Dožínky

Dožínky byly svátkem sklizně na konci žní. 

Slavnost následovala po uvázání posledního snopu obilí. Ten se nazýval "baba" nebo "nevěsta" a míval tvar ženské postavy. Rolníci ho naložili na koňský nebo kravský povoz a odvezli ho do statku. Tam ho předali hospodáři, který ho ve stavení ponechal do příštích dožínek.

Když poslední hospodář ze vsi sklidil, následovala společná cesta z pole všech zúčastněných. Všichni se ozdobili věnci z květů a klasů. Stejným způsobem nazdobily i nástroje.

Důležitý byl zejména dožínkový věnec. Ten se ponechával v hospodářství až do jarní setby.

Na poli se nechávalo obilí svázané do jehlanu s vazbou z klasů na vrcholu. Tento útvar pojmenovali "sibilia".

Patrně tento název volně inspiroval lidé v naší obci ke zvyku, kdy vsí projížděl nazdobený koňský potah se scénkou, jak Libuše věští slávu Praze.

Během slavností se tancovala česká beseda a náves se vyzdobila břízami.

Koncem první poloviny 20. století původní pojetí dožínek zaniklo a přeransformovalo se do zábavné a společenské akce tzv. "Staročeských májí".