Významné a zajímavé osobnosti

Narodil se 28. dubna 1839 ve Zdětíně a zemřel tu 22. prosince 1914. Dožil se tedy 75 let.

Vychodil obecnou školu v Nových Benátkách, neboť ve Zdětíně škola dosud nebyla. Poté navštěvoval německou školu v Jablonném, protože jeho touhou bylo studovati. Jelikož však bratr Josef byl na studiích a z přílišné píle a učení onemocněl tuberkulosou, obával se otec, aby i jeho podobné neštěstí nestihlo a proto bylo rozhodnuto, že zůstane doma u hospodářství.

Ke všemu se dopracoval neúnavnou pílí a snahou. Miloval hudbu a z lásky k ní se učil hře na flétnu, kterýžto nástroj mistrně ovládal. Maje školy více německé, opět jen pílí a láskou k rodné mluvě zdokonalil se v českém jazyku tak, že jeho zápisy jak rodinné tak i veřejné (obecní) jsou opravdu vzorné. Byl v pravém slova smyslu písmákem. Svým rozhledem, schopnostmi a vědomostmi byl po celém kraji v úctě a vážnosti.

Na základě těchto krásných vlastností požíval důvěry všeho občanstva a byl proto zvolen obecním starostou, kterýžto úřad zastával plných 18 let. Za něho bylo obecní hospodářství ve vzorném pořádku, obec zkvétala a stala se vzorem hospodářského pokroku v celém kraji.

Sedlák Václav Suldovský patří k zakladatelům Spolkového rolnického cukrovaru v Horkách, v jehož správní radě jako místopředseda zasedal po 43 let. Když následkem hospodářských poměrů nastala nebezpečná krise cukrovaru, dovedl přinésti oběť na úkor vlastního hospodářství i rodiny, pěstoval totiž řep pro cukrovar úplně zdarma, jen aby závod nezkrachoval.

Též v Dražických družstevních podnicích, kde byl členem správní rady, jest jméno Václav Suldovský čestně zapsáno, neb právě tak jako zdětínský sedlák Václav Čančík, i on ručil celým svým jměním za zdar podniku.

Byl předsedou Okresní hospodářské záložny v Nových Benátkách a zasedal ve výboru okresního zastupitelstva. Že byl všude vážen vidno z toho, že měl v celém kraji mnoho přátel a i hrabě Nostitz byl mu upřímným přítelem se kterým se hojně stýkal.

Narodil se 20. června 1864 ve Zdětíně a zemřel den před velikými oslavami 10. výročí trvání Čsl. republiky, t.j. dne 27. října 1928.

Obecnou školu vychodil ve Zdětíně a pak vstoupil na německou reálku v České Lípě. Když absolvoval hospodářskou školu v Chrudimi, ujal se statku po svém otci Janu Čančíkovi a začal samostatně hospodařit.

Již jako mladý hospodář projevoval živý zájem o veřejný život a tak byl již 9. listopadu 1890, to znamená ve 26 letech zvolen členem okres. zastupitelstva v Nových Benátkách.

Dne 3. června 1903 byl zvolen okresním starostou okresu novobenáteckého a v této funkci přetrvali i přes první světovou válku až do roku 1919.

Členem místní školní rady byl od roku 1918 – předsedou od r. 1921 až do roku 1928, kdy dne 27. října po krátké nemoci ve věku 64 let zemřel. Byl též členem okresního školního výboru v Mladé Boleslavi.

Život jeho byl naplněn ušlechtilou snahou po dobru a kráse, činorodou prací věnovanou rodnému kraji a celému jím tak milovanému Pojizeří.

Do jeho statku ve Zdětíně přicházeli všichni ti, kdož potřebovali jakékoliv pomoci a nikdo nebyl odmítnut. Každému poradil, každému pomohl. Svým sousedům, kteří si chtěli postaviti domek, poskytoval bezúročné půjčky, obstarával a ručil za zápůjčky, zdarma půjčoval potahy každému, kdo přišel a ze své cihelny v Benátkách prodával zdětínským spoluobčanům cihly jak jen mohl nejlevněji a ještě jim dal zdarma potahy.

Mnozí mladí čeští umělci (např. akademický sochař Fojtík, akad. malíř Zázvorka, virtuos Polívka, aj.) našli v panu Čančíkovi štědrého mecenáše na počátku své umělecké dráhy. O pohoštění nebylo ve statku nikdy nouze, o tom by se mohlo mnoho napsat.

Na základě svých schopností a odborných znalostí zastával tyto funkce:

1, vícepresidentem Svazu rolnických cukrovarů v Praze, 2, místopředsedou Spolkovéhorolnického cukrovaru v Horkách, 3, členem výboru ústřední jednoty hospodářských družstev, 4, členem představenstva Zemědělské záložny v Praze, 5, členem Správní rady Akc. spol. pro půjčování vagónů v Praze, 6, členem výboru Ústředního spolku průmyslu cukrovar. v Praze, 7, členem předsednictvacukrovarů mladoboleslavské agentie v Mladé Boleslavi, 8, předsedou Okresní péče o mládež v Nových Benátkách, 9, zakládajícím členem Sokola v Nových Benátkách, 10, Zakládajícím členem Sokola ve Zdětíně, 11, předsedou okresní hospodářské záložny v Nových Benátkách, 12, předsedou správní rady Družstevních závodů v Dražicích. O založení těchto závodů a jejich rozvoj má jmenovaný zvlášť veliké zásluhy. 13, Předsedou Okresního Vineckého akc. mlýna a elektrárny ve Vinci – starostou Kampeličky v Dražicích nad Jizerou, 14, předsedou továrny na výrobu kyslíku „Ozon“ ve Vinci a člen mnoha vlasteneckých a hospodářských spolků.

Narodil se roku 1888 ve Zdětíně v čp. 19. Jeho otec tu byl krejčím.

Když vychodil obecnou školu ve Zdětíně, navštěvoval měšťanskou školu v Nových Benátkách. Poté vstoupil do tercie reálky v Mladé Boleslavi, kde v roce 1907 maturoval. Studoval na Vysoké škole technické v Praze a stal se inženýrem stav.

Přes válku sloužil jako poručík u železnič. pluku. Po válce vstoupil do státní služby při stavebním úřadě telegrafu a telefonu.

Zasloužil se o stavbu telefonických a telegrafických linek i v zapadlých místech naší vlasti.

Jako vynikající odborník stal se vrchním radou u státní správy – min. dopravy.

Zemřel roku 1946 v Praze.

Narodil se roku 1890 ve Zdětíně v čp. 18.

Jeho otec byl rolníkem, ale o hospodářství přišel. Potom pracoval v cihelně u Suldovských. V roce 1866 byl v prusko-rakouské válce raněn do nohy a kulhal. Bral tzv. „Graciál“ 20 zlatých čtvrtletně, tj. 80 zlatých ročně. Náboj, kterým byl otec raněn, měl syn Josef Hradec schován. Byl to náboj z ručnice.

Josef Hradec vychodil měšťanskou školu v Nových Benátkách a poté absolvoval vyšší odbornou školu technickou v Praze. Již od mládí projevoval zájem o stroje a byl ve Zdětíně první, který měl před válkou motocykl.

Ve světové válce sloužil již v roce 1914 jako praporčík u 11. píseckého pluku. V Srbsku byl lehce raněn, ale na Štědrý den roku 1914 byl již na ruské frontě a byl brzy zajat. Jako zajatec byl odvezen do Turkestanu, kde jako inženýr pracoval na stavbě silnice. Vstoupil do československých legií a zúčastnil se jejích slavných bojů. Domů se vrátil jako obyčejný voják a teprve ve svonodné vlasti mu byla hodnost vrácena.

Po odchodu z armády přijal místo u fy. Melichar, továrna hospodářských strojů v Brandýse nad Labem. Přitom studoval soukromě na vysoké škole technické v Praze a stal se inženýrem. Specializoval se na hospodářské stroje, odešel z továrny a přijal místo profesora na vyšší hospodářské škole v Poděbradech. Současně spolupracoval s továrnou i nadále.

Jeho činnost je bohatá a je obsažena v mnoha odborných časopisech a knihách, kde se obírá technikou moderních hospodářských strojů, jejich konstrukcí a dalším technickým zdokonalováním.

Narodil se v roce 1904 jako čtvrté dítě v rodině. Docházku obecné školy odchodil ve Zdětíně, pak přešel do Měšťanské školy v Nových Benátkách. Tuto školu ale zanedbával, protože musel pomáhat doma v hospodářství. Následně se šel učit jako elektrikář do ČKD Praha.

Po vyučení se musel vrátit domů, aby se ujal hospodaření, postaral se o nemocnou maminku a dva mladší nezletilé sourozence. S hrůzou zjistil, že hospodářství je zadlužené, je v exekuci a jde do  dražby. Aby předešel katastrofě, tak si jako devatenáctiletý mladík půjčil peníze, aby mohl vykoupit z dražby jejich majetek. Byl si vědom, že musí tímto činem zachránit rodinu.

Brzy si ale uvědomil, že z výtěžku jejich malého hospodářství nemůže jejich velké dluhy zaplatit, tak se dal na podnikatelskou dráhu.  Časem vybudoval velkou autodopravu. Stále rozvíjel i své hospodářství - měl první traktor ve Zdětíně a spoustu nových technologií, které se v širokém okolí neviděly.

Těžké časy nastaly za druhé světové války a především pak při znárodnění, kdy mu živnost i hospodářství sebrali. Podrobně o jeho životě, podnikatelských a hospodářských krocích vypráví jeho strší syn Josef v rodinné kronice.

Byl řidicím učitelem na zdejší škole. Ve Zdětíně působil od 23. srpna 1877 až do 28. února 1919, kdy odešel do výslužby. Ale ani tehdy ještě školu neopustil. Již v dubnu 1920 po úmrtí nově jmenovaného řídícího učitele V. Studeckého se opět ujal správy školy až do července 1920, než nastoupil řídící učitel Otakar Kramer. Po dobu 8 let pak ještě vyučoval římskokatolické náboženství.

Neomezil se však jen na školskou činnost. Pan řídící byl v pravém slova smyslu „písmákem“. Sbíral pověsti, zvyky, říkadla, události týkající se zdětínského kraje. Kronikář Váslav Resl našel v jeho pozůstalosti rukopis knihy „Život našich předků“.

Pan řídící Kavka byl nábožensky založen. Po dobu svého působení ve Zdětíně řídil kostelní hudbu a zpěv. Byl členem zpěváckého spolku Bandl v Nových Benátkách i hudebního kroužku, kde hrával na violu i fagot.

Byl zakladatelem sboru dobrovolných hasičů ve Zdětíně, kde pracoval jako činovník plných 50 let. Pracoval i v župě novobenátecké, která byla pojmenována Kavkovou. Založil též Čtenářsko – hospodářskou besídku a svými přednáškami probouzel k novému pokrokovému životu v hospodářství.

Byl obecním tajemníkem – bez titulu – předsedou správní komise ve Zdětíně, písařem všech žádostí a ve světové válce zvláště na něho uvleny všechny i nevděčné funkce.

Byl náruživým chodcem, vždy žertovné mysli a rád žertoval. Byl člověkem dobrým, předobrým, nikomu neublížil, ale nikomu také neuměl odporovat a jen a jen nabádal ke smířlivosti a lásce.

Zemřel po krátkém onemocnění chřipkou dne 3. dubna 1931 o půl čtvrté hodině odpolední ve věku 79 let. Odešel dobrý, poctivý a pracovitý člověk, obětavý učitel.

Paní Anna Kavková byla industriální učitelka, choť řídícího učitele Josefa Kavky. Působila na zdejší škole 40 let, t.j. od roku 1878. Byla vzornou vychovatelkou dívčí mládeže a její sociální cítění se projevilo tím, že dlouhou řadu let vyvářela zcela nezištně polévky pro přespolní a chudou mládež:

"Při zdejší škole byl v činnosti tzv. „polévkový ústav“. Vyvařovala Anna Kavková, industriální učitelka v době od 1. října do 1. dubna polévku a kávu. Předešlá léta vždy na vlastní náklad. 1. října 1902 byl založen „samostatný polévkový ústav“ přispěním dárců ze Sedlce a to na pokyn tamního příznivce chudých dětí Františka Gregora, obchodníka a hostinského. Ve Zdětíně nebylo u občanů pro tuto věc pochopení, ač děti ze Zdětína, které se přihlásily, byly stravovány také. Tento ústav trval pak po mnoho let."

Zemřela 9. března 1918 ve věku 65 let.

Narodil se 6. března 1882 ve Zdětíně. Pocházel ze starého selského rodu, který hospodařil na statku čp. 31 již v páté generaci, pokud zatím je zjištěno a připomíná se ve Zdětíně již počátkem 19. století. Pan starosta Malý se věnoval již od svého mládí práci v místních spolcích a korporacích. Po návratu z první světové války věnoval se z lásky k rodné obci práci v obecní samosprávě, zastával různé funkce a výsledkem jeho poctivé, čestné a nezištné práce bylo to, že byl zvolen starostou Zdětína.

Starostou obce byl i v tžkých letech druhé světové války a nutno poznamenat, že přes přísné nařízení německo – českého úřadování všech obecních úřadů, ve Zdětíně se úřadovalo jenom česky (ač pan starosta Malý znal německy perfektně ve slově i v písmě). 

Dne 22. března 1945 odjel na svou poslední služební cestu. Zahynul v Neratovicích ve vlaku během náletu.

Řídicí učitel zdejší školy. Byl to výborný učitel a vychovatel, milý a veselý společník, zasloužilý pracovník v životě veřejném a spolkovém, milován, ctěn a vážen jak svými žáky tak občany.

Ve Zdětíně působil od 1. srpna 1920, tedy skoro 24 let vychovával mládež zdejší obce. Za jeho působení nastal rozvoj divadelní činnosti v místní tělocvičné jednotě Sokol, kde působil jako vzdělavatel, režisér a výborný herec. Byl také výborným zpěvákem a hudebníkem – houslistou. Za jeho režie sehrál Sokol mnoho význačných a výpravných našich her.

O jeho oblibě svědčil pohřeb, který se konal v neděli dne 16. dubna odpoledne a kterého se mimo učitelstva zúčastnilo mnoho občanstva z celého okolí.

Za jeho působení byla ve Zdětíně v roce 1936 postavena nová školní budova o což měl nesmírnou zásluhu a která zůstane krásným pomníkem jeho svědomité, poctivé a nezištné práce pro mládež, občanstvo a celou obec.

Zemřel náhle 11. dubna 1944. 

Narodil se