Rok 1943

23. ledna v sobotu uzavřela následkem špatných obchodů a nedostatku zboží svůj obchod Anna Menčíková, obchod se smíšeným zbožím a prodej lahvového piva čp. 115.

Toho dne byl poprvé rozdělen petrolej na zvláštní příděl. Přednost měli tovární dělníci, kteří měli vařič na petrolej, potom ti, kteří např. neměli zavedený el. proud do chléva. Poukaz zněl na ½ nebo na 1 l.

Ve čtvrtek 28. ledna se konala schůze všech zemědělců v obci, kde byli na základě důrazného přípisu okresního zemědělského oddělení vyzváni, aby dodali všecko přebytečné obilí, které jim zbylo po odečtení samozásobitelských, krmných dávek a potřebného množství na setí.

V sobotu 30. ledna se prováděl soupis mládeže od 10 let do 18 let za příčinou výchovy, kterou provede Kuratorium pro výchovu mládeže, za vedení ministra školství Emanuela Moravce.

Ostudou obce se stal případ svobodného učitele zdejší školy Josefa Smrčka, který byl od 1. února vypovězen z obědů v hostinci a řeznictví p. Ladislava Tvrzníka. Tím dnem byl beze stravy, neboť ani v hostinci p. Rudolfa Douši mu nechtěli oběd vařiti. Ani okresní školní výbor, kam byla věc hlášena, nemohl zjednat nápravu.

Ujali se proto svého kolegy ostatní ženatí učitelé a 14 dní ho zcela zdarma stravovali. Pak přes měsíc mu ochotně vařila pí. Božena Zárubová, manželka místního kováře, než se oženil.

1. února bylo nařízeno, že sádlo z domácích porážek musí býti dodáno do 14 dnů od porážky.

Téhož dne byla v obci provedena hospodářská kontrola slepic a zjištěno všechno v pořádku a správně přihlášené.

2. února byly obci schváleny obecní dávky a ihned zavedeny. Platilo se: z obytné místnosti 50 K, ze psa 40 K a za úřední výkon 5 K.

Od začátku února trvala mírná zima,
která byla v neděli 7. února ukončena náhlou oblevou.

8. února přišlo nařízení, kterým se stanovil přídavek 2 kg soli tomu, kdo měl domácí porážku. Poukaz vydal vyživovací komisař společně s povolením porážky.

Ve středu večer vznikl v obci poplach, že ráno přijde do Zdětína hlavní hospodářská kontrola, která byla toho dne v Nových Benátkách.

Ve čtvrtek 12. února se prováděl nový soupis slepic za příčinou odvádění povinné dodávky vajec do sběrny. Sběr vajec prováděl v obci p. Slánský z Obodře.

1. února bylo nařízeno, že sádlo z domácích porážek musí býti dodáno do 14 dnů od porážky.

V tomto roce začalo mimořádně brzy jarní počasí a to již od neděle 14.února, takže v úterý se začalo orat a následující dny byly opravdu krásné a teplé, jakoby již nastalo pravé jaro.

15. února se prováděla v obci totální mobilizace pracovních sil a to u mužů od 16 – 65 let a u žen od 17 – 45 let. Všichni tito občané se musí povinně zúčastnit každého pracovního nasazení, které bude Úřadem práce z Nových Benátek, okresním úřadem z Brandýsa nebo Oberaudratem nařízeno.

17. února musili naši zemědělci odvést obilí místním besarábcům, pokud hospodařili na pozemcích, které oni nyní začali obhospodařovat.

Ve čtvrtek 18. února se konala schůze všech starostů v záležitosti totální mobilizace pracovních sil.

V pátek 19. února se konala z nařízení Okresního úřadu dopoledne v 9 hodin v hostinci u Tvrzníků schůze všech chovatelů dojnic z obcí Zdětína a Sedlce, kde se mělo jednati o tom, aby chovatelé zvýšili co nejvíce dodávku mléka.

Sotva schůze započala, byla náhle přerušena, neboť přijelo auto s četníkem a úředníkem z Okresního úřadu a vyzvali všechny sedlecké zemědělce, aby se ihned odebrali domů, že tam bude provedena hlavní zemědělská kontrola obilí. I zdětínských zemědělců se zmocnil strach a všichni pospíchali také domů, neboť myslili, že by komise po skončení kontroly v Sedlci mohla přijeti do Zdětína.

Schůze se pak odbývala až večer.

Ceny úžasně stoupají. Za kg sádla se nabízelo až 800 K, za kg cukru 100 K, za mouku 80 K a za litr slivovice se na černém trhu platilo 900–1 200 K.

Od 1. března byla zavedena obecní dávka z karet. Místní hostinští dostali bloky s obecním razítkem a všichni ti, kdož chtěli hrát, museli předem zaplatit 2 K. Členové obecní rady měli právo kontroly a každý hráč musel proto míti na stole útržek z bloku jako důkaz, že dávku zaplatil.

První březnový den byl skutečně krásný a rovněž i následující dny.

Ve středu 3. března konal se odvod koní v Nových Benátkách. Koně předváděli: starosta obce Josef Malý, pí. Jiřina Suldovská a Josef Verner. Nikomu z nich nebyli tentokráte koně odvedeni.

Nejhorší bylo, že se hned na jaře objevilo velmi mnoho myší,
které působily v polích veliké škody.

První březnový den byl skutečně krásný a rovněž i následující dny.

Pondělí 15. března bylo vyhlášeno svátkem a toho dne byly nařízeny ve školách oslavy 4.výročí zřízení Protektorátu. V rozhlase měl projev ministr školství Emanuel Moravec, který mluvil o tom, jaké štěstí nás potkalo, že jsme pod ochranou Říše, jak musíme být vděčni vůdci A. Hitlerovi a jak máme být loiální, pilně pracovat a tím přispěti k vítězství Říše, které jest jisté atd. Toto ubohé „žvanění“ však raději nikdo neposlouchal, jen ten, kdo musil.

Ve čtvrtek 18. března odpoledne o půl 5. hodině přijel náhle na kontrolu obce německý hejtman z Brandýsa. Starostovi obce prohlásil, že žádá bezpodmínečně práci od každého, který je jako představený obce na základ pracovní povinnosti určí.

Svátek Josefa byl tohoto roku smutný, neboť víno a likéry se sehnaly jen pod rukou a to za skutečně přehnané ceny. A tak se slavil vesele jen tam, kdo měl možnost něco k pití opatřiti. jinak se naši lidé těžko dostávali do nálady.

Ceny potravin opět začaly stoupat.

Krásné, bohužel suché počasí trvalo stále.

V pondělí 22. března přijeli úředníci z Bodenamtu z Prahy se sdělením, že Chrástecký dvůr převzali do vlastní správy a tudíž, že na něm nynější majitel p. Ladislav Novák ze Satalic nebude více hospodařit, jak již bylo ustanoveno 21. listopadu minulého roku. Nucenou správu od toho dne vedl Němec Bösenberg, pan správce Rudolf Duda zůstal ve velkostatku nadále.

V úterý 23. března se rozdávaly nové odběrné listy na uhlí.
Bída o dříví se nezlepšila a nedostatek o ně trval dále.

V úterý 23. března se rozdávaly nové odběrné listy na uhlí.

Bída o dříví se nezlepšila a nedostatek o ně trval dále.

Jarní práce na polích pomalu končily, dosíval se ještě mák a jarní obilí u těch, kteří neměli vlastního osiva a museli čekati na příděl od Okrasního úřadu.
Projevil se nedostatek semene travičky – vojtěšky a za 1 kg se platilo 70 – 80 K a více.

Ve čtvrtek 25. března se dostavili do Zdětína úředníci z Okresního úřadu a provedli v celé obci a u všech zemědělců zaplombování odstředivek a máselnic. Po obci je vodil strážník Josef Martinovský.

V pondělí 29. března ráno přišel provádět kontrolu slepic četník Antonín Leitkep z Chotětova, který měl přezdívku „slepičář“. Tentokráte to nedopadlo dobře. Při kontrole u rolníka Václava Šimona v čp. 58 a u Petra Paňka, továrního dělníka v čp. 49, zjistil, že nemají všechny slepice přihlášeny a musili proto zaplatit pokutu po 200 K.

Toho dne konečně pořádně namoklo a tak se skončilo jarní sucho, které již hrozilo katastrofou, neboť v polích již bylo úplné sucho a obilí i řepa těžce klíčily.

V neděli 4. dubna se konala sbírka na sociální pomoc, která v obci vynesla 550 K.

Poněvadž v obecné mléčné komisi trvaly již delší dobu osobní rozpory mezi jednotlivými členy a různé nesrovnalosti co se týkalo tučnosti mléka, braní vzorků ke zkouškám, musela na žádost mlékárny v Čejetičkách zakročit obecní rada.

Ta ve schůzi konané 5. dubna navrhla změny v mléčné komisi, aby nedocházelo ke stížnostem z řad zemědělců.
Za členy mléčné komise navrženi:
Václav Svačina čp. 13 předsedou, František Matuna z čp. 22, František Heřman z čp. 57, Bohumil Boháček z čp. 29
Za členy obecní mléčné sběrny navrženi:
Václav Jandl čp. 111, Karel Horčic čp. 47, Josef Bašus čp. 55, Václav Adášek čp. 82, Josef Novák čp. 78, Josef Pařízek čp. 1, Bohumil Štumpa čp. 56

Aprílové počasí trvalo dále a od úterý 6. dubna trvala stálá chumelenice až do čtvrtka 8. dubna. V pátek 9. dubna byl mráz - 4°C.

Dražba na rokle se tohoto roku nekonala, jak rozhodla obecní rada a jednotlivé dílce přenechány zájemcům z loňského roku za nezměněnou cenu. Pouze ty dílce, o něž neměli majitelé z loňského roku zájem, přenechány novým žadatelům za stejnou cenu, kterou loni zaplatili jejich předchůdci. Utrženo tedy za všechny dílce 3 833 K.

14. dubna musel Sbor dobrovolných hasičů odevzdati pro válečné účely všecko mosazné šroubení z hadic, které bylo nahrazeno z nějaké hliníkové slitiny.

Od 15. dubna trvalo opět pěkné počasí a v polních pracích se pokračovalo plným tempem.

Občané si stěžovali na nedostatek piva, hostince však dostávaly tak malý příděl, že stačil jen tak na jeden den v týdnu. Jeho jakost se horšila, bylo stále a stále slabší, neboť pivovary dostávaly malý příděl sladu.

V pátek 16. dubna došlo nařízení, podle kterého nesměl obecní strážník Josef Martinovský nosit uniformu a musel od toho dne chodit jen v civilu.

Cena selat stoupala, p. Václav Davídek, tesař z čp. 103 zaplatil za párek 1 500 K.

Od téhož dne nastoupil službu obecního hlídače František Špitálský z Nových Benátek a to za měsíční odměnu 1 000 K a na podzim si může obejíti všechny zemědělce, aby mu přidali nějaké obilí či brambory na přilepšenou.

Dostal nařízeno, aby svou službu ve dne i v noci konal svědomitě a přísně. Veškeré krádeže a všechen polní pych musí ihned hlásiti na obecním úřadě, kde je však již nebude souditi obecní senát, ale všecky oznámené krádeže bude od letošního roku soudit a trestat okresní úřad v Brandýse nad Labem.

V pondělí 26. dubna v noci vnikli do dvora domku Josefa Hršela v čp. 81 posledním domku za vsí při silnici k Horkám, dva ruští zajatci, kterým se podařilo utéci ze zajateckého tábora a ukradli z hladu 2 králíky, které si ráno snažili upéci na ohni pod parkem v Nových Benátkách, kde byli našimi četníky zadrženi a předáni přirozeně německým úřadům.

Všichni jsme jich litovali, že se znovu dostali do německých rukou a kdo ví, jaký trest chudáky stihl, nebyli-li za útěk zastřeleni. Dozvídali jsme se totiž, jak krutě Němci s ruskými zajatci zacházejí a jak trpí v zajateckých táborech hladem.

29. dubna ve čtvrtek rozdával se na obecním úřadě jed na hubení myší, kterých se v polích objevovalo stále víc a více, takže hrozila myší kalamita.

2. května byly zahájeny miliorační práce na pozemcích při silnici k Horkům
a dokončovala se kanalizace v tzv. Čančíkově ulici.

Od poloviny dubna již zase nepršelo a i počátek května byl suchý, čímž trpěla hlavně řepa a očekávaný déšť, sice slabý, se dostavil až v neděli 9. května, ale přece vše trochu vzkřísil a pomohl řípě.

Řepky byly napadeny dřepíky a nařízeno jejich hubení. Zemědělci dostávali na jejich hubení zvláštní příděl melasy, ale nic nepomohlo, poněvadž suché počasí přispívalo k jejich šíření.

Ve statcích u Suldovských a u Svačinů se projevil nedostatek pracovních sil při jarních pracích, ale i jinde. Proto na jejich žádost zakročil úřad práce v Nových Benátkách, který vyslal na obecní úřad své úředníky za účelem totálního nasazení osob, které nejsou zaměstnány a ty byly na polní práce i přes jejich vůli do jednotlivých statků na práci přikázány. Někteří z přikázaných však odmítli do práce nastoupiti z různých důvodů a to způsobilo ve vsi mnoho zla a nepříjemností.

V teplých květnových dnech nejen že byl nedostatek piva, ale projevil se i nedostatek limonády a sodovky.

Alois Heřman, zbavený svéprávnosti, ač vyučen kolařství, nastoupil konečně, byv k tomu donucen bídou o peníze a někdy i hladem, do práce v hospodářství u Bohuslavů v čp. 27.

10. května v pondělí byla nahlášena pracovní povinnost a to hlavně na protrhávání máku, který už přerůstal a kterého bylo v tomto roce podle nařízení hodně zaseto.
Práce na řepě – protrhávání a jednocení, bylo opět v plném proudu.

Od téhož dne nastala skutečná letní vedra, která v sobotu 15. května dostoupila vrcholu a to 15°C. Na to ze soboty na neděli 16. května se přihnala prudká májová bouře s deštěm. Ten sice nebyl silný, ale přeci jen pomohl usychající přírodě.

V sobotu 15. května zaslal Úřad práce v Nových Benátkách příkaz, aby byly sepsány protokoly s těmi osobami, které neuposlechly výzvy a vyhnuly se pracovní povinnosti.

V neděli 16. května jmenován byl p. Václav Svačina ml. zemědělským referentem v obci. Měl na starosti povinné dodávky dobytka, brambor, vajec, sena a slámy, dohlížel na činnost obecní mléčné komise, ručil za to, že bude splněn osev povinných zemědělských plodin, apod. současně prováděl rozpisy kontingentů na jednotlivé zemědělce.

Nutno připomenouti, že si počínal velmi rozumně, rozvážně a vždy se snažil spravedlivě každý případ rozřešiti, aby nikdo neměl pocit křivdy.

Při rozpočítávání a rozvrhování jednotlivých kontingentů, osevních ploch a řešením ostatních zemědělských otázek, pomáhal mu vždy Václav Resl, odborný učitel, který celou hospodářskou situaci Zdětína a jednotlivých zemědělců dobře znal. A skutečně se jim vždy podařilo i ta nejvážnější nařízení, týkající se hlavně dodávek, zaříditi a vyřešiti tak, aby byla spokojenost na obou stranách. To nutno v této kronice uvésti.

Spory o pracovní síly v obci stále trvaly a působily obecnímu úřadu nepříjemnosti.

Z okresu přišlo doporučení, aby se pro děti, jejichž matky pracovaly v zemědělství a neměly nikoho na hlídání a opatrování, zřídil tzv. zemědělský útulek, kde by byla učitelka, která by je po celý den opatrovala. Pro tuto věc nebylo ze začátku ve Zdětíně pochopení a bylo mnoho těžkostí s vyhledáváním vhodné místnosti, ubytováním a stravováním učitelky.

V sobotu 29. května přišlo pro p. Josefa Vernera povolení
k přestavbě hospodářského stavení.

31. května v pondělí se konal v obci soupis
všech pracovních sil ve všech staveních a statcích.

Stav úrody se jevil v tomto roce pěkný.
Špatné byly pouze řepky, které zničily řepíci, ale zaorat se nesměly.

7. června v pondělí začalo všeobecné sekání traviček na sušení, ale čas zlobil, často pršelo.

O svatodušních svátcích se pilně sušilo. V neděli ráno se přihnal veliký déšť, ale odpoledne se vybralo a v pondělí svatodušní přesto, že na návsi bylo plno atrakcí – kolotoče, houpačky, střelnice – občané byli v polích a sušili.

V úterý 15. června přišlo znovu nařízení, že zemědělci musí ihned odevzdat obilí, které jim zbylo od setí. Každý však prohlásil, že všecko vysel, že mu žádné nezbylo.

Počasí v červnu bylo opravdu rozmarné a zlobilo. Jeden den bylo hezky, druhý den ale pršelo, a tak se travičky a louky špatně sušily.

V sobotu 19. června došlo konečně definitivně ke zřízení dětského zemědělského útulku pro malé děti, jejichž matky pracovaly v zemědělství a neměly nikoho, kdo by se o ně staral. Toho dne také přijela učitelka, které se uvolila vařit paní Milada Kuželová – Koulová v čp. 19, kamž se přestěhovali ze statku čp. 14.

Dětský útulek byl umístěn v chalupě čp. 30 patřící panu Václavu Lebedovi, od níž polnosti zabrali Bessarábci.

Toho dne vzbudilo ve vsi pobouření nové nařízení, podle kterého nesměl držet vepře ten, kdo nemá vlastního pole. Ale i toto nařízení se brzy obešlo. Obecní úřad každému majiteli vepře potvrdil, že má třeba jen 0,10 ha pole, i když měl třeba jen propachtován dílec obecní pastviny, apod.

Nakonec nebylo ve Zdětíně nikoho, kdo by nesměl zabíjet.

Od pondělí 21. června začalo zlobit počasí. Pršelo a travičky se proto špatně dosušovaly.

V úterý 22. června se konala opět sbírka na Sociální pomoc, jejíž výtěžek byl určen pro přestárlé bez pomoci a bez prostředků a pro rodiny s více dětmi. Sbírka vynesla v obci 1150 K.

Ceny ovoce a zeleniny velmi stouply proti loňskému roku. Třešně se prodávaly za 20 K, podřadnější za 15 K a zahradní jahody za 12 K.

23. června přijela do Zdětína náhlá cenová kontrola a zjistila, že p. Václav Bahník předražoval zeleninu a proto mu byla uložena pokuta 500 K.

Nový neklid působily zprávy, že v naší obci se mají zabírat nové hospodářské usedlosti, že další rolníci budou vystěhováni, že se přistěhují noví němečtí přesídlenci, apod., což připravovalo všechny naše občany o potřebný klid, kterého jsme všichni v této hrozné válečné době tolik potřebovali.

Nakonec se ukázalo, že zprávy byly jen liché, ale naše lidi rozrušila každá zpráva, protože věděli, že všechno bylo možné.

Ve čtvrtek 24. června o svátku Božího těla, které se nesmělo držet, přijeli úředníci z Pracovního úřadu z Mladé Boleslavi i Nových Benátek a prováděli novou kontrolu pracovních sil podle domovních čísel a to z toho důvodu, že ve statku u Svačinů v čp. 13 měli stále velký nedostatek a nestačili zvládnout všechny zemědělské práce.

Již od pátku pekly se koláče a konaly přípravy na slavnou pouť, která se konala v neděli 27. června. Obecní úřad společně s Mladým národním souručenstvím vyhlásili úklid obce. Celá náves a všechny ulice byly čistě zameteny, takže obec působila opravdu pěkným vzhledem.

Občané zapomněli na válečné strasti a obnovili opět tradiční pouť, jak nejlépe mohli.

Slavnost božího těla se sice nekonala, jen slavná mše v našem kostelíku.

Náves byla plná zábavních atrakcí – kolotoče, houpačky, střelnice, apod. – jak prý nebylo nikdy předtím. O pouti se pěkně vyčasilo, byl pěkný letní den.

Odpoledne byla obec přeplněna návštěvníky z okolních obcí, hlavně však z Benátek. Piva bylo v obou hostincích dost a dost, neboť pivovary poskytly mimořádný příděl. Jen jídla bylo málo a to hlavně masa. Vepřové maso nebylo vůbec žádné a tak v domácnostech převládali králíci, někde již i letošní husa (u Štychů vždycky) a jiná drůbež. Hostů přijelo tentokráte dost a dost. U Tvrzníků se konal koncert, návštěva byla veliká.

V pondělí 28. června zemřel po delší nemoci starý mistr kovářský p. František Záruba v čp. 38. Byl to velmi dobrý a dovedný řemeslník, opravdový mistr ve svém řemesle, a za své výrobky byl několikrát vyznamenán na různých výstavách, jinak byl dobrým a veselým společníkem.

Pohřbu zúčastnili se nejen zdejší občané, ale i kováři z celého okolí, což svědčilo o jeho oblibě. Když byla rakev vynášena z domu smutku, zazněly údery kladiv do kovadliny, které jej, jak bylo zvykem při pohřbu kováře, doprovázely na poslední cestě obcí na hřbitov.

13. července v úterý se konala kontrola hovězího a vepřového dobytka okresní komisí. Tentokráte komise našla vše v naprostém pořádku.

Toho dne večer prodáno bylo ofertním řízením ovoce v obecních sadech. Obecní rada otevřela oferty, které podali sadaři Antonín Adášek z Nových Benátek a Antonín Slánský z Obodře.

Obecní rada a to starosta obce Josef Malý, místostarosta Josef Štelovský, členové rady Antonín Vojtíšek, Josef Dvořák a Josef Novák rozhodli, aby obecní sad byl přenechán Antonínu Slánskému z Obodře za 10 200 K. Antonín Adášek nabídl 5 200 K.

Antonín Slánský musel také složiti 1 000 K jako kauci za poškození stromů.

Od neděle 18. července začala opravdu tropická vedra, která pak trvala až do 6. srpna, kdy konečně přišel očekávaný déšť a přes noc trochu napršelo. Obilí proto rychle dozrávalo a žně nastaly. Žito, ječmen a pšenice dozrály současně a od 20. července se začalo obilí sekat a žně byly v plném proudu. Zahájil je opět rolník Josef Douša z čp. 33.

Hrozná vedra a sucho hrozily nebezpečím ohně a proto byly okresním úřadem nařízeny požární hlídky a to ve dne i v noci. Sbor dobrovolných hasičů měl neustále pohotovost.

Vyhláškami byli občané upozorněni na nebezpečí požárů, hlavně dozrávajícího obilí, které se snaží zakládati nepřátelští letci, kteří shazují zápalné destičky, prudce hořlavé, které mají zničiti úrodu. Některé zápalné předměty, které letci shazují, hlavně v noci, mají prý podobu plnících per, tužek, krabiček, apod.

Občané byli poučeni, jak se zneškodňují a hlavně děti byly varovány, aby se takto nalezených předmětů nedotýkaly. Proto se konání hlídek přísně kontrolovalo a to i německou policií. Ve Zdětíně však nic takového shozeno ani nalezeno nebylo.

Hrozná vedra byla příčinou velké spotřeby nápojů, o které však byla velká nouze. Když do místních hostinců přivezl pivovar pivo a hostinský načal sud, za krátko byla v hospodě úplná fronta se džbány a baňkami, takže se hned vyprodalo a vypilo. Sodovky a limonády bylo dodáváno rovněž málo, takže skutečně nebylo co píti. A žízeň a vedra byly veliké.

Naštěstí, že se neztratila voda ze studně u Dálky, kamž z celé obce se chodilo pro studenou vodu.

Od měsíce srpna byly i kvasnice vydávány pouze na lístky
a to 1 dkg na osobu a jeden týden.

Toho dne vzbudilo ve vsi pobouření nové nařízení, podle kterého nesměl držet vepře ten, kdo nemá vlastního pole. Ale i toto nařízení se brzy obešlo. Obecní úřad každému majiteli vepře potvrdil, že má třeba jen 0,10 ha pole, i když měl třeba jen propachtován dílec obecní pastviny, apod.

Nakonec nebylo ve Zdětíně nikoho, kdo by nesměl zabíjet.

Vedra se stupňovala. 1. srpna ukazoval teploměr ve stínu 34°C a na slunci přes 40°C. V úterý 3. srpna byla teplota ve stínu 36°C a ba slunci 44 – 46°C. Vrcholu dostoupila vedra ve středu 4. srpna, kdy teplota ve stínu činila 38°C a na slunci 50°C.

Lidé chodili úplně malátní, přes poledne nebylo možno na poli pracovat. Začínalo se proto již časně ráno a večer se pracovalo až do tmy. Přes poledne byla delší přestávka, vždyť nikdo nemohl za takových veder na slunci vydržet. Bylo několik případů slunečního úpalu.

Voda v obecním koupališti byla tak vyhřátá, že ani pozdě večer nepřineslo vykoupání osvěžení.

V neděli 1. srpna se konala 1. schůze obecní zemědělské komise, která měla za první úkol rozepsat povinnou dodávku drůbeže a to 229 hus, 52 kachen a 24 krůt.

To byl velmi nevděčný úkol.

Od 2. srpna byl v celé obci výmlat obilí v plném proudu.

Vedra se zmírnila po malém dešti a to z pátku 6. srpna na sobotu 7. srpna.

Záplava myší hrozila katastrofou. Teprve při sečení obilí bylo vidět škody, které myši způsobily. Celé plochy pšenice byly místy úplně jimi zničeny a to někde tak veliké, že by se tam mohlo s fůrou otočit.

Škody byly zemědělskou komisí zhlédnuty a okresní úřad byl požádán o vyslání komise, neboť nebylo možno splniti povinnou dodávku obci předepsanou, neboť výnos z některých polí byl skutečně až o 30 % menší, přesto, že by tohoto roku bývala byla krásná a bohatá úroda.

Vedra, sucho, myší záplava byly příčinou, že byla toho roku nouze o krmení a to veliká nouze, neboť travičky, jetele a ostatní pícniny takřka uschly.

Žně důsledkem krásného a hlavně suchého počasí byly letos výjimečně brzy skončeny a to i výmlat v celé obci, který byl skončen v sobotu 21. srpna.

Poslední týden v srpnu byla opět vedra, jen o málo nižší než začátkem srpna, ale trvala jen několik dní.

5. září byl proveden odstřel koroptví a pro Zdětín stanoven odstřel 200 kusů. Odstřílelo se jich více, neboť toho roku jich bylo skutečně hodně. Bylo by se jich bývalo odstřelilo ještě více, ale bylo málo nábojů a těžko se i pod rukou sháněly.

V roce 1943 dali Němci povolení k držení lovecké pušky a zbrojní pas s honebním lístkem byl vydán pouze těmto střelcům: Jaroslavu Svačinovi (rolníku z čp. 13), Františku Matunovi (rolníku z čp. 22), Josefu Vernerovi (rolníku z čp. 98), Františku Křehňáčovi (autodopravci, čp. 93), Václavu Reslovi (odbornému učiteli, čp. 93).

V podělí 6. září časně ráno přijela do Zdětína kontrola na obilí a to 3 naši čeští četníci a dva němečtí. Kontrolu provedli u Bohuslavů v čp. 27, u Doušů v čp. 33, chtěli ještě k Vernerovům, ale tam už nešli. Kontrola dopadla dobře, po převážení jenom určili, kolik mají ještě dodat.

Od neděle 19. září začalo v obci všeobecné vybírání brambor, kterých však bylo toho roku málo a proto se projevil celkový nedostatek.

V úterý 21. září, provedli úředníci z Okresního úřadu novou kontrolu drůbeže a vepřů. Pokuty nebyly uděleny, všechno souhlasilo.

V sobotu 2. října přišlo nařízení, kterým se určovala dávka brambor pro bezzemky. Na dobu od 1. října 1943 do konce dubna 1944 bylo přiděleno na jednoho člena rodiny 75 kg.

V obci začaly stížnosti na rozdávání a přidělování poukazů na boty a textílie. Tyto stížnosti se týkaly učitelky Jarmily Synkové, která měla na starosti přidělování textilu a učitele Josefa Táborského, který měl na starosti přidělování poukazů na obuv.

Mnozí občané si na obecním úřadě stěžovali na to, že oba jmenovaní se dopouštějí při přidělování přehmatů, nechávají se ovlivnit a dávají poukazy svým známým a ti, kteří by poukazy doopravdy potřebovali, je nedostanou.

Byly to skutečně nepříjemné věci, které se těžko nechaly řešit. Je pravdou, že byly zjištěny závady, ale hlavní problém byl v tom, že poukazů obec dostávala stále méně a méně a všichni žadatelé nemohli být proto uspokojeni.

Pravdou bylo ovšem i to, že leckdo si poukaz vymohl, aniž ho skutečně potřeboval a na potřebné se pak často nedostalo. Nebylo proto divu, že vznikly nepříjemnosti a osočování z nespravedlnosti.

Následkem neustálého sucha se projevila nouze o krmení, která se neustále stupňovala.

V sobotu 23. října zakoupila obec na aukčním trhu plemenného kance za 4 000 K a ustájen byl u Aloise Šedivého v čp. 129, který jej opatroval a připouštěl.

25. října v pondělí přišlo nařízení, aby obecní mléčná komise provedla ihned kontroly u všech místních zemědělců, neboť nastal citelný pokles dojivosti. Mléčná komise však kontroly nedělala, ale sdělila okresnímu úřadu, že pokles dojivosti a tím i dodávky mléka je způsoben nedostatkem krmiva.

Do soboty 30. října museli spotřebitelé odevzdat lístky těm rolníkům, od kterých si chtěli odebrat brambory na zimní uskladnění.

Obecní kanalizace v ulici z návsi na silnici k Horkům byla dokončena. Okres povolil práce na konečné úpravy a poukázal peníze: Okresní úřad v Brandýse nad Labem poukázal obnos 40 385,85 K a okresní úřad v Mladé Boleslavi poukázal obnos 38 549, 85 K. Mimo to, každý okres poukázal 19 600 K na dokončení úpravy kanalizace (mříže – kanál přes kal, apod.).

Poněvadž ve Zdětíně nebyli na tuto práci dělníci, uvolnili okresy své lidi – cestáře, ale obec je musela zaplatit.

Dokončena byla i oprava obecního kalu na návsi před Čančíkovým statkem. Dělníkům, kteří pracovali na vybírání bahna byla vyplacena mimořádná odměna 1 000 K za namáhavou práci.

Ve čtvrtek 4. listopadu rozděloval se v obecní úřadovně jed na hubení myší a to otrávené zrní 1 kg za 80 K, celkem za 14 400 K, ale jak se zjistilo, nebylo nic platno. Myší pohroma potrvá tak dlouho, dokud si nepomůže příroda sama. Nejvýše škod působily myši na osivu zimní pšenice a žita. Bylo jich takové spousty, že si to nikdo nedovede představit a tak nikdo ani z nejstarších pamětníků takovou myší pohromu nepamatoval.

Obecní rada se již ve schůzi 1. září usnesla vyplácet za každou zabitou myš 20 h. Děti jich nosily denně plné kbelíky a za prvních 14 dní bylo vyplaceno 2 000 K, tzn., že jich bylo zabito 10 000 kusů, ale další tisíce jich bylo zabito přímo na polích, které k proplácení nebyly přineseny.

Nejvíce jich nanosil chlapec Novákův od hřbitova a to denně 400 – 500 kusů. Jeho otec byl totiž traktoristou na statku u Svačinů. Hoch chodil při orání s kbelíkem za traktorem, v ruce měl klacek a tím je ubíjel.

Přitom suché počasí přispívalo k jejich rychlému šíření, vždyť vlastně od počátku srpna pořádně nezapršelo.

Obecní rada se usnesla, aby se dal ihned opraviti obecní buben a zavedlo se opět bubnování obecním strážníkem, neboť vyhlášení a vylepení vyhlášek na obecní tabuli na hasičské zbrojnici se neosvědčilo a občanstvo si stěžovalo a žádalo znovuzavedení bubnování.

6. listopadu v sobotu se konala informační schůze zemědělské komise v Brandýse. Bylo jim sděleno, jak se mají vymáhati povinné dodávky dobytka, obilí a brambor.

Zdětín měl původně dodati 1 260 q brambor, ale sleveno na 952 q. Ranných brambor se muselo dodati 648 q. Současně přišlo nařízení, že dokud nebudou brambory odvedeny, že trvá zákaz domácích porážek.

Obecní hlídač, který nastoupil od 1. září 1943 po suspendovaném Františku Špitálském a kterého poslala hlídací společnost z Prahy se musel 10. listopadu ihned vystěhovati z místnosti bývalé obecní úřadovny, aby místnosti mohly používati obecní hlídky a hlídky CPO (civilní protiletecké ochrany).

A 9. listopadu se konala vlastně poslední schůze obecní rady a zastupitelstva, třebaže obecní rada a zastupitelstvo trvaly a nebyly rozpuštěny, ale veškerá pravomoc byla dána do rukou obecního starosty – který měl takřka neomezenou moc.
Přesto nutno podotknouti, že náš obecní starosta této pravomoci nikdy nezneužil a že i nadále se radil s členy místní rady, pouze protokoly se nepsaly.

Nutno poznamenati znovu, že přes přísné nařízení německo – českého úřadování všech obecních úřadů, ve Zdětíně se úřadovalo jenom česky ač pan starosta Malý znal německy perfektně v slově i v písmě. Bylo mu odporné, když musel mluvit německy se zdejšími Bessarábci a nějaké to potvrzení pro ně vyhotovit německy. A i ty hrozně nenáviděl, mluvil s nimi jen co musil, jinak je ignoroval, což oni také dobře cítili a několikráte si na něho stěžovali (nejzuřivějším Němcem byl Paul Welisch z čp. 32), ale pan starosta se nebál a nikdy se před žádným Němcem ani před německým hejtmanem nehrbil, ale jednal vždy hrdě, přímo, jako opravdový Čech. Strach nikdy neměl a ničeho se nebál. To nutno k jeho cti poznamenati.

Současně přišel výpis i pro zemědělskou komisi, že se Zdětínu snižuje povinná dodávka máku a to ze 134 q na 115 q. Byl proto rozpracován nový rozpis, který musel každý zemědělec podepsat.

Tento rok byl opravdu bohatý na zajíce, jaký již dlouho nebyl. Uplatnila se lidová pranostika: mnoho myší – mnoho zajíců. Pro tento rok opravdu platila, protože tento rok se to v polích myšima jen hemžilo a na každém kousku pole se vyhnalo i několik zajíců.

Horší to bylo s náboji a se střelci. Náboje byly na příděl a to 80 kusů na rok. Na měsíc listopad bylo uvolněno 12 a půl %. Sháněly se tedy pod rukou a na černém trhu jak jen se dalo. Střelců byl také nedostatek. Ve Zdětíně ponechali Němci jen 4 lovecké pušky a to revírníku Jaroslavu Svačinovi, Františku Matunovi, Františku Křehňáčovi a Václavu Reslovi. Nejvíce chodil střílet Václav Resl, učitel, který skoro sám odstřílel na posvícení pro 36 členů honebního spolku všecky zajíce.

11. listopadu byla nařízena sbírka textílií a obuvi pro české dělníky v Říši. Tato sbírka vyzněla tentokráte ve Zdětíně úplně na prázdno. Občané již neměli z čeho dávat, a co měli, šetřili pro sebe, neboť nové prádlo i obuv se těžko sháněly. Staré se proto zpracovalo, jen co to bylo možné. A pak občané nevěřili, že by naše prádlo dostali naši chlapci a dívky v Říši, ale že si to Němci použijí pro svoje účely.

12. a 13. listopadu konečně trochu popršelo, aby se mohlo orat a sít ozim.

V měsíci listopadu stouply přímo úžasně ceny. Dokázaným faktem je, že za 1 q brambor se platilo 500 – 800 K, l mléka se platil normálně 15 K, husa se platila až 3 000 K i více.

Peněz bylo dostatek u všech vrstev, ale těžko se za ně mohlo už něco koupit (mimo určené příděly), a tak, kdo jich měl dostatek, nabídl za vše horentní ceny, jen aby měl co jíst a zajistil se pro další měsíce, neboť se vědělo, že hospodářská situace se stává stále hrozivější.

14. listopadu v neděli a 15. listopadu v pondělí se sice slavilo posvícení, ale válečné poměry a úžasná nejistota, co nás všecko čeká, způsobily, že bylo celkem smutné – bez nálady. Je pravdou, že u nás se v žádné rodině dosud neprojevila bída a dokonce hlad, jako tomu bylo ve městech, kde většina lidí byla odkázána jen na určené příděly. Koláčů i masa (hlavně drůbeže, králíků a zajíců) bylo dost, i piva bylo u Doušů a Tvrzníků dost, kolik kdo vypil, ale jen slabého, válečného, které se k předválečnému pivu nedalo ani přirovnat.

Taneční zábavy byly zakázány, tak si jen zdětínští karbaníci přišli na své ve „ferblu“ a v „očku“. A že se hrálo o veliké peníze, to není nutno připomínat. Jen ti staří zůstali věrni „údardě“ nebo „mariáši“ a hráli o desetihaléře.

Toho dne musil obecní úřad vyhotoviti přesný seznam dodávek brambor a zvláštním poslem odevzdati na okresním úřadě v Brandýse.

Ve středu 17. listopadu napadl také první sníh a udržel se, protože začínalo mrznout, v pátek 19. listopadu byl mráz - 8°C a pak slabě mrzlo až do vánoc.

Obecní úřad dostal rozkaz, že musí být okamžitě a bezpodmínečně dodáno krmné obilí, pokud tak již zemědělci neučinili.

Ve čtvrtek 18. listopadu byla nařízena „totální dodávka brambor“. Zemědělská komise dostala rozkaz, že musí přímou kontrolou u všech zemědělců ve sklepích zjistit množství sklizně. Z této zásoby se odečetla dávka pro členy rodiny, případně deputátníky, množství sadby pro příští rok a zbytek se měl okamžitě dát na povinnou dodávku.

Téhož dne se konala schůze všech zemědělců od výměry 0,50 ha, kde se projednávala vážná situace související s povinnou dodávkou brambor a krmného obilí. Komise totiž zjistila, že leckde sklizeň bramborů nestačila krýt ani samozásobitelské dávky a sadbu.

Bylo rozhodnuto, že členové zemědělské komise společně se starostou obce budou o této situaci přímo informovat zemědělský referát okresního úřadů, případně přímo hejtmana a žádali o další snížení daného kontingentu. Současně budou žádat, ať se sama okresní komise přijede o kritické situaci v obci přesvědčit.

V sobotu 20. listopadu byla nařízena znovu sbírka na německý Červený kříž. Občané byli plakáty poučování a přesvědčováni o tom, že je to nejmenší oběť, která se na obyvatelstvo Protektorátu žádá a aby občané uznali, jaká velkomyslnost je českému národu vůdcem A. Hitlerem projevována, když na něm nežádá vojenskou povinnost a že za něho bojuje a obětuje životy Wermacht. Přesto se v celé obci sebralo pouze 900 K.

V sobotu 11. prosince se konal hlavní hon, na kterém se zastřelilo přes 700 zajíců, ale přiznalo se asi 400, neboť podle nařízení se muselo 50% celkového úlovku odevzdat na povinnou dodávku.

Členům honebního spolku se jednalo o to, aby každá rodina ve Zdětíně dostala alespoň jednoho zajíce na vánoce a cena byla stanovena za režijní cenu 50 K za kus. A tak se skutečně stalo. Nebylo jediné rodiny, která by nebyla dostala zajíce.

Bohužel byli jednotlivci, kteří se např. odvolávali na to, že mají více dětí a že by chtěli zajíce dva. Bylo jim vyhověno, ale pak se zjistilo, že si zajíce neponechali pro svou rodinu, ale prodávali je např. v továrně Karbo za 400 – 500 K. Jmenovat tyto jednotlivce nebudu, nesloužilo by jim to ke cti a jsou dosud mezi námi.

Jinak byli podarováni všichni četníci z Benátek a většina úředníků na Okresním úřadě v Brandýse za to, že vycházeli obci i občanům vstříc a drželi, jak se říkalo – nad Zdětínem ochrannou ruku. Zajíce jednotlivým úředníkům v Brandýse rozvezl strážník Josef Martinovský v autě Františka Křehňáče, který stále vozil do Prahy mléko.

Vánoce byly zase smutnější než v loni, skoro již bez dárků, ale situace na bojištích dávala naději, že to jsou snad poslední vánoce, kdy český národ úpěl před tyranií německé Říše, za rok že nám již bude lépe. S touto pevnou vírou jsme již všichni vstupovali do Nového roku 1944.

Zdroj: Václav Resl: Pamětní kniha Zdětína (díl III.)