Rok 1915

I Nový rok byl smutný. Zdětínští občané si přáli navzájem, aby hlavně v Novém roce skončila hrozná válka. Netušili však, že skutečné válečné hrůzy teprve přijdou.

Nakažlivé choroby se začaly šířit hned počátkem roku 1915. Vláda z nich měla strach a proto nařídila všeobecné očkování osob do 50 let, které muselo být provedeno ve všech obcích. Ve Zdětíně očkoval MUDr. Jaroslav Prokůpek

V lednu nastaly kruté mrazy. Vojáci v Karpatech mrzli. Vláda znovu vybízela obyvatelstvo, aby na ně pamatovalo teplým prádlem. Byla to opět školní mládež, která provedla znovu po domech sbírku a bedna s teplými oděvy byla zaslána do Mladé Boleslavi.

Počátkem roku 1915 nastala jako v celých Čechách i ve Zdětíně nouze o sůl.

Jako hlavní důvody se uváděly:

Ještě v srpnu 1914 si někteří občané ve Zdětíně nakoupili u místních obchodníků Beitlera, Matuny a Bahníka sůl po mnoha kg, na pytle, dokonce i na q. Kromě toho chodili mnozí kupovat sůl do Nových Benátek, do Sedlce i Hřivna ke kupci Rumpálovi.

Mnozí zdětínští občané, kteří neměli zásoby, museli pak z nedostatku bílé soli používat k solení soli šedé a dobytčí. Tato nouze však netrvala dlouho. Největší nedostatek se projevil začátkem a koncem roku 1915.

Největší starost nastala vládě v r. 1915 o živobytí.

Hned v lednu byly stanoveny tyto maximální ceny:
1kg pšenice 42 haléřů | 1kg žita 34 haléřů | 1kg ječmene 29 haléřů | 1kg pšeničné mouky 72 – 52 haléřů | 1kg žitné mouky 79 haléřů | 1kg ječné mouky 46 haléřů | 1kg kukuřičné mouky 40 haléřů

V horských krajích severních a severozápadních Čech nastal nedostatek chleba, mouky a i ostatních potravin už počátkem roku 1915. Již před tím, než byly zavedeny lístky na chléb a mouku.

Ve Zdětíně, obci výlučně zemědělské, bylo však ještě všeho dostatek. Proto přijížděli obyvatelé z postižených krajů, aby u příbuzných a známých buď koupili, nebo vyprosili mouku, chleba, ale i brambory.

Začal již také výměnný obchod. Z německých měst - Liberce, Jablonce n. Nisou, České Lípy, Ústí n. Labem, Děčína a j. - přijížděli muži i ženy s baťohy, pytli na zádech, často i s vozíky a z nádraží v Chrástu nebo v Chotětově spěchali do okolních vesnic, mlýna v Dražicích, v Horkách, aby nakoupili mouku, případně chléb.

Někdy se stalo, že se na všechny nedostalo a výsledkem byly hádky i rvačky mezi koupěchtivými a to hlavně ženami. Sobectví se začalo plnou měrou uplatňovat.

Tyto nákupy u místních obchodníků a okolních mlynářů způsobily, že nastal nedostatek u mnohých místních chudých občanů, kteří byli odkázáni rovněž na nákup. Tito naši lidé nechtěli si nechati líbit vykupování zásob od cizích. Žádali, aby jim nebylo prodáváno a výsledkem byly hádky, nadávky, ba i rvačky a jiné nepříjemnosti v obcích a ve mlýnech, takže museli často zakročovat strážníci i četníci.

Následkem tak čilé poptávky ceny úžasně stoupaly, protože nastala lichva u nesvědomitých obchodníků a některých rolníků. Naši chudí museli draze platit potraviny, bez nichž nemohli být.

Z těchto důvodů musely úřady vyhlásit na některé zboží a hlavně životní potřeby „maximální ceny“.

Trhy v Benátkách přestali venkovští dodavatelé zásobovat. Lidé z města, chtěli-li mít máslo, vejce, tvaroh, drůbež, museli si jít do vesnic na koupi.

Důvod, že čtvrteční trh v Benátkách nebyl zásobován spočíval v tom, že městští lidé zdráhali se dávat na trhu za potraviny a drůbež nepoměrně zvýšené ceny a dovolávali se u četnictva a úřadů zakročení. Proto dodavatelé z vesnic zůstali raději doma, protože věděli, že měšťáci přijdou za nimi sami na vesnici a musí zaplatit tolik, kolik budou žádat.

Přirozený důsledek války, chamtivost a mamonářství, začaly se u mnoha našich lidí projevovat. Kdo neměli dost peněz, začal trpět bídou. Až z Prahy sem přijížděli lidé, aby nakoupili máslo, tvaroh, vejce, drůbež aj., protože ve městech začala už počátkem r. 1915 být zásobovací situace špatná.

Ceny brambor stouply ze 2 K na 9 K, máslo z 1 K na 4-5 K, vejce ze 4 h na 14-18 h, tvaroh z 8 h na 40 h, husa ze 3 K na 10 – 20 K, slepice ze 2 K na 8 K, holubi z 50 h na 2 K. Takové ceny byly ve Zdětíně počátkem roku 1915.

Od počátku roku 1915 začíná se u nás pociťovat c.k. rakouská persekuce, která má žně. Její vykonavatelé od místodržitele dolů předhání se přímo v horlivosti. Zavírají se jednotlivci pro pouhé anonymní udání, podezřelí velezrádci se věší, statky se konfiskují, celé stavy, jako sokolstvo a učitelstvo posílá se šmahem na vojnu a na frontu, že nejsou dost černožluté.

Stačilo, aby někdo neopatrně vyslovil nějakou narážku na císaře, nebo nevstal při hraní rakouské hymny, nebo učinil nějaký vtip na říši nebo armádu a byl-li udán, bylo zle. Těžký žalář se dával na roky.

Nastala konfiskace knih, novin, zpěvníků, dokonce i modliteb. Nesměla se zpívat píseň „Hej Slované“ a sokolské písně a byly dokonce zakázány i některé české národní.

Nošení vlasteneckých odznaků, slovanské trikolory a p. bylo přísně zakázáno. Ani na krabičkách zápalek nesměly se objevit nálepky v národních a slovanských barvách.

Udavačství z osobní msty bujelo. Zakřiknutý národ mlčí, zatíná pěsti, ale nezoufá. Zatím není zpráv o lepší situaci, ale český národ má pevnou víru v dějinnou spravedlnost, která nedá zahynout.

Český národ provádí v odvetu pasivní resistencí proti utlačovatelům, odmítá válečné půjčky a všecky ty žebroty, kterými jsme zaplaveni. Potají kolportuje přítel příteli „zaručené“ zprávy, jak to s námi Rakušany stojí a že to musíme prohrát.

Opisuje se manifest cara Mikuláše, shazovaný prý na Moravě z letadel a slibující nám Čechům samostatnost.

Václav Čančík, rolník a starosta okresu novobenáteckého z čp. 3 přinášel pravidelně různé povzbuzující zprávy z Prahy, které jemu zase sdělil František Hybš.

A tak brzy mnozí jednotlivci věděli, že v Čechách pracuje tajně „Maffie“, dále „Legie“ a za hranicemi že pro rozbití Rakouska vede odboj profesor Masaryk.

Také přišly zprávy o tom, že se Češi v zahraničí i váleční zajatci dobrovolně hlásí do české legie proti Rakousku.

To byly zprávy, které v utrpení války dovedly povzbudit, dodat odvahy a pevné víry ve šťastný konec války.

Párky a uzenky, které se dosud prodávaly po 12 h, byly zdraženy a prodávají se za 20 h. Cena brambor stoupla 9,60 K za q na 12 K.

V blízkých Milovicích je rozsáhlý zajatecký tábor, ve kterém je 20.000 zajatých Rusů a Srbů. Mají hlad a řádí mezi nimi epidemické nemoci: tyfus, úplavice, ale vyskytly se i případy cholery.

Při každé příležitosti prchali proto tito zajatci z tábora a chodili žebrat po okolních vesnicích. Zdětín byl jimi zaplaven. Prodávali ze sebe všechno co měli, hlavně boty a šaty a vyměňovali za jídlo. Kteří nic neměli, žebrali.

Rusové a později hlavně Italové chodili do vsi zahradami za humny. Zdětínští občané hodně a rádi jim dávali co sami měli. Hodně jich chodilo ke Koulovům do čp. 14. Pan Koula jim opatřoval a prodával šišku chleba za 32 krejcarů (64 halířů). Bylo mu jich líto, jak bývali od hladu a zimy zbědovaní.

Ze Zdětína se také vozila cukrovka do Milovic. Jakmile zajatci uviděli vůz se řepou, vrhali se přes drátěné překážky, kradli řepu a přesto, že byli od stráží tlučeni přes ruce, nenechali se odehnat. Takový byl v táboře hlad.

V březnu se konaly nové odvody koní v Chotětově, při kterých všichni pěkní, mladí i starší koně byli odvedeni. Takže ve Zdětíně zbyla už jen polovina koní proti stavu předválečnému a koňské potahy byly nahrazovány volskými.

V březnu 1915 byli přiděleni do dvora v Dražicích ruští váleční zajatci k polním i ostatním pracem v počtu 30 mužů se stráží 2 vojínů Maďarů. Dozor nad zemědělskými pracemi obstarával Josef Horák z čp. 18 v Dražicích – III. radní obce Zdětína.

Tyto ceny se však rychle měnily. Stoupaly každý měsíc, ba každý týden. Podle toho, jaký byl kterého nedostatek. Drahota od března 1915 nesmírně stoupala.

V dubnu jsme se ve Zdětíně dozvěděli, že Pražský český pluk č. 28 přešel, aniž by sám vystřelil, s hudbou a zpěvem k Rusům. Tam pak tvořil dobrovolnické družiny proti černožlutému Rakousku. Za to byl pluk rozpuštěn a vojáci rozděleni do různých formací.

Pro nové žně byla ustanovena žňová komise. Do 15. dubna mělo se hlásit, zda je tu vše zaseto. Bylo nařízeno, pokud možno vše zasít obilím a nic nenechat ležet ladem.

Nová sklizeň v roce 1915, jakmile se poseče, je majetkem státu a musí se prodat jedině válečnému obilnímu ústavu ve Vídni. Tento ústav tu měl své komisionáře, kteří vykupovali obilí za stanovené maximální ceny, které pro r. 1915 byly tyto:
1q pšenice: 34-38 K, 1q žita: 28-30 K, 1q ječmene: 26-28 K a 1q ovsa: 26-27 K.

Objevily se vyhlášky, kde vláda doporučovala chovat králíky.

Soupis obilních zásob a mlýnských výrobků (mouky, krupice, krup a hrachu) ve Zdětíně vykonali dne 25. května učitelé: řídící učitel Josef Kavka, učitel Josef Holub a učitelka Marie Bayerová. Vedoucím důvěrníkem, ustanoveným okresním hejtmanstvím byl Josef Kavka.

Soupis se konal dům od domu a zásoby se zapisovaly do vykázaných tiskopisů. Přirozeně, že každý udal (výhrůžky trestního stíhání byly každému známy) menší zásoby a na nikoho nebyl činěn nátlak, aby zatajené zásoby přesně přiznal. Množství sepsaných zásob nepodařilo se už zjistit.

V květnu se konal také soupis předmětů z mědi, mosazi, cínu, zinku a p. provedli jej učitelé: Josef Kavka a Josef Holub. Chodili dům od domu ve Zdětíně, na Dražicích a Chrástu a sepisovali hlavně hmoždíře, kliky u dveří, měděné kotle a jiné předměty. Mosazné hmoždíře, sběračky a p. rázem však zmizely a každý je dobře uschoval, než by je hlásil a potom dal na „oltář vlasti“.

Občané si stěžují na špatný chléb do kterého je míchána ztuchlá kukuřičná mouka. Nesměle se žehrá na to, že obilí, mouka, vejce, máslo i drůbež se tajně odváží do Německa, zatím co u nás je o vše bída.
Rakousko-Uhersko zavádí válečnou povinnost pro všechny zbraně schopné muže od 18-50 let věku.

Rakousko-Uhersko zavádí válečnou povinnost pro všechny
zbraně schopné muže od 18-50 let.

V českých časopisech jsou povolání:

Čechové, vlast volá! – láska k vlasti zachránila dědictví svatého Václava – upisujte válečnou půjčku, jak nebezpečí naší vlasti vyžaduje, jak svatou povinností jest každého, kdož zachrániti chce v tomto velkém a historickém okamžiku dědictví sv. Václava! (O svatováclavské koruně mluviti bylo před léty velezradou.)

Jiné provolání: V hodinu dvanáctou – položte na oltář své vlasti peníz -. Ministr financí apeluje na rolnictvo, které prý válka podporuje, aby upisovalo více. Upisovací lhůta prodloužena do 7. června, protože upsáno zatím asi 400 milionů, za potřebí je 4 miliardy (10krát tolik.)

Kolik bylo na tuto půjčku upsáno ve Zdětíně není známo, jen říd. uč. Kavka zapsal, že upsal za učitelstvo 200 K.

Byly vypsány nové odvody 18letých na 16. června. V odvodech starších ročníků
bere se ohromné procento (až 80%) mužů.

V květnu přibyli do Zdětína první váleční uprchlíci a to z jižních Tyrol, italské národnosti. Byly to 3 rodiny v 18 členech a tato kolonie byla ubytována v čp. 8 a čp. 113.

Pocházeli z Nossely – Folgaria, politický okres Rovereto. Dozor nad nimi vykonával říd. uč. Josef Kavka. Rodiny byly slušné a čisté, takže nebylo obavy, že by mezi nimi vypukla nějaká nakažlivá choroba.

Ve škol. roce 1915–1916 chodily 4 děti této kolonie do zdejší školy a velmi brzy se s našimi českými dětmi spřátelily.

V létě přibyly další 4 rodiny v 19 členech a zase italské národnosti z jižních Tyrol. Přidělen jim byl ještě domek čp. 12.

Úhrnem tu bylo 7 rodin s 37 osobami (14 mužského a 23 ženského pohlaví).

Všichni byli římsko–katol. vyznání, velmi zbožní a pilně chodili do kostela. Vcelku se chovali velmi slušně a nebylo proti nim stížností. Vrchní dozor nad nimi vykonával P. Don Giacindo Barbonari z Dobrovice, který několikrát vyslovil poděkování říd. uč. Josefu Kavkovi za péči, kterou uprchlíkům věnoval.

28. června se konala slavnost, v níž se děkovalo za vítězství získané dobytím Přemyšlu a Lvova a osvobození Haliče i Bukoviny od nepřítele.

Během roku 1915 bylo několik domobraneckých prohlídek v Mladé Boleslavi, kam byli povoláni ze zdejší obce všichni muži (ze Zdětína, Chrástu, a Dražic) ve věku 18–50 let v počtu 100. Více než polovina jich bylo odvedeno a mnozí nastoupili velmi brzy vojenskou službu.

18. července 1915 se konala volba do místní školní rady a zvoleni byli:

Václav Špitálský, starosta obce – předseda
Václav Miler čp. 32 člen
František Koula čp. 14 člen

Náhradníci:
Karel Miškovský (dosavadní školdozorce),
Josef Štych čp. 17
Za Sedlec: Václav Fabián, starosta a Josef Pospíšil.

Zajímavý je vojenský rozkaz čís. op. 130106 z 19. července 1915, který se týká rozpuštění pěšího pluku č. 36, u kterého sloužilo mnoho zdětínských občanů. Byl to pluk mladoboleslavský a rozkaz zněl:

"C. k. pěší pluk čís. 36 neučinil v posledních měsících za dost svým povinnostem jakožto bitevní oddíl (Kampftruppe). Stále houfněji přecházeli jednotlivci a celé hlídky k Rusům, takže pluk konečně musil býti z výzvědné služby vyřazen.

Při útoku dne 6. května byl jeden celý prapor zajat. V noci ze 26. na 27. května měly 2 prapory pěšího pluku číslo 36 držeti díl severní fronty předmostí u Sieniawy. K ránu podařilo se silnějším nepřátelským silám proraziti v překvapující krátké době téměř bez střeleckého boje po mnoho dní všemi prostředky polního opevnění zřízenou posici jmenovaných praporů, při čemž těchto 31 důstojníků a 1543 mužů zajato.

Následkem toho byly okolní oddíly přesilou vedenými útoky z křídel a ze zad přinuceny k ústupu na západní břeh Sanu, přičemž bylo mnoho ztrát. Na prosbu nejvyššího armádního velitelství ráčilo Jeho c. a k. Apoštol. Veličenstvo nejvyšším rozhodnutím ze dne 16. července 1915 naříditi: „Nařizuji prozatímní rozpuštění pěšího pluku číslo 36“ (Ml. Boleslav)."

Oblíbené noviny týdeník „Jizeran“ vycházející v Mladé Boleslavi byl úředně zastaven a mnoho vlasteneckých a sokolských písní bylo zakázáno zpívat.

V roce 1915 byly zavedeny první lístky na mouku a chléb, tzv. „chlebové lístky“ neboli krátce „chlebenky“ a to místodržitelským výnosem království českého ze dne 10. srpna 1915.

Od 22. srpna t. r. směly být chleba, mouka a krupice ve všech obcích v Čechách vydávány jen na úřední výkazní lístky. Vydávaly je aprovizační komise zřízené při obecních úřadech.

Ve Zdětíně je vydával II. radní František Koula v čp. 14, administrativně mu pomáhal učitel Josef Holub a dalším členem komise byl Karel Miškovský z čp. 16.

Výkazy byly dvojího druhu: plný a zmenšený a platily pouze pro kalendářní den na lístku uvedený.

Plný týdenní výkaz zněl na 1400 g mouky nebo 1960 g chleba, zmenšený týdenní výkaz na 1050 g mouky nebo 1470 g chleba. Plný výkaz obsahoval 56, zmenšený 42 ústřižků, z nichž každý zněl na 35 g chleba, nebo 1 housku, nebo 25 g mouky za 4 h.

Kromě toho měly lístky tento text: Prodej dovolen jen dle váhy, předloží-li se výkaz a oddělí-li se přiměřený ústřižek. – Nepřevodno!(?) Pečlivě uschovat! Patisk zakázán. Pro přestupky trestán bude jak prodávající tak kupující peněžitou pokutou až do 5000 K nebo vězením až do 6 měsíců. V případě odsouzení může „se nalézti na ztrátu živnostenského oprávnění“.

Lístky byly vydány pro české obce v jazyku českém, pro německé v německém a pro smíšené obce oboujazyčně, což byl první případ nové rovnoprávnosti v království českém, zároveň pokrok.

Při prvním vydávání lístků ve Zdětíně dne 22. srpna 1915 obdržel každý pouze zmenšený výkaz. S tím výkazem doručil přednosta domácnosti úřední předtisk a potvrdil příjem výkazu pro sebe a členy domácnosti a udal počet osob jakož i zásob mouky a obilí ve svém domě. Ve Zdětíně s osadou Dražice bylo vydáno výkazů pro 413 osob.

Osoby, v jejichž domácnostech bylo více než 2–7 kg mouky nebo obilí na jednu hlavu, obdržely výkazní lístek teprve po spotřebě svého množství a směly spotřebovat ve svých domácnostech pro každou osobu pouze 350 g mouky.

Kde v domácnostech bylo více než 7 kg mouky nebo obilí na hlavu, nedostali žádného výkazního lístku dotud, dokud nekleslo množství na 7 kg.

Osoby, které vůbec neobdržely výkazní lístek, mohly si opatřit zcizovací povolení okres. hejtmanství a své zásoby zmenšit tím, že svůj přebytek obilí a mouky nad 7 kg nebo 2 kg na osobu odvedly určenému výkupci. Zásoby, které byly v prohlášení přednosty domácnosti zatajeny, propadly ve prospěch státu a majitel ještě trestán peněžitou pokutou nebo vězením.

Pro zemědělské dělníky (deputátníky a p.) smělo se spotřebovat 400 g obilí nebo 320 g mlýnských výrobků denně (2 kg 80 dkg obilí nebo 2 kg 24 dkg mlýnských výrobků týdně). Tito nedostali chlebové lístky pokud měly více než 7 kg mouky nebo obilí na hlavu.

Mnozí rolníci však měli obilí, ale neměli již delší čas mouku, protože mlynáři nesměli jim obilí semlít bez úředního poukazu a ten nedostali, protože vyměřenou dávku ztrávili a z nové sklizně nebyla ještě statistika hotová. Zdětín měl tu výhodu, že ve mlýně na Dražicích se mlelo za ředitele Hofmana buď „na černo“ nebo na úřední poukaz se mlelo několikrát.

V září byly stanoveny maximální ceny na cukr:
za homole kg 86–96 h, kostky 92 h–1,02 K.

Četnictvo a policie sbírá po hostincích pokladničky Ústřední matice školské,
protože mají nátěr červeno – bílo – modrý.

Následkem přerušení dovozu sbírá se v Rakousku z nařízení vlády k vojenským účelům kaučuk, dětské míče a staré vlněné hadry. Také mosazné hmoždíře, za které dávají rodinám železné.

Vojáci jsou komandováni do polí trhat kopřivy, jež se mají tkát na plátno.

Vypsány nové, opětné odvody 19–24 letých a 38–42 letých mužů od 11. října do 6. listopadu, odvedení narukují v polovici listopadu.

V září byla zahájena třetí rakouská válečná půjčka, za 100 K. Agitovalo se pro ní nátlakem u korporací, společenstev, rolníků atd. V provolání se pravilo, že je vlasteneckou povinností dát všechen kapitál a prodat, co lze zpeněžit, pro válečnou půjčku.

Ve Zdětíně vynesla úhrnem 41.000 K.
Upsali: Občanstvo asi 40.000 K
Děti ve škole: 700 K
Učitelé: 200 K

Učitelé museli pro tuto půjčku horlivě agitovat ve škole i mimo školu. Agitovalo se po domech a v hostincích se konaly veřejné přednášky o výhodách této půjčky.

14. října 1915 konal se opět soupis obilních zásob a mlýnských výrobků. Soupis vykonal řídící učitel Josef Kavka, který byl ustanoven důvěrníkem a 14. října t. r. složil slib do rukou „c.k. místodrž. Rady Schapky“.

K tomu účelu obdržel dovolenou na 3 dny, obcházel domy ve Zdětíně, osadě Dražicích a v Chrástu číslo od čísla a zjišťoval zásoby mouky, vymláceného i nevymláceného obilí, což zapisoval na vykázané tiskopisy s připojením počtu rodinných členů a bylo podepsáno vlastnoručně důvěrníkem a majitelem domu.

Okresní hejtmanství provedlo pak kontrolu komisařem Skálou, která byla ve Zdětíně provedena 15. prosince.

Leč uvedené ceny zůstaly jen zbožným přáním. Prodávalo a kupovalo se o hodně dráž. Ceny některých potravin byly dvakrát až třikrát vyšší a přitom jich byl nedostatek. Některé zboží se objevovalo na trzích už jen vzácně a prodávalo se většinou mimo trhy a obchody potajmo.

Mnozí jednotlivci propadli „mamonářství“ a nestyděli se říci si ceny úžasně přemrštěné. A lidé, hlavně z měst, z obavy před hladem platili co kdo žádal, pokud měli peníze. Bohužel, i ve Zdětíně bylo několik takových jednotlivců, kteří viděli ve válce příležitost k obohacení a kteří neměli citu a srdce.

10. října 1915 vykonali žáci za spolupráce učitelů „Vlasteneckou sbírku kovů“ a to mědi, mosazi, zinku, cínu a hliníku. Sebralo se 84 kg. Sbírku ve Zdětíně provedli žáci: Václav Adámek, Václav Vojtíšek, Josef Novák, Václav Novák, Rudolf Knobloch a Josef Heřman. Za to obdrželi „Pamětní listy“ podepsané ministrem Krobalinem a ministrem zeměbrany Georgim.

V témž měsíci vykonalo žactvo sběr vlněných hadrů, který vynesl 80 kg.

Mimo těchto sběrů museli žáci chodit trhat a sušit ostružinové a jahodové listí v náhražku za čaj pro vojíny v poli.

Chodili i s učiteli místo vyučování trhat kopřivy (stonky bez listí), ze kterých se vyráběla „nová“ látka, hlavně na vojenské stejnokroje.

V měsíci listopadu se projevil poprvé od počátku války ve Zdětíně nedostatek piva a to proto, poněvadž následkem rekvizice ječmene dostávaly hostince o 30% piva méně. Ve všední dny se pivo nečepovalo ani u Beitlerů, ani u Doušů, ale příděl se nechával na sobotu a na neděli. Později se hostinští střídali. Když se čepovalo u Beitlerů, netočilo se u Doušů a naopak.

2. prosince 1915 se konal ve Zdětíně „dětský den“, při němž se zorganizovala sbírka ve prospěch České zemské komise pro děti opuštěné a zanedbané pod heslem „Vše pro dítě“. Sbírka vynesla 20 K.

Téhož dne odpoledne se konala veřejná sbírka na válečnou vánoční nadílku vojínům do pole, která vynesla 78 K a obnos byl zaslán okresnímu hejtmanství do Mladé Boleslavi.

7. prosince 1915 se pořádal ve prospěch válečné nadílky v hostinci Rudolfa Beitlera koncert kolínské kapely za osobního řízení Františka Kmocha, z něhož bylo odvedeno 100 K jmenovanému účelu.

Mimo nedostatku piva, projevuje se také nedostatek kůží, podrážek. Tabák a cigarety nejsou v trafikách k dostání.
V obchodech s obuví se objevily boty s dřevěnou podrážkou tzv. „dřeváky“. Ve sněhu se v nich nedalo chodit, protože se sníh na ně hrozně lepil.

V prosinci byla znovu nařízená „Vlastenecká sbírka kovů“.
Výsledek ze Zdětína není znám.

Žádáno opět „Hotovení teplých oděvů pro vojíny v poli.“ Akce se opět prováděla ve škole za vedení učitelky Anny Kavkové a zhotovené oděvy byly v bedně odeslány do sběrny v Mladé Boleslavi v budově okresního hejtmanství.

Jmenované učitelce byl vysloven dík ministra kultury a vyučování.

V roce 1915 obdržel obecní úřad následující důležité vyhlášky od c.k. hejtmanství:

V roce 1915 se v obci narodilo 15 dětí:

7. 1. Matuna František čp. 51
15. 3. Hršelová Josefa čp. 37
17. 3. Orzág Josef Chrást čp. 76
12. 4. Krajíček Josef čp. 18
25. 4. Vrba Bohumil čp. 18
27. 4. Pařízková Marie čp. 9
4. 8. Heřman Václav čp. 65 (dvojčata, otec krejčí)
4. 8. Heřmanová Anna čp. 65 (dvojčata, otec krejčí)
30. 7. Bláha Stanislav čp. 36 otec truhlář
26. 8. Kazmířová Božena Chrást čp. 20
27. 11. Tomášek Josef čp. 57
3. 12. Vacek Václav Karel čp. 123 (otec kolář)
4. 12. Jandlová Ludmila čp. 37
19. 12. Pokorný Bohumil čp. 46
29. 12. Štumpová Růžena čp. 56

V roce 1915 zemřelo v obci 18 osob:

3. 2. Suchá Anna čp. ? | *14. 2. 1880 (34 r.) tetanus
5. 2. Rakušanová Růžena čp. 26 | *14. 10. 1888 (26 r.) TBC plic
29. 3. Stránský Josef čp. 18 | *30. 11. 1914 (3m. 29d.) katar střev
5. 4. Lhotský Jan čp. 93 | *18. 7. 1875 (39 r.) TBC plic
5. 4. Vojtíšková Marie čp. 110 | *21. 8. 1900 (14 r. 7m.) TBC plic
1. 5. Loudilová Milada čp. 18 | *16. 5. 1914 (11m. 15d.) katar střev
1. 5. Koňařík František Chrást 20 | *26. 11. 1914 (5m. 5d.) psotník
3. 5. Pelantová Terezie čp. 79 | *22. 3. 1848 (67 r.) rakovina žaludku
1. 6. Fiedlerová Františka čp. 2 | *25. 6. 1865 (48 r.) rakovina žaludku
25. 6. Skála Václav čp. ? | *27. 8. 1910 (4r. 11m.) zánět pohrudnice
12. 7. Lukavec Josef čp. 86 | *23. 5. 1908 (7r.) zánět moz- kových blan
31. 7. Krajíček Josef čp. 15 | *28. 9. 1913 (1r. 10m.) spalničky
10. 8. Zlámalová Anna čp. 75 | *7. 7. 1842 (73 r.) zápal plic
15. 8. Kašpárková Anna čp. 75 | *7. 7. 1842 (73 r.) zápal plic
18. 8. Bláha Stanislav čp. 36 | *30. 7. 1915 (19 d.) katar střev
6. 9. Flajšner Václav čp. 92 | *28. 3. 1844 (71 r.) sešlost věkem
7. 9. Borecký Josef čp. 119 | *5. 8. 1850 (65 r.) sešlost věkem
13. 12. Navrátilová Růžena čp. 91 | *26. 10. 1877 (38 r.) sebevražda oběšením

V roce 1915 byly ve Zdětíně 3 svatby:

18. 5. Václav Heřman, hosp. dělník čp. 65, syn Václava, domkáře čp. 22
a Marie Daliborová čp. 14, dcera Václava, dělníka čp. 14

13. 9. Anna Obrázková, čp. 11, dcera Františka, obuvníka čp. 11
a Josef Hršel, pokrývač z Brodců 140

8. 11. Jan Weingart, dělník z Chrástu
a Anna Bolfová, dělnice z Chrástu