Rok 1943

Duševně unaveni vstoupili jsme již do čtvrtého válečného roku, ale s pevnou vírou, že tato válka musí skončiti jen a jen porážkou fašistického Německa a jejich vůdce Hitlera a že znovu bude naše krásná a bohatá vlast svobodná a československý národ opět samostatným a že opět bude obnovena naše samostatná republika Československá.

V tomto přesvědčení nás utvrzoval zahraniční rozhlas, který jsme stále a stále tajně poslouchali – ať z Londýna nebo z Moskvy.

Silvestr minul klidně, bez obvyklé silvestrovské nálady, vždyť minulý rok přinesl našemu národu tolik utrpení a bolestí. A co přinese rok 1943? Nastane konec vykořisťování, běsnění a týrání od německých gestapáků? Nečeká na naši obec také nějaká pohroma? O tom všem se přemýšlelo a tajně debatovalo.

Nový rok se také trávil většinou v rodinách. V hostincích bylo jen málo piva, to by se brzy vypilo a pak se sedělo jen při nějaké vodě.

Poměry v tomto roce

Skoro všecko již bylo na lístky. Od ledna 1943 se i sůl vydávala na lístky a to 22 dkg na osobu a měsíc. Dokonce i kyselé zelí a to půl kg na osobu a měsíc. Petrolej se také vydával na poukazy a to půl litru nebo 1 litr na rodinu a měsíc. Přednost měli tovární dělníci, kteří měli petrolejový vařič, aby si mohli ohřívat snídani. Z ostatních žadatelů mohli dostat příděl jen ti zemědělci, kteří např. neměli zavedené elektrické osvětlení do chlévů. Dávky mléka byly nově upraveny. Děti dostávaly ½ l, starší děti ¼ l a dospělí 1/8 l mléka denně.

Domácí porážky byly u nás ve Zdětíně stanoveny na sobotu. Odvádění sádla trvalo nadále v množství, jak již bylo uvedeno. Kontrolu porážek prováděl zvěrolékař Dr. Krejčíř z Nových Benátek a přesné vážení, jak bylo důrazně nařízeno, měl na starosti obecní strážník Josef Martinovský. Nutno zaznamenati, že se váha udávala jen od oka, a že se udávala tak nízká, jak jen bylo možno. To proto, aby každý mohl odevzdávati nejmenší dávku sádla.

Vyživovací akci vedl nadále Otakar Kramer, řídící učitel, za měsíční odměnu 400 K.

Soupisy hospodářského zvířectva, změny ve stavu prodejem, uhynutím, narozením, vydáváním dobytčích pasů, policejní přihlášky měl na starosti obecní strážník Josef Martinovský.

Ostatní agendu obce, včetně rozdělení petroleje, který byl od 1. ledna 1943 také na lístky, vedl Václav Resl, odborný učitel.

Rozdělení textilu vedla učitelka Jarmila Synkovározdělení poukazů na obuv bylo přiděleno Josefu Táborskému.

Počasí

3. ledna byla sněhová vánice a po ní začalo mírně mrznout, ale již 9. ledna nastala obleva.

Příděl dřeva

Přestože byla mírná zima, byla ve Zdětíně velká bída o uhlí a dříví. Hlavně dříví se shánělo, jak jen bylo možné. Obec dostala příděl 25 m3 a rozdělení tohoto množství bylo pro obecní hospodářskou komisi skutečným problémem. Ale nakonec uznali občané, že komise se opravdu snažila, aby příděl dostaly rodiny skutečně nejpotřebnější.

Splnění kontingentu

Do 5. ledna se muselo okresnímu úřadu oznámiti, kolik obilí obec dodala
od 1. srpna 1942 do 31. prosince 1942 a jak byl splněn kontingent.

Obec dodala:
2 883 q pšenice – měla dodati 3 258 q
985 q žita – měla dodati 1 063 q
446 q ječmene – měla dodati 503 q
32 q ovsa – měla dodati 25 q

Úmrtí Marie Sýsové

5. ledna v úterý zemřela paní Marie Sýsová, manželka dělníka v čp. 50 Na zelnici ve věku 47 r. Jmenovaná byla dlouho nemocná, nemohla chodit a vytrpěla mnoho bolestí.

Zrušení svátku Tří králů

Svátek Tří králů 6. ledna byl zrušen a přeložen na neděli 10. ledna.

Dotazník na starostu obce

15. ledna v pátek musel obecní úřad předložiti dotazník o starostovi obce, že nebyl Židem, ani legionářem či zednářem. Zajímavé, že tento dotazník se podával již po třetí.

Výměnný obchod – šmelinaření

Černý obchod a šmelinaření se rozrůstalo čím dále tím více. Obuv, látky, prádlo, svetry se získávaly od obchodníků, kteří měly toto zboží poschovávané a ponechávali je jen svým známým, ale jen za máslo, sádlo, maso, vejce a jiné potraviny.

Za peníze, ani za přehnané ceny se již zboží těžko shánělo, mimo to zboží, které se dostávalo na body, šatenky nebo na odběrné poukazy. Jeho jakost byla však čím dále tím horší. Kdo neměl zač měnit, těžko něco sehnal.

Byli jednotlivci, (u nás ve Zdětíně také několik) kteří viděli štěstí v penězích a prodávali potraviny jako máslo, mouku, mléko, vejce, drůběž a králíky za přehnané ceny, aby se jen obohatili. Lidé z měst, kterým příděly na lístky nestačily a měli peníze – platili z bídy hrozné ceny. To byl nezdravý společenský úkaz způsobený válkou, který však našim lidem nesloužil ke cti. Někteří lidé se nestyděli vyslovit a požadovat tak hanebné ceny. Bohu díky, že jich bylo tak málo a více bylo těch, kteří rádi přenechávali své přebytky za normální ceny, což jim vždy bude sloužiti ke cti.

Mléko pro osoby nad 14 let

Od pondělí 18. ledna bylo nařízeno, že osoby starší přes 14 let, mohou dostávat na lístky jen mléko odstředěné.

Uzavření obchodu A. Mančíkové

23. ledna v sobotu uzavřela následkem špatných obchodů a nedostatku zboží svůj obchod Anna Menčíková, obchod se smíšeným zbožím a prodej lahvového piva čp. 115.

Jak se mlelo?

Ve Zdětíně nebylo rodiny, která by měla bídu nebo nedostatek mouky. Obilí se sehnalo od místních zemědělců, to nutno zaznamenat jako zářný příklad občanské solidarity a sociálního cítění. A kdo měl obilí, měl mouku. O to se postaral místní občan Stanislav Adamec, stárek Dražických družstevních závodů. Jen jemu musí patřit náš dík a vděčnost za to, že se nebál a přes nebezpečí, které jemu a ostatním zaměstnancům mlýna hrozilo, semleli „na černo“, můžeme klidně říci tisíce q obilí. Obilí se dováželo do mlýna na falešné šrotovací povolení, která se vystavila na obecním úřadě. Po semletí se okamžitě spálila. Nebo se na jedno mlecí povolení jelo třeba dvakrát. Hlavně, že se nikdy nenarazilo na silniční kontrolu.
Nebojácně převážel obilí hlavně Václav Jandl, rolník z čp. 111, který se vyhýbal jízdě po silnici a jezdil po tzv. mlýnské cestě, kde nehrozilo nebezpečí kontroly. Mouky tedy bylo stále dost a pomáhalo se všem známým a přátelům, hlavně ve městech, kteří neměli možnost mouku sehnat.

Odebrání měděného drátu na el. vedení

25. ledna předložil obecní úřad účet znějící na 750 K za odebraný měděný drát na obecním veřejném elektrickém vedení až do Berlína – měděný drát byl nahrazen jen obyčejným.

Petrolej na příděl

Toho dne byl poprvé rozdělen petrolej na zvláštní příděl. Přednost měli tovární dělníci, kteří měli vařič na petrolej, potom ti, kteří např. neměli zavedený el. proud do chléva. Poukaz zněl na ½ nebo na 1 l.

Schůze všech zemědělců

Ve čtvrtek 28. ledna se konala schůze všech zemědělců v obci, kde byli na základě důrazného přípisu okresního zemědělského oddělení vyzváni, aby dodali všecko přebytečné obilí, které jim zbylo po odečtení samozásobitelských, krmných dávek a potřebného množství na setí.

Soupis mládeže

V sobotu 30. ledna se prováděl soupis mládeže od 10 let do 18 let za příčinou výchovy, kterou provede Kuratorium pro výchovu mládeže, za vedení ministra školství Emanuela Moravce.

Ostuda obce

Ostudou obce se stal případ svobodného učitele zdejší školy Josefa Smrčka, který byl od 1. února vypovězen z obědů v hostinci a řeznictví p. Ladislava Tvrzníka. Tím dnem byl beze stravy, neboť ani v hostinci p. Rudolfa Douši mu nechtěli oběd vařiti. Ani okresní školní výbor, kam byla věc hlášena, nemohl zjednat nápravu.

Ujali se proto svého kolegy ostatní ženatí učitelé a 14 dní ho zcela zdarma stravovali. Pak přes měsíc mu ochotně vařila pí. Božena Zárubová, manželka místního kováře, než se oženil.

Dodávánní sádla

1. února bylo nařízeno, že sádlo z domácích porážek musí býti dodáno do 14 dnů od porážky.

Kontrola slepic

Téhož dne byla v obci provedena hospodářská kontrola slepic a zjištěno všechno v pořádku a správně přihlášené.

Obecní dávky

2. února byly obci schváleny obecní dávky a ihned zavedeny. Platilo se: z obytné místnosti 50 K, ze psa 40 K a za úřední výkon 5 K.

Odvod totálně nasazených

Ve středu 3. února odjeli na práci do Říše jako totálně nasazení:
Pátek VáclavHeřman Václav.

Přesný výkaz dodaných brambor

Do 5. února musel být předložen Okresnímu úřadu přesný výkaz dodaných brambor na povinnou dodávku od 1. července 1942 do 31. ledna 1943. Obec Zdětín měla předepsaný kontingent 1 560 q. Dodáno bylo 1 520 q, takže zůstalo nedodáno 40 q.

Všichni, kdož nesplnili, měli mít zastavenou domácí porážku. Starosta obce však nedodání odůvodnil a porážky nezastavil.

Počasí

Od začátku února trvala mírná zima,
která byla v neděli 7. února ukončena náhlou oblevou.

Přídavek 2 kg soli

8. února přišlo nařízení, kterým se stanovil přídavek 2 kg soli tomu, kdo měl domácí porážku. Poukaz vydal vyživovací komisař společně s povolením porážky.

Poplach s kontrolou

Ve středu večer vznikl v obci poplach, že ráno přijde do Zdětína hlavní hospodářská kontrola, která byla toho dne v Nových Benátkách.

Nový soupis slepic

Ve čtvrtek 12. února se prováděl nový soupis slepic za příčinou odvádění povinné dodávky vajec do sběrny. Sběr vajec prováděl v obci p. Slánský z Obodře.

Dodávánní sádla

1. února bylo nařízeno, že sádlo z domácích porážek musí býti dodáno do 14 dnů od porážky.

Kontrola slepic

Téhož dne byla v obci provedena hospodářská kontrola slepic a zjištěno všechno v pořádku a správně přihlášené.

Přesný seznam budov

V sobotu se předložil Okresnímu úřadu přesný seznam budov, na kterých byly hromosvody, aby mohl býti sňat měděný drát, který se měl nahradit obyčejným.
Zatajení se trestalo.

Domácí šrotování

Majitelé šrotovníků, které byly úředně zaplombovány, mohli si podat žádost o povolení domácího šrotování. Okresní úřad určil den, na který bylo domácí šrotování v obci povoleno a na ten den vyslal kontrolního úředníka, který šrotovníky odplomboval a měl dozírat, aby se šrotovalo jen povolené množství krmného obilí, aby se nešrotovalo sousedům a hlavně dozírat, aby se nešrotovalo chlebové obilí, t.j. pšenice, případně žito. Z tohoto šrotu se podsíváním lehce získala mouka. Po skončení šrotování se pak šrotovník znovu zaplomboval.

Poněvadž kontrolními úředníky byli po většině bývalí důstojníci čsl. armády (po rozpuštění čsl. armády jich bylo mnoho přijato do služeb u okresních úřadů – poznámka kronikáře) proti Němcům nanejvýš nepřátelsky zaujatých, dovolovali při šrotování skutečné sabotáže, tzn. neviděli šrotování sousedům, že se šrotovala pšenice na mouku, neučinil o tom hlášení, přestože se na obecním úřadě velmi zlobil, jak neopatrně si lidé počínali a jak by jemu samotnému mohli velmi ublížiti. Byl to tentokráte úředník zemědělského oddělení pan Král, býv. kapitán čsl. armády – skvělý člověk.

To samé se opakovalo u Vernerů, u Suldovských, u Štychů, u Svačinů, na Chrásteckém Dvoře a všude jinde, kde měli povoleno domácí šrotování.

Povinný odvoz dřeva

Okresní úřad připomněl obci splnění povinného odvozu dřeva z lesa pro německé hospodářství a to za prosinec 100 m3 a za leden 150 m3. Příslušné množství bylo rozděleno na jednotlivé rolníky a to podle počtu potahů.

Počasí

V tomto roce začalo mimořádně brzy jarní počasí a to již od neděle 14.února, takže v úterý se začalo orat a následující dny byly opravdu krásné a teplé, jakoby již nastalo pravé jaro.

Totální mobilizace prac. sil

15. února se prováděla v obci totální mobilizace pracovních sil a to u mužů od 16 – 65 let a u žen od 17 – 45 let. Všichni tito občané se musí povinně zúčastnit každého pracovního nasazení, které bude Úřadem práce z Nových Benátek, okresním úřadem z Brandýsa nebo Oberaudratem nařízeno.

Odvod obilí besarábcům

17. února musili naši zemědělci odvést obilí místním besarábcům, pokud hospodařili na pozemcích, které oni nyní začali obhospodařovat.

Schůze starostů

Ve čtvrtek 18. února se konala schůze všech starostů v záležitosti totální mobilizace pracovních sil.

Schůze chovatelů dojnic

V pátek 19. února se konala z nařízení Okresního úřadu dopoledne v 9 hodin v hostinci u Tvrzníků schůze všech chovatelů dojnic z obcí Zdětína a Sedlce, kde se mělo jednati o tom, aby chovatelé zvýšili co nejvíce dodávku mléka.

Sotva schůze započala, byla náhle přerušena, neboť přijelo auto s četníkem a úředníkem z Okresního úřadu a vyzvali všechny sedlecké zemědělce, aby se ihned odebrali domů, že tam bude provedena hlavní zemědělská kontrola obilí. I zdětínských zemědělců se zmocnil strach a všichni pospíchali také domů, neboť myslili, že by komise po skončení kontroly v Sedlci mohla přijeti do Zdětína.

Schůze se pak odbývala až večer.

Ceny

Ceny úžasně stoupají. Za kg sádla se nabízelo až 800 K, za kg cukru 100 K, za mouku 80 K a za litr slivovice se na černém trhu platilo 900–1 200 K.

Neštěstí v domě čp. 99

V úterý 23. února odpoledne došlo k neštěstí v domě čp. 99 u Vtelenských a to za těchto okolností: U Vtelenských drali peří a ze sousedů jim přišli toho dne pomoci pí. Bohumila Králová, manželka rolníka z čp. 114 s dcerou Bohumilou, provdanou Syrovou. Pan Šěpán Vtelenský topil ve světnici ve velkých kachlových kamnech a aby neutíkalo teplo do komína, uzavřel rouru šoupátkem, jak se u starých kamen dělalo. Tím začal unikat z kamen plyn, kterého se všichni nadýchali. Dokud seděli, nic necítili, ale jakmile vstali, upadli do bezvědomí.

Neštěstí objevil zeť paní Králové, pan Adolf Franc, který se šel navečer podívat, proč tchýně a švagrová nejdou domů. Když marně bouchal, přelezl vrata, neboť tušil nějaké neštěstí. Když vnikl do světnice, nalezl všechny osoby ležeti na podlaze v bezvědomí. Čichem poznal, že je světnice plná plynu. Vyratil okna, aby vznikl průvan, přivolal sousedy a otrávené vynesli na dvůr. Všichni sousedé se sběhli a ihned započali s první pomocí.

Poněvadž všichni dýchali, zavedeno u nich umělé dýchání a telefonicky zavolán p. Dr. Figar, který přijel okamžitě. Dal všem otráveným injekci, v umělém dýchání se pokračovalo a zavolána záchranná stanice, která všecky odvezla do nemocnice v Mladé Boleslavi.

Tam byli všichni přivedeni k vědomí. Pí. Bohumila Syrová a pí. Anna Vtelenská byly propuštěny, ale pí. Králová tam ležela týden a p. Vtelenský dokonce 14 dní. Neštěstí způsobilo v celé obci úplný rozruch a jen p. Francovi lze děkovat, že byli zachráněni před jistou smrtí.

Když druhého dne přijela dcera Vtelenských, která byla telefonicky zavolána, nechala ihned kamna rozbořit a do světnice zařídila sporák.

Nařízení

V sobotu 27. února přišlo nařízení, že každý zemědělec, který má výměru orné půdy nad 2 ha musí zasíti povinně 2% z této výměry mákem.

Současně přišlo nařízení, že veškeré stavby jsou zaraženy a nic se nesmí stavět.

Obecní dávka z karet

Od 1. března byla zavedena obecní dávka z karet. Místní hostinští dostali bloky s obecním razítkem a všichni ti, kdož chtěli hrát, museli předem zaplatit 2 K. Členové obecní rady měli právo kontroly a každý hráč musel proto míti na stole útržek z bloku jako důkaz, že dávku zaplatil.

Počasí

První březnový den byl skutečně krásný a rovněž i následující dny.

Odvod koní

Ve středu 3. března konal se odvod koní v Nových Benátkách. Koně předváděli: starosta obce Josef Malý, pí. Jiřina Suldovská a Josef Verner. Nikomu z nich nebyli tentokráte koně odvedeni.

Kontrola obilí

Příštího dne ve čtvrtek 4. března byla náhlá kontrola na obilí. Již ráno přijeli auty z Brandýsa n. L. a vedoucím byl tajemník zemědělského oddělení Biskup, o němž šla pověst, že je hrozně přísný a nesmí najít uschované nebo zatajené obilí. Skutečně také spouštěl hrůzu, ale brzy jsme poznali, že to dělá jen na oko, aby měl důvěru německých úřadů a udržel se. Byl to také bývalý důstojník čsl. armády. Komise se rozdělila na dvě skupiny, s každou partou šel jeden četník.

Kontrolu provedli v těchto hospodářstvích:
V čp. 33 u Josefa Douši, v čp. 27 u Bohumila Bohuslava, v čp. 98 u Josefa Vernera, v čp. 145 u Anny Dvořákové, v čp. 31 u Josefa Malého, v čp. 91 u Aloise Jakubce, v čp. 86 u Václava Lukavce, v čp. 6 u Jaroslava Štelovského.

Výsledek této kontroly byl opět velmi dobrý. Žádných trestů ani pokud nebylo uděleno, kontrolující se spokojili tím, když se jim podařilo s mírným vyjednáváním přiměti zemědělce k tomu, aby alespoň 50 kg, nebo jinak malé množství obilí dodali, třeba ze seťového obilí nebo z krmných dávek.

A tak po jejich odchodu si naši zemědělci zase trochu oddychli, neboť věřili, že do žní se už v obci neobjeví. Nutno připomenouti, že ani tentokráte neodjížděli členové komise s prázdnou, o což se postaral obecní strážník Josef Martinovský.

Počasí

Protože jak již shora psáno, bylo od počátku března krásné, teplé a slunné počasí, začalo se již od soboty 6. března pilně pracovat v polích a síti jařiny. V polích bylo sucho.

Myší pohroma

Nejhorší bylo, že se hned na jaře objevilo velmi mnoho myší,
které působily v polích veliké škody.

Počasí

První březnový den byl skutečně krásný a rovněž i následující dny.

Pracovní povinnost

Ve čtvrtek 11. března přišlo nařízení, že má být vyhlášená v každé obci pracovní povinnost, kde není dostatek pracovních sil a kde lze předpokládat, že by všecky jarní práce nebyly včas skončeny.

Zaorání jetelů

Nejhorší bylo to, že se muselo zaorat mnoho jetelů, které vyhynuly. Zemědělci proto podávali žádosti o osivo, když vlastního neměli. Největší bída byla o oves, který se nedal vůbec sehnat.

Večer téhož dne se konal v obecní úřadovně soupis osevní plochy zeleniny, kterou se jednotliví zemědělci zavázali v letošním roce nasázeti. Nejvíce jí sázeli Čančíkovi a pí. Jiřina Suldovská.
Ve stedu 17. března měl pohřeb p. Josef Dvořák st., výminkář z čp. 145, který zemřel ve věku 75 let. V mládí sloužil a byl deputátníkem, ale svou pracovitostí a šetrností se domohl slušného hospodáství a postavil si velmi pěkný dům s hospodářskými budovami v Nové ulici tzv. „Rafanda“. Původně bydlili v domě pod starou školou.

Oslavy 4. výročí Protektorátu

Pondělí 15. března bylo vyhlášeno svátkem a toho dne byly nařízeny ve školách oslavy 4.výročí zřízení Protektorátu. V rozhlase měl projev ministr školství Emanuel Moravec, který mluvil o tom, jaké štěstí nás potkalo, že jsme pod ochranou Říše, jak musíme být vděčni vůdci A. Hitlerovi a jak máme být loiální, pilně pracovat a tím přispěti k vítězství Říše, které jest jisté atd. Toto ubohé „žvanění“ však raději nikdo neposlouchal, jen ten, kdo musil.

Náhlá kontrola

Ve čtvrtek 18. března odpoledne o půl 5. hodině přijel náhle na kontrolu obce německý hejtman z Brandýsa. Starostovi obce prohlásil, že žádá bezpodmínečně práci od každého, který je jako představený obce na základ pracovní povinnosti určí.

Svátek Josefa

Svátek Josefa byl tohoto roku smutný, neboť víno a likéry se sehnaly jen pod rukou a to za skutečně přehnané ceny. A tak se slavil vesele jen tam, kdo měl možnost něco k pití opatřiti. jinak se naši lidé těžko dostávali do nálady.

Ceny

Ceny potravin opět začaly stoupat.

Počasí

Krásné, bohužel suché počasí trvalo stále.

Převzetí Chr. Dvora

V pondělí 22. března přijeli úředníci z Bodenamtu z Prahy se sdělením, že Chrástecký dvůr převzali do vlastní správy a tudíž, že na něm nynější majitel p. Ladislav Novák ze Satalic nebude více hospodařit, jak již bylo ustanoveno 21. listopadu minulého roku. Nucenou správu od toho dne vedl Němec Bösenberg, pan správce Rudolf Duda zůstal ve velkostatku nadále.

V úterý 23. března se rozdávaly nové odběrné listy na uhlí.
Bída o dříví se nezlepšila a nedostatek o ně trval dále.

Odběrné listy na uhlí

V úterý 23. března se rozdávaly nové odběrné listy na uhlí.

Bída o dříví

Bída o dříví se nezlepšila a nedostatek o ně trval dále.

Polní práce

Jarní práce na polích pomalu končily, dosíval se ještě mák a jarní obilí u těch, kteří neměli vlastního osiva a museli čekati na příděl od Okrasního úřadu.
Projevil se nedostatek semene travičky – vojtěšky a za 1 kg se platilo 70 – 80 K a více.

Zaplombování máselnic 

Ve čtvrtek 25. března se dostavili do Zdětína úředníci z Okresního úřadu a provedli v celé obci a u všech zemědělců zaplombování odstředivek a máselnic. Po obci je vodil strážník Josef Martinovský.

Morální úpadek

Jako každá válka, tak i tato s sebou přinesla morální úpadek společenský, který se ovšem neprojevil na našem venkově v takové míře jako za první světové války v letech 1914–1918 jak zaznamenáno v I. a II. díle kroniky.

Dostatek peněz

Bída o potraviny, obuv a šatstvo, prádlo a o jiné zboží se stupňovala a v tomto, již čtvrtém roce války, dostupovala již vrcholu. Na druhé straně však všeobecně stoupaly mzdy, a to jak v průmyslu, tak i v zemědělství, tak i úřednické platy ve veřejných i státních úřadech, takže o peníze nebyla nouze, těch bylo takřka v každé rodině dostatek, zvláště v těch, kde byli dva či tři členové zaměstnáni.

Peníze byly, ale některé zboží se již za ně nedostalo, ani za přemrštěné ceny, získávalo se jen za něco, hlavně potraviny – nastal opět a rozrůstal se obchod výměnný.

Šmelinaření

Někteří naši občané viděli však štěstí jen v penězích. A ty získávali tzv. šmelinařením. Když nechovali sami drobné hospodářské zvířectvo, sháněli a kupovali od místních zemědělců např. máslo, vejce, drůbež, králíky, ale i obilí, mouku, mléko, někdy celkem za normální ceny, ale svým známým i neznámým v Benátkách, hlavně v továrně Karborundum, prodávali pak tyto potraviny za přemrštěné ceny, takže obratem vydělávali až 100% a tak lehce získávali spousty peněz. Podotýkám, že to byli jen jednotlivci, kteří takto jednali – ale byli takoví, přesně zjištěno a ověřeno, mohli by býti jmenováni.

Několik jiných, zdětínských občanů, skoupilo vše, co se nechalo sehnat na černo, jako máslo, sádlo, vejce, maso, salám, drůbež, králíky, kůzlata a odváželi vše do Prahy, kde měli známé nebo překupníky a vše prodávali za úžasně přemrštěné ceny. Přesto, že toto převážení potravin a šmelinaření bylo spojeno s velikým nebezpečím, při dopadení hrozil případně i trest smrti, touha po penězích, po mamonu, mnohé neodradila.

Tito naši zdětínští šmelináři měli tu výhodu, že všechno snadno do Prahy dopravili. Ze Zdětína totiž vozil denně do Prahy mléko p. František Křehňáč, autodopravce (čp. 8, bývalá obecní kovárna), který ovládal výborně kontrolní situaci po celé cestě, měl již mnoho známých mezi kontrolními orgány, hlavně na potravní čáře ve Kbelích u Prahy, které podplatil a ti mu byli vlastně ve všem nápomocni. V baňkách na mléko převezl metrické centy mouky, masa a jiných potravin, že těžko tomu dnes uvěříme a přece tomu bylo tak, jak sám pisatel této kroniky se o tom mnohokrát přesvědčil, když se s ním do Prahy vozil.

Důsledkem tohoto obchodu na černo, čili jak jsme si zvykli říkat „šmelinaření“ bylo, že někteří občané získali mnoho peněz, které však často nebylo za co utratit, a tak se začala ve veliké míře pěstovat hra v karty o veliké peníze.

U nás ve Zdětíně byla také známá parta takových karbaníků, kteří se střídavě scházeli buď v hostinci u Doušů nebo u Tvrzníků, kde hráli hazardní hry, hlavně Oko čili Jednadvacet nebo Ferbla a to o úžasné sumy a nebylo vzácností, kdy v tzv. banku bylo 10 000 K a více. Hlavními, tzv. profesionálními hráči, kteří z karet žili, byli bratři Pickovi, kteří bydlili v čp. 100 (deputátní domek od statku čp. 31) u své staré matky a Petr Paňko, dělník v Karbo čp. 49. Ostatní doposud ve Zdětíně žijící nechci jmenovat, jistě by se na mě zle horšili a konečně by asi řekli: „Co je komu do toho, vždyť jsme hráli o své a nikdo nám na to nepřidal.“ Také pravda.

A druhé zlo, které se začalo šířit, bylo pití alkoholu. Ještě štěstí, že se tento morální úpadek týkal u nás ve Zdětíně jen několika občanů. Příčina? Nadbytek peněz, otupělost z hrozných válečných poměrů – nikdo nevěděl, co bude zítra – a tak když bylo co, pilo se. V alkoholu hledali mnozí zapomenutí. Nevadilo, že se pod rukou platilo za láhev likéru 1 000–1 500 K.

Nový čas

Z neděle 28. března na pondělí 29. března započal opět nový čas. To znamenalo, že se měly o půlnoci postrčit hodinové ručičky o hodinu napřed. U nás na venkově se však nový čas nevžil a pracovalo se podle normálního – slunečního. Platil však pro školy, úřady a na drahách.

Kontrola slepic

V pondělí 29. března ráno přišel provádět kontrolu slepic četník Antonín Leitkep z Chotětova, který měl přezdívku „slepičář“. Tentokráte to nedopadlo dobře. Při kontrole u rolníka Václava Šimona v čp. 58 a u Petra Paňka, továrního dělníka v čp. 49, zjistil, že nemají všechny slepice přihlášeny a musili proto zaplatit pokutu po 200 K.

Počasí

Toho dne konečně pořádně namoklo a tak se skončilo jarní sucho, které již hrozilo katastrofou, neboť v polích již bylo úplné sucho a obilí i řepa těžce klíčily.

Povinná dodávka

V úterý 30. března přišlo nařízení, aby byl ihned proveden soupis vepřů nad 70 kg živé váhy a současně se muselo zajistit 6 kusů hovězího dobytka
na povinnou dodávku o váze 21 q.

Počasí

1. dubna ve čtvrtek nastal opravdu „aprílový čas“. Přihnaly se sněhové přeháňky s prudkým větrem, a když se nechumelilo, tak pršelo.
Tím přestalo pěkné jarní počasí, které trvalo po celý měsíc březen, takže všechny polní práce byly již k 1. dubnu skončeny.

Kontrola dodávek brambor

V sobotu 3. dubna se konala kontrola dodávek brambor. Muselo se hlásit, kdo uzavřel dodávku a nechtěl nyní brambory dodat. Každý ze zemědělců se však bránil a tak se sehnalo po 50 kg a 10 kg ještě 18 q.

Cena selat

Úžasně stoupla toho roku cena selat a platilo se za párek nejméně 1 000 – 1 200 K.

Sbírka na sociální pomoc

V neděli 4. dubna se konala sbírka na sociální pomoc, která v obci vynesla 550 K.

Mléčná komise

Poněvadž v obecné mléčné komisi trvaly již delší dobu osobní rozpory mezi jednotlivými členy a různé nesrovnalosti co se týkalo tučnosti mléka, braní vzorků ke zkouškám, musela na žádost mlékárny v Čejetičkách zakročit obecní rada.

Ta ve schůzi konané 5. dubna navrhla změny v mléčné komisi, aby nedocházelo ke stížnostem z řad zemědělců.
Za členy mléčné komise navrženi:
Václav Svačina čp. 13 předsedou, František Matuna z čp. 22, František Heřman z čp. 57, Bohumil Boháček z čp. 29
Za členy obecní mléčné sběrny navrženi:
Václav Jandl čp. 111, Karel Horčic čp. 47, Josef Bašus čp. 55, Václav Adášek čp. 82, Josef Novák čp. 78, Josef Pařízek čp. 1, Bohumil Štumpa čp. 56

Počasí

Aprílové počasí trvalo dále a od úterý 6. dubna trvala stálá chumelenice až do čtvrtka 8. dubna. V pátek 9. dubna byl mráz - 4°C.

Rokle

Dražba na rokle se tohoto roku nekonala, jak rozhodla obecní rada a jednotlivé dílce přenechány zájemcům z loňského roku za nezměněnou cenu. Pouze ty dílce, o něž neměli majitelé z loňského roku zájem, přenechány novým žadatelům za stejnou cenu, kterou loni zaplatili jejich předchůdci. Utrženo tedy za všechny dílce 3 833 K.

Sbor hasičů odevzdal šroubení

14. dubna musel Sbor dobrovolných hasičů odevzdati pro válečné účely všecko mosazné šroubení z hadic, které bylo nahrazeno z nějaké hliníkové slitiny.

Počasí

Od 15. dubna trvalo opět pěkné počasí a v polních pracích se pokračovalo plným tempem.

Nedostatek piva

Občané si stěžovali na nedostatek piva, hostince však dostávaly tak malý příděl, že stačil jen tak na jeden den v týdnu. Jeho jakost se horšila, bylo stále a stále slabší, neboť pivovary dostávaly malý příděl sladu.

Nařízení

V pátek 16. dubna došlo nařízení, podle kterého nesměl obecní strážník Josef Martinovský nosit uniformu a musel od toho dne chodit jen v civilu.

Ceny

Cena selat stoupala, p. Václav Davídek, tesař z čp. 103 zaplatil za párek 1 500 K.

Návrat V. Suldovského

V neděli večer 18. dubna vrátil se z koncentračního tábora v Německu p. Václav Suldovský, kde si odpykával trest za urážku vůdce Adolfa Hitlera, které se dopustil předloňského roku v povznesené náladě v restauraci na Růžku v Mladé Boleslavi.

Narozeniny Hitlera

V úterý 20. dubna byla naše obec opět vyzdobena říšskými vlajkami, neboť na tento den připadaly narozeniny Adolfa Hitlera.

Obecní hlídač František Špitálský

Od téhož dne nastoupil službu obecního hlídače František Špitálský z Nových Benátek a to za měsíční odměnu 1 000 K a na podzim si může obejíti všechny zemědělce, aby mu přidali nějaké obilí či brambory na přilepšenou.

Dostal nařízeno, aby svou službu ve dne i v noci konal svědomitě a přísně. Veškeré krádeže a všechen polní pych musí ihned hlásiti na obecním úřadě, kde je však již nebude souditi obecní senát, ale všecky oznámené krádeže bude od letošního roku soudit a trestat okresní úřad v Brandýse nad Labem.

Ruští zajatci

V pondělí 26. dubna v noci vnikli do dvora domku Josefa Hršela v čp. 81 posledním domku za vsí při silnici k Horkám, dva ruští zajatci, kterým se podařilo utéci ze zajateckého tábora a ukradli z hladu 2 králíky, které si ráno snažili upéci na ohni pod parkem v Nových Benátkách, kde byli našimi četníky zadrženi a předáni přirozeně německým úřadům.

Všichni jsme jich litovali, že se znovu dostali do německých rukou a kdo ví, jaký trest chudáky stihl, nebyli-li za útěk zastřeleni. Dozvídali jsme se totiž, jak krutě Němci s ruskými zajatci zacházejí a jak trpí v zajateckých táborech hladem.

Jed na hubení myší

29. dubna ve čtvrtek rozdával se na obecním úřadě jed na hubení myší, kterých se v polích objevovalo stále víc a více, takže hrozila myší kalamita.

Obecní práce

2. května byly zahájeny miliorační práce na pozemcích při silnici k Horkům
a dokončovala se kanalizace v tzv. Čančíkově ulici.

Počasí

Od poloviny dubna již zase nepršelo a i počátek května byl suchý, čímž trpěla hlavně řepa a očekávaný déšť, sice slabý, se dostavil až v neděli 9. května, ale přece vše trochu vzkřísil a pomohl řípě.

Dřepčíci na řepce

Řepky byly napadeny dřepíky a nařízeno jejich hubení. Zemědělci dostávali na jejich hubení zvláštní příděl melasy, ale nic nepomohlo, poněvadž suché počasí přispívalo k jejich šíření.

Nedostatek pracovních sil

Ve statcích u Suldovských a u Svačinů se projevil nedostatek pracovních sil při jarních pracích, ale i jinde. Proto na jejich žádost zakročil úřad práce v Nových Benátkách, který vyslal na obecní úřad své úředníky za účelem totálního nasazení osob, které nejsou zaměstnány a ty byly na polní práce i přes jejich vůli do jednotlivých statků na práci přikázány. Někteří z přikázaných však odmítli do práce nastoupiti z různých důvodů a to způsobilo ve vsi mnoho zla a nepříjemností.

Nedostatek nápojů

V teplých květnových dnech nejen že byl nedostatek piva, ale projevil se i nedostatek limonády a sodovky.

Nástup A. Heřmana do práce

Alois Heřman, zbavený svéprávnosti, ač vyučen kolařství, nastoupil konečně, byv k tomu donucen bídou o peníze a někdy i hladem, do práce v hospodářství u Bohuslavů v čp. 27.

Pracovní povinnost

10. května v pondělí byla nahlášena pracovní povinnost a to hlavně na protrhávání máku, který už přerůstal a kterého bylo v tomto roce podle nařízení hodně zaseto.
Práce na řepě – protrhávání a jednocení, bylo opět v plném proudu.

Povinná dodávka

Ve středu 12. května se odevzdávalo povinně 11 kusů hovězího dobytka do Chotětova.

Kontrola mléčné komise

Ve čtvrtek 13. května byla provedena kontrola činnosti mléčné komise a kontrola dodávaného mléka a jeho tučnosti. Rozbroje mezi jednotlivými zemědělci, způsobené hlavně odebíráním vzorků mléka k určení tučnosti, trvaly i nadále a nebyly odstraněny ani ustanovením nové mléčné komise.

Počasí

Od téhož dne nastala skutečná letní vedra, která v sobotu 15. května dostoupila vrcholu a to 15°C. Na to ze soboty na neděli 16. května se přihnala prudká májová bouře s deštěm. Ten sice nebyl silný, ale přeci jen pomohl usychající přírodě.

Protokoly o vyhnutí se prac. povinnosti

V sobotu 15. května zaslal Úřad práce v Nových Benátkách příkaz, aby byly sepsány protokoly s těmi osobami, které neuposlechly výzvy a vyhnuly se pracovní povinnosti.

Referent v obci

V neděli 16. května jmenován byl p. Václav Svačina ml. zemědělským referentem v obci. Měl na starosti povinné dodávky dobytka, brambor, vajec, sena a slámy, dohlížel na činnost obecní mléčné komise, ručil za to, že bude splněn osev povinných zemědělských plodin, apod. současně prováděl rozpisy kontingentů na jednotlivé zemědělce.

Nutno připomenouti, že si počínal velmi rozumně, rozvážně a vždy se snažil spravedlivě každý případ rozřešiti, aby nikdo neměl pocit křivdy.

Při rozpočítávání a rozvrhování jednotlivých kontingentů, osevních ploch a řešením ostatních zemědělských otázek, pomáhal mu vždy Václav Resl, odborný učitel, který celou hospodářskou situaci Zdětína a jednotlivých zemědělců dobře znal. A skutečně se jim vždy podařilo i ta nejvážnější nařízení, týkající se hlavně dodávek, zaříditi a vyřešiti tak, aby byla spokojenost na obou stranách. To nutno v této kronice uvésti.

Mléčná kontrola

V úterý 18. května ráno již ve 4 hodiny přijela do Zdětína tzv. mléčná kontrola. Byli to kontrolní úředníci od svazu pro mléko, vejce a tuky z Prahy. Rozdělili se do několika skupin, každá pak odešla do některého zemědělství, aby kontrolovali dojivost krav a tak se přesvědčili, zda zemědělci odvádějí všechno mléko.

Měli s sebou tzv. „švýcary“ tzv. dojiče, kteří sami dojili a kontrolovali, zda jsou krávy správně vydojené. Po ranním dojení zapečetili chlévy, provedli kontrolu v poledne a pak ještě před třetím dojením večer.

Největší diference se projevila ve statku obecního starosty Josefa Malého, kterému pak dalo mnoho starostí, jak případ likvidovat, a několikrát musel jednati i v Praze, aby se uchránil vysoké pokuty, která mu hrozila. Zaplatil-li nějakou, k tomu se nikomu nesvěřil, jen se proslýchalo, že mu byl vyměřen nejmenší trest a to 200 K pokuty.

Jinak se jednotlivé diference urovnaly s jednotlivými zemědělci hned na místě.

Bylo samozřejmé, že tato kontrola rozrušila celou obec a zemědělci poznali, že skutečně šlo do tuhého.

Povinná dodávka brambor

Téhož dne nařídil Okresní úřad, že ve středu 19. května se mají dodat na povinnou dodávku, brambory, které byly zajištěny v sobotu 3. dubna a to 18 q. brambory se však nedodaly, zemědělci prohlásili, že jich všeobecně použili k satbě.

A dobře to dopadlo.

Očkování vepřů

Ve čtvrtek 20. května provedl zvěrolékař MVDr. Krejčíř z Nových Benátek očkování všech vepřů v obci proti obrně, která začala v některých obcích na okrese řádit.

Opět kontrola

A nové zděšení nastalo v obci 21. května, kdy se na obecní úřad dostavil z Okresního úřadu úředník s četníkem a prováděli v několika hospodářstvích i u několika nezemědělců kontrolu vepřů a slepic. Hlavně zjišťovali, zda nejsou v obci chováni vepři „na černo“ , zda je vše správně přihlášené.

Tentokráte nachytali p. Václava Podaného, kováře z čp. 2, který neměl přihlášena narozená selata a byla mu udělena pokuta 500 K a p. Josef Novák v čp. 78, u kterého našli 2 vepře a dostal pokutu 2 000 K.

Krátké vlny – odpojování

Německé úřady dobře věděly, jak Češi pilně poslouchají zahraniční rozhlas ať z Moskvy či z Londýna, či jiné tzv. černé stanice různých odbojových skupin. Dobře věděly, že zahraniční rozhlas se nejlépe chytá na krátkých vlnách. Vydaly tedy přísné nařízení, že všechny krátké vlny ze všech radiopřijímačů musí být odpojeny.

U nás ve Zdětíně bylo započato s odpojováním krátkých vln v pátek 21. května a bylo skončeno v sobotu 29. května. Odpojování prováděl Radiomechanik Růžička z Kropáčovy Vrutice.

Každý majitel aparátu dostal potvrzení, že mu byly krátké vlny odpojeny. Současně musela být ke každému aparátu připevněna viněta, na které stálo, že poslouchání cizího rozhlasu je trestné a že se případně trestá i smrtí.

Naposled si nechal odpojit vlny p. starosta Josef Malý, který patřil k nejvytrvalejším posluchačům zahraničního rozhlasu, vedle inž. Václava Čančíka, který měl 2 aparáty, jeden však zatajil, měl ho dobře ukrytý, a na tom mu krátké vlny zůstaly, takže mohl i nadále poslouchati.

Byl to silný aparát, na který se výborně poslouchalo. Tam také chodil často pisatel této kroniky po odpojení krátkých vln z vlastního aparátu poslouchat. Po čase nás to hrozně mrzelo, ale když cizina zvěděla, že nám byly krátké vlny odpojeny, začali vysílat na středních i dlouhých vlnách. Poslech nebyl sice tak čistý, ale přece se něco chytilo.

Naši lidé byli však vynalézaví a brzy přišli na to, jak krátké vlny nahraditi. Sestrojili proto zcela jednoduché zařízení, sestávajícího ze dvou drátů a dvou kusů banánků, které se k aparátu zapojilo a mohly se opět chytat krátké vlny. Pro toto zařízení se ujal název churchilek (podle ministerského předsedy anglického Churchilla).

Prvním ve Zdětíně, kdo si churchilka obstaral, byl starosta obce Josef Malý.

Prodej třešní z obec. sadu

Za třešně v obecním úřadě se utržilo 1 500 K.

Spory o pracovní síly

Spory o pracovní síly v obci stále trvaly a působily obecnímu úřadu nepříjemnosti.

Zemědělský útulek

Z okresu přišlo doporučení, aby se pro děti, jejichž matky pracovaly v zemědělství a neměly nikoho na hlídání a opatrování, zřídil tzv. zemědělský útulek, kde by byla učitelka, která by je po celý den opatrovala. Pro tuto věc nebylo ze začátku ve Zdětíně pochopení a bylo mnoho těžkostí s vyhledáváním vhodné místnosti, ubytováním a stravováním učitelky.

Povolení k přestavbě

V sobotu 29. května přišlo pro p. Josefa Vernera povolení
k přestavbě hospodářského stavení.

Soupis všech pracovních sil

31. května v pondělí se konal v obci soupis
všech pracovních sil ve všech staveních a statcích.

Úroda

Stav úrody se jevil v tomto roce pěkný.
Špatné byly pouze řepky, které zničily řepíci, ale zaorat se nesměly.

7. června v pondělí začalo všeobecné sekání traviček na sušení, ale čas zlobil, často pršelo.

O svatodušních svátcích se pilně sušilo. V neděli ráno se přihnal veliký déšť, ale odpoledne se vybralo a v pondělí svatodušní přesto, že na návsi bylo plno atrakcí – kolotoče, houpačky, střelnice – občané byli v polích a sušili.

Příkaz k odevzdání obilí

V úterý 15. června přišlo znovu nařízení, že zemědělci musí ihned odevzdat obilí, které jim zbylo od setí. Každý však prohlásil, že všecko vysel, že mu žádné nezbylo.

Počasí

Počasí v červnu bylo opravdu rozmarné a zlobilo. Jeden den bylo hezky, druhý den ale pršelo, a tak se travičky a louky špatně sušily.

Zřízení dětského zeměděl. útulku

V sobotu 19. června došlo konečně definitivně ke zřízení dětského zemědělského útulku pro malé děti, jejichž matky pracovaly v zemědělství a neměly nikoho, kdo by se o ně staral. Toho dne také přijela učitelka, které se uvolila vařit paní Milada Kuželová – Koulová v čp. 19, kamž se přestěhovali ze statku čp. 14.

Dětský útulek byl umístěn v chalupě čp. 30 patřící panu Václavu Lebedovi, od níž polnosti zabrali Bessarábci.

Nařízení

Toho dne vzbudilo ve vsi pobouření nové nařízení, podle kterého nesměl držet vepře ten, kdo nemá vlastního pole. Ale i toto nařízení se brzy obešlo. Obecní úřad každému majiteli vepře potvrdil, že má třeba jen 0,10 ha pole, i když měl třeba jen propachtován dílec obecní pastviny, apod.

Nakonec nebylo ve Zdětíně nikoho, kdo by nesměl zabíjet.

Počasí

Od pondělí 21. června začalo zlobit počasí. Pršelo a travičky se proto špatně dosušovaly.

Sbírka Sociální pomoci

V úterý 22. června se konala opět sbírka na Sociální pomoc, jejíž výtěžek byl určen pro přestárlé bez pomoci a bez prostředkůpro rodiny s více dětmi. Sbírka vynesla v obci 1150 K.

Ceny

Ceny ovoce a zeleniny velmi stouply proti loňskému roku. Třešně se prodávaly za 20 K, podřadnější za 15 K a zahradní jahody za 12 K.

Cenová kontrola

23. června přijela do Zdětína náhlá cenová kontrola a zjistila, že p. Václav Bahník předražoval zeleninu a proto mu byla uložena pokuta 500 K.

Nepotvrzená zpráva

Nový neklid působily zprávy, že v naší obci se mají zabírat nové hospodářské usedlosti, že další rolníci budou vystěhováni, že se přistěhují noví němečtí přesídlenci, apod., což připravovalo všechny naše občany o potřebný klid, kterého jsme všichni v této hrozné válečné době tolik potřebovali.

Nakonec se ukázalo, že zprávy byly jen liché, ale naše lidi rozrušila každá zpráva, protože věděli, že všechno bylo možné.

Nová kontrola pracovních sil

Ve čtvrtek 24. června o svátku Božího těla, které se nesmělo držet, přijeli úředníci z Pracovního úřadu z Mladé Boleslavi i Nových Benátek a prováděli novou kontrolu pracovních sil podle domovních čísel a to z toho důvodu, že ve statku u Svačinů v čp. 13 měli stále velký nedostatek a nestačili zvládnout všechny zemědělské práce.

Slavná pouť

Již od pátku pekly se koláče a konaly přípravy na slavnou pouť, která se konala v neděli 27. června. Obecní úřad společně s Mladým národním souručenstvím vyhlásili úklid obce. Celá náves a všechny ulice byly čistě zameteny, takže obec působila opravdu pěkným vzhledem.

Občané zapomněli na válečné strasti a obnovili opět tradiční pouť, jak nejlépe mohli.

Slavnost božího těla se sice nekonala, jen slavná mše v našem kostelíku.

Náves byla plná zábavních atrakcí – kolotoče, houpačky, střelnice, apod. – jak prý nebylo nikdy předtím. O pouti se pěkně vyčasilo, byl pěkný letní den.

Odpoledne byla obec přeplněna návštěvníky z okolních obcí, hlavně však z Benátek. Piva bylo v obou hostincích dost a dost, neboť pivovary poskytly mimořádný příděl. Jen jídla bylo málo a to hlavně masa. Vepřové maso nebylo vůbec žádné a tak v domácnostech převládali králíci, někde již i letošní husa (u Štychů vždycky) a jiná drůbež. Hostů přijelo tentokráte dost a dost. U Tvrzníků se konal koncert, návštěva byla veliká.

Úmrtí Františka Záruby

V pondělí 28. června zemřel po delší nemoci starý mistr kovářský p. František Záruba v čp. 38. Byl to velmi dobrý a dovedný řemeslník, opravdový mistr ve svém řemesle, a za své výrobky byl několikrát vyznamenán na různých výstavách, jinak byl dobrým a veselým společníkem.

Pohřbu zúčastnili se nejen zdejší občané, ale i kováři z celého okolí, což svědčilo o jeho oblibě. Když byla rakev vynášena z domu smutku, zazněly údery kladiv do kovadliny, které jej, jak bylo zvykem při pohřbu kováře, doprovázely na poslední cestě obcí na hřbitov.

Myší pohroma

Myší pohroma se stávala čím dál horší a horší. Myši působily veliké škody hlavně na obilí, ale i na okopaninách. Veškeré hubení otráveným zrním zůstalo bez výsledku.

Sklizeň řepky

Sklizeň řepky začala 12. července, kterýžto den byl prohlášen státním svátkem, neboť na tento den připadly narozeniny státního prezidenta Dr. Emila Háchy. Svátek se však vůbec nedržel, připomínaly jej jen protektorátní vlajky na veřejných budovách, které musely býti vyvěšeny.

Se sklizní začal rolník Václav Štych.

Kontrola

13. července v úterý se konala kontrola hovězího a vepřového dobytka okresní komisí. Tentokráte komise našla vše v naprostém pořádku.

Prodej ovoce v obecních sadech

Toho dne večer prodáno bylo ofertním řízením ovoce v obecních sadech. Obecní rada otevřela oferty, které podali sadaři Antonín Adášek z Nových Benátek a Antonín Slánský z Obodře.

Obecní rada a to starosta obce Josef Malý, místostarosta Josef Štelovský, členové rady Antonín Vojtíšek, Josef Dvořák a Josef Novák rozhodli, aby obecní sad byl přenechán Antonínu Slánskému z Obodře za 10 200 K. Antonín Adášek nabídl 5 200 K.

Antonín Slánský musel také složiti 1 000 K jako kauci za poškození stromů.

Počasí

Od neděle 18. července začala opravdu tropická vedra, která pak trvala až do 6. srpna, kdy konečně přišel očekávaný déšť a přes noc trochu napršelo. Obilí proto rychle dozrávalo a žně nastaly. Žito, ječmen a pšenice dozrály současně a od 20. července se začalo obilí sekat a žně byly v plném proudu. Zahájil je opět rolník Josef Douša z čp. 33.

Vedra

Hrozná vedra a sucho hrozily nebezpečím ohně a proto byly okresním úřadem nařízeny požární hlídky a to ve dne i v noci. Sbor dobrovolných hasičů měl neustále pohotovost.

Zápalné destičky

Vyhláškami byli občané upozorněni na nebezpečí požárů, hlavně dozrávajícího obilí, které se snaží zakládati nepřátelští letci, kteří shazují zápalné destičky, prudce hořlavé, které mají zničiti úrodu. Některé zápalné předměty, které letci shazují, hlavně v noci, mají prý podobu plnících per, tužek, krabiček, apod.

Občané byli poučeni, jak se zneškodňují a hlavně děti byly varovány, aby se takto nalezených předmětů nedotýkaly. Proto se konání hlídek přísně kontrolovalo a to i německou policií. Ve Zdětíně však nic takového shozeno ani nalezeno nebylo.

Požár obilí

První požár způsobený suchem vznikl v sobotu 31. července po poledni pode vsí po levé straně silnice k Chrástu na bývalém poli Františka Kouly, které obhospodařoval Bessarábec Hoffmann.

Od jiskry z cukrovarské lokomotivy chytilo strniště, od toho pšenice v panácích. Shořelo asi 20 panáků – škoda 4 – 5 q pšenice. Požár byl občany, kteří se sběhli s lopatami, brzy zdolán.

Nedostatek nápojů

Hrozná vedra byla příčinou velké spotřeby nápojů, o které však byla velká nouze. Když do místních hostinců přivezl pivovar pivo a hostinský načal sud, za krátko byla v hospodě úplná fronta se džbány a baňkami, takže se hned vyprodalo a vypilo. Sodovky a limonády bylo dodáváno rovněž málo, takže skutečně nebylo co píti. A žízeň a vedra byly veliké.

Naštěstí, že se neztratila voda ze studně u Dálky, kamž z celé obce se chodilo pro studenou vodu.

Kvasnice (droždí)

Od měsíce srpna byly i kvasnice vydávány pouze na lístky
a to 1 dkg na osobu a jeden týden.

Nařízení

Toho dne vzbudilo ve vsi pobouření nové nařízení, podle kterého nesměl držet vepře ten, kdo nemá vlastního pole. Ale i toto nařízení se brzy obešlo. Obecní úřad každému majiteli vepře potvrdil, že má třeba jen 0,10 ha pole, i když měl třeba jen propachtován dílec obecní pastviny, apod.

Nakonec nebylo ve Zdětíně nikoho, kdo by nesměl zabíjet.

Vedra

Vedra se stupňovala. 1. srpna ukazoval teploměr ve stínu 34°Cna slunci přes 40°C. V úterý 3. srpna byla teplota ve stínu 36°C a ba slunci 44 – 46°C. Vrcholu dostoupila vedra ve středu 4. srpna, kdy teplota ve stínu činila 38°Cna slunci 50°C.

Lidé chodili úplně malátní, přes poledne nebylo možno na poli pracovat. Začínalo se proto již časně ráno a večer se pracovalo až do tmy. Přes poledne byla delší přestávka, vždyť nikdo nemohl za takových veder na slunci vydržet. Bylo několik případů slunečního úpalu.

Voda v obecním koupališti byla tak vyhřátá, že ani pozdě večer nepřineslo vykoupání osvěžení.

Schůze obecní zem. komise

V neděli 1. srpna se konala 1. schůze obecní zemědělské komise, která měla za první úkol rozepsat povinnou dodávku drůbeže a to 229 hus, 52 kachen a 24 krůt.

To byl velmi nevděčný úkol.

Výmlat obilí

Od 2. srpna byl v celé obci výmlat obilí v plném proudu.

Povinná dodávka

Toho dne se muselo dodat 11 kusů hovězího dobytka na povinnou dodávku do Chotětova.

Požár pšenice

úterý 3. srpna odpoledne o půl čtvrté hodině vznikl od jiskry z lokomotivy další požár a to u Chrásteckého dvora. Chytla neposečená, ale již zralá pšenice. Shořelo celkem 5 ha pšenice, z nichž by se bylo, podle odhadu, sklidilo 115 q zrní a 150 q slámy.

Přesto, že zaměstnanci Dvora zaměstnance z nádraží Chrástecký Dvůr byli v několika minutách na místě s lopatami, nepodařilo se jim oheň zdolati, neboť toho dne foukal dost silný vítr.

Poněvadž hořelo na poli hned za Dvorem, byl vyhlášen poplach. Místní hasiči ihned vyjeli na pomoc, za chvíli projeli autem i hasiči benátečtí, ale již nemusili zasahovati. Požár byl ihned hlášen okresnímu úřadu, večer sepsán na obecním úřadě protokol a ihned podána žádost o snížení kontingentu o 115 q pšenice a slámy.

Počasí, myši a úroda

Vedra se zmírnila po malém dešti a to z pátku 6. srpna na sobotu 7. srpna.

Záplava myší hrozila katastrofou. Teprve při sečení obilí bylo vidět škody, které myši způsobily. Celé plochy pšenice byly místy úplně jimi zničeny a to někde tak veliké, že by se tam mohlo s fůrou otočit.

Škody byly zemědělskou komisí zhlédnuty a okresní úřad byl požádán o vyslání komise, neboť nebylo možno splniti povinnou dodávku obci předepsanou, neboť výnos z některých polí byl skutečně až o 30 % menší, přesto, že by tohoto roku bývala byla krásná a bohatá úroda.

Vedra, sucho, myší záplava byly příčinou, že byla toho roku nouze o krmení a to veliká nouze, neboť travičky, jetele a ostatní pícniny takřka uschly.

Žně důsledkem krásného a hlavně suchého počasí byly letos výjimečně brzy skončeny a to i výmlat v celé obci, který byl skončen v sobotu 21. srpna.

Poslední týden v srpnu byla opět vedra, jen o málo nižší než začátkem srpna, ale trvala jen několik dní.

Povinná dodávka

V úterý 24. srpna vyvěšen byl na obecní tabuli rozpis povinné dodávky hus, kachen a krůt, který způsobil pravé rozhořčení a rozbouření u těch, kteří např. husy či kachny již snědli, případně prodali a nechali si jen pro sebe nebo na další chov. A za nesplněné dodávky se hrozilo velkými pokutami, případně vězením.

V pátek 3. září odpoledne prováděla příšovická výkrmna drůbeže první odebrání hus. Z 1 kg váhy husy se platilo 15 K a k tomu 40 K premie, když husa vážila přes 4 kg. Jinak na černo se platilo za hladovou husu 1 000 K ba i více, neboť o ně byla nouze a těžko se sháněly.

Odtstřel koroptví

5. září byl proveden odstřel koroptví a pro Zdětín stanoven odstřel 200 kusů. Odstřílelo se jich více, neboť toho roku jich bylo skutečně hodně. Bylo by se jich bývalo odstřelilo ještě více, ale bylo málo nábojů a těžko se i pod rukou sháněly.

V roce 1943 dali Němci povolení k držení lovecké pušky a zbrojní pas s honebním lístkem byl vydán pouze těmto střelcům: Jaroslavu Svačinovi (rolníku z čp. 13), Františku Matunovi (rolníku z čp. 22), Josefu Vernerovi (rolníku z čp. 98), Františku Křehňáčovi (autodopravci, čp. 93), Václavu Reslovi (odbornému učiteli, čp. 93).

Kontrola na obilí

V podělí 6. září časně ráno přijela do Zdětína kontrola na obilí a to 3 naši čeští četníci a dva němečtí. Kontrolu provedli u Bohuslavů v čp. 27, u Doušů v čp. 33, chtěli ještě k Vernerovům, ale tam už nešli. Kontrola dopadla dobře, po převážení jenom určili, kolik mají ještě dodat.

Vybírání brambor

Od neděle 19. září začalo v obci všeobecné vybírání brambor, kterých však bylo toho roku málo a proto se projevil celkový nedostatek.

Nová kontrola drůbeže a vepřů

V úterý 21. září, provedli úředníci z Okresního úřadu novou kontrolu drůbeže a vepřů. Pokuty nebyly uděleny, všechno souhlasilo.

Nařízení

V sobotu 2. října přišlo nařízení, kterým se určovala dávka brambor pro bezzemky. Na dobu od 1. října 1943 do konce dubna 1944 bylo přiděleno na jednoho člena rodiny 75 kg.

Povinná dodávka

V pondělí 4. října přišlo nařízení, že obec musí odevzdati 104 q sena170 q slámy na povinnou dodávku.

Přidělování poukazů

V obci začaly stížnosti na rozdávání a přidělování poukazů na boty a textílie. Tyto stížnosti se týkaly učitelky Jarmily Synkové, která měla na starosti přidělování textilu a učitele Josefa Táborského, který měl na starosti přidělování poukazů na obuv.

Mnozí občané si na obecním úřadě stěžovali na to, že oba jmenovaní se dopouštějí při přidělování přehmatů, nechávají se ovlivnit a dávají poukazy svým známým a ti, kteří by poukazy doopravdy potřebovali, je nedostanou.

Byly to skutečně nepříjemné věci, které se těžko nechaly řešit. Je pravdou, že byly zjištěny závady, ale hlavní problém byl v tom, že poukazů obec dostávala stále méně a méně a všichni žadatelé nemohli být proto uspokojeni.

Pravdou bylo ovšem i to, že leckdo si poukaz vymohl, aniž ho skutečně potřeboval a na potřebné se pak často nedostalo. Nebylo proto divu, že vznikly nepříjemnosti a osočování z nespravedlnosti.

Požár

V úterý odpoledne 19. října vypukl požár v domku čp. 28, pod novou školou, při silnici ke Chrástu, patřící pí. Martě Novotné, vdově. Domek shořel, hasiči, kteří se okamžitě k požáru dostavili, museli se omezit jen na záchranu sousedního stavení. Část nábytku, šatstva a peřin byla však vynesena.

Nedostatek krmení

Následkem neustálého sucha se projevila nouze o krmení, která se neustále stupňovala.

Zakoupení plemenného kance

V sobotu 23. října zakoupila obec na aukčním trhu plemenného kance za 4 000 K a ustájen byl u Aloise Šedivého v čp. 129, který jej opatroval a připouštěl.

Kontrola mléka

25. října v pondělí přišlo nařízení, aby obecní mléčná komise provedla ihned kontroly u všech místních zemědělců, neboť nastal citelný pokles dojivosti. Mléčná komise však kontroly nedělala, ale sdělila okresnímu úřadu, že pokles dojivosti a tím i dodávky mléka je způsoben nedostatkem krmiva.

Odevzdání lístků

Do soboty 30. října museli spotřebitelé odevzdat lístky těm rolníkům, od kterých si chtěli odebrat brambory na zimní uskladnění.

Obecní kanalizace

Obecní kanalizace v ulici z návsi na silnici k Horkům byla dokončena. Okres povolil práce na konečné úpravy a poukázal peníze: Okresní úřad v Brandýse nad Labem poukázal obnos 40 385,85 K a okresní úřad v Mladé Boleslavi poukázal obnos 38 549, 85 K. Mimo to, každý okres poukázal 19 600 K na dokončení úpravy kanalizace (mříže – kanál přes kal, apod.).

Poněvadž ve Zdětíně nebyli na tuto práci dělníci, uvolnili okresy své lidi – cestáře, ale obec je musela zaplatit.

Dokončena byla i oprava obecního kalu na návsi před Čančíkovým statkem. Dělníkům, kteří pracovali na vybírání bahna byla vyplacena mimořádná odměna 1 000 K za namáhavou práci.

Bída se stupňuje

Od listopadu se jasně projevovalo zvyšování bídy o potraviny všeho druhu.

Do Zdětína přicházelo takřka denně mnoho lidí z Benátek, ale přijížděli i z jiných měst ke svým známým i neznámým a sháněli za peníze i za výměnu co se sehnat dalo: mléko, vejce, mouku, obilí, máslo, drůbež všeho duhu, anebo alespoň brambory.

Snížené příděly v rodinách, odkázané pouze na potravinové lístky, nemohly stačit.

Pomoc Martě Novotné

Téhož dne se započalo se sbírkou na pomoc pí. Martě Novotné, která vyhořela, aby si mohla znovu postavit domek a hned první den se vybralo 1 250 K, v dalších dnech pak více, celkem na 6 000 K.

Sbírku uspořádali i spoludělníci v továrně Karbo, kde její muž, Václav Novotný a nyní ona sama byli zaměstnáni, která vynesla přes 10 000 K. Zaměstnanci ji také z továrních zásob vymohli příděl veškerého stavebního materiálu a několik dělníků – zedníků, tesařů a ostatních se nabídli, že jí úplně zdarma pomohou při stavbě, jen aby co nejdříve měla kde bydlet a nezůstala s dvěma dětma bez přístřeší.

A to se také splnilo a za několik týdnů byl nový domek pod střechou. Byl to krásný příklad pomoci v neštěstí.

Myší pohroma

Ve čtvrtek 4. listopadu rozděloval se v obecní úřadovně jed na hubení myší a to otrávené zrní 1 kg za 80 K, celkem za 14 400 K, ale jak se zjistilo, nebylo nic platno. Myší pohroma potrvá tak dlouho, dokud si nepomůže příroda sama. Nejvýše škod působily myši na osivu zimní pšenice a žita. Bylo jich takové spousty, že si to nikdo nedovede představit a tak nikdo ani z nejstarších pamětníků takovou myší pohromu nepamatoval.

Obecní rada se již ve schůzi 1. září usnesla vyplácet za každou zabitou myš 20 h. Děti jich nosily denně plné kbelíky a za prvních 14 dní bylo vyplaceno 2 000 K, tzn., že jich bylo zabito 10 000 kusů, ale další tisíce jich bylo zabito přímo na polích, které k proplácení nebyly přineseny.

Nejvíce jich nanosil chlapec Novákův od hřbitova a to denně 400 – 500 kusů. Jeho otec byl totiž traktoristou na statku u Svačinů. Hoch chodil při orání s kbelíkem za traktorem, v ruce měl klacek a tím je ubíjel.

Přitom suché počasí přispívalo k jejich rychlému šíření, vždyť vlastně od počátku srpna pořádně nezapršelo.

Bubnování – znovuzavedení

Obecní rada se usnesla, aby se dal ihned opraviti obecní buben a zavedlo se opět bubnování obecním strážníkem, neboť vyhlášení a vylepení vyhlášek na obecní tabuli na hasičské zbrojnici se neosvědčilo a občanstvo si stěžovalo a žádalo znovuzavedení bubnování.

Schůze zemědělské komise

6. listopadu v sobotu se konala informační schůze zemědělské komise v Brandýse. Bylo jim sděleno, jak se mají vymáhati povinné dodávky dobytka, obilí a brambor.

Brambory

Zdětín měl původně dodati 1 260 q brambor, ale sleveno na 952 q. Ranných brambor se muselo dodati 648 q. Současně přišlo nařízení, že dokud nebudou brambory odvedeny, že trvá zákaz domácích porážek.

Obecní hlídač

Obecní hlídač, který nastoupil od 1. září 1943 po suspendovaném Františku Špitálském a kterého poslala hlídací společnost z Prahy se musel 10. listopadu ihned vystěhovati z místnosti bývalé obecní úřadovny, aby místnosti mohly používati obecní hlídky a hlídky CPO (civilní protiletecké ochrany).

Starosta obce – pravomoc

A 9. listopadu se konala vlastně poslední schůze obecní rady a zastupitelstva, třebaže obecní rada a zastupitelstvo trvaly a nebyly rozpuštěny, ale veškerá pravomoc byla dána do rukou obecního starosty – který měl takřka neomezenou moc.
Přesto nutno podotknouti, že náš obecní starosta této pravomoci nikdy nezneužil a že i nadále se radil s členy místní rady, pouze protokoly se nepsaly.

Zemědělci

Naši občané byli už v pravém slova smyslu otráveni, neboť nebylo takřka dne, aby nebyli voláni na obecní úřad za účelem nějakého hlášení, přiznání, podepisování všech možných dodávek, ať obilí, či brambor, máku, hovězího a vepřového dobytka, drůbeže, vajec, mléka, sena slámy a jiných jako osevních ploch jednotlivých kulturách.

Nebylo takřka dne, aby obecní strážník Josef Martinovský nebubnoval nějakou povinnou dodávku nebo nařízení a jen nastal večer, už všichni zemědělci od největších do nejmenších spěchali na obecní úřad, kde se úřadovalo denně, někdy i v neděli, a kde starosta Josef Malý s učitelem Václavem Reslem vyřizovali úžasně se rozvíjející agendu a to někdy do půlnoci i déle.

Podařilo-li se jim vyřídit agendu dříve, pospíchali k panu starostovi, aby si poslechli zahraniční rozhlas a to buď z Anglie, který byl velmi pěkně slyšet nebo z Moskvy, který byl rovněž jasný. U Malých se totiž poslouchalo pravidelně denně.

Německo-české úřadování

Nutno poznamenati znovu, že přes přísné nařízení německo – českého úřadování všech obecních úřadů, ve Zdětíně se úřadovalo jenom česky ač pan starosta Malý znal německy perfektně v slově i v písmě. Bylo mu odporné, když musel mluvit německy se zdejšími Bessarábci a nějaké to potvrzení pro ně vyhotovit německy. A i ty hrozně nenáviděl, mluvil s nimi jen co musil, jinak je ignoroval, což oni také dobře cítili a několikráte si na něho stěžovali (nejzuřivějším Němcem byl Paul Welisch z čp. 32), ale pan starosta se nebál a nikdy se před žádným Němcem ani před německým hejtmanem nehrbil, ale jednal vždy hrdě, přímo, jako opravdový Čech. Strach nikdy neměl a ničeho se nebál. To nutno k jeho cti poznamenati.

Seno, sláma – dodávka

V pondělí 8. listopadu přišel telefonický rozkaz, aby u všech zemědělců byla vymáhána povinná dodávka sena a slámy, jinak že budou trestáni a to nejen pokutami, ale i vězením.

Mák

Současně přišel výpis i pro zemědělskou komisi, že se Zdětínu snižuje povinná dodávka máku a to ze 134 q na 115 q. Byl proto rozpracován nový rozpis, který musel každý zemědělec podepsat.

Úroda zajíců

Tento rok byl opravdu bohatý na zajíce, jaký již dlouho nebyl. Uplatnila se lidová pranostika: mnoho myší – mnoho zajíců. Pro tento rok opravdu platila, protože tento rok se to v polích myšima jen hemžilo a na každém kousku pole se vyhnalo i několik zajíců.

Náboje – nedostatek

Horší to bylo s náboji a se střelci. Náboje byly na příděl a to 80 kusů na rok. Na měsíc listopad bylo uvolněno 12 a půl %. Sháněly se tedy pod rukou a na černém trhu jak jen se dalo. Střelců byl také nedostatek. Ve Zdětíně ponechali Němci jen 4 lovecké pušky a to revírníku Jaroslavu Svačinovi, Františku Matunovi, Františku Křehňáčovi a Václavu Reslovi. Nejvíce chodil střílet Václav Resl, učitel, který skoro sám odstřílel na posvícení pro 36 členů honebního spolku všecky zajíce.

Sbírka textílií a obuvi

11. listopadu byla nařízena sbírka textílií a obuvi pro české dělníky v Říši. Tato sbírka vyzněla tentokráte ve Zdětíně úplně na prázdno. Občané již neměli z čeho dávat, a co měli, šetřili pro sebe, neboť nové prádlo i obuv se těžko sháněly. Staré se proto zpracovalo, jen co to bylo možné. A pak občané nevěřili, že by naše prádlo dostali naši chlapci a dívky v Říši, ale že si to Němci použijí pro svoje účely.

Počasí

12. a 13. listopadu konečně trochu popršelo, aby se mohlo orat a sít ozim.

Drahota

V měsíci listopadu stouply přímo úžasně ceny. Dokázaným faktem je, že za 1 q brambor se platilo 500 – 800 K, l mléka se platil normálně 15 K, husa se platila až 3 000 K i více.

Peníze

Peněz bylo dostatek u všech vrstev, ale těžko se za ně mohlo už něco koupit (mimo určené příděly), a tak, kdo jich měl dostatek, nabídl za vše horentní ceny, jen aby měl co jíst a zajistil se pro další měsíce, neboť se vědělo, že hospodářská situace se stává stále hrozivější.

Posvícení

14. listopadu v neděli a 15. listopadu v pondělí se sice slavilo posvícení, ale válečné poměry a úžasná nejistota, co nás všecko čeká, způsobily, že bylo celkem smutné – bez nálady. Je pravdou, že u nás se v žádné rodině dosud neprojevila bída a dokonce hlad, jako tomu bylo ve městech, kde většina lidí byla odkázána jen na určené příděly. Koláčů i masa (hlavně drůbeže, králíků a zajíců) bylo dost, i piva bylo u Doušů a Tvrzníků dost, kolik kdo vypil, ale jen slabého, válečného, které se k předválečnému pivu nedalo ani přirovnat.

Taneční zábavy byly zakázány, tak si jen zdětínští karbaníci přišli na své ve „ferblu“ a v „očku“. A že se hrálo o veliké peníze, to není nutno připomínat. Jen ti staří zůstali věrni „údardě“ nebo „mariáši“ a hráli o desetihaléře.

Nástup do koncentračního tábora

V úterý 16. listopadu ráno nastupoval znovu do koncentračního tábora někam k Drážďanům Václav Suldovský, rolník z čp. 9, aby si odpykal zbytek trestu za urážku „vůdce“ Adolfa Hitlera a který byl výjimečně na žádost svého německého obhájce (a stálo to mnoho peněz a živobytí) propuštěn na zemědělské práce na statku.

Seznam dodávek brambor

Toho dne musil obecní úřad vyhotoviti přesný seznam dodávek brambor a zvláštním poslem odevzdati na okresním úřadě v Brandýse.

Kontroly – skrýše

Ve středu 17. listopadu přinesl starosta obce Josef Malý zprávu, že začínající kontroly na obilí, brambory, mák po jednotlivých obcích a že je můžeme čekati každý den i u nás ve Zdětíně. Poněvadž se vědělo, že letošního roku, poněvadž se urodilo málo brambor a obilí bylo místy silně zničeno od myší, snažil se každý zemědělec ukrývati alespoň pro svou rodinu, co se ukrýti dalo. Vymýšlely se všemožné skrýše na dvorech, zahradách, ba i na polích.

Sníh

Ve středu 17. listopadu napadl také první sníh a udržel se, protože začínalo mrznout, v pátek 19. listopadu byl mráz - 8°C a pak slabě mrzlo až do vánoc.

Rozkaz k dodání krmného obilí

Obecní úřad dostal rozkaz, že musí být okamžitě a bezpodmínečně dodáno krmné obilí, pokud tak již zemědělci neučinili.

Totální dodávka brambor

Ve čtvrtek 18. listopadu byla nařízena „totální dodávka brambor“. Zemědělská komise dostala rozkaz, že musí přímou kontrolou u všech zemědělců ve sklepích zjistit množství sklizně. Z této zásoby se odečetla dávka pro členy rodiny, případně deputátníky, množství sadby pro příští rok a zbytek se měl okamžitě dát na povinnou dodávku.

Téhož dne se konala schůze všech zemědělců od výměry 0,50 ha, kde se projednávala vážná situace související s povinnou dodávkou brambor a krmného obilí. Komise totiž zjistila, že leckde sklizeň bramborů nestačila krýt ani samozásobitelské dávky a sadbu.

Bylo rozhodnuto, že členové zemědělské komise společně se starostou obce budou o této situaci přímo informovat zemědělský referát okresního úřadů, případně přímo hejtmana a žádali o další snížení daného kontingentu. Současně budou žádat, ať se sama okresní komise přijede o kritické situaci v obci přesvědčit.

Sbírka na německý Červený kříž

V sobotu 20. listopadu byla nařízena znovu sbírka na německý Červený kříž. Občané byli plakáty poučování a přesvědčováni o tom, že je to nejmenší oběť, která se na obyvatelstvo Protektorátu žádá a aby občané uznali, jaká velkomyslnost je českému národu vůdcem A. Hitlerem projevována, když na něm nežádá vojenskou povinnost a že za něho bojuje a obětuje životy Wermacht. Přesto se v celé obci sebralo pouze 900 K.

Hon

V sobotu 11. prosince se konal hlavní hon, na kterém se zastřelilo přes 700 zajíců, ale přiznalo se asi 400, neboť podle nařízení se muselo 50% celkového úlovku odevzdat na povinnou dodávku.

Členům honebního spolku se jednalo o to, aby každá rodina ve Zdětíně dostala alespoň jednoho zajíce na vánoce a cena byla stanovena za režijní cenu 50 K za kus. A tak se skutečně stalo. Nebylo jediné rodiny, která by nebyla dostala zajíce.

Bohužel byli jednotlivci, kteří se např. odvolávali na to, že mají více dětí a že by chtěli zajíce dva. Bylo jim vyhověno, ale pak se zjistilo, že si zajíce neponechali pro svou rodinu, ale prodávali je např. v továrně Karbo za 400 – 500 K. Jmenovat tyto jednotlivce nebudu, nesloužilo by jim to ke cti a jsou dosud mezi námi.

Jinak byli podarováni všichni četníci z Benátek a většina úředníků na Okresním úřadě v Brandýse za to, že vycházeli obci i občanům vstříc a drželi, jak se říkalo – nad Zdětínem ochrannou ruku. Zajíce jednotlivým úředníkům v Brandýse rozvezl strážník Josef Martinovský v autě Františka Křehňáče, který stále vozil do Prahy mléko.

Vánoce

Vánoce byly zase smutnější než v loni, skoro již bez dárků, ale situace na bojištích dávala naději, že to jsou snad poslední vánoce, kdy český národ úpěl před tyranií německé Říše, za rok že nám již bude lépe. S touto pevnou vírou jsme již všichni vstupovali do Nového roku 1944.

Přehled význačných událostí

Ve válečném roce 1943, které naše občanstvo zvlášť zaujaly:

Rok 1943 bylo možno v této válce nazvati rokem ústupu.

Počátkem roku 1943 byla „vyřízena“ židovská otázka v Protektorátě.
Všichni Židé z Benátek byli soustředěni a odvezeni do Terezína, které se stalo židovským městem a jeho jméno bylo vymazáno ze seznamu míst. Směli s sebou vzít jen to, co se vešlo do malého zavazadla. Zůstali tu jen Židé ze smíšeného manželství. O dalších osudech odvezených Židů nedošly doposud žádné zprávy.

V březnu začaly vyvíjet činnost dvě nové složky ministerstva osvěty: Kuratorium pro výchovu mládeže a Veřejná osvětová služba. Posláním Kuratoria byla výchova České mládeže k říšskému smýšlení, mělo se začíti cvičením, jehož se musela povinně účastnit mládež do 18 let. Odznakem Kuratoria byla svatováclavská orlice s hákovým křížem na prsou. Veřejná osvětová služba byla druhou složkou říšské propagandy šířené českými ústy a měla nahradit bývalé Místní osvětové komise.
V naší obci Zdětíně se neujala ani jedna složka, tzn., že se nenašel mezi našimi občany nikdo, kdo by se byl propůjčil k této zrádcovské činnosti, což budiž zde v této kronice zvláště zdůrazněno.

V srpnu pensionoval Hitler dosavadního říšského protektora svob. pána von Neuratha, který ostatně funkci již dlouho nevykonával a jmenoval říšským protektorem Dr. Wilhelma Fricka, dosavadního říšského ministra vnitra. Zároveň byl Daluege zproštěn funkce zástupce protektora. K. H. Frank však jako státní ministr zůstal dále postrachem českého národa.

Rok 1943 byl v této válce pro Němce rokem ústupovým.

Žádný strom však nevyroste až do nebe, ani Hitlerova vojenská sláva. Vytlačil Angličany z pevniny, zabral Francii, Belgii, Holandsko, Dánsko, Norsko, Polsko, Jugoslávii, Řecko, Estonsko, Lotyšsko, Litevsko, severní Afriku a v Rusku došel na dostřel k Moskvě a Leningradu a obsadil Krym a Kavkazko.
Ale zastavila ho řeka Volha. Dospěl tam až ke Stalingradu, bojoval dokonce i ve městě, ale nedobyl jej. Zde bylo největší bojiště světa.
Stalingrad znamenal konec Hitlerova tažení v Rusku a počátek jeho neúspěchu. Na celé úžasně dlouhé frontě od Finského zálivu až ke Kaspickému moři Rusové zahájili ofenzívu a tlačili Němce z Ruska ven.
Tyto starosti znemožnili Němcům posilovat svého spojence – Itálii – v Africe, kde Angličané s Američany zahájili ofenzívu rovněž.
Němci byli svými neúspěchy značně znervózněni a nepřáli nám ani té radosti, abychom, nehledíce na riziko smrti či několikaleté káznice, poslouchali potěšitelné zprávy londýnského nebo moskevského rozhlasu.

V červenci jsme se dočkali další radosti: anglo – americké vojsko se vylodilo na Sicílii a vytvořilo základnu pro postup na Itálii.
Němci přirozeně navezli do Itálie spoustu vojska a materiálu, takže postup spojenců značně vázl. Přece však v září Itálie kapitulovala.
Neúspěchy a ztráty na frontách nutily samozřejmě Němce vybičovat činnost i v zázemí. Poněvadž Angličané více a více bombardovali říšské území, stěhovali se mnohé zbrojní podniky z Říše do obsazených zemí.

Spousta jiných menších podniků, jimiž Němci nahrazovali zničené továrny, potřebovala ovšem řadu nových sil, zvláště když fronta odčerpávala z práce mladé Němce. Naše úřady práce měly také za úkol dodávat potřebný lidský materiál. Do Říše a do zdejších zbrojních podniků odcházely celé transporty naší mládeže a dělnictva, samozřejmě, že se každý co nejvíce bránil, ale ubránit se mohlo jen pár šťastných.
Později jsme měli v Říši tolik příslušníků, že pro ně Pražský rozhlas sestavoval zvláštní pořady.

Poněvadž však mnohá místa po takto odešlých pracovnících nemohla zůstati bez náhrady, zařazovaly úřady práce do zaměstnání i vdané ženy z domácnosti a to buď na celý den nebo na půl dne. A tu jsme byli svědky zajímavého zjevu: pracovní úřady měly vliv na zvýšení populace.
Nehodlám tvrdit, že v této době byly děti plozeny jen proto, aby se matky vyhnuly pracovnímu nasazení. Jisto je, že tyto důvody nebyly bez vlivu tam, kde se manželé dětem z pohodlí vyhýbali. Ovšem zvýšení populace byly příznivy i jiné okolnosti. Byla to zejména politika platová a vyživovací. Na děti byly příděly potravin tak slušné že to v dané situaci znamenalo pro rodinu přínos, kdežto více náklad s nákupem pro novorozeně při nízkých úředně stanovených cenách (v hospodářství lístkovém přirozeně) nepadal vůbec na váhu.

Máme-li v paměti utrpení, které náš národ zakusil v roce 1942, zdál se nám rok 1943 velmi klidný.

Němci sice pokračovali dále v popravování těch, kteří se provinili přechováváním parašutistů, ale nepočínali si při tom již tak vyzývavě jako loni. Doba válečných neúspěchů nebyla jim patrně vhodnou pro provokování masakrů. Říše také potřebovala práci našich lidí.

Podle návodu Londýna začalo se v Protektorátě prováděti sabotáže v železniční dopravě. Vagóny s hořlavinami byly zaplavovány tak, že sabotér tam vložil papírový kelímek se zápalnou směsí a s kyselinou v gumovém váčku. Jakmile kyselina váček rozleptala a přišla do styku se zápalnou směsí, vznítil se kelímek a zapálil vagón.

V roce 1943 se začaly stahovat republikánské peníze, a niklové a měděné se začaly nahrazovat šerednými železňáky, vznikla v lidu domněnka, že tyto peníze mají a budou míti vyšší cenu než peníze protektorátní. Když pak bylo vyhlášeno stažení modrých protektorátních tisícikorun, rozhodlo se mnoho lidí, že je uschovají.
Bylo proto velmi dobré, že londýnský rozhlas sdělil stanovisko vlády k této věci, jinak by počet nešťastníků, kteří nechali své peníze propadnout, byl katastrofální.

Ani tento rok nám nepřinesl svobodu. Ale cítili jsme všichni, že se blíží, jistě se blíží, že snad ten šťastný den je přede dveřmi. Do roka se již dočkat musíme, do roka se jistě už dočkáme.

Zdroj: Václav Resl: Pamětní kniha Zdětína (díl III.)


Kam dál?