Druhá světová válka

Celá tato sekce o druhé světové válce vznikla z denních záznamů kronikáře Václava Resla, který si veškeré významné události týkající se obce Zdětína pravidelně zapisoval po celou dobu války, často jen ve zkratkách, do kapesních kalendáříků jednotlivých roků a potom do samosprávných diářů vydávaných nakladatelstvím českého Zemského ústředí obcí, měst a okresů v Praze.

Sem si také zaznamenával důležité události, které měly vyznam pro celý náš národ, jejichž důsledky, ať smutné či radostné zajímaly naše občanstvo, případně byly nadějí pro blížící se osvobození našeho národa.

Události Květnové revoluce (a především jak tyto slavné dny probíhaly ve Zdětíně) byly každodenně ve dne v noci zapisovány v úřadovně Místního národního výboru samotným kronikářem na číslované archy papíru. (V jeho nepřítomnosti zápisy vedl některý z členů výboru.)

Sem byly zapsány i zprávy Pražského rozhlasu o průběhu povstání v Praze, nařízení a upozornění Okresního národního výboru v Benátkách n. Jiz. a všechny události v samotné obci.

Pro kontrolu správnosti dat významných politických a válečných událostí bylo použito knihy Jana Šimáně: Je tady gestapo.

Pro přesný záznam událostí porevolučních a o tom, jak probíhaly ve Zdětíně, použil Václav Resl první protokoly Místního národního výboru a jednacího protokolu, t.č. uložených v Okresním archívu v Mladé Boleslavi.

Nejsem rodákem zdětínským, ale když jsem po přistěhování do obce v roce 1937 poznal, jak dobří lidé jsou ve Zdětíně, jak rádi mají svou obec, jak rádi vzpomínají na všechny události zašlých dob, umínil jsem si, že napíšu historii této obce od jejího vzniku a výsledkem je tato druhá kniha obecní kroniky.

Od dětských let měl jsem rád historii, ať veliké a krásné naší vlasti, velikého československého národa, tak jednotlivých měst a obcí. A mezi všemi obcemi, mimo své rodné, zamiloval jsem si obec Zdětín, její občany, její celý život. Poznal jsem, že všichni občané jsou v jádru dobří a pracovití lidé, že jsou uvědomělými vlastenci a milují svou vlast a národ.

A co mne o tom přesvědčilo? Byla to druhá světová válka, nejhorší ze všech válek, kterými náš český národ ve svých dějinách prošel. Tuto děsnou válku, všechny ty dny časté hrůzy, nejistoty a bolesti jsem prožil se svými spoluobčany. Nelze zapomínat! Vidím stále ten strach a rozčilení před kontrolami, prohlídkami, soupisy, hlášením a rekvisicemi, apod. A přece nebylo u nás ve Zdětíně bídy a hladu. Proč? Protože jeden druhému dovedl pomáhat jak se jen dalo. Byli jsme jednotni, svorni, nebylo mezi námi sobectví a nenávisti a všichni jsme byli vedeni jedinou snahou, zbaviti se nenáviděných německých uchvatitelů a opět viděti drahou vlast svobodnou, jakou byla od našeho osvobození 28. října 1918.

Budiž ctí obce Zdětína, že nebylo mezi námi udavačů, a jen mizivé procento těch, kteří snad chtěli těch těžkých let válečných využít ke svému obohacení, ale kteří nakonec sami uznali, že jejich počínání nebylo správné. Budiž jim odpuštěno, vždyť jsme všichni chybující.
Všem těm dobrým zdětínským občanům věnuji tento druhý díl kroniky, tak jako prvý, aby jedenkráte, až nastanou šťastné a klidné chvíle našeho českého národa a naší krásné vlasti, v ní společně četli a uvědomovali si, že v dějinách jsou období klidu a spokojenosti, ale zase období neštěstí a bolu.

Milým občanům zdětínským přeji, aby v budoucnosti přicházela léta jen klidná, šťastná, plná spokojenosti a radosti.

Václav Resl