manévry k České Lípě a 5 dní pobyl na zámku v Zákupech. Ta samá paráda jako r. 1891 se opakovala a je zbytečné to znovu líčit, protože lásky českého lidu si tento panovník jako všichni ostatní nikdy nezískal.

Učitelé zdejší školy pořádali v tomto roce rozhovory s občany o věcech rolnických, např. „Čeho vyžaduje racionální hospodářství“, „O stoupání a klesání cen obilních“, apod.

V prosinci vznikla epidemie spalniček v takové míře, že vyučování muselo být na zdejší škole na týden zastaveno.

V roce 1899 je zaznamenaná je stížnost na stále stoupající pití lihovin a to u obého pohlaví. V některých rodinách, hlavně deputátníků dochází opilstvím k úplným rozvratům. Takoví rodiče si výchovy svých dětí vůbec nevšímají a nevěnují jim naprosto žádné péče. Naopak v některých rodinách propadlých pití kořalky jsou jim děti dokonce přítěží.

Co z takových ubohých dětí bude? Kdo má vinu na poměrech?