Nesjtarší historie

Je jisté, že Zdětín je osada pradávného založení. Dokladem jsou bohaté archeologické nálezy. Ty nám dokazují, že tu žili lidé už na rozhraní 3. a 2. tisíciletí před Kristem, t. j. v mladší době kamenné, jiné pocházejí z 1. stol po Kristu a celé staré slovanské pohřebiště z pozdější doby.

První písemný doklad máme o Zdětíně z r. 1189, kdy byla ves Zdětín darována Hroznatou Kadeřavým z Peruce křížovníkům svatomařským.

Ve 14. století tu byl farní chrám téhož řádu, který se již r. 1260 připomíná jako farní v dějinách panství benátského, z jehož kolatury byly vykoupeny Dražice. Stalo se tak r. 1335 a vykoupil je biskup Jan (výborný muž důstojné povahy, horlivý zastánce pravdy a spravedlnosti), který pocházel z rodu pánů z Dražic.

R. 1420 byl Zdětín ujat k Chlumínu, ale ve válkách husitských ho získává od Johanitů, (tento řád měl podací právo ve Zdětíně), Václav Myška z hrádku nad Zámostím (Myškův zámek ve Starém Stranově) jako ves zápisnou kláštera u Matky boží z Malé Strany. (Václav Myška z Hrádku byl věrným stoupencem mistra Jana Husa a provázel ho do Kostnice).

Roku 1436 měl ves Zdětín i s podáním kostelním v držení řád Maltezanů.

Roku 1437 se dovídáme, že Václav Myška z Hrádku dobrou vůlí postupuje Zdětín Janovi z Kunvaldu, když císař Zikmund tak nařídil. Jan z Kunvaldu byl podkomoří českého království, jenž finančně vypomohl císaři z tísně a získal tím jeho přízen. Zdětín byl mu dán jako zástava.

Říkali mu také Janek od stříbrné hvězdy. Za dobré služby dal mu císař mnohé statky, mezi jinými i Dražice. Jan měl tři syny a dceru. V erbu měli jeho potomci zlatého korunovaného draka v modrém poli a vládli dlouho v Dražicích. Tehdy tedy patřil Zdětín k Dražicím, později k panství benátskému a jen malá část vsi patřila v letech 1505 – 1533 k Brodcům.

Roku 1512 koupil Dražice Bedřich, purkrabí z Donína. (Pánům z Donína patřily na Nymbursku Velelibské dvory, z nichž největší má jméno Zdonín). Donínští páni vystavěli r. 1526 v Nových Benátkách zámek a trvale se v něm usídlili. R. 1548 se Bedřichovi synové o panství rozdělili a "zboží benátské" dostal Jindřich z Donína.

Roku 1560 Ferdinand I. osvobodil Jindřicha z Donína od zástavy na vsi Zdětíně.

V archivu ministerstva vnitra nalezeny byly o tom spisy, německy psané, které v překladu zní: Signatura: Stará manip. D-6/64.

"Nejjasnější, vysokorodý kníže, milostivý pane.

Vaší knížecí jasnosti sděluji co nejponíženěji, že můj zesnulý pan otec vykoupil od předešlých majitelů panství Benátek vesnici Zdětín, která mně pak při bratrském dělení vedle jiných statků přidělena byla a jak jsem zpraven byl, má zmíněná vesnice tvořiti zádušní zástavu.

O tom měl také můj pan otec dobré písemné doklady a ujištění, která však při a po dělení utracena byla a zmíněná vesnice přestala mně odváděti roční důchod v obnosu 39 a 1/2 kopy a 22 grošů a jeden a půl feniku.

Mezitím pak sloužil jsem řím. – císařské výsosti a Vaší knížecí milosti v polních taženích se vším svým nejvyšším majetkem a taktéž i nadále sloužiti chci, prosím tedy Vaší knížecí jasnost já, ve vší pokoře, račtež se vůči mně milostivým ukázati a za mně u císařské výsosti milostivě prositi, aby Jeho císařská výsost zmíněnou vesnici dědičně darovati ráčila.

Vaše císařská výsosti, račiž při tom laskavě uvážiti mé služby a toho, abych za tyto Vaší milosti došel, mě račiž připsati tři nebo dva nevolníky a k tomu tři tisíce dolarů. Vše to chci si od řím. cís. důstojnosti a Vaší knížecí jasnosti ve vší pokoře nejponíženější služebník.

Jindřich purkrabí z Donína na Benátkách v. r."

Odpověď Ferdinanda zní:

"Ferdinand z Boží milosti volený římský císař, po všechny časy rozšiřovatel říše atd.

Jasnosti, vysokorodý, přívětivý, synu milý a kníže. Na suplikaci nám zaslanou, milý Jindřichu z Donína, v niž on o obnovení smlouvy, již o zástavní vesnici Zdětín míti ráčil a která ztracena býti měla, připsání on této žádá, o peněžitý obnos k tomu poslušně prosí, v jeho mladém bytí s tou samou radou na uvážení dává, který mi Tobě neočekávaně přiřknouti ráčíme, nejen, že jsme to sami z milosti nahlídli, nýbrž je to i naše otcovské přání, Tvoje potřeba v nouzi, přesvědčení jest z Donína nejponíženější suplika a co my vždy z milosti povoliti ráčíme, nebo ne, dle té samé zprávy a rady připisujeme.
Na tom vykonejte naši otcovskou vůli a mínění.
Dáno v našem městě Vídni, dvanáctý den měsíce července Anno etc. v šedesátém, naší říše římské v třicátém, těch ostatních ve čtyřiatřicátém (1560).

Ferdinand v. r.
Ad mandatum domini electi imperatoris proprium.
T. Turso v. r., Erasm. von Gera v. r. Zoller v. r.
A tergo: Vysokorodé jasnosti arcivévodovi Ferdinandovi rakouskému, etc.
Našemu milému a laskavému synu a knížeti.
Praha. K rukám naší domácí komory."

Z roku 1564 – 1572 nalezeny byly v archivu ministerstva vnitra spisy, česky psané, jednající o deskovém vtělení smlouvy Jindřicha purkrabího z Donína s velkopřevorem maltézského řádu o ves Zdětín.
Jejich znění je toto:
Signatura: Stará manip M-6/35.

Ferdinand atd.

Statečný věrný náš milý.

"Věděti milostivě dáváme, že jsme k tomu milostivě svoliti ráčili, aby ta smlouva, kterou jest urozený Václav Zajíc z Hazmburku na Strakonicích (titul) a poctivý Petr převor i s konventem kláštera Matky boží u mostu v Menším městě pražském s urozeným Jindřichem purkrabím z Donína o ves Zdětín, aby z ní plat roční, který vydáván byl, udělati, do desk zemských vložena a vypsána byla, jakž tomu všemu z též smlouvy zpečetěni, kterouž teď posíláme, šířeji vyrozumíš.

I poněvadž to dobrým téhož kláštera býti poznáváme, poroučíme, aby relatorem k deskám zemským byl a dotčenou smlouvou o tutéž ves Zdětín podle pořádku do desek zemských vložiti a vepsati dal. Na tom jistou a konečnou vůli naší císařskou naplníš.
Dán ve Vídni v pondělí po sv. Trojici 1564 léta.
Nejvyššímu písaři království českého.

Zřízeným radám na hradě pražském."

Macxmilian atd.

"Vysoce urozený, urození a stateční věrní naši milí.

Jaká jest se smlouva let předešlých mezi urozeným Václavem Zajícem z Hazmburku na Strakonicích, mistrem převorství českého, též poctivým Petrem převorem i vším konventem kláštera Matky boží konec mostu v Menším městě pražském s jedné a urozeným Jindřichem purkrabím z Donína na Benátkách ze strany druhé o ves Zdětín, k témuž klášteru náležející, stala, ke kteréžto smlouvě Jeho milost císařská Ferdinand, pán a otec náš nejmilejší slavné paměti, povoliti i relaci na to k deskám zemským dáti ráčil, tomu všemu z přiležicích výpisů obšírněji vyrozumíte.

I vznáší na Nás nyní dotčený Jindřich z Donína, kterak někdy statečný Volf z Vřesovic, měvši na poručení Jeho milosti císařské slavné paměti touž relaci při deskách zemských vykonati, že jest tím vždycky odkládal, až prostředkem smrti z tohoto světa sešel, a tak ta věc až posavad nevyřízena zůstává, prosíce Nás poníženě, abychom mu již psanou relaci zase obnoviti a k čemu jest jednou od pana otce našeho nejmilejšího slavné paměti dovoleno, k tomu tolikéž povolení Naše císařské dáti ráčili.

V čemž chtíce my dobré zdání od Vás míti, milostivě Vám poroučíme, abyste v to nahlídli, mezi sebou povážili a v tom Nám dobré zdání své učinili. Na tom milostivou vůli Naši císařskou naplníte.

Dán v městě našem a říšském Špyru ve čtvrtek po sv. Lukáši evangelistu létha atd. LXX. (19. října 1570)."

Macxmilian atd.

"Urozený věrný náš milý.

Ze suplikace tvé ponížené, kteráž nám k přednesení přišla, tomu jsme čeho opět při nás zestrany relaci k deskám zemským, aby smlouva, kteráž jest se mezi urozenými Václavem Zajícem z Hazmburku na Strakonicích, nejvyšším mistrem převorství českého, a někdy Petrem převorem i vším konventem kláštera Matky boží u mostu v Menším městě pražském s jedné a osobou tvou ze strany druhé o ves Zdětín stala, do týchž desk zemských vložena byla, poníženě hledáš obšírně vyrozuměti a to všecko v dalším uvážení našem míti ráčili. I přivedše sobě ku paměti stížnost nynějšího převora, kterouž jest sobě ze strany též smlouvy (o čemž ty také prve dobrou vědomost máš) pokládal, k tomu aby dotčená smlouva do jmenovaných desek zemských vložena býti měla, a tak k té ponížené žádosti tvé ze slušných příčin povoliti nemůžeme. Než jestliže bys ty výpisů jakých z registratury kanceláře Naší české dvorské, jakž toho v té suplikaci své dokládáš, potřeboval, když nám od tebe o tom, čeho tak potřebuješ specifice a zejména oznámeno bude, na to ti odpověď náležitou dáti ráčíme a toho všeho na ten čas před tebou.

Dán v městě našem Vídni v pátek po svatém Valentinu léta atd. LXXII. (15. února 1572).
Jindřichovi purkrabí z Donína na Benátkách."

Z těchto spisů vysvítá, že Zdětín, jako ves Zápisná, náležela ke klášteru řádu maltézského u mostu v Menším městě pražském a to až do r. 1599.

Téhož roku prodali synové Jindřicha z Donína panství benátské, k němuž náležel i Zdětín, za 215.000 kop grošů míšeňských císaři Rudolfu II. Pravděpodobně se však nejednalo o celou ves, ale jen část. V dějinách města Nov. Benátek je totiž psáno, že "Rudolf potom přikoupil k ukoupenému panství ves Zdětín".

Nebyla to však koupě, ale jen výměna. V archivu ministerstva vnitra byla nalezena smlouva z r. 1599, kde Rudolf II. vyměňuje ves Zdětín a připojuje ji k panství benáteckému, koupeném jím téhož roku od Ferdinanda, Vratislava a Jaroslava, bratří z Donína, za rychtu radobytskou (na panství varvažovském v kraji prácheňském), která se tak dostala do majetku Matouše Děpolta z Lobkovic na Strahenicích, nejvyššího převora v království českém.

Smlouva je tohoto znění:
Signatura: Stará manip. B-47/28.

"V kvaternu památném Bílém kropeném léta 1599.
V sobotu po památce S. Petra a Pavla apoštolích božích C. 10.

Léta páně 1599 v úterý den sv. Urbana stala se smlouva dobrovolná celá a dokonalá mezi nejjasnějším, nejnepřemoženějším a velikomocným knížetem a Panem Panem Rudolfem Druhým z Boží milosti voleným římským císařem, uherským a českým králem atd. jakožto králem českým s jedné, a urozeným panem, panem Matoušem Děpoltem z Lobkovic na Strahenicích, nejvyšším mistrem převorství v království českém, i na místě našeho konventu kláštera Matky Boží konec mostu v Menším městě pražském ze strany druhé, a to taková smlouva:

Jakož jest ve smlouvě trhové, kteréž jest datum v pondělí po neděli květné léta tohoto atd. 1599 mezi Jeho milostí císařskou atd. a urozenými pány, pány panem Ferdinandem, panem Jaroslavem, panem Vratislavem, bratřími vlastními purkrabími z Donína, i na místě pana Jana a pana Jindřicha purkrabí taktéž z Donína atd. bratří jich mladších let nemajících o zboží Benátské obapolně učiněné,toho doloženo, poněvadž jest nikdy pan Jindřich purkrabí z Donína, otec jejich, s dotčeným nejvyšším panem mistrem převorství v království českém o ves zápisnou řečenou Zdětín soud a rozepři měl a táž ves až posavad na soudu zůstává, aby jeho milost císařská atd. týž soud a rozepři s týmž panem mistrem převorství českého na svůj vlastní groš a náklad buď právně dovésti aneb se o to narovnati míti a poručiti ráčil, tak jak se Jeho milosti nejlépe zdáti a viděti bude, a kdyby tu v té při a soudu co prosouzeno bylo, toho že oni páni bratří z Donína Jeho milosti císařské žádným nahražováním povinni býti nemají. I nechtíc podle té ve smlouvě doložené výminky pan Matouš Děpolt z Lobkovic na místě všeho konventu po právě kráčeti, a s Jeho milostí císařskou pánem a králem svým v jaký soud a rozepři o tutéž ves Zdětín se dávati, nýbrž raději Jeho milosti císařské suplikaci, toho jest při jeho milosti v poníženosti vyhledával, poněvadž táž ves Zdětín do toho trhu a prodeje panství Benátského jakž dotčeno pojata jest, aby Jeho milost císařská jeho a konvent jeho chudý ve své milostivé ochraně míti a z milosti a štědrosti své císařské jakožto král český jemu a konventu jeho za tutéž ves jinou odměnu učiniti ráčil. Kdež majíce Jeho milost císařská na to obzvláštní péči a milostivou paměť, aby od téhož zákona nic odcizováno nebylo, anobrž to co k tomu od předkův J. M. cís. předešlých císařů římských a králův českých, slavných pamětí, z obrzvláštní milosti a dobrým pobožným úmyslem pro čest a chválu boží nadáno jest, při tom v celosti zanecháno a zůstaveno bylo, k tomu také jsouce táž ves Zdětín panství Benátskému tak velice a znamenitě příležitá, že se nijakž od toho panství odříditi slušně z mnohých příčin nemůže, za tutéž a takovou ves dosti na poddané i užitky rozšířenou Zdětín s jejím příslušenstvím ráčil jest Jeho milost císařská jakožto král český z obzvláštní milosti své císařské milostivě se zavázati, že na místě téže vsi zase jiné vsi jemu panu Matoušovi Děpoltovi z Lobkovic nejvyššímu mistru i konventu oddati chtíti a touto smlouvou již oddávati a odměňovati a postupovati ráčí, totiž vsi Radobytce s rychtou Radobytskou a s jinými vesnicemi, kteréž k té rychtě Radobytské náležité jsou, a to zejména tyto: Malčice, Podoli, Boržice, Jarotice s krčmami, a Vadhovice, v nichž toliko dva poddaní s potahy a jeden chalupník, Dědovice, v nichž také toliko tři poddaní s potahy k téže rychtě přináležejí, s platy stálými i běžnými, lidmi osedlými i a sběhlými neosedlými, též se sirotky a vdovami i s jich spravedlnostmi, s dědinami ornými i neornými, lukami, štěpnicemi, lesy, háji, pahrbky, s porostlinami, s rybníkem i rybami v témž rybníce, a jiným v též vsi a rychtě Radobytské, svobodami, lovy a provozovnami myslivosti i všelijakým od starodávna náležitým příslušenstvím, tak jakž jest Jeho milost císařská toho až posavad sám v držení a užívání býti ráčil, a lidé poddaní v též vsi i jiných vesnicích gruntův svých též v držení a v užívání zůstávají, v těch mezích a hranicích v nichžto táž ves a rychta záleží, se vší zvolí a plným panstvím, nic ovšem sobě Jeho milost císařská, dědicům a budoucím králům českým na tom dále, výše kromě nížepsaných výminek nepozůstávajíc nyní i na časy budoucí, kterážto ves Radobytce a rychta s předjmenovanými vesnicemi, s jichž příslušenstvím, aby na časy budoucí při témž zákoně zůstávala, od něho nižadným způsobem odcizována nebyla a býti nemohla, a Jeho milost císařská ráčí míti témuž zákonu tutéž ves Radobytce s rychtou a vesnicemi k ní přináležejícími i se vším k tomu příslušenstvím do desk zemských skrz jistou relaci k deskám zemským učiněnou vložiti poručili, a naproti tomu on nejvyšší pan mistr i s konventem má tolikéž učiniti, a vložíc tutéž ves Zdětín Jeho milosti císařské, dědicům a budoucím Jeho milosti do desk zemských, má všecky majestáty vedle toho privilegia a jiná obdarování, kteráž by se jakákoliv na tutéž ves nacházela a za ním a konventem jeho zůstávala, do komory Jeho milosti císařské české ke kašírování odvésti. Jestliže by pak na touž ves žádného obzvláštního obdarování aneb majestátu nebylo, nýbrž toliko v jednom listu mezi jinými artikuli ta ves obsažena byla, a ten list na jiné věci se vztahoval, tehdy ten artikul v kterémkoli listu a majestátu toho zákona obsažen jest, touto smlouvou se moří, kazí a v nic obrací, takže již více žádné moci a platnosti míti nemá, a týž nejvyšší mistr s konventem svým, ani žádný jiný člověk na místě jejich neb jim k ruce nemají a nebudou se moci na touž ves navracovati a potahovati nižádným vymyšleným způsobem, na časy budoucí.
A jakož jsou lidé poddaní osedlí z téže vsi a rychty Radobytské mimo platy stálé tím povinni byli a teď jež od mnoha let každého roku po stu a šedesáti voržich dříví hodného pro stavění hradu pražského i k jiným potřebám Jeho milosti z hor a lesů Píseckých vyvozívali a při řece Vltavě na ten způsob do vorů sbíjeli, že jest jim od voru více platů nebylo, nežli po třiceti groších českých, ta povinnost a robota se k ruce Jeho milosti císařské, dědicům a Jeho milosti budoucím králům českým vyměňuje a pozůstavuje, takže ti všichni osedlí lidé na témž statku Radobytském nynější i budoucí mají a budou povinni takovou robotu vyvažováním a sbíjením každého roku jednoho sta vorů dříví, které by se k stavění, palivu jmenovaného hradu pražského i k jiným potřebám Jeho milosti císařské hoditi mohlo, z týchž peněz totiž od každého voru po třiceti groších českých počítajíc, na časy budoucí vykonávati bez všelijaké týchž lidí osedlých odpornosti a jeho Matouše Děpolta z Lobkovic a s konventem jeho i budoucích nejvyšších mistrů toho konventu aneb kohokoliv jiného všelijaké překážky.
Dále i toto jest milost Jeho císařská sobě, dědicům a budoucím králům českým vymíniti ráčil, aby Jeho milost císařská člověky osedle ve vsi Radobytcích a ty tři lidi ve vsi Dědovicích na časy budoucí a věčné přísahou zavázati poručiti dáti moci ráčil na ten způsob, aby lesy na horách Píseckých před škodami opatrovali a k tomu tak dohlídali, aby ten svrchupsaný počet dříví hodného každého roku z týchž lesů píseckých odnikudž jinud vyvozíváno a ku potřebě hradu pražského dolu spuštěno bylo. A jestliže by z úmyslu nedbalosti jejich kdy v jednom neb druhém co na škodu Jeho milosti císařské obmeškáno bylo, tehdy Jeho milost císařská ráčí míti tu moc, aneb na místě Jeho milosti komora česká k těm osobám o to hleděti a té škody na nich a jich statcích postíhali, netoliko bez všelijaké jich svrchu psaných držitelův i jednoho každého člověka překážky, nýbrž oni držitelé budou povinni k vynahražování takových škod na nich skutečně dopomáhati, než člověčenstvím též platy stálými a všelijakými jinými povinnostmi obzvláště nevyminěnými těmi tíž lidé držitelé svrchupsaného statku Radobytského zcela a zúplna na časy budoucí a věčné jim zavázáni a povinni býti mají.
Tomu na svědomí a pro lepší a pevnější zdržení toho Jeho milost císařská jakožto král český ráčil jest pečeť svou menší s podpisem ruky Jeho milosti k této smlouvě poručiti přitisknouti. Také i on Matouš Děpolt z Lobkovic jakožto nejvyšší Mistr převorství v království českém pečeť svou i konventskou k této smlouvě jest přitiskl a rukou vlastní se v ní podepsal. A jsouce táž smlouva v jednostejná slova dvakrát napsána, jedna při komoře Jeho milosti císařské české jest zachována a druhá častopsanému Nejvyššímu

Mistru převorství českého odvedena.

Stalo se léta a dne svrchu psaného.
Rudolf.

Mat. Děpolt z Lobkovic. Kněz Petr Březnický
převor kláštera Matky boží.

Tato smlouva v desky zemské s povolením Jeho milosti císařské jakožto krále českého, tak jakž o tom relaci Jeho milosti císařské v kvaternu relací modrém léta atd. 1599 v sobotu po památce S. Petra a Pavla, apoštolův božích, P. 30 plněji svědčí, vložena a slovo od slova vepsána jest.

Tento výpis dán jest z desk zemských s povolením urozeného a statečného rytíře pana Jana z Klenového a z Janovic na Žinkovech a Žitině, nejvyššího písaře království českého, pod pečeťmi Zacharyáše Káby z Rybňan atd., místosudího království českého a Bohuslava z Michalovi atd., místopísaře téhož království českého v pondělí po památce Sv. Jana Křtitele božího, léta šestnáctistého pátého.

L. S. L. S. Bohuslav z Michalovic a na Rvenici mp.,
Místopísař království českého etc.

V roce 1600 musel být ve Zdětíně a v Nových Benátkách veliký požár, protože v archivu ministerstva vnitra byla nalezena žádost, ve které sousedi z města Nových Benátek a vsi Zdětíně žádají prostřednictvím hejtmana Kašpara z Milštejna na Brandejse ke královskému dvoru do Prahy o podporu.

O hejtmanu Kašparu z Milštejna se dochovalo, že byl surové povahy a stálými návštěvami obtěžoval znamenité hvězdáře, zvláště Tycho de Brahe na zámku v Nových Benátkách.

Žádost zní:
Archiv ministerstva vnitra.
Signatura: Stará manip. B-/47/13.

"Službu svou Vaší Milosti vzkazuji, Urození Páni Páni, Urození a Stateční Rytíři, Páni mně milostivě a laskavě přízniví.
Čeho by při Vaší milosti pohořelí sousedi z města Nových Benátek a vsi Zdětína, lidé poddaní J. M. C. k. panství Benátskému přináležející, vyhledávali, ze suplikaci (prosby) jich mně při poručení Vašich milostí odeslaných pro správu jsem porozumněl, i ačkoliv ovšem věc slušná jest, aby se jim k vystavení a k vzdělání zase živnosti jejich pomoc na penězích i jinak učinila, což by se zpeněz sirotčích neb zádušních, kdyby jaké před rukama byly, dobře státi mohlo, že by se potom zase na roky pomalu spláciti mohly a tak že by tu ani sirotkům ani záduši nic neušlo. Ale poněvadž na tom panství peněz sirotčích žádných před rukama není, nicméně při soudech, které jsem teď držel mimo vymíněné peníze, Jich milosti Pánům z Donína náležející, kolik as málo k ruce sirotkům, lidem poddaným J. M. C. přijato a zádušních též nikde žádných není, nevím odkud by jim na penězích jaká pomoc se státi mohla. Než co se dříve týče, poněvadž jest předešle Stratským pohořelým toho se dostalo, že jim jakž kdo mnoho z nich potřeboval dříví k stavení odměřeno a prošacováno, kteréž oni pomalu platiti mají, mohlo by také tímto obojím Benátským a Zdětínským se toho dostati a každému z nich nějaká částka dříví, kteréhož oni na roky do důchodu Jeho milosti platili, uprodati, a tak tedy živnosti své zase sobě prve nežli by zima přišla, aby spraviti a vystavěti mohli, proti čemuž ani pan fořtmistr Brandejský není, když mu toliko od Vaší milosti nebo pana Jagrmistra psaní učiněno bude. Pakli byste jakou jinou cestu k tomu obrátiti chtíti ráčili, při milostivém uvážení Vaší milosti se věci zůstavují, a dalším poručením Vaší milosti se poslušně spraviti nepominu. S tím se Vaší milosti v laskavou ochranu služebně poručeného činím.
Datum na Brandejse po neděli Exaudi léta 1600.
Wašich milostí poslušný služebník
Kašpar z Milštejna.

A tergo: Urozeným Pánům Pánům, Urozeným a Statečným Rytířům, Jeho milosti Cís. Panu Presidentu a radám zřízené Komory Království Českého, Pánům mě milostivě a laskavě příznivým, Jich milostem."