Paměti Miloslavy Brynychové

Paní Brynychovou jsem znala od malinka. Bydlela takřka naproti nám a chodívala si popovídat k oknu s mou babičkou. U nás doma se jí neřeklo jinak, než Miluška.

Později jsem chodívala já za ní a zdaleka nejen pro to, že se stala nejstarší zdětínskou občankou. I ve svých 92 letech byla nesmírně vitální dámou, s nevídanou pamětí a báječným smyslem pro humor. 

Naposledy jsme se sešly v srpnu 2021 u nás v pergole
a vzaly jsme to pěkně od začátku:

Narodila jsem se v roce 1929 ve Vinci u Mladé Boleslavi. Táta pracoval jako nádražák na Chrástě a tak jsem do první třídy chodila do Hřivna.

Když se naši rozvedli, přestěhovaly jsme se s mamkou do Zdětína do domu č.p. 123 (později tento dům koupili Hurtovi). 

Potom jsme se přestěhovaly do Fialovny k maminčiným rodičům - jmenovali se Kašíkovi. Ve Fialovně bydlelo 6 rodin, každá měla jednu místnost.

Když se maminka vdala za pana Davídka, přestěhovali se do č.p. 131. Já jsem ale zůstala u babičky s dědou.

Tancovala jsem na Staročeských Májích. Besedy s námi nacvičovala paní Barabášová.

Každý rok jsme jezdívali na žebřiňáku na procesí do Staré Boleslavi. Průvody s hudbou, v kostele mše. U křížku se pomodlit a pak do našeho kostela. S děkanem Veselým včele.

Pamatuji si, jak za války obsadili zdejší statky Němci. V Milerově statku byl Welisch, u Koulů Müller a vedle Hoffmann. Maminka pracovala u Welische.

Po ukončení Měšťanky jsem odjela na prázdniny k tetě do Děčína a tam jsem si našla práci v továrně, tak jsem tam zůstala. Vdala jsem se tam a měli jsme syna. Po rozvodu jsem se vrátila do Zdětína k mamce do č.p. 131. V Děčíně jsem strávila 6 let. 

Výlet se statkem:

Schůze:

Na statku jsem si našla svého druhého muže - Jaroslava Brynycha. Jezdil tam traktorem. Měli jsme spoelčně dceru. Ve 34 letech jsem ale ovdověla. 

Když děti vyletěly z hnízda, bydlely jsme společně s mou maminkou,
která se dožila 92 let. 

Paní Miluška odešla 30. ledna 2021.

Jsem ráda za všechen čas, který jsem s ní mohla strávit.