Rok 1942

Panu Václavu Podanému se poukáže 5 000 K za zřízení plotu kolem parku před školou a 2 000 K se mu doplatí, až práci ukončí.

V pondělí 5. ledna se konala schůze starostů obvodu benátecké expositury v Benátkách v hotelu u Koruny, na které se představil nový německý hejtman z Mladé Boleslavi.

Upozornil, že bude vyžadovati přesné vykonávání a plnění všech nařízení, plnění všech dodávek, a že doufá, že starostové budou svou loajalitou k Říši pomáhat k zajištění konečného vítězství a nakonec nařídil, že se s okamžitou platností zavádí německo-české úřadování na všech obecních úřadech.

Téhož dne došly na obecní úřad první spisy psané již pouze německy.

Jako první spis došel předpis výměny jarního ječmene na rok 1942, kterého má býti ve Zdětíně zaseto 72 ha.
Současně došly na obec přesné pokyny pro sbírku teplého šatstva pro armádu.

Ve středu 7. ledna vydávaly se pro zemědělce o výměře větší než 5 ha nově zavedené knížky tzv. „statkové archy“.

V sobotu 10. ledna již za silného mrazu se konala v obci sbírka teplého šatstva pro armádu. Sbírku prováděl obecní úřad za součinnosti členů Národního souručenství a sboru dobrovolných hasičů. 

Večer se konala schůze obecní rady, kde bylo rozhodnuto, aby se podle nařízení zakoupili pro obec na aukčním trhu 3 býci.

Spotřebitelé nesmí již odebírat přímo u zemědělců mléko, nýbrž ty je musí dodávati do obchodu, odkudž si je budou spotřebitelé podle určených dávek odnášeti.

Hostince dostávaly již tak malý příděl piva, že se čepovalo už jen v sobotu, případně v neděli. Všední dny byly již bez piva.

Mrazy se stupňují a dosahují již -20°C.

V pondělí 12. ledna se odvezl výsledek sbírky teplého šatstva a prádla pro německou armádu do Nových Benátek. Výsledek sbírky ve Zdětíně nebyl valný. Bylo to několik kusů teplého spodního prádla, starší svetry, ponožky, čepice, vše starší – obnošené.

Několik lepších kusů si vzal před odvezením v obecní úřadovně pro svou potřebu Alois Heřman.

Mimo to obsahovala sbírka několik starých kožešin i ovčích koží, které nebyly přijaty a byly prodány sběrači koží.

Naši občané se zachovali tak, jak praví přísloví: Aby se vlk nažral a koza zůstala celá.

Ve středu 14. ledna přišlo oznámení, že se s okamžitou platností zavádějí kurzy němčiny pro všechny veřejné a tedy i obecní zaměstnance. Protože zdětínský starosta obce p. Josef Malý a obecní strážník p. Josef Martinovský německý jazyk ovládali, kurz nenavštěvovali.

V sobotu 17. ledna dostoupily mrazy již na -22°C a proto byly prázdniny na školách prodlouženy o další týden.

18. ledna v neděli oznámil rozhlas, že byla jmenována nová protektorátní vláda, ale naše občany to už nikterak nezajímalo, neboť jsme věděli, že jsou to přisluhovači Hitlera.

V pondělí 19. ledna dostoupily mrazy již -25°C. Byly to opravdu strašné mrazy, takže skoro všechny studně v obci zamrzaly a každé ráno musely se horkou vodou nebo ohněm rozmrazovat.

Ze zahraničního rozhlasu, hlavně z Moskvy, jsme se dovídali o strašném utrpení německé armády na východní frontě, kde řádí mrazy přes -40°C a na takové mrazy nebyla německá armáda vůbec připravená.

Proto vojáci omrzají na rukou i na nohou, omrzají v obličeji, zamrzají jim auta. Tanky ve spoustách sněhu nemohou podnikat ofenzívu, ale naopak Rudá armáda, která zimu snáší lehce, má skvělou zimní výstroj a proto podniká vítězné protiútoky. Němci mají hrozné ztráty.

Bude se opakovat pohroma, která kdysi stihla armádu Napoleonovu? Tyto zprávy působily nám velikou radost.

Proto se tak organizovaně prováděla sbírka teplého prádla a šatstva pro armádu, proto všichni klempýři museli s největším urychlením dělat malá plechová kamínka (tzv. bubínky) pro potřebu vojáků na východní frontě.

Prázdniny na školách byly prodlouženy pro stálé mrazy přes -20°C do 2. února.

V úterý 20. ledna navštívil na své inspekční cestě obecní úřad první německý hejtman JUDr. Hans Zigmund, který nastoupil 16. prosince 1941 po posledním českém hejtmanovi Dr. Františku Vicenovi, nadšeném českém vlastenci, který však, byv zapojen do ilegální skupiny, pracující proti Němcům, nechal se 29. listopadu 1941 přejeti vlakem za zastávkou Mladá Boleslav. Učinil tak proto, aby unikl zatčení gestapa, když skupina byla vyzrazena.

Nový hejtman si prohlédl úřadovnu, ve staré škole si nechal představiti starostu obce p. Josefa Malého, ale všiml si, že v úřadovně nebyl obraz Adolfa Hitlera a nařídil, aby byl okamžitě pořízen a zavěšen na stěnu úřadovny vedle státního prezidenta Dr. Emila Háchy.

Obec zakoupila na aukčním úřadu 3 býky pro obec za 39 000 K, kteří byli ustájeni za sjednanou náhradu u zemědělců. Václava Štycha čp. 17 | Ing. Václava Čančíka čp. 3 | Jaroslava Štelovského čp. 6

Ve středu 21. ledna byla jmenována komise pro rozdělování bot, která měla dbáti toho, aby poukazy na obuv byly v obci přidělovány jen těm nejpotřebnějším žadatelům. Komise měla právo přesvědčiti se návštěvou v rodinách a prohlídkou obuvi, zda je žádost o boty oprávněna a komu má být poukaz přednostně vydán.

Komisi tvořili tito občané:
Václav Těšínský, čp. 73
Josef Novák, čp. 79
František Vítek (deputátník od Štychů)

Ve čtvrtek 22. ledna byla vyhlášena nová sbírka pro armádu na frontě a sice gramofonových desek a tahacích harmonik. Tato sbírka se však setkala v naší obci s naprostým neúspěchem. Pro takovou oběť neměli majitelé gramofonů a harmonik pochopení a každý raději uvedené nástroje a desky zatajil. Bylo možno slyšeti trefné poznámky: Nač potřebují vlastní muziku, když jim tak pěkně hrají Rusové.“

Došlo nařízení, podle kterého mají drobní spotřebitelé odebírat mléko na lístky pouze v jednom místě, ale u nás ve Zdětíně nebylo možno toto místo najít a tak se chodilo nadále do jednotlivých míst.

V pondělí 26. ledna dostoupily -28°C. Škody se již projevily. Většina brambor, především v povrchových sklepích, pomrzlo, rovněž brambory a krmná řepa v krechtech byly vesměs úplně silnými mrazy zničeny.

Mimo to se začal projevovat nedostatek krmení, když tolik sena a slámy se muselo dodat pro německou armádu.

Ceny všech životních potřeb a to nejen potravin, ale hlavně obuvi, šatstva a prádla, látek, pokud se kupovali pod rukou na „černém trhu“ úžasně stouply. Metrický cent pšenice se prodával pod rukou za 400 – 500 K, másla 100 – 120 K, 1 l mléka 5 – 6 K, vajíčko 3 – 4 K, králík 50 K, atd.

V úterý 27. ledna přišel přísný zákaz nutných porážek vepřů. Nutná porážka mohla být sice zvěrolékařem povolena, ale vepř měl být odevzdán na jatka a maso si mohl majitel ponechati na spotřebitelskou dávku.

Německé úřady totiž zjistily, že nutných porážek, ze kterých se odvádělo méně sádla, přibývalo, protože zvěrolékař je dosud blahovolně povoloval a mnoho zdravých se poráželo jako nutná a přirozeně, že se uváděla i nižší váha.

V tom opravdu si nebojácně vedl okresní strážník Josef Martinovský, který určoval váhu a hlásil ji komisaři Kautskému vydávajícího potravinové lístky. Byla to vlastně také vědomá sabotáž zásobování.

Ve středu 28. ledna nařídil okresní úřad, aby uhlí ze školy bylo ihned převezeno do pekárny Ladislava Kohouta čp. 132, který již neměl na vytápění pece a byla proto ohrožena dodávka chleba a bílého pečiva.

O uhlí byla totiž veliká bída, zvláště když již od počátku ledna řádily hrozné mrazy.

Doprava na drahách následkem mrazů silně vázla a přednostně musely být zásobovány nemocnice, továrny pracující pro armádu, úřady apod. Soukromníci a školy byly až na posledním místě.

V některých domácnostech nebylo již opravdu čím topit a topilo se proto vším, co se kde sehnalo.

Naši občané sledovali s napětím proces s předsedou protektorátní vlády generálem Eliášem, který ve funkci předsedy vlády vedl vlastně odbojovou činnost proti německým okupantům a byl proto v pátek 30. ledna odsouzen k trestu smrti a popraven.

V sobotu 31. ledna přišlo nařízení, že se s okamžitou platností zakazuje přidělovat benzin soukromým majitelům aut. Pouze lékaři, sanitní auta, úřední auta a auta dodávková mohla dostati přiděleno 20 – 30 l benzinu na měsíc.

V pondělí 2. února se konal pohřeb nejstaršího občana zdětínského p. Hloucala, tchána Františka Heřmana, cestáře ze Zelnice, který zemřel ve věku 91 roků.

Mrazy trvají nadále, studny přes noc zamrzají, ptactvo a zvěř trpí a spousta jich mrazy hyne. 

V polích trpěly koroptve, přestože byly postaveny remízky a pilně se jim zasypávalo. Objevil se tu ve velkém množství jejich úhlavní nepřítel a to káňata, která jich spoustu zahubily. Václav Jandl je za stodolou chytal na živé holuby do zvláštního koše a několik jich také chytil.

Nedostatek uhlí a dříví se stával kritický. V neděli 8. února mrazy opět zesílily.

Školní prázdniny prodlouženy na neurčito.

Toho dne se konala v obci sbírka na Národní pomoc, kterou vyhlásilo po celém protektorátě Národní souručenství a vynesla 715 K. Z výnosu měli být podpořeni všichni, kdož žili v bídě a nedostatku. Pomoc měla být také udělována hlavně rodinám s velkým počtem dětí.

V noci na pondělí 9. února začalo chumelit a napadalo spousta sněhu. Vyučování na školách proto opět nezačalo, ale bylo nařízeno, že si budou žáci jednou týdně chodit do školy pro úkoly.

Chumelenice trvala i v úterý 10. února, ve středu 11. února a ve čtvrtek 12. února se proměnila v děsnou vánici, takže všechny silnice byly zaváty a závěje byly místy vysoké přes 2 metry.

Byla proto ve čtvrtek ráno na telefonický rozkaz z politické expozitury v Nových Benátkách i z okresního úřadu v Mladé Boleslavi vyhlášena všeobecná pracovní povinnost na prohazování silnic, které musely být v nejkratší době z důvodů vojenských učiněny sjízdnými.

Povinnost se vztahovala na všechny osoby ve stáří od 16 až do 60 roků, muže i ženy. Obecní strážník Josef Martinovský pracovní povinnost vybubnoval s upozorněním, že neuposlechnutí a nedostavení se bude přísně trestáno a tak za chvíli již celé skupiny mužů i žen s lopatami se ubírali na silnici ke Chrástu, k Benátkám, Dražicům, Sedlci, Chotětovu a k Horkám a prohazování začalo.

Protože však vánice neustávala, přes noc byly silnice zaváty znovu a tak v pátek 13. února, v sobotu 14. února, v neděli 15. února a v pondělí 16. února byla stále vyhlašována pracovní povinnost. Chodilo se s nechutí, ale nedalo se nic dělat.

Nelibost u občanů budilo ale to, že i starší muži a ženy se pracovní povinnosti účastnili, ale mládež zůstala doma a procházela se po vsi. To ovšem nebylo hrdinství ani sabotáž, neboť starosta obce ručil za to, že všechny silnice v katastru obce budou za každou cenu co nejrychleji sjízdné.

V pondělí 23. února dostavili se do Zdětína 2 úředníci z ministerstva zemědělství, vyžádali si na obecním úřadě soupisy dobytka, drůbeže, předpisy kontingentů a provedli kontrolu ve statku u Štychů čp. 16 a u Menčíků čp 115. Počínali si však velmi slušně a až na některé maličkosti shledali vše v naprostém pořádku.

Ale ten poplach ve vsi. Jakmile se roznesla po obci zpráva, že je v obci kontrola, a to netrvalo ani hodinu, poněvadž to sděloval soused sousedovi nebo někdo oběhl celou ulici, nastávalo pravé zděšení u těch, kteří z hospodářského zvířectva neměli všechno přesně přihlášené a některé zvířectvo drželi na černo.

Nejhůře bylo se slepicemi. Nebylo snad jediné rodiny, ve které by neměli nějaké slepice na černo, aby nemusili odevzdávat tolik a zůstalo jim více pro potřebu rodiny. A ty bylo nutno před kontrolou ukrýt. Proto se narychlo schytávaly a schovaly, kde jen to bylo nejbezpečnější. Mnozí je naházeli do pytle a pověsili někam, třeba na půdu. A bylo mnoho případů, že když se šly slepice po odchodu kontroly pustit, bylo jich třeba několik udušených.

Horšího bývalo s černým prasátkem. Ale i pro to bývala někde ve dříví nebo ve stodole připravena tajná skrýš, kamž jej při kontrole celá rodina urychleně dopravila, což se poznalo podle kvičení, které se z některých dvorů a dvorků náhle ozývalo.

Nejvíce se zatajovala selata. Po vrhu se totiž všechna nepřihlásila, zabilo se na černo větší, selátko – odstávče se dalo na jeho místo, dobře se krmilo, aby rychle rostlo, počet zase souhlasil a bylo vše v pořádku.

A kontrola to nikdy tak přísně nebrala, hlavně, že souhlasil počet. V nejhorším případě se tvrdilo, že je zakrslé, že špatně žere, že se bude žádat o nutné odporažení.

A obilí, mouka, mák, to se schovávalo, kam jen bylo možno. V tak těžké době byli naši lidé úžasně vynalézaví na skrýše. Mnozí někde postavili novou zeď, jen aby vznikla skrýš, ve statku u Štychů čp. 17 měli, jak sám kronikář viděl, na špýchaře dvojitou podlahu, kam se vešlo několik centů obilí a mouky. A přestože po ní kontrola chodila, nikdy na nic nepřišla. Z toho všeho je viděti, že ačkoli německé úřady hrozily za zatajení zásob trestem smrti, naši lidé se stejně nezalekli a přemýšleli stále, jak by kontroly a úřady obelstili.

Dalším důvodem bylo také i to, že doposud v naší obci dopadly všechny kontroly dobře, až na malé pokuty za zatajení slepic u některých zemědělců.

Konečně v úterý 24. února se oteplilo a nastala obleva, která trvala i ve středu, ve čtvrtek, v pátek i v sobotu, ale v neděli 1. března začalo mrznout znovu.

A sotva uplynul týden od poslední kontroly, byla tu nová.

V úterý 3. března přišli na obecní úřad 1 úředník z ministerstva zemědělství, 1 úředník z okresního úřadu, 1 četník a ohlásili starostovi obce, že jdou provádět kontrolu hovězího a vepřového dobytka, slepic, hus a obilí.

Vyžádali si obecní výkazy a seznamy, zkontrolovali, zda souhlasí s jejich originály a odebrali se do vsi. Kontrolu vykonali v těchto zemědělstvích: u Miškovsků čp. 16, u Nováků čp. 78, u Boháčků čp. 29 a u Štumpů čp. 56.

Také tato kontrola šťastně dopadla a nějaké menší nesrovnalosti byly na místě urovnány.

A stalo se již v naší obci pravidlem, že ani členové kontroly neodešli s prázdnou. To už byla starost obecního strážníka Josefa Martinovského, aby pro ně připravil, než skončili s kontrolou, nějaké to mléko v lahvích, nebo nějaká vajíčka, mouku, kousek uzeného, zkrátka co se nechalo narychlo u místních zemědělců sehnat.

A jak jsme se později dozvěděli, úředníci z okresního úřadu a jim přidělení četníci chodili proto na kontrolu do Zdětína velmi rádi, neboť věděli, že nepřijdou s prázdnou a že svým rodinám určitě přinesou něco na přilepšenou v této těžké době.

Ve středu 4. března prováděl se znovu přesný soupis hovězího dobytka.

Poněvadž došlo nařízení, že školy, které mají palivo, mohou začíti s vyučováním, počalo se na zdejší škole od čtvrtka 5. března vyučovati, a to v jedné učebně a to střídavě polodenně, neboť škola měla uhlí jen málo, na vytápění dvou tříd by bylo nestačilo.

Učitelé dostali také nařízeno, aby zdravili zdvižením pravé paže při všech oficielních a úředních příležitostech, aby tím vyjadřovali svou příslušnost k Říši. Je přirozeno, že se naši čeští učitelé tomuto pozdravu vyhýbali a použili je jen tenkrát, když na školu přišel německý inspektor nebo jinak s ním nebo s okresním hejtmanem museli se setkati.

V pátek 6. března 1942 se dožil svých šedesátin rolník a starosta obce Josef Malý.

Narodil se 6. března 1882 ve Zdětíně. Pocházel ze starého selského rodu, který hospodařil na statku čp. 31 již v páté generaci, pokud zatím je zjištěno a připomíná se ve Zdětíně již počátkem 19. století.

Pan starosta Malý věnoval se již od svého mládí práci v místních spolcích a korporacích. Po návratu z první světové války věnoval se z lásky k rodné obci práci v obecní samosprávě, zastával různé funkce a výsledkem jeho poctivé, čestné a nezištné práce bylo to, že byl zvolen starostou Zdětína.

K oslavě tohoto výročí našeho pana starosty sešli se všichni jeho přátelé k intimní oslavě, která se konala v pátek večer v hostinci u Tvrzníků. Jeho zásluhy zhodnotili ve svých projevech a blahopřáních zástupci jednotlivých spolků, korporací, obecního zastupitelstva a místní školní rady.

Hlavní projevy měli: František Lebeda, řídící učitel Otakar Kramer a kronikář obce Václav Resl. Ve svých zdravicích a projevech ocenili jeho práci pro obec, jejímž výsledkem je naše nová škola a obecní koupaliště, o jejichž vybudování má hlavní zásluhu a tím si postavil v obci pomník nejkrásnější.

Dále bylo zdůrazněno jeho přímé, čestné a nezištné jednání, které projevil vždy, když se jednalo o zájem obce a jejích občanů. Byl ryzím demokratem a nanejvýš spravedlivým. S každým, kdo hledal u něho rady, jednal stejně, nečinil žádných rozdílů, ať majetkových nebo politických, a pomohl a poradil každému, jak jen mohl.

Jako projev uznání a vděčnosti, odevzdán byl panu starostovi v upomínku dar obecního zastupitelstva, jako dar všeho občanstva obraz od akademické malířky Boženy Vohánkové. Originál představuje obraz na Mladou Boleslav s kostelem sv. Havla, kam pan starosta tak často a rád zajížděl ve funkci starosty obce.

Všichni účastníci mu přáli, aby v pevném zdraví řídil osudy své rodné obce i nadále a hlavně v této těžké době válečné, která pro náš národ, jak pan starosta pevně věřil, ještě šťastně skončí. Při dobré pohodě, náladě a i zpěvu, poseděli jsme s naším jubilantem, který byl zřejmě touto poctou dojat, až do policejní hodiny.

Už večer 6. března, když jsme se scházeli k oslavě shora uvedené, rozzuřila se hrozná vánice, která trvala celou noc a výsledkem bylo, že v sobotu ráno byly takové sněhové závěje, že veškeré spojení obce s okolím bylo úplně přerušeno.

Vánice trvala i celou sobotu a tak v neděli 8. března byla vyhlášená všeobecná povinnost na odklízení i několik m vysokých závějí, které byly nejvyšší v Červenici na silnici k Novým Benátkům, s nimiž nebylo po dva dny žádné spojení.

Přesto, že se odklízení sněhu zúčastnila většina občanstva, nepodařilo se za neděli závěje proházeti, aby byly silnice sjízdné a proto pracovní povinnost trvala i celé pondělí 9. března, kdy teplota odpoledne náhle stoupla a nastala obleva.

Úřadující náměstek starosty František Lebeda
Josef Novák, rolník čp. 79
Vilém Teplý, rolník čp. 97

Výsledek sběru ve Zdětíně činil asi 45 q.

Rolníci a kováři si vyčistili dvory a všechny povalující se staré součásti (litinová kola z neužívaných žentourů a jiných hospodářských strojů) věnovali ve prospěch Říše. Byl to důkaz, že už se nedostává surovina.

Téhož dne byl sepisován protokol s pí Annou Dvořákovou, která byla obviněna, že odevzdává do sběrny sbírané mléko, protože při náhlé zkoušce tučnosti byla zjištěna nepatrná tučnost.

Protokol byl však tak stylizován, aby jmenovanou pokud možno nestihl žádný trest.

V sobotu 14. března dostavila se úřednice ze zemědělného oddělení okresního úřadu a prováděli kontrolu dodávek vepřů. Zajišťovali, kdo dodal a v hospodářství kontrolovali jak těžké vepře mají a kdy budou způsobilí k dodaci a případně zapisovali důvody, proč dosud někteří zemědělci dodávku vepřů dosud nesplnili.

Ve středu 18. března museli mnozí občané ze Zdětína povinně navštíviti v Praze výstavu tzv. „Sovětský ráj“.

Tuto výstavu inscenovali Němci jako protisovětskou agitaci, která měla u českých lidí vzbudit nenávist proti SSSR. Němcům bylo dobře známo, jaké sympatie chová český národ k bratrskému národu ruskému, jak tajně, ale pilně se poslouchá české hlášení moskevského rozhlasu a jak se raduje z každého úspěchu Rudé armády.

Proto se Němci touto výstavou snažili tyto sympatie zvrátiti a Sovětský svaz po všech stránkách hanobiti. Na výstavu byl vypraven zvláštní vlak, úplně zdarma, vstup volný, ale výsledek byl docela opačný. Naši lidé už poznali německou taktiku a nic jim nevěřili.

Ve čtvrtek 19. března na svátek sv. Josefa, který se hlučně neslavil jako v minulých letech, poněvadž nebylo ani nálady, ani nebylo v hostincích co čepovat.

V tento den přišel rozkaz, aby byl hlášen seznam osob, které by mohly být předány na jiné práce i když jsou vyučeny nějakému řemeslu nebo jiné zaměstnání.
Poněvadž z tohoto nařízení byl jasný záměr Němců, že takové osoby by byly poslány na práci do Říše, bylo oznámeno, že ve Zdětíně takových osob nebylo.

Od neděle 22. března začaly opět krásné dny. Mírně tálo, přes noc trvaly dále mrazíky.

Ač již několik dní trvají krásné slunné dny a je konec března, v polích je  ještě stále mokro následkem množství sněhu letos napadaného, takže se nenechá zatím nic dělat.

V pátek 27. března dostali někteří zemědělci výměr pokut za malou tučnost mléka, která byla při náhlé kontrole zjištěna. Někteří zemědělci totiž hřešili na to, že doposud kontroly dobře dopadly, mléko sbírali, aby mohli doma tlouci máslo buď pro sebe nebo na černý trh, kde jeho cena neustále stoupala a pod 100,- K za 1 kg se již nesehnalo.

Pokuty se pohybovaly ve výši 50 – 200 K, byly proto zemědělci zaplaceny, žádný se neodvolal.

V sobotu 28. března přišlo znovu nařízení, aby byly pořízeny policejní přihlášky pro všechny občany, pokud se tak dosud nestalo, aby nebylo v obci jediného občana, který by nebyl policejně hlášen.

Na Velký pátek 3. dubna byl zachráněný zvon opět zavěšen na prázdné místo ve věži našeho kostela, aby jeho krásný hlas zněl opět při bohoslužbách a jiných příležitostech a rozléhal se po okolí.

Toho dne se konal odvod koní v Lysé nad Labem, kamž až museli naši zemědělci evidenční koně předvést. Odvezeni byli čtyři koně, které si německá branná moc ihned odvedla.

Tentokrát byli postiženi tito rolníci: Josef Douša čp. 33, Jaroslav Štelovský čp. 6, František Lebeda čp. 15 a Václav Štych čp. 17. Nejvyšší náhradu za koně dostal Josef Douša a to 13 000 K, cena ostatních se pohybovala mezi 11 – 12 000 K.

Velikonoce proběhly tohoto roku za krásného, slunného, teplého počasí.

Naši chlapci si neodpustili obvyklé velikonoční řehtání a jen si stěžovali, že vajíček dostali tentokrát méně, zato peněz více.

V pondělí velikonoční 6. dubna se slavily ve Zdětíně najednou tři svatby, což se málokdy v jeden den stalo. Ženil se František Beran čp. 44, který si bral sl. Miladu Langrovou z Kovance, sl. Božena Adamcová z čp. 116 si brala ...

Slavná svatba byla u Adamců, kde bylo jídla a pití dosytosti, kde hrála muzika, zpívalo se a dokonce tančilo do půlnoci. Bylo hodně hostů a pozváni byli i náměstek starosty František Lebeda a obecní kronikář.

U Adamců zabili „na černo“ pěkné prase, což se na obecním úřadě p. Adamcovi zařídilo a to jako odměna za to, že jeho stárek ve mlýně na Dražicích mlel a šrotoval pro všechny naše občany také „na černo“ tak jemu jsme vděčni, že zdětínští občané neměli po celou válku nouzi o mouku.

A že tím prováděl skutečnou sabotáž, za kterou Němci trestali smrtí, zvláště když byl do mlýna dosazen německý ředitel Männer, toho by nikdy neměli zdětínští občané p. Adamcovi zapomenout.

Nutno zaznamenati, jaké byly ceny drobného hospodářského zvířectva o velikonocích 1942. Kůzle se prodávalo za 150 – 300 K, králík za 50 – 150 K, slepice za 100,- K, housata za 80 – 150 K.

V úterý 7. dubna zemřela pí. Boháčková, manželka rolníka z čp. 29.

Od středy 8. dubna, kdy byl krásný slunný den, počaly konečně přípravy k polním pracím. I v následující dny bylo pěkně a tak od 13. dubna začala práce na polích plným tempem a od středy 15. dubna se již konečně počalo síti.

Ve čtvrtek 16. dubna měl pohřeb p. František Krejčík, malorolník z čp. 133.

V sobotu 18. dubna přijeli do obce nějací úředníci z Prahy z tzv. Bodenamtu (pozemkového úřadu) a prohlíželi pozemkové usedlosti a to chalupu čp. 30, patřící p. Václavu Lebedovi, toho času v Praze, Koulův statek čp. 14, bývalý Milerův statek čp. 32, patřící nyní dceři – manželům Jíchovým z Prahy – a statek čp. 15 – bývalý Špitálských statek, patřící nyní dceři Marii Gernerové, manželce p. Gernera, ředitele Družstevních závodů v Dražicích, ve kterém jako nájemce hospodařil p. František Lebeda, toho času úřadující náměstek starosty.

Mluvilo se o tom, že do jmenovaných usedlostí přijdou noví hospodáři a to nějací němečtí vysídlenci. To byla zpráva ovšem velmi nepříjemná, neboť nikdo z občanů si nedovedl představit, že ryze český Zdětín má míti německé obyvatele a kdo ví, jak se budou k našim občanům chovati, zda to nebudou špiclové apod. Zase bylo o čem hovořit.

V neděli 19. dubna se konala dražba na trávu v Roklích a za dílce bylo utrženo 3 833 K.

Na pondělí 20. dubna připadlo výročí 53. narozenin Adolfa Hitlera. Přirozeně, že byly nařízeny oslavy, ale hlavně výzdoba nejen veřejných, nýbrž i soukromých domů a to jak protektorátními vlajkami, tak hlavně říšskými s hákovým křížem.

Jak již bylo napsáno, přišlo nařízení, že každý majitel domu musel zakoupiti jednu říšskou vlajku, které hromadně objednal obecní úřad. A tak co se nepodařilo nikdy za naší republiky do roku 1938, aby při státních svátcích a celostátních oslavách byla na každém domě československá státní vlajka, to Němci dokázali jednoduchým nařízením a každý okamžitě uposlechl.

A tak, kdo byl toho dne ve Zdětíně, neměl dojem, že je v české obci, nýbrž v nějaké německé vesnici někde u Berlína.

Strach, strach, strach před tresty, slídivým gestapem, před koncentračními tábory byl příčinou, že museli jsme projevovati falešnou loajalita k Říši, ač v srdcích, mimo malého počtu zrádců, zůstala skryta pravá láska k naší pravé vlasti, k republice Československé, která zase slavně bude obnovena – o tom jsme byli přesvědčeni a tato víra nás posilovala i v těch nějtěžších a nejbolestnějších dnech.

Každé zaorání řepky se muselo ihned hlásiti okresnímu úřadu a ten nařídil, že se po zaorání musí nasíti pouze hořčice nebo mák. O olejniny měli Němci neobyčejný zájem.

Od čtvrtka 23. dubna byli přiděleny na polní práce v Chrásteckém dvoře první Židé, kteří byli z celého kraje soustředěni v Mladé Boleslavi, byli veřejně označeni žlutými hvězdami a písmenem J (Jude – Žid) a občanstvu bylo doporučeno, aby se s nimi nestýkalo.

V úterý 28. dubna byla v obci prováděna úředníky z Okresního úřadu kontrola zásob brambor ve sklepích, aby se zjistilo, kolik brambor budou ještě moci naši zemědělci dodat na povinnou dodávku.

Současně přišlo nařízení, aby se do veškeré řepy i brambor sel mák, aby bylo co nejvíce olejnin.

Zajímavý byl rozkaz o holubech. Bylo totiž nařízeno, že po celou dobu, než v katastru obce nevzklíčí zaseté jařiny, musí být holubi uzavřeni v holubárnách, aby nemohli létati na pole a tam sbírati zrní, které zůstalo na povrchu. Je přirozené, že tomuto nařízení bylo těžko vyhovět a nikdo jeho provádění nekontroloval.

Ještě koncem dubna a první týden v květnu se ještě selo, tak byly jarní práce v tomto roce opožděny.

Od 1. května nastoupil místo obecního hlídače František Špitálský z Nových Benátek.

V neděli 3. května se konala v obci sbírka na zaplacení odlitku kovového zvonu, který jak už bylo zaznamenáno, byl pořízen pro benátecké okresní muzeum, když byl zabaven na válečné účely. To se ještě nevědělo, že bude zachráněn. Bylo sebráno 1 500 K.

Od soboty 2. března se prováděl na obecním úřadě soupis všech pozemků, orné půdy, rozdělení a výměry osevu jednotlivých plodin a veškerých změn ve výměrách, které nastaly během roku.

Ve středu 6. května otevřel na základě povolení Zemského úřadu novou živnost strojnickou v čp. 73 Vojtěch Macoun, zeť Václava Těšínského. Jmenovaný se zaměřil hlavně na opravu a výrobu jízdních kol.

Již od konce dubna trvalo velké sucho, takže jařiny a řepa špatně klíčily. Teprve v úterý 12. května přišel déšť, na který se tolik čekalo.

V pondělí 11. května přišlo do Chrásteckého Dvora na práci nových 10 Židů, většinou mladých dívek, pocházejících z Mladé Boleslavi a Mnichova Hradiště. Musely se ihned policejně hlásit na Obecním úřadě.

Chovaly se statečně, byly veselé a věřily v brzkou porážku Hitlera. To ještě netušily, jaký hrozný konec je čeká v plynových komorách v koncentračním táboře v Osvětimi a jiných vyhlazovacích táborech.

Po vydatném dešti, který se dostavil 12. května nastalo krásné teplo, pěkné dny a všecko rychle rostlo. Příroda začala sama dohánět zpoždění.

18. dubna v pondělí se začalo s okopáváním řepy a v pondělí 25. května nastalo již všeobecné protrhávání.

Ve čtvrtek 21. dubna musil se podrobit zkoušce z jazyka německého na expozituře v Nových Benátkách obecní strážník Josef Martinovský a poněvadž němčinu, hlavně konverzaci, dobře ovládal, zkoušku složil s úspěchem.

Ve středu 27. května překvapila všechny občany zpráva o atentátu, který byl spáchán v Praze na zastupujícího říšského protektora v Č. a na M. SS Obergruppenführera a generála policie Reiharda Heidricha, kterému Češi přezdívali „kat českého národa“.

Tato zpráva způsobila proto v srdcích českých lidí velikou radost a uspokojení, které se však nemohlo veřejně projevit, jak jsme se hned příštího dne přesvědčili. Ale současně jsme se děsili důsledků, které tento atentát pro nás Čechy bude mít. 

Ihned jsme si uvědomili, že se Němci budou hrozně mstít.

Od 1. června 1942 byl celý soudní okres Nové Benátky, oddělen od okresu Mladá Boleslav a přidělen k okresu Brandýs nad Labem. Politická expositura v Nových Benátkách byla tímto dnem zrušena a od tohoto dne se úřadovalo pouze s okresním úřadem v Brandýse.
V Nových Benátkách byla pouze ponechána úřadovna okresního školního výboru, neboť ze soudního okresu Nové Benátky byl zřízen II. školní obvod.

Týž den byl vyhlášen v celém Protektorátu smutek, neboť zastupující říšský protektor Reinhard Heidrich zemřel na následky těžkého zranění, které utrpěl při atentátu.

Pouť, která připadala na neděli 7. června byla smutná, bez nálady. Jídla bylo sice ve Zdětíně dost, ale piva již jen málo.

V pondělí 8. června musil odevzdat loveckou pušku Václav Suldovský, revírník zdětínské honitby. Tím přestal být revírníkem a za nástupce byl navržen Jaroslav Svačina, statkář čp. 13.

Úroda, následkem krásného počasí, slibovala být v tomto roce bohatá.

9. června byla opět nařízena smuteční vlajková výzdoba, neboť toho dne se konal v Říši pohřeb Heidricha.

10. června přišlo nařízení, aby se ihned hlásilo, které všecky pomníky se v obci nacházejí. Byl ohlášen pouze pomník padlých z 1. světové války.

Téhož dne večer nás opět rozrušila zpráva v rozhlase o vyhlazení obce Lidic u Kladna. Něco podobného nebylo dosud v dějinách lidstva zaznamenáno.

Ve čtvrtek 11. června začalo pršet, pršelo přes týden, takže se špatně sušily travičky i jetel.

Toho dne se dostavil na obecní úřad náš četník, měl s sebou fotografii předmětů, které zanechali pachatelé atentátu na Heidricha na místě činu a všichni občané se museli dostavit do obecní úřadovny a svým vlastnoručním podpisem podepsat prohlášení, že jmenované předměty a to: jízdní kolo, aktovky, čepici a plášť neznají a nevědí, komu by patřily.

Na vybubnování se museli dostavit všichni občané ve stáří od 15ti let. Poslední byla Bětuška Susová, na kterou se muselo čekat, neboť byla někde v poli a četník nesměl odejít, dokud všichni občané, v obci policejně hlášení, fotografie neprohlédli a nepodepsali prohlášení. Tato akce souvisela s usilovným pátráním po pachatelích atentátu.

A hned v neděli byli občané voláni na obecní úřad znovu, aby podepsali prohlášení solidarity prezidentu Háchovi, že odsuzují činnost emigrantů a atentát na Heidricha. Akci vyvolalo Národní souručenství. Prohlášení podepsalo ve Zdětíně 585 občanů.

Už ve čtvrtek jsme se dozvěděli, že pachatelé atentátu byli vypátráni ukryti v hrobce kostela Karla Boromějského v Reslově ulici v Praze II. A po těžkém boji a obléhání, když poznali, že se přesile neubrání, posledním nábojem se sami usmrtili, jen aby se nedostali živí do rukou Němců. Druhého dne byly ve všech novinách fotografie zastřelených pachatelů a každý se měl přihlásit, kdo některého z nich poznal. Současně začalo nové zatýkání – Němci se hrozně mstili.

Travičky se špatně sušily a teprve od 22. června se začalo počasí opět lepšit a bylo teplo.

Ve středu se po obci opět konala sbírka pro německý Červený kříž a vynesla 8 500 K.
V sobotu 27. června vybíral obecní pokladník poplatek na obecní býky a to 115 K z jedné krávy.

Školní rok byl prodloužen do 11. července.

29. června v pondělí přišlo nařízení, že se nesmí kopat a prodávat rané brambory. Rovněž všechno ovoce a zelenina se musí odevzdávat do sběren a nesmí se volně prodávat.

Mléko z celé obce se dodávalo do Prahy a vozil je tam denně František Křehňáč, autodopravce.

Byla veliká nouze o maso a proto se zvýšila poptávka po králících, jejichž cena se pohybovala od 50 – 250 K za kus podle velikosti a svědomí prodávajícího.
Cena zahradních jahod činila v tomto roce 12 K a třešní 8 K za 1 kg.

V pátek 10. července zemřel ve věku 75 let p. František Koula, rolník z čp. 14 – typický český sedlák, který měl jako poslední ve Zdětíně v roce 1905 slavnou selskou svatbu, jak uvedeno ve II. díle kroniky. Býval členem obecního zastupitelstva a zakládajícím členem a činovníkem zdětínských spolků, měl smysl pro humor, žádnou zábavu nepokazil, rád poseděl v hospodě, rád si zahrál karty, obzvlášť zakázaného „ferbla“.

Jeho pohřbu se v pondělí 13. července zúčastnilo nejen zdětínské občanstvo, ale i mnoho z okolních vesnic, kde byl všude dobře znám. Zemřel ještě ve svém rodném statku a nedočkal se vystěhování, které by byl těžce nesl a ve své prchlivé povaze, kdo ví, co by byl nevyvedl.

V neděli 12. července dostal František Lebeda, rolník – nájemce statku čp. 15, t.č. náměstek starosty oznámení, že se musí vystěhovati, protože hospodářství bude podstoupeno německým přistěhovalcům.

Od pondělí 20. července započaly svou činnost 9ti členné hlídky, které sestávaly z občanů a členů sboru dobrovolných hasičů. Hlídky měly za úkol chrániti úrodu proti sabotážníkům, dávat pozor, aby nevypukl v obci požár a zadržeti podezřelé osoby. Hlídky trvaly od 9. hodiny večerní do 3. hodiny ranní.

Kontrolu nad nimi měli benátečtí četníci a i německá policie, ale vždycky všecko dobře dopadlo, i když některý z občanů místo hlídky si šel klidně domů lehnout.

V úterý 21. července přišlo nařízení, že se husy a kachny nesmějí volně prodávat spotřebitelům, ale že se musí všechny odevzdat do sběrny. Pro Zdětín byla stanovena sběrna v Příšovicích u Turnova. Toto nařízení se však nedodržovalo, husy a kachny se prodávaly „na černo“ stejně, i když za přemrštěné ceny.

V pátek 24. července byly vylepeny vyhlášky, které nařizovaly, že se o letošních žních nesmí sbírat klasy a husy se nesmí vyhánět pást na strniště.

Měsíc červenec až do sv. Anny t.j. do 26. července byl celkem vlhký.

V pondělí 27. července začaly ve Zdětíně žně.
Prvním, kdo začal sekat žito, byl Josef Douša z čp. 33.

Současně se začaly sekat podruhé travičky a jetele na sušení.

Téhož dne přišlo nařízení, aby se okamžitě odstranily všechny české tabulky z domů, napříště může být na domě umístěna jen ta tabulka nebo nápis, které jsou německo – české.

Mléko na lístky se má odebírat od jednotlivých zemědělců, kteří budou určeni německou mléčnou komisí a mají se střídati. Pan Josef Malý, rolník z čp. 31, odmítl však mléko na lístky dodávat.

3. srpna dostal František Lebeda, který se musí vystěhovat jako nájemce ze statku čp. 15 od Bodenamtu z Prahy na vybranou 3 místa, kam by se mohl přestěhovat a dál hospodařit. Byla to tato místa: Drážkovice, Radouň nebo Hrochův Týnec.

Téhož dne odpoledne byla na poli u Benátek při stavění panáků stižena náhlou nevolností paní Marie Miškovská (rozená Svobodová z Mečeříže), manželka rolníka Karla Miškovského z čp. 16 a po převozu do mladoboleslavské nemocnice tam druhého dne t.j. v úterý 4. srpna o 7. hodině ráno zemřela ve věku 34 let.

Smutného pohřbu, který se konal v pátek 7. srpna se zúčastnilo snad všechno občanstvo ze Zdětína a mnoho z okolí. Bylať to velmi hodná žena, vzorná matka, výborná a pracovitá hospodyně, kterou pro její milou povahu měl každý rád. Pomohla ochotně každému, kdo něčeho potřeboval a zvlášť ji na statku měla ráda čeleď, které vždycky přála a kde mohla, všemožně jí nadlepšovala. Ale to nejen čeledi, ale i ostatním, kteří na statku u Miškovských pracovali.

Nejvíce želel ztráty své maminky synek Karel, kterému bylo teprve 13 let.

Na počátku žní často pršelo, ale od 11. srpna bylo krásné letní počasí, takže žně byly v plném proudu. Od 20. srpna nastala veliká vedra, země brzy vyschla, takže nerostlo krmení, ale usychaly i brambory a růst řepy se také zastavil.

12. srpna se prováděl přesný soupis všech koní v obci a musela se pořídit nová kartotéka a to o každém koni čtvermo s přesným popisem, stářím, pohlaví, barvou, apod.

Od 16. srpna započaly v obci první výmlaty obilí, které však byly zdržovány nedostatkem elektrického proudu, takže se muselo zařídit střídání. Několik mlátiček nemohlo najednou mlátit, nestačil proud. Přesto obilí rychle mizelo z polí, skládalo se pilně do stodol.

V úterý 17. srpna odpoledne přijel do obce německý hejtman z Brandýsa Dr. Berger, aby se přesvědčil o průběhu žní, plnění kontingentů, ostatního zásobování a poměrů v obci.

Při prohlídce obecní úřadovny ve staré škole prohlásil, že naprosto nevyhovuje, že se musí poříditi alespoň nový kancelářský nábytek, hlavně tajné a důvěrné, dobře a bezpečně uzavříti. 

V sobotu 22. srpna započala sklizeň máku.

V úterý 25. srpna došlo nařízení, aby bylo okamžitě započato s odváděním obilí u těch zemědělců, kteří měli již vymláceno.

Ve čtvrtek 27. srpna se prováděl nový přesný soupis hus a kachen v obci.

V neděli 30. srpna byl ze Zdětína odvolán zásobovací komisař p. Kaucký a veškerou jeho agendu, t.j. rozdělování potravinových lístků, vystavování odběrných poukazů pro obchodníky, domácí zabíjačky, apod. převzal p. řídící učitel Otakar Kramer.

V pátek 4. září se konal odvod koní v Nových Benátkách, ale tentokráte nebyl ze Zdětína odveden ani jeden kůň.

Ve středu 9. září přivezl stěhovací vůz nábytek do Zdětína, který byl určen německým přesídlencům tzv. Bessarábcům, kteří se měli co nejdříve do Zdětína přistěhovat a to do statků čp. 14, 15 a 32.

Na to v neděli 14. září začalo ve Zdětíně všeobecné dobývání brambor, které se dálo sousedskou svépomocí. Úroda brambor byla tohoto roku dobrá.

V pátek 18. září obdržel p. Václav Štych, rolník v čp. 17 prémii za dodaný dobytek ve výši 8 000 K.

V sobotu 19. září přivezl starosta obce Josef Malý zprávu, že bylo definitivně na Bodenamtu v Praze rozhodnuto o uvolnění a vystěhování statků čp. 32, 15, 14, 30 a výminků čp. 70 a čp. 74 do kterých se v nejbližší době nastěhují přesídlenci a do Zdětína že přijdou Bessarábci.

21. září se konala schůze obecní rady, na které se rozloučil úřadující náměstek starosty p. František Lebeda, poněvadž se musí z obce vystěhovat, když na statek, na kterém jako nájemce hospodařil, se přistěhuje rodina německých přesídlenců. Funkci starostenskou přejímá opět Josef Malý.

V této schůzi byla vyživovacímu komisaři Kauckému stanovena odměna za vydávání potravinových lístků 600 K.

Ve středu 23. září přijela náhle hospodářská kontrola, která provedla kontrolu ve statcích a to u Malých, u Štychů, u Miškovských a u Svačinů. Kontrolovala se dojivost krav a dodávka mléka. Bylo shledáno vše v pořádku, žádná pokuta nebyla udělena.

V sobotu 26. září došel přípis, podle kterého se mají pořádat kurzy němčiny pro občany. K uskutečnění těchto kurzů ale nedošlo pro naprostý nezájem našich občanů.

1. října ve čtvrtek převzal obecní úřad definitivně starosta Josef Malý a začal opět úřadovat.

Tímto dnem přišlo schválení p. Jaroslava Svačiny jako nájemce honitby zdětínské.

Od počátku října bylo pěkné počasí, sucho, takže dobývání řepy začalo velmi pěkně.

V pátek 9. října přijela znovu kontrola a provedla kontrolu na obilí u Malých a u Štychů.
Ve středu 14. října se prováděla v obci kontrola mléka; dojivost, tučnost a dodávky.

20. října v úterý byli na rozkaz Okresního úřadu svoláni všichni zemědělci, i ti nejmenší, na společnou schůzi v záležitosti změn v přiznání správné sklizně obilí. Byl jim podán návod, jak se nově rozpočítává samozásobitelská dávka, kolik obilí si mohou ponechati k setí a jaké jsou krmné dávky u ječmene a míchanice, případně ovsa.

Celý zbytek se musel odevzdat na povinnou dodávku a to hlavně u žita, pšenice a ječmene. Určený kontingent se musí letošního roku každopádně splnit. Ti, kteří by nesplnili, by byla provedena příslušná kontrola s prohlídkou.

Falešné přiznání, případně zatajení obilí se bude považovat za sabotáž proti Říši a trestáno případně i smrtí.

Současně přišlo nařízení, aby se provádělo hubení polních myší, které se letošního roku silně rozmnožily a působí škody na zasetých ozimech. Myši se mají hubiti především otráveným zrním, které se má sypati do děr.

Ve čtvrtek 22. října byl nařízen sběr starého šatstva a hadrů. V naší obci se sebralo celkem 81 kg většinou starých hadrů.

Starost s ubytováním rodin, které se musely vystěhovat z bytů po přistěhování německých přesídlenců vyřešila ubytovací komise v celku uspokojivě.

František Lebeda ze statku čp. 15 se přestěhoval do dvora Dražic, kde přijal místo šafáře a dostal přirozeně byt, když před tím nepřijal nabízená místa k samostatnému hospodaření.

Rodina Koulova, stará paní s dcerou Miladou Kuželovou a jejími dvěma dětmi se přestěhovali do chalupy čp. 19, která se uvolnila úmrtím starého p. Václava Němečka, mistra krejčovského, když paní Němečková se přestěhovala k dceři k pí. Šubrtové do Brodců.

Z výminku při statku čp. 15, kde bydlel pan Karel Tomeček, holič, který se musil také uvolnit, přestěhován byl do obecního domku čp. 7, kde si opět otevřel holírnu.

Z Milerova statku čp. 32 se musel vystěhovati rolník Václav Carda, který se sem nastěhoval, když Němci zabrali a vystěhovali Jiřice, Benáteckou Vrutici, Lipník a část Kbela. Odstěhoval se do Vlkavy k rodičům.

Z výminku čp. 74 při Milerově statku odstěhovala se rodina p. Donáta do Dražic.

O Lebedovu chalupu čp. 30 neprojevili Němci pro sešlost stavby zájem a zabrali pouze pozemky.

Pěkný čas, který trval od počátku října byl příčinou, že do konce října byly řepné práce skončeny a řepa odnesena z polí. Výnos z řepy byl oproti minulým letům slabý.

Svátek Všech svatých a Dušiček se odbýval za krásného počasí a hřbitovy tonuly v záplavě bílých květů – chrysantén.

Od začátku listopadu se již pilně silo po řepách.

V úterý 10. listopadu se konala schůze civilní protiletecké ochrany, jejímž velitelem pro Zdětín byl p. František Matuna čp. 22. Schůzi byl přítomen okresní velitel CPO, který dovolil, aby se při vyhlášení leteckého poplachu ve Zdětíně zvonilo zvonem. Současně bylo nařízeno, aby pro CPO pořídila obec nářadí: lopaty, háky, tlumiče, ruční stříkačky, apod. Pořídilo se na náklad obce.

28. října jsme při zatemněných oknech seděli u přijímačů, abychom nabyli posily a víry z rozhlasových projevů našich emigrantů v Londýně a v Moskvě. S nedočkavostí jsme se těšili hlavně na projev presidenta republiky Dr. E. Beneše.

Ve čtvrtek 12. listopadu přijela opět kontrola na dobytek a mléčné výkazy. Vykonali prohlídku u Václava Lukavce čp. 86, u Václava Adáška čp. 82 a u Viléma Teplého v čp. 97. Vše dobře dopadlo.

Téhož dne se konaly odvody ročníků 1921 a 1922, kteří měly být nasazeni na práci v Říši.

V sobotu 14. listopadu prodán byl v dražbě dům čp. 65, který patřil Aloisu a Anně Heřmanovým. Alois Heřman byl na přání jeho manželky zbaven svéprávnosti. Obec okamžitě podala proti tomu protest, neboť bylo jasné, že tím okamžikem p. Alois Heřman připadne obci.

Posvícení, které se slavilo 15. listopadu, bylo opět smutné, i když koláčů a jídla bylo ještě dost. Nálada však po hrozných událostech německého řádění nebyla žádná.

V pondělí 16. listopadu se konal soupis mládeže ročníku 1918, 1919 a 1920.

Ve středu 18. listopadu přebírali přistěhovaní Besarbáci všecka pole i propachtovaná, která patřila ke statkům čp. 32, 14 a k chalupě čp. 30. Bývalí majitelé, případně pachtýři museli předat Besarábcům náhradu, která jim byla podle výměry obhospodařované půdy určena. Museli jim odevzdat určené množství obilí, brambor, sena a slámy, aby mohli ihned začít hospodařit. Dobytek jim byl přivezen neznámo odkud.

A tak již Němci ve Zdětíně definitivně bydleli a firma Hájek z Prahy začala ihned provádět ve statcích čp. 14 a čp. 32 stavební úpravy, přístavby, apod., aby noví páni měli vše ve vzorném pořádku. Zedníci byli Češi, políra dělal Holoubek z Horek.

V sobotu 21. listopadu se musil hlásit povinný osev ozimné řepky. Kdo ji nezasil, musel se zavázati, že na jaře místo ní zaseje hořčici nebo mák.

Téhož dne 21. listopadu byla dosazena vnucená správa na velkostatek Chrástecký Dvůr, patřící p. Ladislavu Novákovi ze Satalic. Velkostatek vedl správce p. Rudolf Duda, výborný člověk, velmi dobrý hospodář, který mnoho pro naše lidi udělal a i obci při povinných dodávkách, hlavně dobytka, vycházel všemožně vstříc. Deputátníkům a zemědělským dělníkům ve dvoře zaměstnaným, nadlepšoval, jak jen mohl.

Vnuceným správcem se stal Němec Bösenberg, kovaný a zuřivý nacista, který bydlil v Raabově vile v nových Benátkách. Ten měl vrchní dozor nad všemi statky, v nichž hospodařili němečtí přesídlenci.

Pan správce Rudolf Duda však nebyl propuštěn a zůstal ve dvoře správcem i nadále.

Od pondělí 23. listopadu nesmělo se již ve Zdětíně kupovati mléko na lístky přímo od zemědělců, kde dostávali pravé mléko – plnotučné. Od téhož dne bylo do Zdětína dodáváno mléko pasterizované z mlékárny v Čejeticích a to do obchodu Václava Bahníka ml., který je pro celou obec rozděloval.

Ceny králíků a hus rychle stoupaly. cena pěkného králíka se pohybovala mezi 100 – 200 K, hladová husa 200 – 300 K, vykrmená 500 – 600 K.

Na pátek 27. listopadu večer byla svolána nová schůze všech zemědělců do hostince u Doušů, kde byl znovu podán výklad o výpočtu samozásobitelských dávek na hospodářský rok 1942/43 s tím, že toto obilí musí být na špýchaře zvlášť odděleno od obilí na setí a jiného obilí tam nesmí kontrola najít, neboť to již má být odvedeno. Každý ze zemědělců musí mít na hromadě nebo na pytlích napsánu přesnou váhu. Zjistí-li kontrolní orgány, že údaje nesouhlasí, vystavuje se zemědělec přísným trestům.

Zemědělcům bylo současně na schůzi oznámeno, kolik vepřů v rámci akce Prispol se jim přidělilo.

V sobotu 28. listopadu musely být sepsány protokoly s těmi zemědělci, kteří nezaseli ozimnou řepku.

Na neděli 29. listopadu byl určen sběr starého železa, barevných kovů, starého papírů, hadrů. Občané však sběr úplně ignorovali a tak to vlastně zachránil kovář p. Podaný, který napsal, že dává 10 q železa, aby si udělal pořádek na dvoře kovárny a k tomu se připsalo, co nanosily děti do školy.

Obec pak ohlásila nějaká čísla a tím se to odbylo.

V pondělí 30. listopadu se vybíral povinný poplatek z prodaného mléka a to 10 haléřů z jednoho litru ve prospěch Svazu pro mléko, vejce a tuky v Praze.

Ze středy 2. prosince na čtvrtek 3. prosince v noci stala se poprvé od počátku války větší krádež v obci. Ve statku u Svačinů byly ukradeni 2 vepři, na místě zabiti a odvezeni. V sousedním deputátním domku ukradli ještě několik králíků. Žádných stop po sobě nezanechali a veškeré pátrání četnictva po pachatelích bylo bezvýsledné.

Od středy 2. prosince začalo mrznout. První mráz byl 5°C, později stouply mrazy na 10°C a ty se udržely pak až do vánoc.

Téhož dne se přistěhoval do statku čp. 15 další Baserábec Leo Müller, takže všechny tři zabrané statky byli německými přesídlenci obsazeny.

Na pátek 4. prosince byl vyhlášen sběr měděných předmětů, ale mezi našimi občany se nic nesebralo.

V úterý 8. prosince byla provedena další kontrola na obilí a to u Miškovsků čp. 16 a u Bohuslavů čp. 27. Protože však měli na špýchaře všechno řádně odváženo a rozděleno, přebytky pak dány stranou na další dodávku, dopadla kontrola dobře.

Zdroj: Václav Resl: Pamětní kniha Zdětína (díl III.)
Ilustrace: Petra Jiřinská